Aktuální číslo časopisu Ekonom
Martin PetříčekObavy, že během zimy nebude čím topit, se naštěstí nenaplnily. Ani nebylo nutné přistoupit k omezování výroby v průmyslových podnicích. Výpadek dodávek ruského zemního plynu se podařilo nahradit a kontinent má na toto roční období rekordně plné plynové zásobníky. Ceny energií po prudkém loňském zdražení postupně klesají, byť na úroveň před covidem už nejspíš nespadnou. Pomohly vyšší dovozy zkapalněného zemního plynu LNG ze zámoří i úspory v domácnostech a podnicích. A také vcelku milosrdné počasí.
Před českou energetikou však teď stojí ještě mnohem větší úkol. Politici musí najít cestu, jak se při výrobě elektřiny a tepla obejít bez uhlí a zároveň zajistit bezproblémové dodávky energií i v následujícím desetiletí. První znepokojivý výstřel do debaty vyslal před měsícem státem ovládaný provozovatel přenosové soustavy ČEPS.
Zimu Češi zvládli, ale čas na oddech nemají. Vznikající koncepce státu má nastínit, jak se bezpečně zbavit uhlí a čím ho nahradit.
V detailní studii rozpracoval čtyři možné scénáře vývoje. Varuje, že při rychlém odchodu od uhlí se stane Česko od roku 2030 až rizikově importní zemí. Bude závislé na dovozu elektřiny z potenciálně přebytkových zemí, jako jsou Německo a Francie. Jenže na to se nedá spolehnout. Není totiž jisté, zda Německo postaví vše, co nyní plánuje.
„Německý energetický mix může být dokonce nebezpečný pro ostatní země v Evropě, zvlášť pro Českou republiku. V situaci, kdy obnovitelné zdroje nepojedou podle plánované výroby, německá ekonomika bude krátkodobě odčerpávat elektřinu ze sousedních zemí a zvyšovat její cenu v celé Evropě,“ říká člen představenstva energetické společnosti Centropol Jiří Matoušek.
Další hrozbou je, že země nemusí přebytečnou elektřinu vyvézt, ale využít ji lukrativněji, například k výrobě zeleného vodíku. Autoři zprávy ČEPS upozorňují na riziko, že dovoz elektrické energie může překročit deset procent tuzemské spotřeby elektřiny. Import tedy směřuje za limit, který vládní dokumenty považují ještě za bezpečný provoz elektrické sítě.
Úspory a jádro jako základ
Jinými slovy, nezbývá nic jiného než co nejrychleji rozjet stavbu nových elektráren. Šéf ČEZ Daniel Beneš říká, že energetiku nutně čekají velké investice. „Je to nezbytné, protože budou dožívat staré zdroje a zároveň se bude zvyšovat spotřeba elektřiny. Dojde k významnému nárůstu elektrifikace celé řady odvětví, která jsou nyní postavena na jiných zdrojích primární energie,“ říká šéf polostátní firmy. Nejviditelnější je elektromobilita či tepelná čerpadla, elektřina však pronikne i jinam. Například do výrobních procesů v průmyslu, třeba v hutích či ve sklárnách.
Výroba elektřiny v Česku
Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela slibuje, že během letošního roku vypracuje novou státní energetickou koncepci. Tedy podrobný aktualizovaný dokument, jak by měla česká energetika v budoucnu vypadat. Jeho příprava už nabrala několikaleté zpoždění. Platná koncepce vznikla před osmi lety, jenže od té doby se prostředí v energetice kvůli zpřísňování klimatických závazků podstatně změnilo.
Síkela na prvním místě uvádí, že se Česko musí výrazně zlepšit v energetických úsporách a posílit energetickou účinnost. A také dohnat Evropu v oblasti obnovitelných zdrojů. „Zatímco v EU se loni pomocí solárních a větrných elektráren vyrobilo celkem 22 procent elektřiny, u nás to bylo pouze kolem 3,5 procenta,“ říká ministr. Jedním dechem však dodává, že nezpochybnitelným základem tuzemské energetiky musí být jádro. „Prověřujeme i možnost výstavby dalších jaderných zdrojů,“ říká Síkela.
Aktuálně probíhá soutěž na výstavbu jednoho jaderného bloku v Dukovanech. Pokud vše půjde podle plánu, dodá první elektřinu do sítě v roce 2036. Tedy až několik let po odchodu od uhlí, jak ho malují nejambicióznější scénáře. Navíc pokryje sotva desetinu současné spotřeby. Vláda proto chce v následujících měsících rozhodnout, zda využije opce, kterou tendr obsahuje.
S vítězným uchazečem by se mohla domluvit na ještě jednom novém reaktoru v Dukovanech a až dvou v Temelíně. Ani ty by však nepokryly případný nedostatek elektřiny v první polovině 30. let. A později z velké části jen nahradí původní dukovanské reaktory, které podle nynějších předpokladů skončí v polovině 40. let. I malé modulární reaktory budou přibývat spíše volnějším tempem.
Hra o tempo dekarbonizace
Největší rozepře při vytváření nové strategie se pravděpodobně vyrojí kolem tempa odchodu od uhlí, z něhož se nyní vyrábí více než 40 procent domácí elektřiny. U tepla je to přes polovinu. Aktualizované programové prohlášení uvádí, že vláda „bude vytvářet podmínky pro energetickou transformaci a rozvoj uhelných regionů tak, aby byl možný odklon od uhlí do roku 2033“.
