Dnes nenáviděný benzín začal před 150 lety měnit svět. Cestu ukázal Karl Benz

Bez automobilu je dnes život nepředstavitelný – po světě jich jezdí asi 1,5 miliardy. Přes nástup elektromobility naprostou většinu z nich pohánějí spalovací motory, často na benzin. První z takových vozů, které od základu změnily dopravu a tím i podobu moderní civilizace, představil v roce 1885 německý inženýr Karl Benz. Jeho život a dílo, ve dvacátých letech minulého století byl také jedním z otců dnešní společnosti Mercedes‑Benz Group, představí další díl seriálu týdeníku Ekonom o významných vynálezcích a inovativních podnikatelích.

Automobil o třech kolech

Karl Benz se narodil v roce 1844 v Karlsruhe. Vyrůstal sice v nuzných podmínkách, ale díky výjimečným schopnostem ve věku pouhých 19 let úspěšně dokončil studium strojního inženýrství.

Nastoupil nejdříve jako kreslíř v továrně na váhy a poté pracoval pro společnost, která stavěla mosty. Už v roce 1871 si v Mannheimu otevřel vlastní dílnu, ta ale upadla do velkých potíží a záchranou bylo manželčino věno. Nijak zvlášť úspěšný nebyl ani druhý podnik na výrobu naprosté novinky, spalovacích motorů.

Benz se však nenechal odradit. Spalovací motor, jehož počátek tkvěl v Itálii, podstatně zdokonalil německý konstruktér Nicolaus Otto. Výsledkem byl zážehový čtyřtakt na benzin, který ale co do spolehlivosti dlouho zaostával za parním strojem. Jeho výhodou však byla nižší váha a větší účinnost. Takové Benz se svými společníky začal vyrábět i ve své třetí společnosti Benz & Cie. Rheinische Gasmotorenfabrik. Právě výroba stabilních spalovacích motorů, součástí rozmanitých strojů, mu podle italského historika Alessandra Sannii přinesla prostředky a klid, aby se mohl věnovat své staré vášni, vynalézání povozu bez koní. S těžkým parním strojem byl takový vůz pouhou raritou, s benzinovým motorem už zajímavou možností, jak zrychlit dopravu.

Benz nejdříve vyvinul dvoutaktní motor a nechal si patentovat systém regulace rychlosti, zapalování pomocí elektrické baterie a zapalovací svíčky, karburátor, spojku i převodovku a také vodní chladič. Pak v roce 1885 postavil tříkolku s velkými úzkými koly s drátěnou výplní, do které namontoval nový čtyřtaktní jednoválec vlastní konstrukce o obsahu necelého litru a s výkonem 0,8 koně. Právě tento Motorwagen, jak jej pojmenoval, se považuje za první automobil. O rok později si tuto konstrukci nechal Benz patentovat.

Podnikavá manželka

Benz přitom o komerčním využití svého vynálezu zprvu ani neuvažoval. Až do chvíle, kdy se do věci vložila jeho energická manželka Bertha, aby dokázala, že motorová tříkolka, která jezdila 13kilometrovou rychlostí v hodině, není jen vynikajícím technickým řešením, ale že se může stát skutečným dopravním prostředkem. V roce 1888 podnikla bez manželova svolení první dálkovou jízdu. Vydala se s dvěma malými syny na 104 kilometrů dlouhou cestu z Mannheimu do Pforzheimu za matkou.

První automobil, trojkolka Motorwagen z roku 1885

Foto: Mercedes-Benz

Nebyla bez komplikací, cestou totiž musela tankovat. Protože motor pohánělo rozpouštědlo ligroin na petrolejovém základě, doplnila palivo v jedné z lékáren, kolem níž jela. K tomu musela opravovat i drobné technické poruchy. Během cesty vynalezla i brzdové obložení, když nechala přibít kůži na brzdové špalíky. O něco později doporučila manželovi přidat i další převodový stupeň pro jízdu do kopce.

