A co to zkusit bez drátů. Marconi před 130 lety propojil celý svět radiovými vlnami.

U základu rozhlasu, televize a všech bezdrátových komunikačních systémů byl italský elektrotechnik, vynálezce a podnikatel Guglielmo Marconi. Před 130 lety jako první odvysílal a přijal rádiový signál a dokázal toho patřičně komerčně využít, když vsadil na bezdrátovou telegrafii. Kariéru tohoto muže, který se ve světě technologií stal stejně ikonickou postavou, jako byl Steve Jobs nebo je Bill Gates, přiblíží další díl seriálu o významných postavách světového byznysu, které přiblížily moderní věk.

Signály bez drátů

Guglielmo Marconi se narodil v roce 1874 v Bologni. Jeho otec byl italským venkovským šlechticem a zdatným obchodníkem, matka pocházela z irského Wexfordu. Do školy nechodil, učili ho soukromí učitelé. Nemiloval pohádky, ale příběhy o vědcích a vynálezcích a jeho oblíbencem byl Benjamin Franklin, americký objevitel hromosvodu.

Na gymnáziu sice nijak neexceloval, nadání pro fyziku nicméně prokázal, a když se nedostal na námořní akademii, studoval na Technickém institutu v Livornu. Na rodinné usedlosti Pontecchio současně experimentoval s elektromagnetickými vlnami, o nichž vědci v té době často psali v odborných časopisech.

Už v roce 1873 Brit James Maxwell s odkazem na ještě starší výzkumy Michaela Faradaye napsal, že musí existovat elektromagnetické vlny, které se šíří prostorem podobně jako světlo. O patnáct let později to ve své laboratoři experimentálně potvrdil německý fyzik Heinrich Hertz.

Z jejich objevů vyšel ještě před Marconim americký vynálezce Nikola Tesla, který si vysnil, že na dálku začne vzduchem přenášet elektřinu a rozsvěcovat tak žárovky a roztáčet motory. Neuspěl, ukázal však, že elektromagnetické vlny nejsou jen zajímavou kratochvílí, ale mohou mít praktický potenciál.

Na to od počátku myslel mladý Marconi, který si ale vytkl daleko menší cíl, a to zdokonalení telegrafního spojení. „V roce 1894 mi bylo právě dvacet let. Měl jsem za sebou průmyslovou školu, a abych si ujasnil, jak se vlny objevené Hertzem vlastně šíří, začal jsem konat pokusy ve vile svého otce,“ vzpomínal Marconi. Vyrobil si primitivní vysílač, experimentoval a usmyslel si, že by se vlnami jednou dala – bez drátů – přenášet morseovka.

Brzy ho však znechutil nezájem veřejnosti i úřadů – italské ministerstvo pošt o jeho pokusy ani přístroje či antény nemělo zájem. O tom, že v Rusku začal vysílat i Alexandr Popov, ve světě nikdo nevěděl, a tak Marconi odjel do Velké Británie a tam v roce 1896 za otcovy peníze a s pomocí matčiných známostí uskutečnil před veřejností první bezdrátový přenos. Morseova abeceda se nesla za velké pozornosti v Londýně přes Temži na vzdálenost 1400 metrů. Vzápětí si nechal svůj bezdrátový telegraf patentovat. O rok později již v Itálii vysílal na vzdálenost 15 kilometrů z pobřeží u La Spezia na křižník.

Přesto stále propadal pochybnostem. „Poklesl zájem vlivných o mé další experimenty s odůvodňováním, že můj způsob komunikace je dobrý jen mezi dvěma vesnickými chasníky. Nebo když žena volá rybáře u pobřeží na oběd. Ale do skutečné dálky? Na to je přece lepší spolehlivý kabel, který byl mezi Evropou a Amerikou položen s obrovskými náklady,“ svěřil se později studentům.

Realita nakonec byla jiná: jeho zařízení naopak vzbudilo velký zájem všude tam, kde dráty spojený telegraf zatím používali. Nejen ve vlasti, ale především u britských pošt. A také v britské armádě a admiralitě. Definitivně prorazil, když britské královně Viktorii přes mořský záliv vysílal zprávy o tom, jak se léčí její syn. A zajistil přenos informací o populárním závodě regat.

