Americký časopis Time ho rok před jeho smrtí, kdy stál na vrcholu moci, pojmenoval průmyslovým císařem nového republikánského Německa. A umístil magnáta Huga Stinnese na obálku. Kdyby v dubnu 1924 náhle nezemřel, odvíjely by se zřejmě dějiny Německa, Evropy i světa jinak – vedle takto silné osobnosti by se totiž třeba nenašlo místo pro Adolfa Hitlera.
Vzestup zaplatila matka
Stinnes se narodil v roce 1870 v Mülheimu do rodiny, která se v Porúří od počátku 19. století věnovala dobývání uhlí a především obchodu, od Kolína nad Rýnem až po Amsterodam, přičemž jeho osou byla řeka, jež dala průmyslové oblasti Německa jméno.
Hugo vystudoval hornictví a chemii na Královské báňské akademii v Berlíně a v roce 1890 nastoupil do rodinného podniku Mathias Stinnes KG, který zaštiťoval obchodní aktivity rozvětvené rodiny. O tři roky později se však pohádal s jejím generální ředitelem a zároveň svým bratrancem Gerhardem Küchenem, kterého mladý podnikatel vinil z neschopnosti a alkoholismu.
Okamžitě se postavil na vlastní nohy a založil za matčiny peníze firmu Hugo Stinnes GmbH. Rychle pro ni získal některé porúrské doly a ty se staly základem jeho obchodu s uhlím po jižním Německu a Švýcarsku. Zakrátko při tehdy levné říční přepravě koupil i lodní společnost, postupně rozšiřoval byznys s uhlím po celé Evropě a pronikl dokonce do zámoří. Vedle toho prodával železné a ocelové výrobky, často polotovary místního těžkého průmyslu. O něco později k tomu přidal také výnosný dovoz švédské železné rudy a dřeva z Ruska a Pobaltí. Poměrně rychle se zrodilo nové a ohromné podnikatelské impérium.
Protože koncem 19. století získávala stále větší význam elektřina, pozornost věnoval Stinnes i energetice. V roce 1898 stál v Essenu spolu s průmyslníkem Augustem Thyssenem u vzniku Rheinisch‑Westfälisches Elektrowerk (RWE), která jako silná elektrárenská společnost existuje dodnes. Od roku 1903 až do své smrti v ní také stál v čele dozorčí rady.
Stal se tak hlavním organizátorem elektrifikace celého německého západu. Na začátku tohoto procesu najdeme postupné uzavírání exkluzivních smluv o dodávkách elektřiny s jednotlivými obcemi a okresy v okolí elektráren a přebírání místních železničních společností, jako byla Süddeutsche Eisenbahn‑Gesellschaft, která provozovala tramvaje a měla pobočky po celém středním, západním a jižním Německu. Akcie této společnosti vlastnily i radnice a stát.
Německý model proti americkému
Kromě toho se aktivní velkoprůmyslník angažoval v řadě významných porýnských těžařských, hutních a dopravních společnostech. Z posledně jmenovaných byla tou hlavní HAPAG, která zajišťovala transatlantické spojení a zařadila se mezi důležité námořní dopravce.
Stinnes si vytvořil vlastní byznysový styl. Postupoval jinak než americké korporace představované petrolejářskými, ocelářskými či železničními „králi“, jakými byli John Rockefeller, Andrew Carnegie nebo Cornelius Vanderbilt. Ty dělily trh horizontálně a přivolávaly na sebe protitrustovou legislativu. Naproti tomu on prosazoval odlišný, avšak stejně ambiciózní vertikální model.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později