Aktuální číslo časopisu Ekonom
Martin PetříčekLidstvo má za sebou jednu z nejhorších inflačních epizod. Záplava nových peněz i hromadné utrácení úspor z pandemické doby a současně výrobní problémy spolu s přetrhanými dodavatelskými řetězci vyšponovaly ceny zboží a služeb po celém světě. Ve většině vyspělých ekonomik dosáhla inflace vrcholu loni na podzim, od té doby růst cen zpomaluje. Meziroční lednová inflace byla v eurozóně 8,5 procenta, ve Velké Británii 10,1 procenta a v USA 6,4 procenta.
Česko se zatím tomuto trendu vymyká. Cenová hladina v lednu stoupla meziročně o 17,5 procenta a při srovnání s prosincem inflace zrychlila. Hlavně kvůli ukončení úsporného tarifu, který domácnostem loni v listopadu a prosinci zlevnil energie. Pravda, není to nejhorší výsledek. Loni v září vyšplhala inflace na 18 procent. Při srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie mělo ovšem Česko ke konci loňského roku pátou nejvyšší inflaci. Po Maďarsku a trojici pobaltských republik.
Česká národní banka ve své aktuální prognóze tvrdí, že zrychlení cenového růstu počátkem letošního roku je přechodné. Inflace začne podle ní rychle klesat a ve druhé polovině roku se sníží na jednociferné hodnoty. „Tržní složky inflace zvolní vlivem snižujících se nákladových tlaků ze zahraničí i z domácí ekonomiky. Současně dojde k postupné korekci aktuálně kulminujících ziskových marží domácích výrobců, obchodníků a poskytovatelů služeb,“ shrnul náměstek ředitele sekce měnové v ČNB Luboš Komárek.
I další ekonomové se vesměs shodují, že i v Česku se už inflace přehoupla přes pomyslný vrchol. To poslední vyšší číslo mohlo být vedle ukončení vládního příspěvku k cenám energií způsobeno také „lednovým efektem“. Řada firem upravuje ceny svých produktů nebo služeb právě k začátku roku. A letos do nich rovněž ve větší míře zahrnuly vyšší náklady, které se jim nakumulovaly během loňského roku.
Hra o pokles nákladů a inflační podhoubí
Teď už by však globální nákladové tlaky měly zvolnit, což by mělo vést ke zpomalování inflace. Ceny komodit, a to nejen elektřiny a plynu, zvolna klesají. Zatímco větší část loňského roku ceny pohonných hmot přesahovaly 40 korun za litr, aktuálně stojí natural 37,60 koruny za litr a nafta 36,80 koruny za litr. Zdražování na globálních komoditních trzích začalo v souvislosti s postcovidovým probuzením ekonomiky před dvěma roky, trend dále akceleroval – zvláště v případě energií – začátek války na Ukrajině.
Na současnou inflaci se začalo zadělávat už v předchozím desetiletí. Nejdřív devizovými intervencemi, pak nevadilo překračování inflačního cíle.
Jenže už během loňska začaly ceny klesat. „Souhrnný energetický index je proti svému vrcholu aktuálně o více než třetinu níže. V případě zemědělských komodit jde o 15procentní pokles, základní kovy odepsaly 20 procent,“ shrnuje analytik ČSOB Dominik Rusinko. Upozorňuje také na pokles cen námořní přepravy, která během přísných čínských lockdownů zdražila zhruba na desetinásobek.
Inflace v Evropě
Jak dlouho bude trvat, než se inflaci podaří srazit na přijatelnou hodnotu, je však těžké odhadnout. „Inflační vývoj se bude odvíjet nejen od cen energií, ale také od dynamiky mezd či ukotvenosti inflačních očekávání. Nelze vyloučit pomalejší pokles meziroční inflace a její setrvání poblíž deseti procent během celé druhé poloviny roku,“ říká hlavní ekonom České bankovní asociace Jakub Seidler. Napřesrok se podle většiny expertů bude pohybovat mezi třemi a čtyřmi procenty. Pro srovnání: loni byla průměrná roční míra inflace 15,1 procenta.
Jenže inflace může namísto předpokládaného rychlého obratu směrem dolů klidně nabrat druhý dech. Případ USA, kde růst cen dosáhl vrcholu již na začátku loňského léta, ukazuje, že zpomalování se může zadrhnout. V lednu najednou přestala inflace klesat tak rychlým tempem jako v předchozích měsících. Ceny základního zboží po třech měsících poklesu meziměsíčně stouply a zároveň neklesá inflace ve službách.
