Zemědělství zažilo rekordní sezonu, letos má přijít sešup

Měřeno optikou statistik si zemědělci loni neměli nač stěžovat. Podle Českého statistického úřadu zisk za rok 2022 v sektoru meziročně stoupl o 5,8 procenta takřka na 28 miliard korun. Produkce se zvýšila o 19 procent téměř na 200 miliard korun. Byla to však spíše souhra okolností. Výkupní ceny agrárních komodit vyskočily během loňska kvůli válce prudce nahoru, což se příznivě projevilo na tržbách. Drahé vstupy se ve většině případů začaly do hospodaření zemědělců promítat až se zpožděním.

Letošní rok je ovšem zcela jiný. Podle posledních, květnových údajů klesly ceny v zemědělské výrobě meziročně o 10,2 procenta. Jedná se o první pokles po více než dvou letech. Pro spotřebitele je to dobrá zpráva. Předznamenává zlevnění potravin v obchodech. Nelze sice čekat, že by se se ceny vrátily na úroveň před válkou a pandemií, nicméně zlevnění řady produktů by se zákazník dočkat měl.

Nyní klesají hlavně ceny v rostlinné výrobě. Olejniny jsou o třetinu levnější než loni touto dobou a obiloviny zhruba o čtvrtinu. V živočišné výrobě zatím výkupní ceny od zemědělců rostou: vejce meziročně o 38,5 procenta, prasata o 20,7 procenta, drůbež o 14,2 procenta a mléko o 7,5 procenta. Dá se čekat, že i v tomto případě bude růst cen zpomalovat, protože zlevní krmiva.

Hnojiva a osiva za miliardy

Z čeho budou mít radost lidé v obchodech, však začíná strašit zemědělce. Pokles výkupních cen se totiž nyní potkává s promítnutím loňských vysokých cen vstupů do nákladů. „Zemědělci mají ve skladech hnojiva, osiva a další vstupy za miliardy, které používají až letos, a proto je do loňských nákladů nemohli zaúčtovat. Tyto vstupy přitom byly nakupovány již za velmi vysoké ceny, což se negativně promítne až do letošního hospodaření,“ říká předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha.

Ceny elektřiny a plynu navíc klesají jen postupně, hnojiva také zatím příliš nezlevnila. Střední a velcí zemědělci navíc mají od letoška nižší přímé dotace na hektar, nárůst ekologických povinností zase vede k omezování produkce.

Zásoby zemědělských komodit jsou nyní vysoce nadprůměrné. Loni jsme se tolik obávali nedostatku potravin, až jich nyní máme nadbytek.

Předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek upozorňuje, že do celkové bilance se započítávají také dotace, jejichž objem je zhruba dvojnásobný vůči uváděnému zisku sektoru. „Bez započtení dotací by bylo naše zemědělství každoročně ve ztrátě,“ říká Šebek, který reprezentuje hlavně menší zemědělce.

Na druhou stranu, zástupci těch velkých podle něj zbytečně strašili, když varovali před změnami dotační politiky, která více zvýhodní ty menší. A to prostřednictvím redistributivní platby na prvních 150 hektarů zemědělského podniku, na níž jde nově 23 procent z celkového rozpočtu na přímé platby. Velcí zemědělci dlouhodobě tvrdí, že snížení dotací zasáhlo potravinovou udržitelnost Česka, protože přímé platby na hektar patří nyní v průměru k nejnižším v Evropě.

Zisky českého zemědělství

Zvětšit přes celé okno

„Nenaplnily se žádné katastrofické scénáře, kterými celý národ strašili naši oponenti z některých nevládních organizací ve snaze zvrátit provedené změny. Nepotvrdilo se strašení, že se budou podniky kvůli dotaci účelově rozdělovat na 150hektarové subjekty a že zavedení redistribuce způsobí nedozírné škody na našem zemědělství,“ řekl Šebek na valné hromadě asociace, která se uskutečnila před týdnem v Pelhřimově.

