Zemědělci si do traktoru chodí odpočinout od neustálého papírování

Až si zemědělci přestanou stěžovat, tak zamrzne peklo, říká ekonom z Vysoké školy zemědělské Tomáš Maier v reakci na nářky farmářů, že návrh unijního rozpočtu na roky 2028 až 2034, který snížil objem peněz putujících do zemědělství, může způsobit zhroucení potravinového systému v Evropě. Nic takového podle něj nenastane, přesto může být navržený rozpočet v lecčems nebezpečný. V rozhovoru vysvětluje, co by měli čeští zemědělci dělat jinak, aby se jim lépe dařilo, a proč je pro ně obrovskou zátěží stále se zvyšující byrokracie.

Evropská unie chce omezit peníze pro zemědělce. V jakém stavu evropské zemědělství vlastně je?

Je ve velice dobré kondici. Měříme‑li jeho stav ukazatelem exportu a importu, tak je průměrně soběstačné ze 137 procent. Něco se samozřejmě dovážet musí a vždycky bude muset, těžko bude EU soběstačná v produkci banánů, kávy nebo kakaa. Musíme si také uvědomit, že celá Společná zemědělská politika je tak trošku nenasytný otesánek, který teď postupně hubne. Zatímco dříve tvořila asi 80 až 90 procent rozpočtu EU, nyní jsme odhadem na nějakých 30 procentech, a pokud by prošel návrh rozpočtu v současné podobě, tak to bude možná dokonce pod 20 procent. Ale nepředbíhejme, ještě jsme na začátku vyjednávání, před námi je pěkně dlouhá doba do okamžiku, než by ten finanční rámec měl platit. A já si myslím, že zemědělská lobby, která je na evropské úrovni perfektně organizovaná, s tím ještě něco udělá.

Když zmiňujete potravinovou soběstačnost, jak je na tom v tomto ohledu Česko?

U nás je to trochu horší, protože třeba oproti Německu, Polsku nebo Francii nemáme přírodní podmínky pro nějaké extrémně významné zemědělství. Máme spíše hornatou krajinu, nížiny jsou leda tak na jižní Moravě a v Polabí. V řadě komodit soběstační jsme, třeba u mléka, skotu či obilí, zcela soběstační nejsme u vajec, drůbežího a brambor, velká nesoběstačnost je u vepřového, ovoce a zejména zeleniny. Ale třeba u těch posledních dvou jmenovaných na to nemáme nejlepší podmínky, tak proč to mnohem levněji nedovézt. Ale to je v pořádku, nechtějme být zemědělskou zemí, naše ekonomika stojí tradičně na průmyslu, tak se zaměřujme na něj. Jinak platí, že kaloricky soběstační jsme, takže kdyby někdo naši zemi obehnal ostnatým drátem, zakázaly by se vývozy i dovozy, tak bychom v žádném případě hlady neumřeli. Náš jídelníček by se ale samozřejmě změnil. Klesla by spotřeba vepřového masa, jedli bychom více pečiva, ale hlad by tu určitě nebyl.

Kdyby čistě hypoteticky návrh nového rozpočtu EU prošel nakonec v současné podobě, o kolik peněz by čeští zemědělci přišli?

Kdybych to měl odhadnout od boku, tak možná tak o jednu třetinu oproti tomu současnému sedmiletému rozpočtovému období. Nutno ale říct, že je to opravdu jen hrubý odhad, doposud se nám do ruky nedostal z Evropské komise žádný materiál, kde by byla nějaká studie proveditelnosti či dopadů na evropské zemědělství. I když se ale bude škrtat, určitě by to podle mě nemělo mít dopad na zvyšování cen nebo na nižší bezpečnost potravin, jak někdy od zemědělců slyšíme.

Přesto, je v návrhu rozpočtu něco, co by pro české zemědělství mohlo být potenciálně opravdu nebezpečné?

