Americký ekonomický zázrak byl založen na dravosti a velkém byznysu

Ekonomickým centrem světa jsou v posledních více než sto letech Spojené státy. V dalším díle seriálu o vývoji světového hospodářství se týdeník Ekonom podívá na to, jakým způsobem Američané zbohatli a předstihli do té doby ekonomicky dominující Velkou Británii. A nebylo to hned, protože zatímco objemem produkce ji USA předhonily už v roce 1870, výší HDP na osobu teprve v roce 1918. Spolu s nimi se díky rozvoji průmyslu a moderních forem kapitalistického hospodaření v Evropě a Asii objevili i další významní hráči. To mělo dopady na vnitřní poměry jednotlivých zemí, mezinárodní obchod, rozvoj technologií i velmocenské vztahy. A pokud se hledá počátek globalizace, tak právě éra nástupu nových mocností je jejich jasným předobrazem.

Americký zázrak

Nástup průmyslové revoluce v Anglii se vysvětluje tím, že v zemi nerušeně fungoval kapitalismus. V případě vzestupu USA to platí dvojnásob. Byly britským klonem, kolonie na východním pobřeží Severní Ameriky zasáhly počátky průmyslové revoluce ještě před jejich osamostatněním na Londýně mezi lety 1776 a 1783.

Jejich obyvatelé byli ještě častěji než v Anglii kalvinistického vyznání, šlo o náboženské horlivce, přesvědčené, že si je vyvolil Bůh a předal jim k užívání celý Nový svět. Tvořili základ nadmíru pracovité, sebevědomé, ale také vůči indiánům nemilosrdné komunity. Ať šlo o obchodníky, majitele dílen a manufaktur či daleko početnější farmáře, kteří spolu s prospektory v honbě za půdou posuno­vali hranice na západ, dokud nenarazili na břehy Tichého oceánu.

Američané těžili ze souhry příznivých okolností. Základem byl nadbytek prostoru a nešlo jen o pole a pastviny, ale rovněž o lesy, nerostné bohatství, od uhlí přes železnou rudu po zlato, nebo splavné řeky. Vláda ve Washingtonu od počátku postup do nitra kontinentu podporovala, v 60. letech 19. století USA odkoupením Aljašky od Ruska v zásadě dokončily svoji teritoriální expanzi.

Svorníkem ohromného území se stala výstavba železničních tratí včetně transkontinentálních. Ty spojily tradiční průmyslový severovýchod s důlními městečky v Nevadě, Oregonu a Washingtonu a s obilnářskými a zejména dobytkářskými farmami rozesetými po Velkých pláních od Mexického zálivu po jezera na hranicích s Kanadou.

Infografika: Americký ekonomický zázrak byl založen na dravosti a velkém byznysu

Zvětšit přes celé okno

Sen o farmě

Základem amerického bohatství zůstávalo až do 80. let 19. století zemědělství. Opíralo se o středně velké farmy, které byly i lákadlem pro lidi přicházející po statisících z Evropy. Při nedostatku pracovních sil farmáři od počátku kladli důraz na mechanizaci. Produkci vedle zavlažování a meliorací násobilo užívání žacích a secích strojů, vyorávačů brambor a masové nasazení lehkých ocelových pluhů. Koncem století se objevily traktory. V souvislosti s touto agrární revolucí průmyslového věku se v roce 1837 zrodila firma John Deere, která se na výrobu zemědělské techniky specializovala a která funguje dodnes.

Rozloha obdělávané půdy se mezi lety 1860 a 1900 v USA ztrojnásobila, podobně narostla produkce obilí. Farmy byly spojeny s trhem a zásobovaly potravinami nejen americká města, ale vyvážely i do Evropy. V tom jim hodně pomáhala novinka – mrazírenská technika. Vzestup zemědělství se odehrával v demokratičtějších poměrech než na starém kontinentu, kde sedláci ještě žili ve stínu šlechtických velkostatků. Ale ani v USA nešlo o idylu. Daní za úspěch byla ostrá konkurence a neustálý nedostatek peněz na investice. Odrazem byly požadavky farmářského hnutí na indiánskou půdu, laciné úvěry, levnou dopravu, otevření vývozu do zahraničí a celní ochranu domácího trhu.

