Na české zemědělství začínají dopadat změny dotační politiky, která – zjednodušeně řečeno – velkým vzala a malým dala. Předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha říká, že v nejhorší situaci se ocitly středně velké zemědělské podniky. Snižuje se plocha, na které se pěstují citlivé plodiny jako ovoce, zelenina nebo brambory, a klesá počet chovatelů. Řada z nich své podniky prodává. Přitom právě na nich nyní stojí velká část tuzemské potravinové produkce.

Změnu vyplácení dotací jste označovali jako vládní agrohazard, který povede k dalšímu poklesu potravinové soběstačnosti Česka. Jak to vnímáte teď, kdy nová pravidla už platí?

Naše varování se bohužel naplňují, i když hlavní změny se projeví až za několik let. Změna dotační politiky nejvíc oslabuje střední zemědělce. Malí zemědělci do 150 hektarů na tom vydělali. Ale podniky střední velikosti, které mají od 500 hektarů a jsou zaměřené na produkci potravin, dostávají na hektar méně. Kdo má přes 800 hektarů, a to jsou stále střední podniky a farmy, bude mít nejnižší přímou platbu v celé EU. Poloviční proti německému zemědělci a třetinovou proti rakouskému.

Jak se to konkrétně projevuje?

Obecně je největší problém v citlivých sektorech – vedle ovoce a zeleniny jsou to brambory či chmel a také živočišná produkce. Nyní vidíme, že se snižuje plocha, na které se tyto plodiny pěstují, a že klesá počet chovatelů. Celá ta situace – krácení dotací, rostoucí náklady, vyšší byrokracie spojená s nejistotou spolu s generační obměnou – postupně oslabuje střední zemědělské podniky a jejich majitelé je ve zvýšené míře prodávají.

Kdo je kupuje? A s jakou motivací?

Často to kupují lidé nebo firmy úplně mimo zemědělství, různé investiční fondy, investoři se zdroji z energetiky, finančnictví. Mnozí to berou jako investici do majetku, protože cena zemědělské půdy dlouhodobě roste. Ale jsou i zemědělci, kteří se chtějí zvětšovat a očekávají, že díky tomu budou efektivnější, že jim třeba rozkročení do více sektorů přinese větší stabilitu. Nejsem si však úplně jistý, jestli si uvědomují, do čeho jdou. Hlavně ti, kteří vstupují do zemědělství nově. V příhraničních regionech je také obrovský tlak na prodej půdy do německých a rakouských rukou.

A jak se změny dotýkají těch velkých?

Pochopitelně mají nižší příjmy. Ale větší zemědělci jsou často rozkročeni do více oblastí, mají větší portfolio činností a aktivit. A ti ohrožení střední zemědělci, které vláda svým přístupem připravuje o kapitál, za nimi nyní paradoxně přicházejí a říkají: kupte si nás.

Nastávají tedy dva protichůdné trendy – malé zemědělce tlačí EU a vedle toho větší ještě budou nabírat na síle?

Z ekonomického pohledu dává větší koncentrace smysl. Podnikat v zemědělství znamená být závislý na dotacích, ať se nám to líbí, nebo ne. Když je někomu seberete, co bude dělat? Buď sníží náklady, omezí provozy, které jsou nejméně výdělečné nebo ztrátové a které dříve financoval díky dotacím. Vytrhá sad, zavře prasečák. Nebo se bude snažit maximalizovat ekonomický výnos, maximalizovat intenzitu produkce. Jenže dotace jsou většinou nastavené naopak. Zemědělce mají nutit, aby hospodařili méně intenzivně a méně zatěžovali životní prostředí. Když jim část dotací sebereme, paradoxně je tlačíme k více intenzivnímu hospodaření, nutíme je, aby se chovali maximálně ekonomicky, co nejvíc rentabilně.

Může být v tomto případě cestou precizní zemědělství, tedy využívání moderních technologií, satelitních map a čidel pro přesné pěstební zásahy v každé části pole?

To je jediná oficiálně povolená cesta, jak udržet produkci potravin a zároveň snížit zátěž pro životní prostředí. Precizní zemědělství umožňuje hnojit méně, aplikovat méně postřiků, využívat méně vody, utužovat půdu, ale je zároveň spojeno s vysokými investičními náklady a vyžaduje vysoce kvalifikované zaměstnance. Zatím se tomu věnují více střední a větší zemědělci, menší farmy jdou často do extenzivního nebo pastevního způsobu hospodaření. Tam precizní zemědělství nepotřebujete. Ostatní cesty na udržení produkce, jako geneticky modifikované plodiny, jsou v Evropě buď zakázané, nebo je, kvůli různým bariérám, nelze reálně využívat.

Zemědělské podniky nyní kupují lidé mimo zemědělství, různé investiční fondy či investoři se zdroji z energetiky a finančnictví.

Chcete číst dál?

Ještě na vás čeká 70 % článku.

Předplatit za 59 Kč měsíčně
První 3 měsíce, pak 199 Kč měsíčně

S předplatným získáte

  • Web Ekonom.cz bez reklam
  • Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
  • Možnost ukládat si články na později
Nebo
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.