Už ani kapka ruské ropy. Česko přepne výlučně na západní cestu, říká Jaroslav Pantůček

První krok k nezávislosti na ruské ropě udělalo Česko už v polovině 90. let. Země tehdy zprovoznila odbočku z Transalpinského ropovodu (TAL), který rozvádí ropu z italského přístavu Terst do Německa a Rakouska. Česko tak na něj navázalo ropovodem z Ingolstadtu (IKL). Na plné odstřižení od dodávek z Východu si však muselo počkat další tři desítky let. Jednání sice začala dávno před vpádem ruských vojsk na Ukrajinu, ale teprve válka k nim dala silný impulz. Přepnutí na dodávky ropy pouze západní cestou je teď na spadnutí.

Výhradní přepravce ropy do Česka, státní společnost Mero, nyní spolu s konsorciem, které provozuje ropovod TAL, pracuje na rozšíření přepravní kapacity potrubí. Úpravy umožní přivést do Česka ročně navíc čtyři miliony tun ropy, které se doposud – a díky časově neomezené výjimce na dovoz ruské ropy – přepravovaly z Ruska ropovodem Družba. Projekt, který nese označení TAL Plus, vyjde celkem na 1,3 až 1,6 miliardy korun. Mero ho financuje ze svých výnosů.

Jaroslav Pantůček, generální ředitel společnosti Mero, říká, že projekt představuje největší změnu v přepravě ropy do Česka. „Počítáme s tím, že do konce letošního roku se podaří dokončit všechny technologické úpravy na ropovodu TAL a zajistit navýšení jeho kapacity,“ říká Pantůček. Větší kapacita nicméně neznamená výměnu potrubí pod zemí. Proměňuje se přečerpávací systém, instaluje se dvacítka nových čerpadel a také nové ultrazvukové průtokoměry a další komponenty. Posílení se dočkají rovněž bezpečnostní systémy a modernizací projdou i vstupní a výstupní místa ropovodů TAL i IKL.

Podílníci ropovodu TAL nám dali několik těžkých podmínek. Doufali, že je nesplníme a že jim dáme s rozšiřováním pokoj.

To vše umožní, zjednodušeně řečeno, urychlit průtok ropy a tím zvýšit objem přepravené suroviny. Pro zajímavost, od vyskladnění tankeru v přístavu Terst trvá přeprava ropy přes ropovody TAL a IKL zhruba 15 dní. Podle plánů mají na začátku příštího roku proběhnout provozní testy. Od ruské ropy se Česko definitivně odstřihne během první poloviny roku 2025.

Ropovod Družba, který byl na československém území zprovozněn před více než šedesáti lety, zůstane prozatím v záloze. Existuje možnost, že po skončení války by se touto cestou dala přepravovat i ropa, která nebude pocházet z Ruska. Loni přepravilo Mero do Česka 7,4 milionu tun ropy. Takřka tři pětiny přitekly ropovodem Družba, zbytek přes ropovody IKL a TAL. Po dokončení projektu bude možné díky navýšení kapacity ropovodu TAL dopravit do Česka až osm milionů tun ropy ročně, což plně pokryje spotřebu obou tuzemských rafinerií.

Vlak z tankerů

Co bylo při jednáních o rozšíření ropovodu TAL nejtěžší?

Přesvědčit zbývající podílníky, aby navýšení kapacity umožnili. Ropovod byl spuštěn v roce 1967, postavili ho velcí hráči jako Shell, Exxon, BP či OMV. Už skoro 60 let dodržují stejná pravidla pro přidělování kapacity v případě nějakých omezení. Mero se na celkovém objemu přepravy podílí asi devíti procenty – a teď chceme dvojnásobek. Vedle toho říkáme, že čtyři miliony tun ropy ročně navíc budou zapotřebí, ať se děje, co se děje. A že v přístavu v Terstu, kam nyní připlouvá přes čtyři stovky tankerů s ropou ročně, přibude dalších padesát. Už dnes se občas stává, že některé tankery musí na odbavení čekat – a za to platí velké poplatky. Lodě navíc mohou zpozdit všechny ostatní a tím se zhorší podmínky pro všechny.

V čem?

