Martin Holečko: Žijeme na rozhraní věků. Určíme, jak technologie ovlivní život generací

Podnikatel, technologický vizionář, organizátor futuristických konferencí a zároveň buddhista. V dospělém životě už prošel Martin Holečko dvěma naprosto odlišnými etapami a nyní se nachází ve třetí. Před čtvrtstoletím, ještě na vysoké škole, založil s Václavem Bittnerem softwarovou firmu Etnetera, zaměřenou na vytváření internetových aplikací. Zhruba deset let se Holečko věnoval práci, podnik rostl a slušně majitelům vydělával. „Pak jsem se ale dostal do bodu, kdy jsem si říkal: Dobře, něčeho jsme dosáhli, a co dál? Bude zbytek mého života jenom zvětšování firmy, anebo by mělo přijít ještě něco jiného, co mi dosud zůstává skryto?“

V této životní fázi poznal učitele buddhismu tibetské školy Karma Kagjü. Dalších asi deset let v ní dělal dobrovolníka, věnoval se buddhismu a také jezdil po světě. Vedle duchovní praxe se zabýval běžnými věcmi, které uměl z dřívějška. Pomáhal vytvářet web této školy nebo rozšiřovat síť jejích meditačních center. Poté se jeho dobrovolnická cesta završila a Holečko se vrátil zpátky do své firmy, ale v nové roli. Jako volný radikál, jak své pozici říká, se stará zejména o aktivity na poli virtuální reality a vzdělávání v oblasti nových technologií.

Jaká technologie v příštích letech nejvíc změní náš život?

Žádná technologie sama o sobě nezpůsobí velkou změnu. Radikální proměna většinou nastane ve chvíli, kdy se různé inovace přesně vyvinou a naskládají do podoby, díky které se najednou dají využít nějakým velice praktickým způsobem. Příkladem může být iPhone. Když vznikl, nastal velký průlom ve využívání telefonů jakožto nástroje pro něco jiného než jen telefonování a esemeskování. Éra smartphonů nastala ne proto, že by Apple byl první, kdo vymyslel dotykový displej nebo připojení k internetu, ale proto, že se sešlo několik inovací jako právě barevný a dotykový displej, lepší mobilní připojení, baterie s větší výdrží nebo miniaturizace digitálních foťáků. Apple byl velmi prozíravý, dotáhl to k dokonalosti a vložil inovace do jednoho výrobku. Nejdřív se mu všichni smáli, že je moc drahý. On ale úplně rozboural trh.

V podstatě jakýkoliv předmět bude v budoucnu svým způsobem inteligentní a bude schopný se proměňovat.

Zkusím tedy přeformulovat otázku: které technologie považujete za hlavní spouštěče, aby umožnily další velkou změnu našeho života?

Jedním z hlavních driverů bude určitě umělá inteligence, pak také virtuální a rozšířená realita, která ale teď prochází obdobím zimy. Jako třetí bych jmenoval soubor technologií v podobě senzorů a sítí.

Máte na mysli internetové sítě?

Teď jsme se dostali do fáze 5G sítě, ale už se samozřejmě plánuje 6G. Vznikají projekty jako Starlink od SpaceX Elona Muska, které připojují ještě nepřipojené oblasti, vznikají nové typy wi‑fi připojení s minimální latencí (zpoždění mezi povelem a jeho provedením – pozn. red.). A zase: každá tato technologie pomáhá ostatním. Například bez ultrarychlých wi‑fi a bez 5G sítí není možné streamovat virtuální realitu ze serveru do brýlí. Jakmile se stanou standardem, virtuální realita najednou poskočí a v tu chvíli v ní začne fungovat víc lidí, bude v ní vznikat víc virtuálních prostředí, kde budete potřebovat avatary, kteří se budou chovat inteligentně, a k tomu budete potřebovat umělou inteligenci. Další zdroj změn bude v energetice. Je potřeba udělat velký posun v získávání a ukládání energie. Jdou do toho obrovské investice, takže tam si myslím, že se tyto technologie budou posouvat. To pak umožní vznik úplně nové třídy výrobků, které nebudou závislé na častém dobíjení, takže budou malé a lehké.