Rozdílné pohledy na ekonomiku a samotné zemědělství stály v pozadí občanské války, která v letech 1861 až 1865 USA málem rozbila. Na jihu, v odtržených státech Konfederace, hrála prim produkce bavlny a ta dlouho nebyla představitelná bez práce statisíců černých otroků.

Jejich existence byla podle německého historika Jürgena Heidekinga skvrnou na tváři nového státu. I proto, že se díky revoluční tradici, osvícenství, republikánství i zastupitelské demokracii Američané pokládali za nejpokročilejší společnost světa.

Nástup gigantů

Otrokářství ale bylo zrušeno až po krva­vém konfliktu, v němž padlo více než půl milionu lidí. Zvítězil liberální průmyslový Sever. Z něj se pak do celé země rozšířila industrializace spojená s otevřenou hospodářskou soutěží, koncentrací kapitálu a fungováním dravých firem. Ekonomika těžila z rozsáhlého vnitřního trhu chráněného systémem cel, která vyřazovala cizí konkurenci. Sociální napětí v průmyslových centrech na rozdíl od starého kontinentu tlumily vyšší platy a po desítky let i možnost nespokojených dělníků hledat si lepší živobytí na Západě, třeba na vlastní farmě.

Zemědělci zprvu byli nejdůležitějším zákazníkem průmyslu, brzy se však klíčovým stalo budování železnic. Už kolem roku 1860 představovaly největší byznys a řada zakladatelů železničních společností pohádkově zbohatla. Aktivní byla i americká vláda, která pomáhala velkorysými půjčkami. V roce 1900 délkou železnic Spojené státy předstihly celou Evropu dohromady. Železnice nebylo možné stavět bez uhlí a železné rudy, bez rozvinuté metalurgie. Ta pomáhala také při budování měst. Například na výstavbě Chicaga, zejména jeho vodovodů a vybavení bytů, vydělával podnikatel Richard Crane, jehož syn a dědic později podporoval Tomáše Masaryka a vznik Československa.

Prosazovala se zcela nová odvětví, například těžba a zpracování ropy. Při tom se prosadil Nelson Rockefeller (1839–1937), který byl na počátku 20. století pokládán s majetkem 900 milionů dolarů za nejbohatšího člověka planety. Ohromnou hospodářskou moc získal ocelářský král skotského původu Andrew Carnegie. Jeho pittsburské hutě ale nakonec za astronomickou sumu půl miliardy dolarů odkoupila skupina newyorských bankéřů v čele s Johnem Pierpontem Morganem, který ovládal finanční systém země.

Moc průmyslových a finančních magnátů vyvolávala obavy veřejnosti a progresivistických politiků uvnitř republikánské i demokratické strany. Ti posléze moc velkého kapitálu omezili regulacemi: protitrustové zákonodárství bránilo monopolizaci ekonomiky a vracelo do ní duch konkurence. Například Rockefellera donutilo v roce 1911 rozdělit obří Standard Oil Company do několika menších firem. Ty bohatly dál, a to i proto, že zájem o ropu a benzin znásobil nástup spalovacích motorů spojený se jménem průkopníka automobilismu Henryho Forda. Otřesy finančního sektoru pak přiměly v roce 1913 bankéře k souhlasu se založením americké centrální banky Fed. Vznikla však jako konsorcium finančníků v čele se zmíněným Morganem.

Ambiciózní bratranci

Politolog George Friedman tvrdí, že se americká ekonomika rozvíjela od roku 1770 během padesátiletých cyklů. První z nich proběhl ve znamení napětí uhlazených „otců zakladatelů“ a chudých osadníků prodírajících se do nitra USA. Druhý, který trval zhruba do roku 1870, dal vzniknout Americe levných peněz, farem a malých měst. Třetí už přinesl velká průmyslová centa a na jeho konci vznikla střední třída.