V Česku se například může stát, že za očekáváním zaostane pokles cen energií. Ačkoliv cena plynu díky mírné zimě klesá, výrobu elektřiny budou prodražovat rostoucí ceny emisních povolenek. Jejich cena v těchto dnech dosáhla rekordních 100 eur za tunu, je třikrát dražší než na začátku roku 2021. Zpomalení růstu cen může brzdit také stále napjatý trh práce.
A navíc, na současnou inflaci se začalo zadělávat už v předchozím desetiletí. Nejprve v letech 2013 až 2017 devizovými intervencemi, během nichž ČNB uměle oslabovala kurz se snahou předejít deflaci. Po jejich skončení nevadil tehdejšímu vedení ČNB rychlejší růst cen. „Do deflační bubliny se píchalo tak dlouho, až vzniklo podhoubí pro inflaci. V letech 2017 až 2020 byla inflace nad dvouprocentním cílem 42 měsíců ze 48,“ říká nynější viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová. Inflační bublinu navíc přifoukly covidové podpory. V tom se ale Česko neliší od většiny světa.
Jak se měnily ceny
Nejisté signály k poklesu inflace
Existuje však i scénář, že inflace odezní rychleji, než se nyní očekává. Není totiž vyloučeno, že energie budou s koncem zimy zlevňovat. Už nyní někteří dodavatelé snížili ceny pod vládou stanovené stropy a slibují, že ceníky upraví znovu, pokud energie na burze dál klesnou. Podobně může zapůsobit také pokles cen dalších komodit či – v delším horizontu – útlum poptávky, který se odrazí v cenách nemovitostí. Inflaci brzdí i silnější koruna.
Analytik České spořitelny Jiří Polanský upozorňuje, že protiinflačně mohou působit také e‑shopy. Mají plné sklady, protože lidé navzdory jejich očekávání své nákupy spíše tlumí. Internetové obchody mohou nyní přijít s výprodeji, aby se zboží před další sezonou zbavily. Dolů mohou jít podle něj i ceny potravin. V Česku se v nich výrazněji projevuje vliv poptávky a ta byla v minulých čtvrtletích přehřátá. Proto také mnohé potraviny v Česku zdražily více než v okolních zemích.
„S propadem spotřeby domácností tento vliv ale odezněl a čekal bych, že nižší poptávka začne působit ve směru poklesu některých cen potravin. Potraviny mají v koši vysokou váhu a jejich nedávný růst tak na přelomu loňského a letošního roku přispíval do meziroční inflace zhruba 4,5 procentními body,“ říká Polanský.
Co v eurozóně zdražilo nejvíc
Hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš říká, že Česko patří při porovnání růstu cen potravin na pultech evropských obchodů spíše k těm dražším. Proti středoevropskému regionu včetně Německa se však výrazněji nevymyká. Ve srovnání s rokem 2019 jsou potraviny v Česku v průměru o 36 procent dražší, zatímco se ceny zvedly v Německu o 29 procent, v Polsku o 35 procent, na Slovensku o 39 procent a v Maďarsku dokonce o 74 procent. V jihoevropských zemích v čele s Francií rostly ceny potravin v posledních čtyřech letech proti střední Evropě zhruba polovičním tempem.
Potraviny na pranýři
V českém veřejném prostoru se teď vede debata, kdo za zdražení potravin může víc. Zda si k cenám přirazí víc zemědělci, zpracovatelé nebo obchodníci. Zemědělci během loňského roku nejčastěji argumentovali prudkým růstem cen zemědělských komodit na globálním, nebo přinejmenším evropském trhu. Za ním byly zhusta obavy, zda bude ve světě kvůli rusko‑ukrajinskému konfliktu dostatek potravin.
Jenže velká část komodit na světovém trhu po extrémním nárůstu začala klesat již v průběhu loňského jara. V EU začaly ceny zemědělské produkce klesat ke konci léta. „Současně se však ukazuje, že napříč Evropou dál rostou ceny produkce potravinářského průmyslu i ceny potravinářského zboží na pultech, tedy po započtení marží maloobchodníků. Tam na konci roku 2022 ještě vrcholu dosaženo nebylo. Česko tento trend kopíruje,“ říká Bureš.
Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza vidí problém rychlého růstu cen potravin ve slabé konkurenci na straně dodavatelů. „Zatímco ke tříčtvrtinovému podílu v sektoru obchodu je potřeba sedm až osm řetězců, v řadě komodit se jedná pouze o tři až čtyři dodavatele. A to navíc ten nejsilnější hráč má mnohdy vysoce nadpoloviční podíl. Ve vztahu ke spotřebitelům to znamená, že si může diktovat ceny a obchodníci je musí akceptovat. Pokud by odmítli a příslušné zboží na pulty nevzali, zvýhodnili by konkurenci,“ říká.
