Průmyslová revoluce položila základy moderní industrializované společnosti. A zajistila všem zemím, kterými prošla, hospodářský vzestup a prosperitu. V dalším díle seriálu o vývoji světové ekonomiky se týdeník Ekonom podívá, proč se zrodila koncem 18. století právě v Anglii, jak ji přetvořila ve světovou velmoc a jak se šířila dál celou Evropou od západu na východ. Starý kontinent se i díky ní definitivně rozloučil s feudalismem a v kombinaci s kapitalismem upevnil své postavení v soutěži s asijskými říšemi, Indií a Čínou.

Důsledek kapitalismu

Proč se průmyslová revoluce zrodila v Anglii? „Francouzi například převyšovali Brity v přírodních vědách, měli řadu výborných ekonomů, stavěli lepší lodě a Němci měli technické školy, kterým nebylo v Anglii rovných,“ uvádí ve své studii historik Zdeněk Jindra. Jenomže věda a technika, i když byly důležité, přece jen nehrály hlavní roli. Podle Jindry rozhodlo, že Anglie byla jedinou zemí, v níž se desítky let předtím rozvíjel kapitalismus zcela přímočaře. V jiných evropských státech jeho rozvoji bránil dožívající feudalismus a někde, včetně českých zemí, takzvané druhé nevolnictví. Systém, v němž poddaní byli robotou připoutáni k vrchnosti a nemohli se volně stěhovat za prací. Po církevní stránce reformovaná a kapitalisticky orientovaná Velká Británie poskytovala daleko větší prostor pro rozvíjení individuálních schopností, podnikavosti, vynalézavosti i hromadění majetku než katolické a hospodářsky reglementované režimy ostatních evropských zemí.

V roce 1830 první fáze průmyslové revoluce ve Velké Británii končila. Do Evropy se nový způsob výroby teprve přeléval.

Důležitým předpokladem nástupu průmyslu také byla agrární revoluce. Ačkoliv v Anglii kolem roku 1750 svobodní rolníci téměř vymizeli, bylo tam zemědělství, převedené na kapitalistickou bázi díky pokrokům v zemědělské technice a zejména v agronomii, efektivní. Navzdory poklesu množství lidí pracujících na polích mohla tehdy Anglie dokonce vyvážet obilí. Především byl dostatek potravin pro rostoucí populaci a pro zvětšující se města.

Splněna v ní byla i podmínka mít dostatek kapitálu − jen to umožnilo budování továren a jejich vybavení drahou technikou. K nahromadění potřebných peněz přispěly výnosy z kolonií, zejména z Indie, obchodování s otroky a zisky ze zámořského obchodu. Finanční prostředky k volnému použití byly v Británii větší a úroková míra při půjčování na investice naopak nižší než v kterékoliv jiné zemi. V tom jí nedokázal konkurovat ani někdejší obchodní soupeř Nizozemsko.

Británie měla ještě další výhody. Například množství vodních cest, včetně systematicky budovaných umělých kanálů, které umožňovaly levnou a pružnou dopravu. A měla bohaté zásoby železné rudy a hlavně uhlí a rovněž přístup k surovinám pro textilnictví, vlně a bavlně.

Bavlna jako začátek

Výchozím bodem průmyslové revoluce totiž nebyl těžký průmysl nebo doprava, jak tomu bylo později v jiných evropských zemích, ale právě textilní výroba. Jednak šlo o tradiční sukno, tedy zpracování vlny, protože Anglie byla odedávna zemí ovcí. Ale především o modernější bavlnářství, odvětví, v němž se manufaktury poprvé přeměňovaly na velké továrny. Přičemž Britové kontrolovali světový obchod se surovou bavlnou a část z ní dováželi ze zemí, kde její produkci zlevňovala otrocká práce.

Britské bavlnářství se koncentrovalo v hrabství Lancashire. Nebylo zatíženo starými tradicemi a jeho prudkému rozvoji vycházela vstříc i móda, protože bavlněné výrobky nabývaly na oblibě a výborně se prodávaly po Evropě. Ke zdokonalování produkce pomáhala konkurence: na jedné straně šlo o souboj se stále vyžadovaným suknem, na druhé o soutěž s indickou ruko­dělnou výrobou kartounů, mušelínů či kalika. Tento souboj už měl globální dopady − zatímco úspěšnější Británie bohatla, bengálští tkalci umírali hlady.

Seriál
Dějiny ekonomiky

Jednotlivé díly vycházejí počátkem každého měsíce až do konce roku.

květen: Objevení Ameriky a nástup Evropy
červen: Vznik kapitalismu
červenec: Průmyslová revoluce
srpen: Nástup USA a nové mocnosti
září: Dělení světa a první světová válka

K „textilní“ výhře nad Orientem, dominujícím po staletí, přispělo, že britští podnikatelé v textilním průmyslu rychle obraceli kapitál. V továrnách navíc bylo možné ve velkém zaměstnávat ženy a děti, vyplácet jim nižší mzdy a srážet tím výrobní náklady. A konkurovat tak například i v Indii cenou.