Od vědy k byznysu

Pro byznys však bylo důležitější spojení mezi Starým a Novým světem, které zatím ovládaly velké telegrafní společnosti. Nebo možnost výměny zpráv s loděmi na širém oceáně.

To už nešlo o překonání desítek, ale několika tisíc kilometrů, přičemž tehdejší věda tvrdila, že to elektromagnetické vlny vlivem zakřivení zeměkoule nedokážou. Marconi však podle historika Františka Jílka vycházel z toho, že sladění vlnové délky vysílače a přijímače zvětší jak dosah, tak kvalitu přenosu.

V roce 1901, po řadě technických zdokonalení, po přihlášení nových patentů a za pomoci antény nesené dětským drakem v Cape Cod na severoamerickém pobřeží, přeletělo první poselství přes oceán. V podobě Morseovy značky pro písmeno S.

Zrození tvrdého podnikatele

Marconi konečně začal vydělávat. Jeho největší firma Wireless Telegraph and Signal Co., která se později přejmenovala na společnost Marconi, byla od počátku budována jako velký podnik. Její základní kapitál představoval 100 tisíc liber. Zaměřila se na výrobu, instalaci a obsluhu bezdrátového spojení mezi parníky a stanicemi na pobřeží. Jiné jeho podniky dokonce měly vyhrazené vysílání z lodí: kapitáni neměli vlastní stanice a telegrafisty a museli si je pronajímat.

Guglielmo Marconi podnikal i v USA, kde se opíral o pomoc Thomase Edisona. Na snímku z roku 1922 je zachycen (stojí vpravo) na návštěvě laboratoří obří společnosti General Electric.

Foto: Library of Congress

Marconi byl tvrdým obchodníkem. „Angličané si nejdřív mysleli, že mají co dělat s nezkušeným a snadno ovladatelným mladíčkem. Ale brzy jsem jim dal jasně poznat, že mám dosti jasné myšlenky i pro obchod. Narodil jsem se, abych panoval, ne abych byl ovládán. Ten, kdo si nedá dobře zaplatit, jen prokazuje, že ani sám neumí ocenit výsledky své práce,“ zdůrazňoval Marconi.

Kontrakty uzavřel s námořnictvem nejen Velké Británie, ale i Itálie, Německa a Francie a s řadou soukromých loďařských společností v Evropě i USA. Současně musel podstoupit složité soudní spory v USA, kde s pomocí Thomase Edisona zpochybnil některé starší patenty Nikoly Tesly. Teprve to mu tam umožnilo za pomoci amerického kapitálu podnikat. Pobočka firmy Marconi byla v USA dominantním poskytovatelem rádiové komunikace do roku 1919.

Význam bezdrátového telegrafu se v roce 1912 prokázal při potopení britského zaoceánského parníku Titanic: jeho rádiové volání o pomoc umožnilo záchranu 800 pasažérů před smrtí ve vodě severního Atlantiku. Zachráněných by bylo víc, kdyby operátor na lodi Carpathia, která k trosečníkům doplula, seděl už při vysílání prvních signálů u přijímače.

V roce 1912 radiotelegrafické vysílání přivolalo pomoc k trosečníkům z potápějícího se Titaniku. Marconi byl na jeho plavbu pozván, dal ale přednost jiné lodi.

Foto: Shutterstock

„Ti, kdo byli zachráněni, byli zachráněni zásluhou jediného muže, pana Marconiho a jeho úžasného vynálezu,“ zdůraznil šéf britské pošty. Souhrou okolností se Marconi jako společenská celebrita měl sám plavby Titaniku zúčastnit. Byl mezi pozvanými hosty – nakonec však dal při plavbě do USA přednost jiné lodi. Té, kde bylo místo i pro sekretářku vyřizující poštu.

