Aktuální číslo časopisu Ekonom
Martin PetříčekV polovině září ještě panuje v přístavním městě Terst na severovýchodě Itálie letní atmosféra. Lidé posedávají v kavárnách a pouličních restauracích kolem kanálu Grande, který směrem od Terstského zálivu uzavírá nedávno zrekonstruovaný kostel svatého Antonína. Je slunečno, obloha bez mráčku a teploty šplhají ke třiceti stupňům. Dvousettisícové sídlo, které bylo až do konce první světové války součástí habsburské monarchie, je nyní pro Česko důležité z úplně jiného důvodu.
Do přístavu, vzdáleného jen pár kilometrů od centra města, připlouvají tankery s ropou, která následně ropovody TAL a IKL putuje stovky kilometrů přes Itálii, Rakousko a Německo do tuzemských rafinerií. Ropovod i samotný přístav pro tankery nyní prochází rozsáhlou modernizací, což umožní dostat do Česka touto cestou až osm milionů tun ropy ročně. To je proti současnému stavu zhruba dvojnásobek. Česko se díky těmto investicím bude moci rozloučit s dodávkami ropovodem Družba, který zásobuje tuzemské zpracovatele ropy od začátku 60. let minulého století.
Projekt, který nese označení TAL Plus, vyjde celkem na 1,3 až 1,6 miliardy korun. Ze svých výnosů ho financuje česká státní společnost Mero, která nyní provozuje ropovod IKL a českou část Družby. Modernizace umožní zvýšit kapacitu ropovodu TAL o více než deset procent. Právě probíhá proměna přečerpávacího systému a jedno po druhém se vyměňují čerpadla, která „tlačí“ ropu potrubím. Hlavní práce mají být dokončeny na přelomu roku, některé součásti, jako například záložní čerpadla, se budou instalovat ještě napřesrok.
Nové stroje mají větší výkon a dokážou mnohem flexibilněji reagovat na pokyny operátorů. Ropa díky tomu poteče potrubím o něco rychleji a kapacita celého systému, který z Terstu zásobuje pětici německých rafinerií, jednu rakouskou a dvě české, se díky tomu zvedne o více než deset procent. Samotné potrubí se měnit nebude, i na další desítky let dobře poslouží to, které už je v zemi takřka 60 let.
Spolu s rozšířením ropovodu TAL probíhá také modernizace přístavu. Na investici za více než 44 milionů eur, tedy 1,1 miliardy korun, se podílí všech devět akcionářů konsorcia, které TAL provozuje. Aktuálně probíhají práce na prvním ze dvou přístavních mol, instalují se na něm větší konstrukce a piloty, které umožní připlouvat i větším tankerům. „Panovaly obavy, aby se po rozšíření ropovodu nestalo z přístavu úzké hrdlo celého systému. Nyní padnou současná omezení, díky modernizaci bude možné pojmout jakýkoliv typ plavidla,“ říká šéf konsorcia TAL Alessio Lilli.
Bublinky proti ropným skvrnám
U druhého mola kotví při naší návštěvě tanker Vilamoura, který brázdí oceány pod vlajkou Marshallových ostrovů s filipínskou posádkou. „Z tohoto tankeru už jsme takřka všechnu ropu přečerpali. Poznáte to podle čáry ponoru, která je teď vysoko nad hladinou,“ ukazuje vedoucí námořního terminálu Fabrizio Stern.
V posledních letech do přístavu přijíždí kolem čtyř stovek tankerů s ropou ročně, v minulosti ale v Terstu zvládli odbavit za rok i přes pět set lodí. Jeden tanker pojme 80 až 160 tisíc tun ropy a jeho vyprázdnění trvá v průměru 32 hodin. Záleží na velikosti nákladu i výkonu čerpadel na palubě. Počítá se každá hodina, jakékoliv zpoždění je pokutováno.