Pořádáte futuristickou konferenci a veletrh Future Port Prague. Viděl jste tam nějaký produkt, který v horizontu několika let způsobí přerod podobně, jako jej zapříčinil zmíněný iPhone?

Jednou z takových oblastí jsou drony, už zvládnou neuvěřitelné věci. Fungují hodně autonomně, a to i na amatérské úrovni. Jejich existence je výsledkem toho, že se posunul vývoj baterií, umělé inteligence a přesných senzorů. I v senzorech se dějí neskutečné věci. Jsou malé, lehké, přesné a stávají se součástí prakticky jakéhokoliv výrobku. A v tom je podle mě obrovská budoucnost. V podstatě jakýkoliv předmět bude v budoucnu díky senzorům svým způsobem inteligentní, bude o sobě schopný předávat informace, například v jakém se nachází prostředí, jaká je kolem teplota a podobně. Také bude pravděpodobně schopný se proměňovat. Například prakticky jakýkoliv povrch by mohl být vlastně displej, třeba i dotykový.

K čemu to bude dobré?

Všechno, co dneska považujeme za fixní v čase a prostoru, bude v budoucnu, jak se říká v angličtině, „fluid“. Česky by se možná dalo říct, že budoucnost bude tekutá nebo proměnlivá. Pro ilustraci použiju obyčejný hrneček – v budoucnu se na něm bude měnit logo, možná bude říkat, jestli v něm mám správnou teplotu vody na čaj, jaký nápoj je v něm nalitý, nebo mi doporučí, abych si už nedával další kafe, protože jsem ho včera vypil hodně a špatně jsem spal. Navíc každý výrobek, který je dneska neměnný, bude mít možnost se podobně jako současné telefony vylepšovat tím, že se v něm změní software.

Naše dnešní rozhodnutí nejsou jenom o tom, jestli teď vydělám víc nebo míň, ale jak budou žít miliardy lidí po nás.

Zaujaly vás na futuristických konferencích nějaké další inovace?

Další velkou technologií je 3D tisk, který začíná zasahovat i do klasických průmyslových výrobních procesů. V Americe je například firma, která tiskne celou raketu. Už jsem mluvil o dronech, což je určitý typ robota. Robotika nás bude v dalších pěti nebo deseti letech ovlivňovat víc a víc a bude to hodně tažené jejím nasazením ve firmách. Drony třeba v kombinaci s umělou inteligencí a dokonalejšími kamerami autonomně zastanou spoustu rolí, například budou dělat inventury ve skladech, kontrolovat fabriky a tak dále. Už se to částečně děje, časem to bude úplně běžné. A budou tady i spousty dalších robotů. Některé velké technologické společnosti pracují také na humanoidních robotech, ale myslím si, že v tomto případě bude trvat ještě delší dobu, než se stanou běžnou součástí našeho světa. Každopádně se představy ze sci‑fi filmů a knížek už zhmotňují.

Starší lidé mají stále větší problém držet s technologiemi krok, pro mnohé je složité pracovat i s chytrými telefony. Není to společenský problém, který se bude kvůli exponenciálnímu zrychlování vývoje technologií spíš zhoršovat?

Ano, v této přechodné době je pro řadu lidí rychlost proměny světa problém. Do začátku éry počítačů, nebo spíš mobilních telefonů, jsme neměli takové výrobky, aby se měnily jednou za tři dny. A teď se to kvůli aktualizacím děje. Pro generaci, která se v tom narodila, už je to ale normální stav. Současný vývoj bych přirovnal k jízdě na kole. Když se rozjíždíte a ještě vám to úplně nejde, jste nestabilní a snadno spadnete. A to je nepříjemné. Ale jakmile se rozjedete, budete zrychlovat a v určitou chvíli to přejde v plynulý pohyb. Když se vrátím k technologiím, s nimi to bude podobné. Za určitý čas se přenastavíme, přizpůsobíme se a už se nebudeme divit tomu, že se všechno pořád mění. Žijeme v extrémně zajímavé a zároveň náročné a pro někoho určitě hodně těžké době. Jsme v mnoha oblastech přechodová generace, která žije na rozhraní dvou věků. A to jsme se ještě nedostali k vylepšování vlastního těla a kognitivních schopností pomocí implantátů do mozku a podobně.

