Dražší než zlato. Lanýže v Česku čeká lukrativní budoucnost, zatím si hoví pod zemí

Voní po česneku i svítiplynu. Jiné vydávají nepojmenovatelný odér a lidé jsou za ně pak ochotní dávat obrovské částky. Majitel firmy Český lanýž Richard Beneš o specifikách aromatu této pochoutky hovoří ve venkovní pěstírně nedaleko Prahy, kde ze země v půlce února vykukují zatím jen štíhlé proutky mladých stromečků bez listů – habrů, buků i lísek. Právě tady, na loukách obklopených lesy, firma ověřuje, jak se lanýži burgundskému bude dařit.

Dřeviny se naočkují lanýžem a to nejdůležitější se odehraje skrytě pod zemí. Až přijde čas, u kořenů se voňavé kopečky lanýžů „zrodí“. První byly vysázeny na podzim 2018, a jestli vše dobře dopadne, nejbližší úroda se dá čekat v příštím roce na podzim.

Lanýž je lukrativní artikl. Cena za kilogram černého burgundského se v přepočtu nejčastěji pohybuje od patnácti do dvaceti tisíc korun. A letos v lednu se v některých lokalitách Evropy vyhoupla dokonce na dvojnásobek. Bílý Tuber magnatum zvaný též piemontský je ještě dražší, někdy dokonce stojí i více než stejné množství zlata.

Podle Beneše se v případě, kdy konečná cena násobně převýšila běžnou, jednalo sice o dobročinnou dražbu, nicméně i tak se vzácná dodávka může prodat za sto tisíc korun na kilogram. Po lanýžích je doslova hlad a poptávka výrazně převyšuje nabídku. A magnatum je drahé i proto, že ho nelze pěstovat.

„Ve srovnání s pěstováním lanýžů ve Francii ve 20. století je produkce na deseti procentech. Tehdy měla země obrat tisíc tun za rok, zatímco v současné době, i přes stále rostoucí trend, nedosahuje ani sta tun,“ vysvětluje Beneš. S Francouzi má dohodu – až se u Prahy začne rodit, rádi vezmou vše. Konkurenci proto ani na světovém trhu česká firma nevnímá.

Zamýšleli jsme pěstovat lanýže, jenže jsme zjistili, že musíme i změnit zákony, udělat výzkumy a postavit laboratoř.

Prospěšná změna klimatu

Specifický byznys je poslední dobou tak zajímavý, že podle Beneše přilákal dokonce i Finy, přitom chladnější prostředí není pro lanýže ideální. „Z kontinentální Evropy si nechali dovézt základ pro pěstování a podařilo se. Už se jim prý lanýže rodí a mají i byznys­plán: orientovat se na USA a prodávat tam pod názvem polární lanýž.“

I Francie, jednička v této pochoutce, v ní vidí opět velký potenciál. Zlaté časy této plodiny z doby konce 19. a počátku 20. století utnuly války. Lanýžárny se neobnovovaly po potřebných cyklech, tedy zhruba po 30 až 50 letech, a tak pokračovatelé začali takřka odznova. Poslední dobou se tam každoročně zakládá tisíc hektarů. „Toto číslo by v horizontu několika let chtěli zvýšit ještě o padesát procent, přestože zároveň jde změna klimatu proti nim,“ doplňuje Beneš.

Výzkum českých a zahraničních vědců prezentovaný v závěru roku 2020 naopak ukázal, že pokračující oteplování by zrovna v Česku a v celé střední Evropě mohlo přinést pro lanýže vhodnější podmínky. A to dokonce i pro pěstování dalšího typu, teplomilného lanýže černovýtrusého. A ten je opět násobně dražší než burgundský.