Po celou dobu stáčení ropy musí být loď pevně přivázaná k molu, aby se zabránilo jakémukoliv úniku ropy do moře. Pokud by se něco takového přece jen stalo, zamezila by úniku ropy dál do moře bublinková podvodní zeď. Díky bublinám, které obklíčí celý tanker, není nutné kolem lodi roztahovat preventivní fyzické bariéry, což také zkracuje dobu vykládky. V terstském terminálu nicméně za takřka 60 let provozu žádný větší únik ropy do moře nezaznamenali.
Ropu si objednávají jednotlivé rafinerie podle svých potřeb. Do Terstu nejčastěji připlouvají tankery z ruského černomořského přístavu Novorosijsk. Nejde však o ruskou, nýbrž kazašskou a ázerbájdžánskou ropu. Tento postup je v souladu se sankcemi EU vůči Rusku. Ropa z kaspické oblasti tvoří dohromady zhruba 40 procent dodávek. Následuje Libye, USA a Irák. „Z 267 různých dostupných směsí ropy dostáváme ročně 30 až 50 typů ze zhruba dvacítky zemí. Každá z nich má značně odlišné chemické složení,“ vysvětluje Lilli.
Z přístavu putuje ropa čtveřicí rour o průměru 80 centimetrů do pět kilometrů vzdálených nádrží tankoviště. Nachází se v údolí San Dorligo v jihovýchodní průmyslové části města, pár set metrů od slovinských hranic. Tady je centrála celého ropovodu TAL. Ve 32 válcových nádržích o celkové kapacitě přes dva miliony metrů krychlových – to je množství ropy, které zpracují obě tuzemské rafinerie zhruba za čtvrt roku – se skladují různé typy ropy z různých koutů světa.
Ropa z tankerů se v nádržích s plovoucími střechami a dvojitým pláštěm zdrží zhruba sedm dnů. Pak ji dispečeři podle požadavků jednotlivých rafinerií smíchají a postupně, po jednotlivých dávkách, posílají ropovodem TAL na sever. Tři pumpy, které tlačí ropu z nádrží do potrubí směrem do Alp, běží naplno. První čerpadlo tu vyměnili v polovině prázdnin, při naší návštěvě má už tedy za sebou přes měsíc provozu. Druhé mění právě teď, následovat by mělo třetí. Čtvrté, záložní, přijde na řadu začátkem příštího roku.
Teplá ropa lépe teče
Součástí tankoviště jsou i kogenerační jednotky, které ze zemního plynu vyrábějí elektřinu a teplo zároveň. Podél ropovodu je staví a provozuje Elevion Group, kterou od roku 2017 vlastní ČEZ. Elektrická energie z nich se využívá pro pohon zmiňovaných čerpadel, která ženou ropu do potrubí. Teplo se potom využívá k zahřívání ropy, aby potrubím lépe tekla. Dvě kogenerační jednotky jsou už nyní v provozu přímo v Terstu, dalších pět postupně zprovozňuje směrem k rakouským hranicím.
Kogenerační jednotky, které jsou v nepřetržitém provozu, pomáhají v každé lokalitě zvýšit teplotu ropy až o tři stupně Celsia. „Teplo se předává ropě, aby měla optimální vlastnosti pro přepravu. Efektivita čerpadel se díky tomu proti původnímu stavu zlepší o jednotky procent. Závisí na viskozitě ropy a rychlosti čerpání,“ říká Jaroslav Macek, šéf skupiny Elevion.
Provozní ředitel konsorcia TAL Carlo Piccolo dodává, že z ohřevu mají větší užitek především těžší ropy s větší viskozitou, tedy například z Libye. „Lehká ropa, která pochází z kaspické oblasti, to tolik nepotřebuje,“ říká Piccolo.