Výlet zajistil publicitu, a tak Benz začal s výrobou malých sérií svých tříkolek. První prodal pařížskému výrobci bicyklů Emilu Rogerovi a v následujících letech vyrobil dalších 25 strojů. Šly na odbyt, což přilákalo další investory, kteří se pak postarali o komerční stránku podniku, který se přeměnil v akciovou společnost. Benz se mohl věnovat konstrukční činnosti. V roce 1893 představil model Victoria, což už bylo vozidlo se čtyřmi koly. Problém zatáčení se podařilo vyřešit otočnou přední nápravou.

Následujícího roku přišel s odlehčeným strojem Velo, protože společníci požadovali levnější automobil. Těch se v letech 1894 až 1901 v jeho továrně vyrobilo 1200 kusů, takže se už jednalo o sériově vyráběný vůz. Jeho maximální rychlost představovala 19 kilometrů za hodinu.

Velo se také zúčastnilo prvního automobilového závodu z Paříže do Rouenu, kde skončilo na 14. místě. Ve stejné době firma začala vyrábět i nákladní automobily a autobusy. Benz rovněž zkonstruoval nový typ plochého motoru, což je uspořádání, které se dodnes používá při konstrukci vysoce výkonných motorů pro závodní vozy.

Nečekaný sešup

Výroba vozů ve firmě probíhala ve spolupráci s kolářskou dílnou Kalkreuther. Benz dodával podvozky a motory, koláři na ně montovali karoserie a nástavby. V roce 1899 zaměstnávala 430 lidí a celkem vyrobila přes 1700 vozů. Její automobily si získaly jméno po celé Evropě. Zmíněný model Velo se vyráběl v několika verzích, nejprve jako luxusní Comfortable, poté následoval Ideal s delším rozvorem a silnějším motorem. Na přelomu století následovaly další vozy, které se lišily hlavně karoserií.

Objevil se tak například Spider, jeden z prvních dvoumístných sportovních automobilů. Za zmínku stojí také Break, novátorský vůz s pohonem předních kol pro osm až 12 pasažérů, předchůdce dnešních minivanů.

Stárnoucí Benz, ačkoliv zůstal špičkovým konstruktérem, nebyl v obchodní praxi přítelem velkých inovací a kladl důraz spíše na dílčí zlepšení. To však snižovalo konkurenceschopnost firmy, která z největší automobilky světa sklouzla mezi řadové výrobce. I po technické stránce její vozy předstihla řada výrobců, ať již v Německu, tak především v USA, kde své vozy začal ve velkém nabízet Henry Ford.

Tato situace vedla k velkým třenicím ve vedení firmy a dočasnému odchodu Karla Benze, který si otevřel vlastní konstrukční kancelář. Spolu s manželkou založil i nový podnik na automobily, které se posléze prosadily jako taxíky v Londýně. Tuto firmu ale zakrátko předal synům a sám se i s konstruktéry vrátil do podstatně větší Benz & Cie., kde pak až do smrti zastával funkce v představenstvu.

Společnost Benz v té době čelila konkurenci vozů Mercedes, a to zejména v segmentu automobilů vyšší třídy. Proto přišlo rozhodnutí nepokračovat ve výrobě vozů s malými motory a soustředit úsilí na vývoj luxusních modelů. Benz pak představil tři nové modely nejvyšší třídy vybavené čtyřválcovými motory o objemu od 7,5 do 9,8 litru. S tím největším automobil dosahoval rychlosti 100 kilometrů za hodinu.

Tím se definitivně změnilo směřování firmy, která pokračovala ve výrobě stále dražších a propracovanějších modelů. Ty si zákazníky našly v řadách evropské aristokracie a bohatých průmyslníků. Důležitá byla i tak propagace. Vrcholným počinem tohoto druhu byla konstrukce závodního Blitzen Benz z roku 1909. Šlo o vozidlo s motorem o objemu 21,5 litru a s výkonem 200 koní. S ním pak francouzský jezdec Victor Hémery vytvořil rychlostní rekord 227 kilometrů v hodině, který vydržel více než deset let. Díky tomuto závodnímu stroji se firma stala známou i v USA. Těsně před první světovou válkou dokonce automobilka nabízela modely poháněné leteckými motory. 