Bude na vše méně času, logistika bude náročnější. Přijede‑li kvůli bouři nad Atlantikem nějaký tanker s jednodenním zpožděním, může to rozhodit harmonogram pro celý ropovod. Po jeho cestě je osm rafinerií, každá objednává jiný typ ropy. Operátoři tyto várky ropy skládají za sebou jako vagony ve vlaku. Přesně v pořadí podle rafinerií. U každé z nich „odpojí“ jejich dávku ropy. Nesmí se to promíchat. Ve stejném pořadí se řadí i tankery v přístavu. Pro jistotu jsou v Terstu také nádrže, aby se mohla alespoň nějaká ropa do ropovodu poslat, pokud nějaký tanker nedorazí včas, nebo naopak dočasně uskladnit, pokud nějaký tanker dojede dříve.

Jde o stejné nádrže, které jsou v centrálním tankovišti ropy v Nelahozevsi?

Tanky v Nelahozevsi jsou určené k dlouhodobému skladování. V Terstu jsou menší, přepravců je víc. Když jsme v 90. letech stavěli ropovod IKL z Ingolstadtu, který přivádí ropu z ropovodu TAL do Česka, museli jsme tam dva tanky také postavit, aby tankoviště mělo dostatečnou operativní rezervu. Italové, kteří je za naše peníze stavěli, podcenili průzkum podloží. Při zátěžové zkoušce vodou, která je těžší než ropa, se nádrž začala naklánět. Rok jsme se tehdy dohadovali, kdo za to může a kdo zaplatí opravu. Hrozily soudy, tehdejší generální ředitel dohodl, že to půjde půl na půl. Nakonec nádrže „narovnali“ injektáží betonu a stojí dodnes. To vše dokládá, že celý systém je logisticky poměrně křehký. Ostatní podílníci ropovodu si po letech zvykli, že to funguje, a my jsme přišli s tím, že chceme víc kapacity. Přestože ostatní o své příděly nepřijdou, budou si muset utáhnout opasky, přijdou o část komfortu a flexibility v období přepravních špiček, například v okamžiku, kdy se provádí pravidelná údržba a část přístavu je mimo provoz.

Čím jste je přesvědčili?

Argumentovali jsme tím, že systém si už zaslouží modernizaci a že investice sníží budoucí provozní náklady. A že poplatky za dodatečnou ropu přinesou do systému další peníze. Nejdřív nám dali podmínky: všechny investice zaplatíte vy, nám se nesmí zvýšit celkové náklady ani výdaje za energie a nesmí to mít dopad na hospodářský výsledek ropovodu. Což ale má kvůli odpisům každá investice. Doufali, že to nesplníme a že jim dáme pokoj. Moc se jim do toho nechtělo. Ale postavili jsme si hlavu a vymysleli řešení.

Jaké?

Peníze na investice jsme definovali jako předplatné na kapacitu. Tudíž půjdou do výnosů, a nikoliv do nákladů. Díky moderním pumpám, které umí regulovat otáčky podle průtoku, zachováme i při vyšší přepravní kapacitě nižší jednotkovou spotřebu elektřiny. A díky novým zařízením také ušetříme na údržbě. Byly to nekonečné rozhovory, ale nakonec jsme je v listopadu 2022 přesvědčili. Pak jsme půl roku se všemi ladili detaily smlouvy a loni v květnu ji podepsali.

Odstřižení od ruské ropy je politická otázka. Pomohli politici?

Když jsem v roce 1996 přišel do ropného byznysu, velcí hráči říkali: Hlavně nechceme politiku, to je nečitelné. S kolegou z jiné firmy si nemusíme rozumět, ale vím, že bude přemýšlet byznysově. Ale politikům do hlavy nevidíme. Postupem času tento přístup začal polevovat, možná vnímají, že jsme státní firma. Byť většinu hlavních věcí děláme sami, někdy se zasekneme na detailu a nemůžeme dál. V tu chvíli vláda pomůže. Třeba když se zpožďuje dodavatel zařízení, může to intervence na ministerské úrovni urychlit.

Kdo to zaplatí

Celkové náklady dosáhnou 1,3 až 1,6 miliardy korun, které uhradíte ze svých výnosů. Jaká je návratnost v letech?

