Česko se potichu dere do čela závodu o malé jaderné reaktory. Nikdo ale neví, kdy se vyplatí

Na první pohled to vypadá jako odvážná investice s nejistým výsledkem. Když si ČEZ loni za zhruba šest miliard korun pořizoval pětinový podíl v britské společnosti Rolls-Royce SMR, vsadil na technologii malých modulárních reaktorů, která zatím nikde v západním světě komerčně nefunguje. Jde však hlavně o obsazení pozice na trhu, kde spolu soupeří vlády, energetické skupiny i průmyslové podniky napříč Evropou i v zámoří.

Malé modulární reaktory, zkráceně SMR, slibují nižší investiční riziko, rychlejší výstavbu a větší flexibilitu než tradiční jaderné bloky. Zastánci v nich vidí způsob, jak po ústupu uhlí (a zemního plynu) zajistit stabilní výrobu elektřiny i tepla. Ve světě existuje zhruba osm desítek různých projektů, jsou však zatím převážně ve fázi vývoje a licencování. V SMR jsou nejdál v Rusku a Číně. Nejpokročilejším západním projektem je BWRX-300 od GE Vernova Hitachi v kanadském Ontariu. Společnost OPG zde po získání stavebního povolení buduje první ze čtyř plánovaných reaktorů. Jeho základová deska je na místě, provoz má zahájit v roce 2030. 

Kritici tvrdí, že ekonomický model SMR stojí na vodě. Postavit klasický velký reaktor sice stojí astronomické částky, ale následně pak vyrábějí obrovské množství elektřiny. Vedle toho menší reaktor potřebuje téměř stejně přísné zabezpečení, operátory, licenci a infrastrukturu jako ten velký, ale vyprodukuje podstatně méně energie. Výsledná cena za megawatthodinu tak může být nakonec vyšší.

Pak je tu další paradox: aby modulární elektrárny byly levné, je potřeba je vyrábět jako na běžícím pásu. Jenže dokud nejsou levné, nikdo si je neobjedná v takovém množství, aby se továrny vůbec vyplatilo stavět. Nejasnosti panují také kolem technologické připravenosti. Řada projektů existuje pouze ve fázi návrhů nebo prototypů, takže se mohou objevit neočekávané technické problémy či průtahy při licencování. Část analytiků varuje, že vysoká očekávání spojená se SMR mohou odvádět kapitál od rozvoje obnovitelných zdrojů, akumulace energie či modernizace sítí.

Elektrárny jako lego

Podle šéfa ÚJV Řež Martina Ruščáka je ve zkratce SMR nejdůležitější prostřední písmeno pro slovo „modulární“. Jde spíše o způsob výstavby než o samotnou velikost. Stojí zejména na sériové výrobě prefabrikovaných modulů v továrnách a jejich následné montáži na místě, což má zkrátit dobu výstavby a omezit investiční rizika i náklady. Zatímco ÚJV Řež se více než dvě desetiletí věnuje vývoji vlastních konceptů pokročilých reaktorů s výkonem v řádu desítek megawattů, vybraný reaktor společnosti Rolls-Royce SMR má mít instalovaný výkon 470 megawattů. To je srovnatelné s výkonem jednoho z původních bloků v jaderné elektrárně Dukovany.

„Velikost reaktoru je zvolená tak, aby to bylo ekonomicky co nejefektivnější a stále ještě do velké míry dopravitelné po silnici,“ říká ředitelka útvaru rozvoje SMR ve společnosti ČEZ Silvana Jirotková. V „modulech“ vznikne větší část elektrárny, i když ne úplně všechno. I tak však modulární přístup výrazně zkracuje dobu výstavby oproti tradičním velkým jaderným elektrárnám. Výroba klíčových komponent probíhá v kontrolovaném prostředí továrny, kde lze lépe zajistit kvalitu, standardizaci i průběžnou kontrolu jednotlivých procesů. Na staveništi se především sestaví předem vyrobené části a propojí se do funkčního celku.

ČEZ plánuje do poloviny století postavit modulární reaktory s celkovým výkonem tři gigawatty, což odpovídá celkem šesti blokům. V roce 2040 mají být v provozu dva. První má vyrůst vedle velkých bloků v Temelíně, protože jde o jadernou lokalitu, kde stát chystá postavit ke dvěma současným další dva klasické bloky. „Všechno má svůj čas a všechno se tam ve finále vejde. Velké bloky počítají s harmonogramem, který navazuje na výstavbu v Dukovanech,“ říká Jirotková. Počítá se s tím, že v takovém místě se podaří nejrychleji získat potřebná povolení pro SMR.

