Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef PravecPrůmyslová revoluce byla v Česku v 19. století spojena se jmény několika úspěšných podnikatelů, kteří dokázali v pravý čas rozvinout nové průmyslové obory. Takovým byl i pražský Němec František, nebo spíše Franz Ringhoffer. Po zkušenostech získaných v západní Evropě vytušil, co obnáší železnice a jaké příležitosti přináší pro velkoryse pojatý byznys.
Jeho pražský podnik, který později v podobě mohutného a neustále se rozrůstajícího koncernu dál rozvíjeli jeho dědicové, se po několika desetiletích stal největším výrobcem železničních vagonů na světě.
Vagony z Prahy
Předkové Františka Ringhoffera přišli do Čech z Uher. V Praze si nejprve zřídili kovárnu, která se proměnila v kotlárnu. Po léta dodávali vybavení pro cukrovary a lihovary a dokázali nevelkou firmu vymanit ze svazujících cechovních předpisů.
Františkovi, který vystudoval pražskou polytechniku, učarovala železnice, jež se právě v monarchii začínala po vzoru vyspělejších západních zemí budovat. V době jeho dospívání – ve čtyřicátých letech 19. století – dorazila až do Prahy, a navíc ji poznal v západních zemích, kam v roce 1837 vyrazil na zkušenou.
Nejel tam jako chudý tovaryš, ale jako vážený návštěvník, který se od místní honorace nechal zvát na obědy a plesy. Hlavní pozornost v Německu, Belgii i Francii ovšem věnoval továrnám. Nejvíce ho zajímaly v tehdejší nejvyspělejší zemi světa, ve Velké Británii. Tam však byli místní podnikatelé vůči zvídavému cizinci vstřícní nejméně, protože se obávali průmyslové špionáže.
I tak načerpal mnoho cenných poznatků, a když se po smrti otce stal hlavou rodiny, přenesl podnik z Nového Města do Smíchova a vsadil na výrobu nákladních železničních vagonů. Plány na jejich konstrukci koupil od anglických inženýrů a prvních deset jich prodal rakouské Jižní státní dráze. Podle historika Milana Hlavačky stanovil dlouhodobý program, jakýsi byznysplán, a dokázal odhadnout vývoj na trhu na desítky let dopředu.
Lukrativní byznys
Výroba vagonů ale byla přirozenou součástí obecnějšího trendu rozvoje domácího strojírenství. To v první fázi bylo zaměřeno na produkci textilních strojů v nevelkých dílnách, kde si ještě práce podržela řemeslný charakter. V padesátých letech už začaly dominovat velké strojírenské podniky, které se specializovaly na potřeby železnice. Ty do té doby uspokojoval dovoz z vyspělých zemí západní Evropy. Lokomotivy se dovážely z Velké Británie i USA a až později se začaly vyrábět ve firmách kolem Vídně. I první vagony se sestavovaly hlavně z britských součástí. Nakonec pracovalo v Rakousku pro dráhu jedenáct strojírenských provozů. V českých zemích kromě Ringhofferova závodu ještě tři: Packova dílna v Praze‑Karlíně a strojírny v Opavě a Sobotíně.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