Česko má s touto plodinou letité zkušenosti. Na začátku minulého století ji pěstovala šlechta na několika panstvích a prodávala se i na pražských či brněnských trzích. I za startem Benešova podnikání stojí zmínka, kterou našel náhodou ve spisku ze začátku minulého století. „Velmi mě tehdy udivila poznámka, že se na lísce obecné v českých zemích pěstovaly lanýže. Následovaly hodiny studia, konzultace s odborníky, stovky hodin nad mikroskopem a desítky tisíc kilometrů po lanýžárnách ve Francii, v Itálii a Španělsku,“ popisuje začátky před šesti lety.

Původně se přes dvacet let věnoval zefektivňování firemního řízení. S manželkou pracovali na topmanažerských postech, než se oba naráz rozhodli toto – jak říká – příliš svazující prostředí opustit a vrhnout se do svobodnějšího světa voňavých lanýžů. „Nejdřív jsme zamýšleli je pouze pěstovat, jenže pak jsme zjistili, že k tomu musíme v Česku změnit zákony, udělat výzkumy i postavit laboratoř. Tak jsme se do toho všeho pustili,“ říká s úsměvem.

Za klíčovou považuje Beneš spolupráci s jedním z nejlepších expertů na lanýže v Evropě Milanem Gryndlerem. Po více než roce se rozhodli založit společnou firmu a později začali spolupracovat s Mikrobiologickým ústavem Akademie věd (AV). Podařilo se vyvinout ve světě unikátní metodu genetického testování sazenic i test na odhalení chemických látek v půdě pro lanýže nepříznivých.

Lanýžová úroda. Pochutina, jejíž vzhled nenapovídá, že by mohla představovat lukrativní byznys.

Foto: Shutterstock

V právní zóně

Na poli legislativy nastal posun loni v srpnu. Na meziresortním jednání ministerstva zemědělství, za účasti Státního zemědělského intervenčního fondu i ministerstva životního prostředí došlo ke shodě, že je potřeba zařadit lanýže mezi standardní zemědělské plodiny. „Současná legislativa například nezná takové, které by mohly být pěstovány na zemědělských plochách až po dobu padesáti let,“ konstatuje Beneš. Změna by měla začít platit v příštím roce po úpravě příslušných zákonů, vyhlášek a nařízení. „Tím se lanýže stanou zajímavými i pro zemědělce. A je pravděpodobné, že jejich českým pěstitelům budou dostupné i dotace obdobné výše jako jinde v EU. Úvaha, že hektar úspěšné lanýžárny je ekvivalentem ke 125 hektarům řepky olejky, která je považována za nejvýnosnější plodinu konvenčního zemědělství, dostává zcela nový rozměr,“ konstatuje Beneš.

Ve firmě spočítali, že průměrná doba plodnosti lanýžárny se pohybuje kolem tří desítek let a za tu dobu může vytvořit zisk, jako kdyby na stejném pozemku pěstovali klasické plodiny 3750 let. A to se například v roce 2017 olejniny pěstovaly v Česku na celkem 470 818 hektarech. Což je zajímavé i pro zemědělce, kteří nedisponují stovkami či tisíci hektarů.

V grantovém výzkumu, který pro Akademii věd vedl docent Gryndler, bylo v Česku zatím identifikováno šestnáct druhů lanýžů. Několik z nich patří mezi kulinářsky cenné. Většina jich je ale také velmi přísně chráněna a pokuty brání jejich sběru. Nebo správně lovu, protože volně rostoucí lanýže se hledají s pomocí psů, kteří nahradili dříve běžná prasata. K pěstování jsou každopádně nejvhodnější ty, které se zde i přirozeně vyskytují, tedy burgundský, letní a Borchiův. Posledně jmenovaný však u nás z neznámých důvodů prakticky neplodí, první je tak jasný premiant.

V lanýžovém byznysu se točí velké peníze. Například podle italských zdrojů by měl světový obchod s touto lahůdkou do patnácti let přesáhnout v přepočtu 150 miliard korun. A třeba lanýžová turistika přivede každoročně Itálii přibližně 120 tisíc turistů a obrat v přepočtu 1,4 miliardy korun.