I s pomocí elektřiny a tepla z kogeneračních jednotek vytlačí čerpadla ropu nakonec až do výšky téměř 1600 metrů nad mořem. Tedy jako kdyby vystoupala na vrchol Sněžky. Do toho nejvyššího bodu ropa doteče po 230 kilometrech, pak následuje pětikilometrové prudké klesání. Provozovatelé ropovodu toho dokázali využít. Padající tekutina díky spádu nabere rychlost, získaná energie roztočí turbínu, která je připojena na generátor elektřiny.
„Je to jediné místo na Zemi, kde se z ropy vyrábí energie s nulovými emisemi CO2,“ říká Lilli. Funguje to jako vodní elektrárna. „Ale ropa není voda, a tak trvalo skoro deset let, než jsme přišli na to, jak přesně lze využít turbínu k výrobě elektřiny, a než jsme to celé zprovoznili,“ vzpomíná Lilli.
Množství získané energie je jen symbolické, je to ale vítaný způsob, jak ušetřit část nákladů. Získaná elektřina by totiž postačila jen z poloviny na pohon jednoho z čerpadel před Alpami.
Infografika
Česká stopa v bavorských lesích
Po necelých čtyřech dnech dorazí ropa do bavorského Ingolstadtu, kde se ropovod TAL rozdvojuje. Zatímco hlavní větev vede přes Německo na západ až do rafinerie v Karlsruhe, pro Česko je důležitá odbočka na Vohburg. Jen pár set metrů od břehu Dunaje tu Mero vybudovalo čtyři nádrže na ropu s celkovou kapacitou 200 tisíc metrů krychlových. Začíná tu také český ropovod IKL, který od poloviny 90. let minulého století přepravuje ropu pro tuzemské rafinerie až do centrálního tankoviště ve středočeské Nelahozevsi. Ropa se sem dostane zhruba za 15 dní od vyskladnění v Terstu.
Co je ropovod TAL
Transalpský ropovod (TAL) rozvádí ropu potrubím z přístavu v Terstu do Rakouska a Německa. O potřebě ropovodu se začalo mluvit v 50. letech minulého století. Původně se předpokládalo, že povede z Janova, ale nakonec padla volba na severovýchod Itálie. Přístav v Terstu má strategickou polohu a dostatečnou hloubku mořského dna. Ropovod se začal budovat na začátku 60. let, jeho výstavba trvala tisíc dní a byla považována za jednu z největších soukromých investic té doby.
Dne 13. dubna 1967 zakotvil v terstském přístavu první tanker Daphnella. Do dnešních dnů připlulo už více než 22 tisíc tankerů, TAL od té doby přepravil přes 1,7 miliardy tun ropy. Roční přepravní kapacita ropovodu je zhruba 43 milionů tun ropy. V minulosti byla několikrát dosažena, v posledních letech přepravuje o něco méně. Současné úpravy mají navýšit kapacitu ropovodu až na 50 milionů tun. Pro srovnání: roční tuzemská spotřeba se pohybuje mezi sedmi a osmi miliony tun.
Od přístavu Terst do bavorského Ingolstadtu, kde v blízkém Vohburgu od roku 1995 začíná český ropovod IKL, měří přepravní trasa 465 kilometrů. TAL pak vede Německem dále až do rafinerie v Karslruhe. Celková délka ropovodu je 753 kilometrů. Zásobuje osm rafinerií – pět v Německu, jednu v Rakousku a dvě v Česku. Téměř celý ropovod – potrubí o průměru jednoho metru – je pod zemí. Celý systém má deset přečerpávacích stanic. Jejich cílem je dodat ropě dostatečnou energii, aby mohla v potrubí proudit. Rychlost proudění v ropovodech je přibližně jako rychlost chůze, tedy zhruba čtyři až pět kilometrů za hodinu. Na své cestě do německých rafinerií musí ropa také překonat Alpy, nejvyšší bod ropovodu se nachází ve výšce 1572 metrů nad mořem.
Ropovod vlastní celkem devět společností (viz graf), jde o nejdůležitější světové petrolejářské firmy.
