Vynálezce dynamitu a zakladatel i donátor neslavnější ceny pro vědce Alfred Nobel měl dvě tváře jako starořímský bůh Janus. Jedna patřila chladnému učenci a byznysmenovi bohatnoucímu na militarizaci světa. Druhá čtenáři sociálních utopií a vizionáři, který tvrdil, že soukromé bohatství má sloužit pokroku a k odstranění chudoby. Či k zajištění míru. Jeho neobyčejnému životu je věnován další díl seriálu týdeníku Ekonom o světových vynálezcích. Je to osud nadmíru barvitý, ostatně Karel Čapek se jím inspiroval při psaní postavy inženýra Prokopa, specialisty na třaskaviny, ve svém sci‑fi románu Krakatit.
Mezi Švédskem a Ruskem
Alfred Nobel se narodil ve Stockholmu v roce 1833 v době, kdy se jeho otec Immanuel Nobel vyhnul úplnému krachu své stavební firmy a vězení kvůli dluhům jen tím, že odešel podnikat do ruského Petrohradu. Byznys měl nicméně v krvi, snad díky genům jednoho z předků ze 17. století, který byl vynikajícím vědcem a rektorem na univerzitě.
V Petrohradu díky známostem s generály vybudoval zbrojovku. Pak zbohatl na dodávkách pro ruskou armádu, a tak za ním rodina do tehdejšího hlavního města carské říše přicestovala.
Pro tělesnou slabost nechodil Alfred do běžné školy a vzdělávali ho najatí soukromí učitelé. Hlavní slovo ovšem měla jeho matka Andrietta. Na jedné straně vynikal v přírodních vědách, na druhé v jazycích, kromě švédštiny uměl i anglicky, francouzsky, německy a rusky) a získal také přehled o historii, filozofii a literatuře.
Dokonce později psal verše, byl autorem proticírkevní divadelní hry Nemesis a osobně se znal s francouzským spisovatelem Victorem Hugem.
V sedmnácti letech ho otec poslal na studijní cestu do USA, Německa, Itálie a Francie. Seznámil se s posledním bádáním o výbušninách a potkal Ascania Sorbera, vynálezce výbušné kapaliny, účinného, ale nebezpečného nitroglycerinu. Po návratu začal pracovat v rodinné firmě jako laboratorní chemik a snažil se zlepšit vlastnosti střelného prachu.
Když byznys v Rusku po porážce cara v Krymské válce, respektive po nepodařeném přechodu na civilní výrobu, upadal, přestěhovala se rodina zpět do Švédska a Nobel ve třiceti letech začal experimentovat se zmíněným nitroglycerinem, několikrát účinnějším než dosud užívané výbušniny. Na jeho výrobě také založil své podnikání.
Radost z práce však zkalila tragédie, při nečekané explozi na otřesy citlivé kapaliny zahynul jeho mladší bratr Emil Oskar. Otce vzápětí ranila mrtvice. Úřady pak pokusy s výbušninami na území Stockholmu zakázaly a Nobel v nich musel pokračovat na palubě lodi Mälaren.
V té době už patřil k největším dodavatelům nitroglycerinu, jeho firmy vyráběly pětinu světové spotřeby. Jenomže manipulace s touto výbušninou zůstávala riskantní. Nehod přibývalo, což kazilo renomé i obchody. Nitroglycerin ničil továrny, potápěl lodě a zabíjel v dolech. Proto se Nobel zaměřil na kroky, které by jeho nebezpečnost omezily. Nejdříve přišel s rozbuškou, kterou si také v roce 1864 nechal patentovat.
Dynamitem se plnily dělostřelecké granáty a miny, později vojáci od Nobela dostávali i bezdýmný střelný prach.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později