Česko se dere do čela závodu o malé reaktory

Prohlédnout fotogalerii

Následovat mají Tušimice v Ústeckém kraji a Dětmarovice v Moravskoslezském. V obou případech jde o areály, kde nyní stojí uhelné elektrárny. To znamená, že nebude problém s vyvedením výkonu do sítě ani se sháněním kvalifikovaného personálu v okolí. V Tušimicích mohou být podle plánu ČEZ až tři jednotky, do Dětmarovic se potenciálně vejdou dvě. Jsou to však nyní „nejaderné“ lokality a nyní se ověřuje, zda je podloží v místě skutečně vhodné pro umístění jaderného zdroje. „Geologické a další průzkumy ještě zaberou nějaký čas,“ říká Jirotková.

Kdo obsadí trh po uhlí

Česko se podle ní snaží mít před ostatními evropskými zeměmi v přípravě SMR náskok. Mimo jiné to má přilákat potřebné odborníky a průmyslové kapacity. Malé modulární reaktory tak nejsou zamýšleny jako náhrada velkých jaderných bloků, ale jako jejich doplněk a podpora. Mají pomoci diverzifikovat výrobní základnu, nahradit postupně dosluhující zdroje a zároveň lépe využít možnosti české přenosové soustavy.

Potenciální trh přitom není omezen pouze na Českou republiku. V Evropě jsou stále v provozu uhelné elektrárny s instalovaným výkonem zhruba 100 gigawattů, které bude potřeba v příštích desetiletích nahradit. Současně se bude hledat náhrada i za část stávajících jaderných bloků, jejichž životnost, byť se v mnoha případech prodlužuje, není neomezená.

Prvním místem nasazení technologie Rolls-Royce SMR se má stát Wylfa na ostrově Anglesey v severním Walesu. V minulosti už v místě fungovala jaderná elektrárna. Britská vláda zároveň připouští, že lokalita by v budoucnu mohla hostit až osm modulárních reaktorů. První fáze počítá se třemi bloky. Česko-britská spolupráce je proto příležitostí i pro české firmy ukázat se v zahraničí. Plzeňská Škoda JS ze skupiny ČEZ se jako jeden ze dvou dodavatelů bude podílet na přípravě výroby nejdůležitějších komponent jaderného ostrova, včetně tlakových nádob.

Výstavbu malých modulárních reaktorů v Česku ovšem zvažují i další investoři. Zatímco polostátní ČEZ sází na britskou technologii, zdejší průmysl rozvíjí vlastní projekty. Ostravská skupina Witkowitz pracuje na konceptu reaktoru David, určeného pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. Technologie by mohla najít využití v průmyslových areálech i městských aglomeracích. O nasazení SMR uvažuje také skupina SUAS, která hledá náhradu za končící uhelné zdroje a způsob, jak zajistit dodávky energie v Karlovarském kraji. Má již k dispozici studii proveditelnosti umístění SMR v areálu Vřesová. „S jejími závěry se seznamujeme, součástí je i odhad investičních nákladů realizace,“ říká mluvčí SUAS Group Jana Pavlíková.

Další impuls dostává dekarbonizace teplárenství díky spolupráci francouzského start-upu Calogena a společnosti Veolia. Obě firmy podepsaly minulý týden na francouzském velvyslanectví v Praze memorandum o spolupráci a společně posoudí nasazení této technologie ve střední a východní Evropě. Na projektu se podílí i Škoda JS, která s Calogenou uzavřela partnerství pro vývoj primárního okruhu reaktoru.

Reaktor CAL30 se od většiny modulárních reaktorů liší tím, že je určen výhradně pro výrobu tepla. Zařízení s tepelným výkonem 30 až 35 megawattů by mělo zajistit vytápění zhruba 20 tisícům domácností. Technologie pracuje při nízkém tlaku okolo šesti barů (což odpovídá tlaku v pneumatice silničního kola) a teplotě kolem 100 °C. Díky tomu a minimálním nárokům na prostor mohou tyto reaktory vyrůst na okrajích měst v těsné blízkosti stávajících teplárenských sítí.