Závodní speciál Blitzen Benz z roku 1909 s motorem o objemu 21,5 litru a s výkonem 200 koní vytvořil rychlostní rekord 227 kilometrů za hodinu. Proslavil firmu i v USA.

Foto: Mercedes-Benz

Zrození Daimleru

V té době musela firma i v Německu počítat s tvrdou konkurencí. V prvé řadě se společností Daimler, kterou v roce 1890 založili Gottlieb Daimler a Wilhelm Maybach. Oba muže fascinovaly možnosti využití spalovacích motorů v dopravě. Společně vyvinuli tryskový karburátor, sestrojili první motocykl na světě Reitwagen a v roce 1886 motorizovaný dostavník, což byl vlastně první čtyřkolový automobil.

O čtyři roky později se s podporou finančníků zrodila akciová společnost, avšak oba inženýři se s investory rozhádali a chystali se k odchodu. Až zákrok britského průmyslníka Fredericka Simmse, který zajišťoval odbyt na ostrovech, znamenal jejich návrat do čela podniku. Pak už přišly obchodní úspěchy, spojené s nasazením čtyřválcového motoru Phoenix do stejnojmenného automobilu. V roce 1899 v čele s Maybachem také postavili závodní vůz, který byl podle desetileté dcery rakouského obchodníka s automobily a podílníka společnosti Emila Jellinka pojmenován Mercedes. Později se Maybach osamostatnil a ve vlastní továrně vyráběl luxusní automobily a motory do závodních vozů a pro vzducholodě Zeppelin.

Třetím konkurentem se stal Adam Opel, který k automobilům přešel od výroby šicích strojů a bicyklů. I když až do smrti osobní vozy považoval jen za hračky pro bohaté.

Spojení konkurentů

Za první světové války firma Benz vyráběla letecké motory. Návrat k civilní výrobě byl obtížný. V poraženém Německu byly automobily dostupné jen pro elitu a k tomu ještě byly zatíženy vysokou daní. Na počátku dvacátých let kolaboval i evropský trh s automobily, a tak nebylo možné ani exportovat. V Německu se držela jen firma Opel, ostatní pouze paběrkovali na hranici bankrotu.

Prodeje vozů Benz klesly na pouhou tisícovku ročně, a tak zakladatel společnosti musel sám navrhnout to, čemu se po celý život urputně bránil – spojení s konkurencí. To mělo přinést výhody průmyslové spolupráce a snížit náklady na vývoj a na nové investice. Konkrétně šlo o spojení se společností Daimler, která na tom byla také špatně. Přitom se Karl Benz s Gottliebem Daimlerem, který zemřel již v roce 1900, nikdy nepotkal. Jednání o spojení běžela již od počátku dvacátých let a nejdříve obě firmy uzavřely dohody o vzájemném zájmu, podle které standardizovaly design, výrobu, prodej i reklamu. V létě 1926 se sloučily a vznikla společnost Daimler‑Benz, která své modely začala prodávat pod značkou Mercedes‑Benz. Ochrannou známkou se stala trojcípá hvězda představující zemi, vodu a vzduch, obkroužená vavřínovým věncem.

Podle historika Alessandra Sannii je k fúzi vedle důsledků poválečné krize donutily také machinace ukrajinského spekulanta Jakoba Schapira. Ten v obou firmách držel značnou část akcií a získával stále větší vliv v jejich vedení. Společným úsilím a s pomocí Deutsche Bank se však jeho podíly podařilo vykoupit. Nová firma pak vsadila na výrobu velkých, silných a luxusních vozů. V podobě akciové společnosti Mercedes‑Benz Group existuje dodnes a vedle osobních automobilů vyrábí i nákladní vozidla, tahače a autobusy.