Věříte, že to bude jednou běžné?

Jsem si jistý, že taková doba nastane. Nechci říct, že je to jednoznačně pozitivní, protože v tom je obrovský prostor pro zneužití. Ostatně jako u každé technologie. Před pár lety jsem narazil na velmi zajímavou báseň, kde autor popisoval současnou proměnu světa. Začínala tím, že jsme poslední generace, která není „augmented“, jak se v angličtině říká. Česky by se to dalo přeložit, že ještě tolik nevyužíváme technologie k tomu, abychom vylepšovali své fyzické a mentální schopnosti. Zároveň jsme ale první generace, která takto vylepšovaná bude. Nyní jsme na tomto rozhraní a na křižovatce, kde se každý z nás bude rozhodovat, jestli to je dobrá, nebo špatná cesta.

V současnosti ale došlo k ustrnutí globalizace, narůstají rozepře mezi velmocemi a ozývají se názory, že to může zpomalit šíření inovací a zvýšit propast mezi chudým a bohatým světem. Souhlasíte?

Je to jedno z rizik. Vyjmenovává ho ve své geniální knížce Co dlužíme budoucnosti i profesor z Oxfordu William MacAskill. Mluví o tom, jak je tahle doba přelomová. To si sice může myslet prakticky každá generace, ale on vědecky dokládá, že právě teď se dělají velmi zásadní rozhodnutí, která ovlivní budoucnost lidstva. Staví i na tom, že lidstvo má většinu času ještě před sebou. Kdyby se to převedlo na náš život, je lidstvu teď jakoby pět měsíců.

Technologie jako třeba umělá inteligence se dostávají do úrovně, kdy začínají hrát velmi významnou roli ve všech oblastech a hrozí, že se dostaneme na hranu nebo za hranu toho, kdy jsme ještě schopni technologii plným způsobem ovládat. Anebo před tou hranou zůstaneme, ale technologie bude natolik silná, že kdo ji bude mít, bude pro něj znamenat obrovskou strategickou výhodu, ať v byznysu, nebo v armádě. Takže je velice zásadní otázka, jaké „hodnoty“ té technologii vnukneme, respektive s jakým úmyslem bude vytvořena a jakým směrem nastavena, protože se může stát, že se tento stav zafixuje na velmi dlouhou dobu a už nebude možné jej úplně vzít zpět a zkorigovat. K tomuto bodu pravděpodobně dospějeme v nejbližších dvaceti třiceti letech a ovlivní to tisíce generací po nás včetně toho, v jakém typu světa budou žít, v jakém typu demokracie, nebo naopak totality. Proto je velmi důležité uvažovat ve velmi dlouhodobém horizontu o všem, co děláme v oblasti technologií, a vnímat, že naše dnešní rozhodnutí nejsou jenom, jestli teď vydělám víc nebo míň, ale jak budou žít miliardy lidí po nás.

Do virtuálních světů

Hodně se zabýváte virtuální realitou a také do ní investujete. Pohybujete se ve virtuální realitě, ať už jako hráč her nebo kvůli byznysu?

Nás jako technologickou firmu Etnetera Group virtuální realita dlouhodobě zajímá a investujeme do ní, ale zároveň to ještě není součást našeho hlavního byznysu. Mě zajímala už od školy. Dokonce jsem o ní psal v roce 1999 diplomovou práci, i když tehdy to bylo ještě téma z laboratoří. Vždycky jsem se pohyboval na pomezí vizuálního umění a technologií a virtuální realita představuje spojení obou. Hry jsem nikdy moc nehrál, spíš mě to táhlo k byznysovému využití. Proto jsme se spojili s několika projekty, které mi přijdou smysluplné právě z tohoto hlediska.

