Průmyslová revoluce byla v Česku v 19. století spojena se jmény několika úspěšných podnikatelů, kteří dokázali v pravý čas rozvinout nové průmyslové obory. Takovým byl i pražský Němec František, nebo spíše Franz Ringhoffer. Po zkušenostech získaných v západní Evropě vytušil, co obnáší železnice a jaké příležitosti přináší pro velkoryse pojatý byznys.
Jeho pražský podnik, který později v podobě mohutného a neustále se rozrůstajícího koncernu dál rozvíjeli jeho dědicové, se po několika desetiletích stal největším výrobcem železničních vagonů na světě.
Vagony z Prahy
Předkové Františka Ringhoffera přišli do Čech z Uher. V Praze si nejprve zřídili kovárnu, která se proměnila v kotlárnu. Po léta dodávali vybavení pro cukrovary a lihovary a dokázali nevelkou firmu vymanit ze svazujících cechovních předpisů.
Františkovi, který vystudoval pražskou polytechniku, učarovala železnice, jež se právě v monarchii začínala po vzoru vyspělejších západních zemí budovat. V době jeho dospívání – ve čtyřicátých letech 19. století – dorazila až do Prahy, a navíc ji poznal v západních zemích, kam v roce 1837 vyrazil na zkušenou.
Nejel tam jako chudý tovaryš, ale jako vážený návštěvník, který se od místní honorace nechal zvát na obědy a plesy. Hlavní pozornost v Německu, Belgii i Francii ovšem věnoval továrnám. Nejvíce ho zajímaly v tehdejší nejvyspělejší zemi světa, ve Velké Británii. Tam však byli místní podnikatelé vůči zvídavému cizinci vstřícní nejméně, protože se obávali průmyslové špionáže.
I tak načerpal mnoho cenných poznatků, a když se po smrti otce stal hlavou rodiny, přenesl podnik z Nového Města do Smíchova a vsadil na výrobu nákladních železničních vagonů. Plány na jejich konstrukci koupil od anglických inženýrů a prvních deset jich prodal rakouské Jižní státní dráze. Podle historika Milana Hlavačky stanovil dlouhodobý program, jakýsi byznysplán, a dokázal odhadnout vývoj na trhu na desítky let dopředu.
Lukrativní byznys
Výroba vagonů ale byla přirozenou součástí obecnějšího trendu rozvoje domácího strojírenství. To v první fázi bylo zaměřeno na produkci textilních strojů v nevelkých dílnách, kde si ještě práce podržela řemeslný charakter. V padesátých letech už začaly dominovat velké strojírenské podniky, které se specializovaly na potřeby železnice. Ty do té doby uspokojoval dovoz z vyspělých zemí západní Evropy. Lokomotivy se dovážely z Velké Británie i USA a až později se začaly vyrábět ve firmách kolem Vídně. I první vagony se sestavovaly hlavně z britských součástí. Nakonec pracovalo v Rakousku pro dráhu jedenáct strojírenských provozů. V českých zemích kromě Ringhofferova závodu ještě tři: Packova dílna v Praze‑Karlíně a strojírny v Opavě a Sobotíně.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později