Rozvoj textilního průmyslu ovšem nebyl možný bez vynálezů a konstrukce strojů, které uměly nahradit lidskou práci. Právě tam jsou začátky průmyslové revoluce. Přelomem se stal spřádací stroj vynalézaný Samuelem Cromptonem mezi lety 1774 a 1779, který nahradil 200 kolovratů. O něco později sestavil vynálezce Richard Cartwright mechanický tkalcovský stav, který opět znásobil produktivitu práce. A za několik let stroje dokonce uměly tkát i mnohobarevné vzory.

Nástup páry

Z bavlnářství se stroje přelily do vlnařství, plátenictví, hedvábnictví a pletařství. První z nich ještě poháněla síla vody, tu však nahrazoval parní stroj. Ten se ostatně stal symbolem průmyslové revoluce. K jeho konstrukci vedla dlouhá cesta, rozhodující byla zdokonalení Jamese Watta v letech 1769 až 1784, po nichž byl sedmkrát efektivnější než předtím. Teprve to umožnilo jeho masové nasazení v dolech a továrnách. V roce 1800, kdy Wattovi končil patent na konstrukci parních strojů, dosahoval jejich souhrnný výkon pěti tisíc koňských sil, v roce 1840 to již bylo 620 tisíc koňských sil. Výroba strojů ze železa, z litiny a oceli byla impulzem pro hutnictví a strojírenství. Objevil se soustruh nebo stroj na výrobu šroubů. S rozvojem těžkého průmyslu rostlo ve Velké Británii používání uhlí. V roce 1800 ho tam vytěžily deset milionů tun, což představovalo 90 procent světové produkce. Ještě rychleji rostla výroba železa, která se mezi lety 1740 a 1840 zvýšila z 20 tisíc na 1,4 milionu tun.

Železo a parní stroj zcela proměnily dopravu. V roce 1815 vyjela první lokomotiva a dřevěné plachetnice se začaly nahrazovat parníky, první přeplul Atlantik už v roce 1819. Stavba železnic nebyla myslitelná bez silných akciových společností, které jako jediné dokázaly pro tyto finančně náročné projekty získat dostatek peněz. Spolu s tím vznikaly akciové banky, které se ale teprve postupně za desítky let staly jak ve Velké Británii, tak v Evropě a USA centry hospodářského života. Mezi nejúspěšnější od počátku patřil nadnárodní finanční dům Rothschildů. Rychleji se šířily informace a nešlo jen o oblibu velkých tištěných deníků, ale i o telegraf. V tomto případě ovšem Britové první nebyli a využívali cizího vynálezu. První telegrafní linka na elektromagnetickém principu totiž byla vybudována v USA v roce 1844 a vedla z Washingtonu do Baltimoru.

S rozvojem průmyslu se měnila britská obchodní politika. Od 20. let 19. století se v londýnské City začala prosazovat myšlenka svobodného obchodu. Což bylo přirozené, protože v té době britskýma rukama procházela polovina zboží, s nímž se mezi státy obchodovalo. V důsledku hospodářského liberalismu se v Británii rušily privilegované monopolní společnosti, které o dvě století dříve stály u zrodu kapitalismu. Monopol Východoindické společnosti na obchod s Indií padl v roce 1813 a o dvacet let později i na obchod s Čínou.

Průmyslová revoluce ovšem měla ohromné sociální a politické dopady. Britské obyvatelstvo se zdvojnásobilo na 17 milionů lidí a ve velkém se stěhovalo do měst. Ukázkou byl Manchester, kde se počet obyvatel mezi lety 1760 až 1840 zdesetinásobil. Obyvatelstvo se nově rozvrstvilo − v roce 1831 se už jen čtvrtina Britů živila zemědělstvím, průmysl zato zaměstnával kolem 40 procent populace. K tomu rostl počet zaměstnanců v dopravě a obchodu i počet úředníků. K podobným poměrům se v Česku dospělo až za meziválečné republiky.

Skupinu nových byznysmenů, jejichž jádrem byli investoři z řad velkých pozemkových vlastníků, landlordi, úspěšní loďaři a obchodníci, doplňovali také technici a inženýři, kteří se dokázali vypracovat. Vedle sebevědomých podnikatelů, kteří napodobovali životní styl aristokratů, cestovali po celém světě za obchodem a kulturou, vznikal početný průmyslový proletariát. Jeho životní podmínky, zejména pokud šlo o úroveň bydlení, hygienické a zdravotní poměry nebo stravu, však byly katastrofální. A po desítky let zůstávaly horší oproti tomu, jak o jednu dvě generace dříve žili jejich předchůdci pracující v malých manufakturách.