Podmínky nám byly podílníky nastaveny ve stylu „ber, nebo nech být“. Pokud by se zastavila Družba, mohou bez této investice ony čtyři miliony tun ropy ročně chybět. Jedna ze dvou tuzemských rafinerií by měla problémy, možná by musela být uzavřena. O investici jsme jednali s polským vlastníkem rafinerií, se skupinou Orlen Unipetrol, je to zásadní pro ně i pro nás. Od počátku vyjednávání jsme měli diametrálně odlišné představy, kolik by každá strana měla z této investice zaplatit. Argumentovali jsme tím, že k rozšíření může dojít jen díky tomu, že Mero už dříve platilo podíl v ropovodu TAL. Oni naopak tvrdili, že se jedná o energetickou bezpečnost ČR a je to přepravní cesta, za kterou platí poplatky, a že bychom celou investici měli financovat sami.

Pokud by se zastavila Družba, mohou bez naší investice ročně chybět čtyři miliony tun ropy. Jedna ze dvou rafinerií by měla problémy.

Jak jste se nakonec dohodli?

Dohoda ještě není uzavřena. Bavíme se o tom, že do financování jdeme půl na půl. Je ještě otevřené, zda a jakou formou případnou polovinu zaplatí. Před spuštěním projektu jsme informovali o parametrech investice a jejím financování vládu, která nám investici povolila. Do budoucna se totiž z té části investice, kterou financujeme sami a nebude nám uhrazena formou navýšení tarifu či jiným způsobem, mohou snížit dividendy, které jsou příjmem státního rozpočtu.

V odhadu nákladů je poměrně široké rozpětí. Proč?

Poměrně přesně víme, kolik bude třeba investovat do samotné modernizace ropovodu TAL. Dokonce to vypadá, že dosáhneme na drobnou úsporu. Ale zatím není úplně jasné, jakou směsí ropy chtějí v litvínovské rafinerii nahradit tu ruskou a kde se budou míchat. Zda nebude třeba postavit další nádrže, kde budeme ropu z různých zemí mísit dohromady. Už jsme ale udělali bypass, aby ropa, která z Terstu do Česka přiteče, nemusela nejdřív do Nelahozevsi. Půjde rovnou do rafinerií, tím se ušetří čas i náklady za energii. Máme také zcela nový řídicí systém ropovodu IKL, aby zvládl vyšší objem přepravy, detekoval netěsnosti v potrubí a dokázal určit různé typy ropy v potrubí. Zatímco litvínovská rafinerie zpracovává sirnatou ropu z Ruska a do budoucna chce najít směs, která se tomu bude blížit, kralupská rafinerie pracuje se sladkou ropou, která neobsahuje síru. Pokud by se to zaměnilo, poškodila by sirnatá ropa technologii rafinerie.

Zmiňovanou dohodu posvětil ještě předchozí šéf firmy Tomasz Wiatrak, kterého nová polská vláda z čela firmy odvolala. Nemáte obavy z toho, že do Česka vyšlou někoho, kdo ji odmítne?

To je právě politická nejistota, kterou západní společnosti nechtějí. Novým ředitelem celé skupiny PKN Orlen se stal Ireneusz Fafara, který měl dříve na starosti litevskou rafinerii Mažeikiu. Média za jeho velký úspěch považují, že o desítky procent dokázal stlačit tarify pro litevskou železnici, která do rafinerie dopravuje ropu. My právě přepravní tarif řešíme, ale netušíme, kdo a s jakým zadáním do Orlen Unipetrolu přijde. Princip 50 na 50 je podle nás fér pro obě strany.

Manažer s černým pásem v karate. „Jsem-li psychicky unavený, jdu na trénink, úplně přepnu, vyšťavím se, propotím kimono do poslední nitě,“ říká Jaroslav Pantůček.

Foto: Libor Fojtík

Družba bez Rusů

Co se stane s Družbou, až ji podle plánu někdy v polovině příštího roku vypnete?

Asi dva roky vydrží v klidovém stavu naplněná ropou. Déle by to bylo nebezpečné, začnou se srážet vodní složky a potrubí začne korodovat. Abychom se tomu vyhnuli, nevyužívaný ropovod se musí vyprázdnit, vyčistit a naplnit inertním plynem, například dusíkem. Potrubí zůstane v zemi, nehrozí žádná kontaminace, dál běží dohledový systém, abychom hned věděli, že někde klesá tlak. Pokud ano, dané místo bychom opravili. To je krajní scénář, v němž už Družba nemá využití.

Jsou i jiné scénáře?