Byli jste u vzniku výrobce profi brýlí pro virtuální realitu Vrgineers i firmy XR Leaders, která zajišťuje setkávání a týmovou spolupráci ve virtuální realitě, nebo Virtuplexu, který nabízí prohlídky různých projektů v obrovském virtuálním prostoru. Jak se těmto firmám daří přetavit jejich nápady v peníze?

Virtuální realita má pořád ještě to hlavní před sebou, stále je ve fázi průkopnictví, ale všechny tyto firmy už si na sebe vydělají. Virtuplex se teď rozšiřuje, postavil novu halu v Bratislavě a chce se rozšiřovat i do dalších míst, takže v tomto případě je byznys case už ověřený. Tržby Vrgineers se každý rok zvyšují, ale firma vyvíjí hardware, což je hodně finančně náročné. A co se týče aplikace na setkávání ve virtuální realitě, firmy teď řeší trochu jiné problémy, víc existenciální, takže tuto vizionářskou složku upozaďují.

Technologie proměňují vnější svět, kdežto buddhismus se zabývá vnitřním světem člověka. Velmi dobře se to doplňuje.

Věříte, že se z virtuální reality může stát druhý, alternativní svět, kde budou lidé trávit značnou část svého života, jak si to představuje zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg?

Svým způsobem už v tom žijeme, část naší osobnosti už je online.

Ale pořád se při sledování mobilu fakticky pohybujeme ve fyzickém světě.

Ano, ale ponoření do digitálního světa už je poměrně hluboké, zvlášť u teenagerů. Sice stále používají hlavně přístroj s obrazovkou, ale zbytek světa už při tom tolik nevnímají.

Ale na opravdu masivní přechod do virtuálního světa to zatím nevypadá. Zuckerberg investoval do vytvoření virtuálního světa, metaverza, mnoho miliard dolarů, přesto do jeho pilotního projektu v prvním roce existence zatím nevstoupilo zdaleka tolik lidí, kolik při prezentaci loni v listopadu předpokládal.

Věřím, že doba virtuálních světů nastane, jen k tomu ještě chybí další kroky ve vývoji. Brýle pro virtuální realitu jsou pořád ještě spíš krabicí na hlavě a také zatím nevznikl dostatečně uživatelsky přívětivý ekosystém aplikací. Ale až nastane moment, kdy najednou bude použití virtuální reality tak jednoduché, že to budou schopni použít třeba i naši rodiče, byť s nějakou asistencí, a pro vstup do virtuální reality se bude používat něco, co víc připomíná normální brýle, najednou se to zlomí. Všechny velké technologické firmy do toho už sypou peníze.

Meta, jak se nyní Facebook jmenuje, si podle listu Financial Times registrovala patenty, které budou využívat naše biometrická data k lepšímu zacílení reklamy. Nebojíte se toho?

Určitě. Budeme jednodušeji dosažitelní, což dává samozřejmě obrovský prostor, aby se to využívalo nesprávným způsobem.

Vizionáři pro mladé

Před pandemií covidu jste pořádali futuristický veletrh s konferencí Future Port Prague, nyní pořádáte verzi zaměřenou na mladé lidi Future Port Youth. V čem bude odlišná od původní akce?

Témata jsou vlastně stejná, po řečnících ale chceme, aby prezentace víc cílili na mladé lidi. Druhou změnou je formát. Jde o kombinaci běžné fyzické a online akce, ale studenti, kteří sledují konferenci v přímém přenosu online, jsou spolu fyzicky ve třídě. To je důležité, protože po akci o tématech diskutují a mohou je použít i ve výuce. Je to zaměřené hlavně na studenty středních a vysokých škol, byť ji sledují i progresivnější základky se staršími žáky.

Hrozí nám, že se dostaneme na hranu nebo za hranu, kdy už nebudeme schopni technologii plně ovládat.

Proč jste se vlastně teď zaměřili na mladé?