Hrozba ukrajinských dovozů

Tuzemští zemědělci však aktuálně řeší jiný ekonomický problém, který může jejich postavení významně ohrozit. Evropu zaplavily zemědělské komodity z Ukrajiny, které měly původně směřovat k tradičním odběratelům ze třetích zemích. Agrární komora odhaduje, že čeští zemědělci kvůli poklesu cen komodit a rostoucím skladovým zásobám utrží o 30 miliard korun méně. „Je paradoxní, že minulý rok jsme se tolik obávali nedostatku potravin, až jich nyní máme nadbytek,“ říká prezident Agrární komory Jan Doležal.

Zásoby zemědělských komodit před letošní sklizní podle Doležala dosahují více než 150 procent proti evropskému průměru předchozích let. Loni touto dobou měl obilí na skladě málokdo a tuna potravinářské pšenice stála podle ČSÚ v průměru 8654 korun, letos v květnu to bylo už 5767 korun. Kvůli plným skladům mohou ceny pšenice i dalších obilovin dál klesat. Pro srovnání: v roce 2021 stála pšenice v průměru kolem pěti tisíc korun za tunu.

Objem sklizně vybraných plodin

Zvětšit přes celé okno

Evropská unie loni Ukrajině pozastavila cla na veškeré zemědělské a potravinářské zboží. Původním záměrem bylo vytvořit tranzitní koridory solidarity, obiloviny a další produkty měly přes evropské země putovat do afrických či blízkovýchodních států. Jenže doprava po železnici až do přístavu v Německu či Itálii je drahá a ukrajinským obchodníkům se spíše vyplatí prodávat v Evropě. Země, které s Ukrajinou přímo sousedí, jako například Polsko, dovoz tamního obilí přímo zakázaly a unie jim na to kývla. Navíc ještě dostanou finanční kompenzace.

Před pár týdny například Evropská komise schválila Polsku dotované úvěry pro zlepšení likvidity zemědělských producentů a státní podporu ve výši 11 milionů eur na pomoc zemědělským producentům v souvislosti s válkou na Ukrajině. „Jedná se tak o čtvrtou a pátou schválenou polskou státní podporu v oblasti zemědělství za uplynulé čtyři týdny, podpory společně dosahují výše téměř 2,8 miliardy eur,“ říká Pýcha. V přepočtu na hektar půdy to je zhruba sedmkrát více, než dostávají čeští zemědělci.

Stavy hospodářských zvířat

Zvětšit přes celé okno

Polsko podle Pýchy dostane navíc ještě další peníze od komise kvůli dovozům z Ukrajiny. „Polský obchodník, který koupil levné obilí z Ukrajiny, ještě dostane peníze na to, aby to vyvezl do Česka ještě levněji. A cena v Česku se propadá. Pokud to bude trvat i po sklizni, hrozí, že budeme mít plné sklady obilí a čeští zemědělci ho budou moci prodat pouze za ceny výrazně pod výrobními náklady,“ zlobí se Pýcha. Podle něj by bylo lepší, kdyby EU podpořila tranzit ukrajinských komodit do místa určení.

Místo prasat raději pšenici

Dlouhodobým trápením českého zemědělství je také omezování živočišné produkce a pěstování citlivých komodit, především ovoce a zeleniny, ve prospěch jednoduché rostlinné výroby. Tedy pěstování obilovin či řepky, které – pokud zrovna není „ukrajinská“ krize – představují skoro jisté příjmy s minimálními náklady. Ještě na začátku milénia byl podíl rostlinné a živočišné výroby vyrovnaný, v polovině této dekády bude podle odhadu Zemědělského svazu tvořit rostlinná výroba 70 procent celkové produkce.

Česko kvůli tomu zaostává v přidané hodnotě k primární zemědělské komoditě, patří k nejnižším v EU. „Zpracování zemědělské ‚suroviny‘ přímo na farmě i prodeji takto vyrobených potravin konečnému spotřebiteli brání celá řada bariér. Konečným výsledkem je příliš málo malých a středních výrobců potravin, nižší nabídka potravin na trhu a v důsledku i neočekávatelné výkyvy cen potravin včetně jejich zdražování, pokud se ocitne některý z průmyslových velkoproducentů potravin v problémech,“ tvrdí Šebek z Asociace soukromého zemědělství ČR.