IKL je zhruba 350 kilometrů dlouhý, polovina vede po Německu a druhá po Česku. Kvůli odstřižení od ruské ropy ho nebude třeba nijak posilovat. Už v 90. letech se budoval s tím, aby jednou dokázal zcela nahradit Družbu. IKL dokáže přepravit až 11 milionů tun ropy ročně, přičemž průměrná roční spotřeba Česka se v posledních letech pohybuje kolem 7,1 milionu tun. Loni přiteklo do Česka 7,4 milionu tun, ropovod IKL se na tomto objemu podílel 42 procenty.
Většina ropy, která se v Česku nyní spotřebuje, se díky dosud platné výjimce od Evropské unie dováží z Ruska. Zprovoznění TAL Plus bude znamenat definitivní konec nutnosti dovážet ropu ropovodem Družba. „Díky tomuto projektu po 60 letech opravdu dosáhneme nezávislosti. Nejde o to, jestli se hned v lednu odpojíme od Družby. Výhodou ale je, že rozhodnutí, které uděláme, bude zcela na nás,“ říká provozně‑technický ředitel společnosti Mero Zdeněk Dundr.
Expert na energetickou bezpečnost z Masarykovy univerzity v Brně Martin Jirušek připomíná, že ropu lze přepravovat a skladovat vcelku snadno. Ani omezení dovozu skrze jakýkoliv ropovod neznamená odstřižení od zdroje. „U dodávek přes ropovod TAL sice mohou hrozit ‚běžná‘ rizika, například technická porucha, odpadá však riziko politického vydírání a účelové manipulace, z nichž byla Ruská federace několikrát, zřejmě oprávněně, podezřívána,“ říká analytik. Jelikož ropovod zásobuje i jiné odběratele, případný problém by byl nepochybně řešen bez prodlení.
Guyana a Irák místo Ruska
Jediným zpracovatelem ropy v Česku je skupina Orlen Unipetrol. Ve svých dvou rafineriích vyrábí pohonné hmoty a řadu petrochemických produktů. Menší a mladší z nich, rafinerie v Kralupech nad Vltavou, má kapacitu 3,3 milionu tun ropy ročně, dlouhodobě se tu zpracovává výhradně neruská ropa. Litvínovská rafinerie s roční kapacitou 5,8 milionu tun ropy je od roku 1965 napojena na ropovod Družba a „jede“ převážně na ruskou ropu. Během třítýdenního testu loni v říjnu v Litvínově poprvé v historii zpracovávali výhradně neruskou ropu.
„Definovali jsme nové ropné směsi, které lze v Litvínově používat, a úspěšně jsme je otestovali,“ říká mluvčí Orlen Unipetrolu Pavel Kaidl. Ze statistické databáze zahraničního obchodu ČSÚ vyplývá, že na vzestupu jsou nyní dovozy ropy z Guyany, Iráku, Saúdské Arábie a Severního moře. Rafinerie byla původně postavena, aby zvládala ruskou ropu. Bylo třeba ji nově nakonfigurovat, aby zvládla i ropu, či směsi různých rop, odjinud. Není to ale nevratný proces, kdykoliv v budoucnu bude možné se vrátit zpět k ruské ropě.
„Na přechod na nové ropné směsi jsme v litvínovské rafinerii technologicky připraveni,“ říká Kaidl. Nyní závisí už jen na dokončení projektu TAL Plus a na zajištění dostatečného objemu alternativní ropy pro výrobu pohonných hmot v Česku. K přechodu na nové ropné směsi by mělo dojít postupně během první poloviny příštího roku.
Podle Jiruška dává smysl, aby se Česko zcela odstřihlo od ruských dodávek. „Odstraní se tím riziko manipulace dodávek ze strany dodavatele, který považuje ČR za nepřátelskou zemi. Je to nutný krok, jde o bezpečnost státu a takto strategické rozhodnutí nelze dělat čistě na ekonomickém základě,“ říká.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