Po pauze způsobené covidem jsme přemýšleli, jak na původní formát navázat. Vnímali jsme, že nejpotřebnější skupina ve spektru, na které jsme předtím mířili, jsou mladí lidé. Během pandemie seděli doma často bez kontaktu s vrstevníky a to, co se dělo ve světě, jim neukazovalo žádnou pozitivní vizi, kam se jejich život může ubírat. Přitom věk 15 až 25 let je zásadní, protože se lidé formují a rozhodují se, co budou v životě dělat. Proto jsme si řekli, že jim ukážeme zajímavé vizionáře a inovátory s pozitivní vizí budoucnosti. Školy to nic nestojí, připojí se zadarmo. Potřebují jen místnost, projekci a přístup k internetu. Další ročník konference se koná už za pár dní.

Kdy uspořádáte další ročník původní verze veletrhu a konference zaměřené na širší spektrum lidí?

To zatím nedokážu přesně říct. Interně ještě řešíme, kdy je správná doba se vrátit k původnímu formátu a jak ten formát posunout do dnešní doby.

Otevřenost do 21. století patří

Ve vaší předchozí životní etapě jste se téměř deset let věnoval dobrovolnictví, buddhismu a meditacím. Jak to jde dohromady s technologiemi?

Velmi dobře se to doplňuje. Technologie svět proměňují, velmi často narušují existující pořádky, ale jde převážně o vnější svět. Kdežto buddhismus se zabývá vnitřním světem člověka. Jde o to podívat se na sebe a na to, jak funguju. Jde také o hledání vyrovnanosti, vnitřního klidu, který je v dnešním zrychlujícím se a polarizovaném světě velice důležitý. Já jsem tento vnitřní klid nehledal úplně vědomě. Po deseti letech budování Etnetery, kdy jsme v podstatě nepoznali nic moc jiného než práci, jsem k tomu dospěl spíš přirozeně. Začal jsem být otevřený k duchovnímu pohledu na svět, který jsem do té doby nepotřeboval nebo nehledal. V buddhismu jsem vlastně objevil laboratoř na zkoumání vnitřního světa, podobně jako máme ve firmě laboratoř na zkoumání vnějšího světa a technologií. Měl jsem na dobrovolnickou práci a buddhismus čas a prostředky a byl jsem schopný tuto svou životní etapu realizovat i díky podpoře a shovívavosti mých partnerů z firmy.

V některých našich firmách funguje sdílená tabulka s platy a odměnami. Transparentnost ve firmě do 21. století patří.

Ve vaší firmě vládne neobvykle svobodný duch. Zaměstnanci si prý volí šéfa, znají své platy, rozhodují o přidělení bonusů. Souvisí to nějak s vaší duchovní cestou?

Nesouvisí. Je to součást DNA firmy od jejího založení. Už na začátku jsme jako zakladatelé přistupovali k fungování firmy hodně otevřeně a až po pár letech jsme zjistili, že ve světě je určité hnutí, které jde podobným směrem pracovní svobody. Inspirovali jsme se tím a začali jsme náš přístup víc nastavovat a ladit. Pravidla nejsou ve všech firmách naší skupiny úplně stejná. V některých funguje například sdílená tabulka s platy a odměnami, tým se pak v určitých obdobích sejde a řekne si mezi sebou, kdo by měl z odměn kolik dostat.

Dochází při tom ke sporům?

Systém není vhodný pro všechny, může být emočně náročný. Dost často se o penězích nemluví ani v rodinách. Lidé na to musí mít určitou náturu, být schopní o takových věcech komunikovat. Občas to někdo nezvládne, na druhou stranu dochází i k opaku, kdy zaměstnanec dostane odměnu, ale řekne, že mu někdo jiný hodně pomohl, a část odměny mu přenechá. Sice dáváme našim lidem svobodu, ale jde i o osobní zodpovědnost. Zaměstnanec si může vzít dovolenou, aniž by ji šéf schvaloval. Ale pokud na dovolenou odejde a nechá nedodělanou práci nebo ji nepředá rozumným způsobem, takže se pak tým dostane do problémů, projeví se to v tom, jak potom ostatní na takového člověka pohlíží. Paradoxně jsou lidé spíš pečlivější. Myslíme si, že určitá otevřenost a transparentnost ve firmě do 21. století patří.