Stavebnictví 2050: Výstavbu ovládne digitalizace a umělá inteligence

Způsob, jakým se v Česku navrhují, plánují a realizují stavby, bude muset v následujících dekádách projít zásadní změnou. Stavební sektor se promění vlivem automatizace a digitalizace, ale třeba i umělé inteligence. O tom, jaká by mohla být podoba stavebnictví v polovině tohoto století, se diskutovalo na setkání expertů pořádaném týdeníkem Ekonom.

Zatímco jiná průmyslová odvětví prošla v posledních dekádách dramatickým vývojem, stavebnictví se podle Petera Suroviče, předsedy představenstva PSG Construction, v mnoha ohledech zakonzervovalo ve starých schématech. Nadcházející období by ale mělo konečně přinést zlom. Jak uvedl, inovace v příštích dekádách nebudou poháněny pouze technologickým optimismem, ale i potřebou nahradit kritický nedostatek lidských zdrojů. Automatizace a robotizace stavenišť se stávají nutností.

Brownfieldy je třeba zastavět

Jak upozornil jednatel společnosti Delta Group CZ Erik Štefanovič, technologie samotné ale nepomohou, zásadní změna se musí odehrát především v kultuře spolupráce a v myšlení lidí. Současný stav, který nezřídka připomíná skrytý boj mezi zúčastněnými stranami, se musí transformovat do partnerského dialogu, jehož cílem je udržitelná stavba od momentu jejího zrodu.

Do této vize zapadá i potřeba celkového restartu urbanistického plánování. Jak zdůrazňuje architekt Adam Rujbr, zakladatel architektonické kanceláře Adam Rujbr Architects, bude nezbytné přestat nahlížet na stavby jako na izolované ostrovy. Projekty musí být vzájemně koordinované a města by se měla spíše zahušťovat než nekontrolovatelně rozrůstat do šířky. Cílem jsou takzvaná patnáctiminutová města s vysokou prostupností, která budou vlídná k handicapovaným či starším spoluobčanům. Demografický vývoj je neúprosný, populace stárne a stavebnictví na tento fakt musí flexibilně reagovat.

S rozvojem měst a zahušťováním zástavby úzce souvisí i téma transformace starých průmyslových areálů. Stavět na zelené louce je sice stále technologicky snazší, ale z dlouhodobého hlediska neudržitelné. I proto vidí Erik Štefanovič obrovskou příležitost pro stavebnictví v rozsáhlých brownfieldech.

Jak uvedl Peter Surovič, zatím existují dvě zásadní překážky, které investory od brownfieldů odrazují: nefunkční legislativa a absolutní nepředvídatelnost ekologických zátěží skrytých v zemi. Přesto jsou podle něj z hlediska celkových investičních nákladů v čase brownfieldy v centrech měst paradoxně výhodnější než stavění nových budov na zelené louce za okrajem města.

AI zvýší bezpečnost práce

Jedním z největších katalyzátorů změn je bezesporu umělá inteligence. Pro realizační firmy představuje AI silný nástroj pro zpřesnění managementu a controllingu, i když fyzické dělníky na lešení v nejbližší době nenahradí. Peter Surovič vnímá přínos umělé inteligence například v řízení velkých projektů a sledování nákladů, což může částečně kompenzovat chybějící personální kapacity v managementu. Jak doplnil Erik Štefanovič, v současné fázi se umělá inteligence zabydluje především v administrativním zázemí firem, avšak její budoucí hlavní potenciál spočívá v radikálním zvýšení bezpečnosti práce a eliminaci chyb přímo na staveništi.

Jak uvedl Adam Rujbr, zásadním tématem budoucnosti bude digitalizace a informační modelování staveb (BIM). Digitální dvojče budovy by nemělo sloužit pouze pro kontrolu samotné výstavby ve 3D prostředí, ale mělo by zůstat budoucím generacím jako detailní „manuál dekonstrukce“. Až bude objekt za desítky let procházet úpravami, budou mít projektanti k dispozici relevantní data o každém zabudovaném materiálu.

Trendem, který může pomoci vyřešit nedostatek pracovních sil, je pak podle zúčastněných expertů přesun stavebnictví směrem k větší prefabrikaci. Adam Rujbr však zdůrazňuje, že moderní prefabrikace nesmí sklouznout k šedi minulého století a vzniku identických krabic. Cestou je modularita – například výroba unifikovaných koupelnových jader pro velké rezidenční projekty, která se na stavbu dovezou jako hotový celek, zatímco samotná budova si zachová svou architektonickou individualitu a městský prostor neztratí na pestrosti.

Podle Adama Rujbra je také zapotřebí, aby byly stavby budoucnosti více flexibilní a bylo možné relativně jednoduchou proměnou vnitřní dispozice změnit jejich funkci. „Stavby dnes nestárnou proto, že by se rozpadly, ale proto, že přestanou z nějakého důvodu vyhovovat svému původnímu účelu. Čím více jsou flexibilní a připravené na změnu svého účelu, tím větší mají šanci, že obstojí ve zkoušce časem,“ říká Rujbr.