Jedno je jisté. Objem finančních prostředků, které jdou do zemědělství, se bude snižovat. To je hotová věc. A čeho se v téhle souvislosti bojím, je to, aby rozpočet Evropské unie nezačaly suplovat jednotlivé vlády zemí Evropské unie. To by nabouralo celý koncept Společné zemědělské politiky. Jasně, i v současnosti si každá země do zemědělství přihodí něco málo navíc, kdyby ale třeba takoví Francouzi či Němci začali ve velkém podporovat své zemědělce, tak to by mohla být pro tuzemské zemědělství opravdu hrozba. Jinak řečeno, když se bude všem zemědělcům v Evropské unii škrtat přibližně stejně, tak na tom ti čeští nijak zvlášť biti nebudou. Kdyby se ale z doposud Společné zemědělské politiky stal souboj národních rozpočtů, tak tu máme problém.

Co by měli čeští zemědělci dělat jinak a lépe, aby se jim bez ohledu na jakékoliv dotace dařilo lépe?

Podle mě by bylo dobré se věnovat více živočišné výrobě, což je produkce s výrazně vyšší přiznanou hodnotou. Jak už jsem tady říkal, jsme spíše hornatá země, naše krajina z větší části není vhodná pro intenzivnější rostlinnou výrobu, ale v těch vyšších oblastech je právě dobré produkovat třeba mléko nebo hovězí maso. A přesně v tom jsme i v rámci Evropy velmi dobří. Zemědělci musí také více kooperovat, vytvářet odbytové organizace a společně nakupovat vstupy, jako jsou hnojiva, osiva a chemikálie. A stejně tak se sdružovat i vůči odběratelům. Když jednáte s mlékárnou či obchodním řetězcem, tak jako jednotlivec nezmůžete vůbec nic, ale když se sdružíte, vaše vyjednávací pozice se zlepší. To v Česku postrádám, na západ od nás je to přitom naprosto běžné. Myslím, že neochota se sdružovat vyplývá i z obrovské historické křivdy, kterou byla násilná kolektivizace v 50. letech minulého století, kdy do JZD zemědělci prostě vstupovat museli.

PROMĚNY ZEMĚDĚLSTVÍ

Dále čtěte

• Začíná velká bitva o peníze. Farmáři se bouří proti návrhu nového rozpočtu EU
• Zemědělci si do traktoru chodí odpočinout od neustálého papírování
• Věčně nespokojený zemědělec je mýtus. Český farmář může být nadšenec

Je ale situace v jiných postkomunistických zemích v tomto ohledu jiná?

Je. Třeba v Polsku komunisté zachovali malozemědělce, kteří se pak na normální bázi sdružovali. I proto má polské zemědělství úplně jinou strukturu než to české či slovenské. Vždyť zatímco v Česku je průměrná velikost zemědělské farmy okolo 130 hektarů, v Polsku je podstatně menší, jen okolo deseti hektarů. Vyplývá to opravdu z kolektivizace, která v Československu a pak také ve východním Německu probíhala nejbrutálnějším způsobem po sovětském vzoru.

Vraťme se k návrhu rozpočtu EU. Nebylo by pro zemědělce alespoň úlevné, aby seškrtání peněz bylo doprovázeno i seškrtáním byrokratické zátěže, kterou často kritizují?

Byrokracie, to je velký problém, ale zase na druhou stranu, pokud někam plynou přerozdělené peníze, tak je to prostě vždy do určité míry s byrokracií spojeno. Ale je fakt, že zemědělci na byrokracii nadávají zcela po právu. Na univerzitě přednáším agrární politiku a každoročně při přípravě na přednášky trnu, o kolik to množství nových regulí a podmínek pro zemědělce nabobtnalo. Jsou to opravdu stohy a stohy různých předpisů a možná už bez jakékoliv nadsázky platí, že zemědělci si dnes do traktoru chodí odpočinout od neustálého papírování.