Vedle toho je americký vzestup vysvětlován přílivem milionů podnikavých lidí z Evropy, kteří se v tavicím kotli velkoměst měnili v Američany. Ať šlo o Brity, Iry, Italy, Poláky nebo Čechy. Blahodárně působil rozsáhlý vnitřní trh, který nahrával velkosériové výrobě, při níž bylo možné snižovat náklady. Cestu vpřed prorážely i silné banky a průmyslové firmy, které měly dostatek prostředků na inovace a rychlé zavádění výsledků vědy do výroby.

Příkladem byla elektrotechnická společnost nesoucí jméno svého zakladatele George Westinghouse. Ten zbohatl na konstrukci samočinné tlakové brzdy pro vlaky, pak ale vsadil na Nikolu Teslu a jeho střídavý proud. Oba, ještě s vynálezcem Thoma­sem Edisonem, přispěli k tomu, že se po roce 1890 věk páry přeměnil na éru elektřiny.

Německé firmy rostly za ochranou celních bariér. Zdůvodnění přinesla doktrína hospodářského nacionalismu.

Růst, technologický pokrok i rostoucí populace vystřelily USA do čela světové ekonomiky. Objemem HDP a průmyslové produkce předstihly Velkou Británii již koncem devatenáctého století. Pokud jde o prvenství ve výši HDP na hlavu, museli si ale Američané počkat až do doby první světové války.

Londýn podle historika Grahama Allisona ambice amerických „bratranců“ sledoval s nechutí. V době jednoho z konfliktů o zájmové sféry v Latinské Americe v roce 1902 se britský premiér Robert Cecil nechal slyšet, že Británie měla USA zadusit, dokud na to byl čas. Nejpozději za války Severu s Jihem, kdy se Britové svým dodavatelům bavlny z řad otrokářských plantážníků neodvážili pomoci. Pak už byly Spojené státy příliš silné, a Velké Británii navíc vyvstal obchodní a vojenský soupeř v bezprostřední blízkosti – v podobě Německa.

Nové mocnosti

Německý vzestup začal s růstem těžkého průmyslu v Porýní, klíčovým okamžikem však bylo sjednocení země pod pruským vedením v roce 1871. Nově vzniklé císařství mělo velmocenské ambice a jeho vláda si uvědomovala, že bez vyspělého průmyslu to nepůjde.

Výsledkem byla symbióza konzervativní císařské byrokracie a generality, tedy aristokratů s rozsáhlým pozemkovým vlastnictvím, s liberálními podnikateli a bankéři. Stejně jako v USA – a na rozdíl od Velké Británie nebo Francie – v Německu vznikaly silné firmy – zprvu ocelářské jako Krupp, ale pak i chemičky a elektrotechnické společnosti, například Siemens nebo AEG. Rostly za ochranou celních bariér. Teoretické zdůvodnění poskytla doktrína hospodářského nacionalismu, s níž přišel Friedrich List. Do určité míry se opíral o zkušenosti z USA, kde v mládí několik let žil a kde pracoval jako novinář. Vzestup ale byl impozantní – objemem produkce oceli Německo předstihlo Británii v roce 1903.

Berlín se stal vzorem i pro Japonsko, první asijský stát, který se vydal cestou poevropštění své ekonomiky, armády i společnosti. Změny odstartovaly za reforem Meidži. Moci se chopilo několik aristokratických klanů otevřených modernizaci a západním vzorům. Stát podporoval podnikání a industrializaci, z lichvářských společností se stávaly průmyslové firmy, například Mitsui či Mitsubishi. Dovážely se stroje, rostl význam těžkého strojírenství, spojeného s výrobou lodí a zbraní. Nová podnikatelská vrstva tak byla těsně svázána s expanzivními snahami státu. Zrodila se moderní asijská mocnost, která se, i když s omezenými možnostmi, stejně jako její západní protějšky zapojila do zápasu o kolonie a přerozdělení politické a hospodářské moci.

Industrializace, ostrá konkurence a nacionalismus totiž otevřely cestu ke světovým válkám.