Produkce masa a mléka

Zvětšit přes celé okno

Pod tlakem je dlouhodobě například chov prasat. Čeští chovatelé nedokážou pokrýt ani polovinu tuzemské spotřeby. Celkový počet prasat přitom loni klesl o 11 procent na 1,3 milionu. „Redukce základních stád v chovech prasat se zrychluje. Zatímco ke konci roku 2020 bylo ve stavech přes 92 tisíc prasnic a ke konci roku 2021 necelých 87 tisíc, vloni to bylo již jen 77 tisíc kusů. Přitom v odchovu selat se řadíme mezi přední státy Evropy,“ říká vedoucí oddělení statistiky zemědělství a lesnictví ČSÚ Renata Vodičková.

Podle loňského průzkumu Agrární komory hodlá v příštích letech ukončit provoz až polovina chovatelů prasat. Svaz chovatelů prasat tvrdí, že ztráty sektoru v posledních dvou letech dosáhly dvou miliard korun, a to i po započítání přímých i nepřímých podpor. Nyní se sice cena jatečných prasat po dlouhých měsících dostala nad výrobní náklady, sektor však bude vyžadovat vysoké investice. A není jisté, zda do nich obzvlášť střední podniky půjdou.

Chceme menší, máme větší

Na hranici rentability jedou i pěstitelé ovoce a zeleniny, a to kvůli nízkým výkupním cenám. Základem produkce ovoce jsou jablka, tvoří přibližně 80 procent příjmů pěstitelů. Jejich ceny stlačuje levný dovoz z Polska, kde se vypěstuje zhruba polovina jablek celé EU. Dříve Polsko vyváželo hlavně do Ruska, to však nyní nejde.

V čem je Česko soběstačné

Zvětšit přes celé okno

Část úrody z loňské sklizně ovocnáři kvůli výkupním cenám, které se podle ČSÚ pohybují v průměru kolem 13 korun za kilogram jablek, ani nesklidili. Předseda Ovocnářské unie Martin Ludvík před časem řekl, že nákladová cena během jara se pohybuje kolem 20 korun, protože jablka bylo třeba skladovat několik měsíců v chladírenských komorách. Kvůli vysokým cenám elektřiny se to během letošní sezony ve srovnání s předchozími lety výrazně prodražilo.

Zemědělci proto volají po tom, aby vláda nesahala na národní dotace. Kabinet chce v konsolidačním balíčku ušetřit na zemědělství přes deset miliard korun ročně. Peníze ze státního rozpočtu doplňují evropské dotace a mnohde pomáhají alespoň částečně srovnat pozice s farmáři z jiných zemí. A to právě v citlivých komoditách, jako je chov prasat nebo pěstování jablek. Chovatelé mají například získat během pěti let dvě miliardy na očkování prasat proti infekčním nemocem. Loni dostali zemědělci v ohrožených oborech mimořádně přes 830 milionů korun, z toho půl miliardy korun ze státního rozpočtu.

Vládní činitelé nicméně již několikrát zopakovali, že do navržené podoby balíčku nechtějí sahat. Naopak se zemědělců dotkne plánované navyšování nemovitostní daně a vyšší daně či odvody pro OSVČ. Zástupci malých i velkých zemědělců se shodují, že všechno dohromady může vést ještě k větší koncentraci zemědělství, což je proti proklamovaným evropským cílům o podpoře drobných farmářů. Rodinné farmy z evropského zemědělství spíše mizí. Celkový počet zemědělských podniků v Evropě se mezi lety 2005 a 2020 snížil o 37 procent na 9,1 milionu. Evropský komisař pro zemědělství Janusz Wojciechowski uvedl, že v posledních letech končí v průměru 800 farem denně. A podobný vývoj se nevyhýbá ani Česku, kde mají větší podniky historicky silnou pozici. „Do popředí zájmu dnešní vlády by měly patřit sílící negativní trendy v podobě skupování středních podniků hrstkou největších hráčů, jejichž kořeny ani motivace nespočívají v zemědělském hospodaření,“ říká Šebek.