Prezident Agrární komory České republiky Jan Doležal ovšem předkládá jiný pohled. Největší obchodní řetězce mají celkové roční tržby ve vyšších desítkách miliard korun a to jim dává velkou vyjednávací sílu při jednání s dodavateli, mezi než patří čeští zemědělci a potravináři. „Při pohledu na tržní sílu německých skupin provozujících prodejny Lidl a Kaufland a REWE s obchody Penny a Billa se musíme ptát, do jaké míry mohou ovlivňovat ceny na pultech. Chceme požádat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, aby prověřil případné zneužívání tržní síly těchto skupin. Rychle rostoucím nákladům čelí všechny články dodavatelsko‑odběratelské vertikály. Zemědělci, potravináři i obchodníci mají však různé manévrovací možnosti, jak promítnout tyto náklady do cen, za něž prodávají,“ říká Jan Doležal.
Jak bojovat s největším zlem
Ekonomové se shodnou, že vysoká inflace představuje zlo. Možná větší než zpomalení ekonomiky nebo recese. Hrozí roztočení mzdově‑cenové spirály. Může nastat situace, kdy se inflace zakoření, lidé s ní začnou počítat do té míry, že energie vydaná na její omezení bude ještě větší. Už ale nepanuje shoda, jak proti inflaci dál bojovat.
Nová bankovní rada ČNB v čele s guvernérem Alešem Michlem v polovině loňského roku zcela změnila způsob boje proti inflaci. Místo dalšího zvyšování úrokových sazeb, které by podle standardních ekonomických pouček přidusilo ekonomický růst a postupně utlumilo i růst cen, začala využívat k boji s inflací spíše kurz koruny. „Rozhodli jsme o úpravě měnové politiky a začali jsme se soustředit na korunu. Pro nás bylo důležité zabezpečit, abychom měli levný dovoz,“ prohlásil Michl minulý týden pro Český rozhlas Radiožurnál. Někteří ekonomové jako třeba zakladatel iniciativy Zrušme inflaci Tomáš Havránek tvrdí, že ČNB má ovlivňovat kurz razantněji.
Rovněž exguvernér ČNB Jiří Rusnok koncem prosince Hospodářským novinám řekl, že centrální banka měla i po jeho odchodu dál pokračovat ve zvyšování úroků. „Tvrzení, že sedmiprocentní sazby škrtí ekonomiku, je podle mého názoru omyl. Realita je, že ji škrtí nedostatečně,“ říká Rusnok. Úroky jsou po odečtení inflace hluboko v záporu. Přesně minus 10,5 procenta. Zjednodušeně řečeno, úvěry jsou vzhledem k inflaci velmi levné. V eurozóně je pro srovnání reálná úroková míra minus 5,5 procenta a v USA minus 1,65 procenta.
S jakou inflací počítá prognóza
Neokeynesiánský ekonom a nositel Nobelovy ceny Joseph Stiglitz nicméně tvrdí, že zvýšení úrokových sazeb by mohlo způsobit více škody než užitku. „Pro firmy by bylo dražší investovat, aby vyřešily současná omezení nabídky,“ říká. Vychází z toho, že hlavním zdrojem inflace byly nabídkové šoky související s pandemií a posuny ve struktuře poptávky. A nikoli přebytek agregátní poptávky či dodatečná poptávka vytvořená pandemickými výdaji.
Česko by před vysokou inflaci pravděpodobně neochránilo ani euro. „Nedá se říci, že by zavedení eura představovalo protiinflační pojistku. Kdybychom nyní měli euro, byla by inflace v Česku pravděpodobně vyšší. Nepůsobil by na ni efekt střednědobě vyšších úrokových sazeb a posilující měny. A navíc nejsem optimista ohledně budoucí inflace v eurozóně,“ říká Havránek.
Nová bankovní rada zcela změnila způsob boje proti inflaci. Místo dalšího zvyšování úrokových sazeb se začala soustředit na korunu.
Euro podle něj bude dlouhodobě inflační měna. Míní, že Evropská centrální banka není nezávislá, protože má jasný úkol udržet eurozónu pohromadě. „Důkazem je slib někdejšího šéfa banky Maria Draghiho, že udělá cokoliv pro euro. Měnová a fiskální politika je v eurozóně propojená. Přihlásili se k tomu, že nenechají nikoho zkrachovat. Vytisknou tolik peněz nebo nakoupí tolik dluhopisů, kolik bude potřeba,“ říká Havránek.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