Ukrajinci před nějakými dvaceti lety postavili úplně nový ropovod, který vede z Oděsy, od Černého moře k ukrajinské části Družby. Mohli by tudy přepravovat neruské typy ropy třeba z oblasti Kaspického moře až do Maďarska, Slovenska a České republiky. Družba by fungovala zcela bez ruské ropy. Pokud Ukrajinci uhájí Oděsu, byla by to preferovaná varianta. Inkasovali by platby za přepravu, které by mohly přispět k obnově Ukrajiny. Možná její politici viděli hodně dopředu, když projekt chystali. Tehdy tudy však nešlo přepravovat jiné typy ropy, protože řídicí systémy na východ od nás by je nedokázaly od sebe odlišit. Není však jisté, v jakém stavu je ropovod nyní, ani samotní Ukrajinci nám na to neodpovídají. Víme, že v minulosti fungoval, proruské politické garnitury ho otočily a přes Oděsu exportovaly ruskou ropu do celého světa.

Vrchol poptávky po ropě má nastat během následujících pěti let. Studie ovšem neříkají, že by třeba v roce 2040 ropa už neměla být.

Zatím tedy Družbou teče do Česka stejné množství ruské ropy jako dřív?

Systém funguje, jak fungoval celá léta. Západní cesta zásobuje kralupskou rafinerii a východní cesta Litvínov. Jak jsem zmiňoval, Orlen Unipetrol musí přijít s ideální směsí, kterou budou chtít přepravovat. Jenže je riziko, že si vyzkoušíte směs třeba šesti různých druhů ropy, ale v některé zemi se něco semele a musíte rychle hledat alternativní řešení. V Litvínově prý v testech dopadla dobře ropa z Guyany, ale kvůli tlakům ze sousední Venezuely je to potenciálně nestabilní oblast. Současná situace je pro kolegy z rafinerií mnohem složitější. S dodávkami z Ruska nemuseli nic takového řešit. Teď budou hledat několik dodavatelů z různých zemí, uzavírat s nimi dlouhodobé kontrakty a doufat, že se tam nic nestane.

Ropovod IKL z Ingolstadtu do Kralup se stavěl v 90. letech, bylo to kvůli diverzifikaci. Tři desetiletí jsme využívali dvě cesty, po vypnutí Družby zůstane jen jedna. Není to nebezpečná sázka? Co když se něco stane?

To je pravda. Ale na druhou stranu, celé Rakousko je skrze TAL zásobováno ze sta procent. Když ještě dodavatelé z Ruska nebyli nepřátelé, plánovali propojení na Družbu přes Slovensko, projekt však nakonec zkolaboval. Ani jižní Bavorsko nemá jinou alternativu. A největší německá rafinerie v Karlsruhe také bere ropu výhradně přes TAL. Náš projekt nyní umožní téměř po 60 letech od spuštění ropovodu využít jeho kapacitu na maximum, tak nikdy neběžel. TAL i náš IKL vedou přes přírodní parky, skrz Alpy, to už by dnes nikdo nepostavil. Ostatně i IKL v 90. letech vznikl jen díky obrovské podpoře Svobodného státu Bavorsko. Zákonem, říkáme mu lex Mero, vyvlastnili část pozemků. Sedláci byli jednoznačně proti, probíhaly tam obrovské protesty, řešilo se to dokonce u německého Ústavního soudu. Bavorsko nakonec asi po 15 letech vyhrálo. Máme sice velmi tvrdé podmínky, každý měsíc kontrolujeme stav potrubí speciálním zařízením, ale ropovod jede.

Do údržby ropovodů investujeme ročně desítky milionů korun. Jsou v kondici a věříme, že díky naší péči mohou být věčné.

Jak dlouho bude v Evropě v kontextu snahy o klimaticky neutrální kontinent váš byznys ještě žít? Jak dlouho bude Mero přepravovat ropu?

Ze studií od renomovaných společností plyne, že vrchol poptávky po ropě lze očekávat během následujících pěti let. Poté má poptávka klesat. Studie neříkají, že by třeba v roce 2040 ropa už neměla být. Nejde jen o benzin a naftu. Z ropy se vyrábí asfalt, bez něj nepostavíte metr silnice. Potřebuje ji gumárenský, plastikářský či chemický průmysl. Ale i lékařství nebo výroba hnojiv. To nepůjde jednoduše nahradit. S otazníkem je využití ropy v dopravě. Těžko se bude asi nahrazovat v letectví a nebude to jednoduché ani v nákladní dopravě. Protlačování elektromobility v osobní dopravě je politické rozhodnutí. Přitom jsou studie, které říkají, že elektromobil není k životnímu prostředí o nic šetrnější než naftový motor. Jde o suroviny, z nichž se vyrábí baterie, o energetický mix i další věci. I kdyby osobní automobily se spalovacím motorem měly do budoucna odejít, ropa tu musí zůstat. Možná nebude potřeba tolik rafinerií, ale jestli potřeba ropy během dalších 20 let klesne o 20 procent, nebo o 40 procent, to bude politické rozhodnutí.