Protože se radiotelegrafie stala zdrojem velkých zisků, vyrostla Marconiho firmám konkurence. Zejména v Německu, kde vznikly společnosti Telefunken a AEG. Jejich usilovná práce se promítla do vybavení německé válečné flotily rádiovou technikou. Což jí v bitvě u dánského Skagerraku v roce 1916 umožnilo obstát v boji s početnějším britským loďstvem. Jeho křižníky se dorozumívaly ještě postaru signalizací praporky. Pomalejší rozjezd měl nizozemský Philips, který se z výrobce elektronek po první světové válce změnil v předního evropského výrobce rozhlasových přijímačů.

Marconi dál těžil z vrozeného perfekcionismu, který se promítal do technické úrovně nabízených výrobků. Ty dokázaly být v provozu desítky let.

Těžil rovněž z rozsáhlých styků, jeho byznys byl rozprostřen po celém světě, od Argentiny po Japonsko, od Kanady po Kongo. Podle jeho dnešního životopisce Marca Raboye byl v kontaktu s britskou vládou, americkým telekomunikačním průmyslem, významnými mediálními domy, ale i německými vědci či s katolickou církví.

V jednom jeho podnikatelský instinkt selhal. To když se radiotelegrafie začala už před první světovou válkou zásluhou Johna Fleminga a Leea de Foresta měnit v bezdrátovou telefonii. Když tečky a čárky vystřídal hlas. Zesilovací elektronky britského i amerického vynálezce otevřely cestu nejen k bezdrátovému telefonickému spojení, ale po roce 1920 i k rádiovému vysílání.

Marconi při vývoji rozhlasu zaspal. Rádiové vlny považoval za vážnou věc, a nikoliv za nástroj zábavy a tvrdil, že rozhlasové vysílání, které se už začalo prosazovat v USA, nebude mít žádnou budoucnost. Takže jeho společnost kvůli neochotě svého šéfa nechat se vtáhnout do rozhlasového vysílání přišla o mnoho peněz.

Do hry se vrátil až pečlivě připraveným reklamním krokem: odvysíláním hlasu operní pěvkyně Nelly Melby ze 135metrového stožáru v Chelmsfordu. Pak přeorientoval byznys a začal se věnovat výrobě zařízení pro rozhlasové vysílání. Jedna z jeho firem se dokonce v roce 1922 stala základem BBC a jiná, v Itálii, stála u zrodu společnosti RAI.

Ačkoliv byl Marconi v branži považován za konzervativce, přece jen nabídl i řadu zlepšení, především krátkovlnnou směrovou telegrafii, která si vystačí s menšími anténami a šetří elektřinu. Později se zajímal o mikrovlny, od nichž vedla cesta až k radaru. Nakonec začal hovořit o meziplanetární rádiové komunikaci a otevřel cestu těm, kdo nyní hledají mimozemské civilizace nasloucháním signálů z vesmíru.

Mussoliniho přítel

Marconi se díky svým podnikům a patentům stal bohatým a vlivným mužem. Vlajková loď jeho byznysu, firma Marconi, patřila po desítky let k předním britským výrobcům elektrotechniky a později i zbraní. Dodnes její tradice žije ve společnostech BAE Systems a Ericsson.

Vynálezce se však o byznys zajímal stále méně, protože se dal na politiku. A to v Itálii, kam se přestěhoval a kde byl v roce 1914 králem Victorem Emmanuelem III. jmenován senátorem. Jinak pak začal mluvit i o svém podnikání. „Zisk nikdy nebyl na prvním místě. Byla to vždy radost z dosaženého,“ řekl novinářům.

V samotném závěru kariéry o mnoho ze svého renomé přišel. Z vlastní vůle se zapojil do budování italského fašismu vedeného Benitem Mussolinim. Díky němu se stal předsedou italské Královské akademie věd a s diktátorovou podporou zakládal v zemi rozhlasové vysílání. Pro papeže Pia XI. zase zřídil Vatikánský rozhlas. Když se Marconi znovu oženil s o mnoho let mladší aristokratkou, Mussolini nechyběl na jeho svatbě. Na oplátku vynálezce hájil fašistickou expanzi v Africe a anti­semitismus. Když v roce 1937 zemřel na infarkt, v okamžiku jeho pohřbu se na dvě minuty odmlčelo rádiové vysílání nejen v Itálii, ale po celém světě.