Průmysl na pochodu

první polovina 18. století

Ve Velké Británii nabrala na tempu agrární revoluce. Byla založena na novém systému střídání plodin, vydatném hnojení a větším důrazu na chov hovězího dobytka. Změnila se i organizace – na vrcholu stáli velcí pozemkoví vlastníci, od nich si půdu prostřednictvím dlouhodobých smluv pronajímali kapitalističtí pachtýři a na těchto polích pracovali zemědělští dělníci.

1751

V Paříži začala vycházet Encyklopedie shrnující výsledky vědy, řemesel a umění. Ve stejné době ve Francii ale stále měli vliv fyziokraté, ekonomové tvrdící, že veškeré národní bohatství pochází ze zemědělské výroby.

1774

Nový spřádací stroj vynálezce Samuela Cromptona byl dvěstěkrát výkonnější než kolovrat. Za 11 let se objevil i mechanický tkalcovský stav.

1779

Dělník Ned Ludd rozbil dva pletací stroje a stal se symbolem odporu proti zavádění strojů do výroby. Největší vlna luddismu probíhala v letech 1811–1813. Ve 30. letech 19. století začalo zakládání odborů.

1784

James Watt dokončil práci na zdokonalení parního stroje. Do roku 1800 firma Watt & Boulton v Birminghamu vyrobila 500 parních strojů.

1825

Začalo komerční užívání železnice. Výroba lokomotiv, vagonů a kolejnic podpořila hutnictví a strojírenství a finančně náročná stavba tratí se stala impulzem pro vznik akciových společností.

1834

Londýnská vláda zakázala dovoz otroků do britských kolonií. Obchod s otroky směřující do cizích zemí nebyl dovolen už od roku 1807.

1839–1842

Britská flotila za první opiové války rozstřílela čínské loďstvo a prokázala v praxi převahu západní civilizace založené na kapitalismu a průmyslu nad lidnatým, avšak rigidním a technicky zaostávajícím Orientem.

„Kdysi zdatní muži jsou kolem čtyřicítky považováni za práce neschopné, děti vyrůstají zbídačené a deformované, tisíce z nich se kvůli vyčerpání z práce nedožijí 16 let,“ napsal ve dvacátých letech 19. století novinář a poslanec William Cobbett. Špatné sociální podmínky vedly ke konfliktům s majetnými a s úřady. Zprvu dělníci při stávkách rozbíjeli stroje − po vzoru Neda Ludda, podle něhož braly stroje lidem práci a výdělek. Toto hnutí vrcholilo kolem roku 1810, později se průmysloví dělníci začali organizovat. Zlomem bylo zrušení zákazu odborářských sdružení v roce 1832.

Neprivilegované vrstvy se současně domáhaly politických práv a jejich požadavky se slily s úsilím řady myslitelů a politiků. Výsledkem byla série reforem, během nichž se rozšiřovalo volební právo, omezené zprvu jen na majetné. K tomu se zvyšoval tlak na omezení dětské práce a zkrácení pracovní doby, která trvala až 14 hodin denně.

Vzor pro celý svět

Po roce 1830 první fáze průmyslové revoluce ve Velké Británii končila. Zatímco se ostrovní království změnilo v průmyslovou dílnu světa, nový způsob výroby postavený na strojích, páře a železnicích se teprve přeléval dál. Nejprve do Belgie, severní Francie a USA. Od třicátých let 19. století do Německa a habsburské monarchie, tedy také do českých zemí.

Období mezi roky 1840 a 1850 bylo na celém kontinentě dobou vzniku velkých závodů. V Anglii šlo o strojírenskou společnost Armstrong, ve Francii se zrodil Schneider-Creusot a v německém Porúří ocelářský gigant Krupp. Ve všech případech šlo o firmy, které vyráběly také zbraně. Průmyslová výroba v západní Evropě v té době rostla ročně zhruba o tři procenta. Jižní a východní část kontinentu se ovšem opožďovala. Do Ruska si průmysl našel cestu až koncem 19. století.

Ještě později se šířil v Asii. Moderní vývoj nedokázalo zachytit Turecko, Indie ani Čína. Ačkoliv ta po staletí zůstávala prvořadou hospodářskou mocností a několikrát se v ní objevily náběhy ke kapitalismu. Ještě kolem roku 1800 se podle západních historiků životní úroveň v jejích nejvyspělejších regionech příliš nelišila od té v Anglii. Pak však Čína kvůli chybějící průmyslové revoluci začala zaostávat. Vládci v Pekingu si to nechtěli připustit, šokujícím procitnutím pro ně byla až drtivá porážka v první opiové válce v letech 1839 až 1842. Britské křižníky snadno rozstřílely dřevěnou čínskou flotilu a vynutily si tak souhlas s masovým a výnosným dovozem drog.

V té době už ale britská ekonomická dominance pomalu končila. Na obzoru se vynořovali konkurenti, Německo a za Atlantikem USA.

Související