A jak dlouho vydrží ropovod, může se dožít stovky?

Na to ani my nedokážeme pořádně odpovědět. Teď je v takové kondici, že může klidně fungovat dalších dvacet třicet let. Do údržby ropovodů investujeme ročně desítky milionů korun. Prohlíží ho inteligentní „ježek“, to je velmi složité zařízení, které každých pět až deset let pošleme do systému. Projede celý ropovod a díky nasnímaným datům pak získáme přesný obrázek, v jakém je ropovod stavu a co je případně třeba opravit. Zda někde nemáte vnitřní korozi, zda někde neubyla kvůli orbě nebo erozi půda nad potrubím. Standardně se má nacházet 1,5 metru pod povrchem. Věříme, že díky této péči je ropovod věčný. Na rozdíl od plynovodů tolik netrpí vnitřní korozí. Zatímco zemní plyn je vlhký, ropa spíš „maže“.

Mero má nyní ve společnosti, která provozuje TAL, podíl pět procent. Uvažujete o jeho navýšení? A nebojíte se, že silnější akcionáři vás přehlasují a zvýší vám poplatky?

Nebojíme se. Ale nebezpečí navýšení poplatků nám před lety umožnilo koupit zmíněných pět procent. Na jedné straně tehdy byli přepravci, kteří vlastní větší podíl v ropovodu, než přepravují. Jejich zájmem je tlačit poplatky nahoru, aby stoupl zisk a oni si sáhli na vyšší dividendu. Vyšší tarif by je nebolel, protože přepravují relativně málo. Jiní hráči přepravují daleko víc, než mají podíl. Ti mají naopak zájem na co nejnižším tarifu, protože mají malý podíl a dividenda je tolik nezajímá. V roce 2010 se tyto dvě skupiny dostaly do zásadního střetu a nebyly schopny se domluvit skoro na ničem. Největší převis vlastnictví proti přepravě měl Shell a my jsme je oslovili, aby nám kus odprodali a tím se zájmy na dividendu a výši tarifů tehdy srovnaly. Náš podíl na přepravě se teď zvýší z devíti procent k 17 procentům, a kdyby nyní bylo něco na prodej, rádi bychom to ze stejného důvodu dokoupili. Když se srovná objem přepravy s podílem vlastnictví, nebude důvod tlačit na zvýšení poplatků, protože byste je zvyšoval i sobě.

Lidé, kteří sportují, mi připadají sympatičtější. Sport člověka utuží. Musíte něco vydržet, něco obětovat a naučit se přijímat prohry.

Nebojím se mladších, i když mi nařežou

Máte černý pás v karate. I po šedesátce aktivně dvakrát týdně trénujete. Co vám to dává?

Když mám náročný den, nějaká jednání, pomůže mi to ke kompletní relaxaci. Jsem‑li psychicky unavený, jdu na trénink, úplně přepnu, vyšťavím se, propotím kimono do poslední nitě. Musíte se soustředit jen na ty pohyby, které děláte. Ruce, nohy i hlava musí pracovat. Pokud byste přemýšlel nad prací, budete mít hned přeražený nos.

Sledujete, jestli vaši zaměstnanci sportují? Je to důležité, aby byli v práci výkonní?

Lidé, kteří sportují, mi připadají sympatičtější. Sport člověka utuží po všech stránkách. Musíte něco vydržet, něco obětovat a naučit se přijímat prohry. Nebojím se nastoupit proti někomu, kdo je o třicet let mladší. Vím, že mi nařeže, ale neuteču. Přijmu, že je lepší, a to mi dává mentální odolnost. Přináší mi to i trpělivost. Černý pás v karate nedostanete za týden ani za rok. Je to dlouhodobá dřina. Když to děláte poctivě, možná to jednou přijde. Ale nikdy nevíte jistě, jestli ten pás dostanete. A podobný je i náš byznys. Musíte se koukat na desetiletí dopředu.