Data, která začínající česká firma získala od uznávaného vědce Francouzského národního institutu pro zemědělství, výživu a životní prostředí Gérarda Chevaliera, uvádějí, že u la­nýžáren nového typu, tedy se závlahou, se počítá s výnosem mezi 100–140 kilogramy na jeden hektar za rok. I při ceně patnácti tisíc korun za kilogram a 120 kilogramech výnosu na hektar vychází potenciál lanýžárny jako mimořádný.

„Za zhruba 900 tisíc korun investic na zřízení jednoho hektaru, což je v podstatě stejná cena jako za hektar vinohradu, lze dosáhnout ročního výnosu kolem 1,75 milionu korun. To už je několikanásobně více než ve vinařství,“ upozorňuje Beneš. V horizontu třiceti let plodnosti lanýžárny a pěti až patnácti let potřebných k jejímu rozjezdu se zisk teoreticky může pohybovat až kolem padesáti milionů korun. Lanýž očkovaný na lísce začíná plodit okolo pátého roku od výsadby, na habru od osmého a na dubu až od 10. či 15. roku.

Prioritou je výzkum, ne investice

Neznámou je kolísání produkce v jednotlivých sezonách. Riziko absolutní ztráty investice, kdyby lanýžárna neplodila, nepovažuje Beneš za pravděpodobné. Prioritou firmy nicméně zůstává výzkum, od roku 2017 už vytvořila tři světově unikátní inovace. Vedle genetických testů každé sazenice a odhalení látek nepříznivých pro jeho růst je to mikrobiologický preparát. Na přírodní bázi stimuluje růst mycelia (podhoubí) lanýže a účinně mu pomáhá v aklimatizaci po výsadbě do půdy. Laboratoři se totiž podařilo izolovat bakterie, na jejichž přítomnost lanýžové podhoubí reaguje zrychlením růstu až o pět set procent. Firma zažádala o schválení přípravku státními orgány.

Sazenice, které úspěšně prošly genetickým testem, získávají své rodné číslo a zákazníci se mohou přímo na výzkumu podílet tím, že předávají informace o dalším vývoji. To zrychlí výzkum a klienti získají poznatky, jak vylepšit pěstební metody.

Služby laboratoře zpřístupnil Český lanýž veřejnosti loni. Pořídit si lze už i pár sazenic pro radost, ale rozpracováno je i několik desítek projektů na pozemcích o několika hektarech. Firma svůj největší reali­zuje pro vinařství, které chce lanýžárnu na více než patnácti hektarech. „V případě, že dobře dopadnou půdní testy, na jaře bude zahájena výsadba. Pravděpodobně to bude největší lanýžárna ve střední Evropě,“ dodává Beneš.

S pomocí investora z finančního sektoru by další obří projekt mohl vzniknout na podzim. Hledají se vhodné pozemky o výměře až sto hektarů. A další prostor k současným osmi hektarům hledá Benešův tým pro sebe. V plánu jsou tři desítky hektarů a postupný růst.

Nicméně vstup zvenčí se v Českém lanýži neplánuje. To, že se nemusí dožadovat svolení a že firma vlastní sto procent práv ke všem inovacím, považuje šéf za výhodu. „Nákladově jsme sice v řádu desítek milionů, nicméně v dnešní době hyperinflace se ukazuje, že to byla skvělá investice.“ Nabídky na kapitálový vstup proto odmítá. Všechny sazenice prodá i přes velké zvýšení kapacity laboratoře. „Minulý rok, jsme měli všechny beznadějně vyprodány ještě před začátkem jarní i podzimní sezony. Pro letošek odhadujeme, že se prodej geneticky testovaných sazenic bude pohybovat již v desítkách tisíc kusů,“ pochvaluje si Beneš.

Obrat firmy by letos mohl dosáhnout zhruba sedmnácti milionů korun. Další skokový nárůst se oče­kává v následujícím roce, kdy se lanýže mají stát oficiální zemědělskou plodinou v Česku.