Ředitel strategie poradenské firmy EGÚ Brno Michal Macenauer předpokládá, že uhlí ve zmíněném roce neskončí ve výrobě elektřiny, natož tepla. „Čistě z pohledu životnosti a dostupnosti uhlí je mnoho kapacit uhelné výroby elektřiny a tepla provozovatelných i po roce 2040, některé i za rokem 2050,“ domnívá se Macenauer.
Budoucnost české energetiky
Odhaduje, že kolem roku 2040 se z uhlí bude vyrábět kolem 12 terawatthodin elektřiny ročně, což odpovídá přibližně pětině nynější tuzemské spotřeby. „Tyto zdroje nebudou mít náhradu a nebude průchodné, a to ani politicky, jít do většího deficitu. V oblasti tepla je děsivou otázkou, jestli se podaří alespoň větší část zdrojů transformovat na zemní plyn,“ dodává Macenauer.
Programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák tvrdí opak. „Pokud poroste cena emisní povolenky dle očekávání, je možné, že uhlí skončí v energetickém mixu ještě dříve. Stát musí mít alternativu i k tomuto vývoji. Letošní topná sezona ukázala, že umíme uspořit okolo pětiny spotřeby zemního plynu. Pokud chceme být dlouhodobě připraveni na možné výkyvy fosilních paliv na trhu, jsou právě úspory energie nejbezpečnější cestou, jak problém s uhlím v teplárenství řešit,“ tvrdí Sedlák.
Analytik energetické skupiny Sev.en Energy Pavel Farkač říká, že odchod od uhlí je během deseti let možný. Ovšem už nyní bychom museli určit, kolik nových plynových elektráren budeme stavět, kdo a kde je bude provozovat. Ačkoliv plány existují, žádný nový zdroj není ve výstavbě. V posledních dvaceti letech se v Česku podařilo vybudovat jednu uhelnou a jednu paroplynovou elektrárnu, žádný další řiditelný zdroj nepřibyl. Z tohoto pohledu česká energetika víceméně dožívá.
„Pokud se politicky rozhodneme definitivně opustit uhlí do roku 2033, roli přechodového paliva nemůže přijmout nic jiného než zemní plyn. Kvůli provozním vlastnostem jednotlivých energetických zdrojů je nutné rozvíjet i řiditelné zdroje, které zastoupí obnovitelné zdroje v období, kdy dostatečně nesvítí nebo nefouká,“ říká Farkač.
Zemní plyn jako nutnost
Chystaná kombinace jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů je z pohledu přírodních podmínek zřejmě správná cesta. Bude se však hrát o podobu celkového energetického mixu. Podle Farkače mohou i v českých podmínkách obnovitelné zdroje vyrábět třeba až 40 procent energie. Spolu s jádrem mohou dosáhnout na 80procentní podíl bezemisních zdrojů na výrobě elektřiny. Vedle nich budou potřeba i flexibilní zdroje schopné pružně reagovat na aktuální situaci. „A potřebujeme jich tím víc, čím větší bude v našem energetickém mixu podíl elektřiny vyráběné z obnovitelných zdrojů,“ říká Matoušek.
„Pokud budeme chtít výrazně omezovat uhlí v následujících 25 letech, nemá zemní plyn alternativu,“ říká Macenauer. Posílení role zemního plynu je úměrně závislé na tempu, v jakém se Česko rozhodne opustit uhlí. Ostatně i Němci na plyn dál spoléhají. Ministr hospodářství Robert Habeck nedávno ohlásil záměr spustit aukce zhruba na 25 gigawattů nových zdrojů. „Budou využívat zemní plyn a – hned, jak to bude možné – vodík,“ prohlásil.
Posílení role zemního plynu je úměrně závislé na tempu, v jakém se Česko rozhodne opustit uhlí. Na zemní plyn dál spoléhají i v Německu.
Sedlák ze Svazu moderní energetiky ovšem připomíná, že zemní plyn je třeba odněkud dovézt, i když to zrovna nebude z Ruska. „Čím větší množství nebude muset spotřebovat, a tedy ani nakoupit, tím více prostředků zůstane v domácí ekonomice. Část spotřeby fosilního plynu mohou nahradit také domácí zdroje, podle sdružení CZ Biom lze okolo roku 2030 počítat s produkcí biometanu kolem 1,3 miliardy metrů krychlových,“ říká. Pro srovnání: loňská spotřeba plynu byla lehce přes 7,5 miliardy kubíků.
Hlavně se nevzdávejme soběstačnosti
Zejména mezi zastánci přísně zelené energetiky se množí názory, že není nutné, aby Česko nutně krylo veškerou spotřebu elektřiny. To však může být v zelené Evropě příliš velký risk. „Česká republika si musí zachovat přebytkovou bilanci výroby elektřiny. Je nutné, aby se státy staly ve výrobě elektřiny soběstačné a nespoléhaly se na své sousedy, že si elektřinu koupí od nich. Nyní jsme pravděpodobně již za hranou. I Česko se stane dovozcem elektřiny, jde ale o to, aby situace trvala co nejkratší dobu,“ říká Matoušek. Podle něj je třeba nejdříve zajistit bezpečnost a stabilní ekonomiku, k tomu jsou potřeba i stabilní a predikovatelné ceny elektřiny. Až ve druhém sledu je možné soustředit se na cestu k uhlíkové neutralitě.
Cena energií
Podle Sedláka mohou být obnovitelné zdroje rychlou odpovědí na potřebu posílení energetické bezpečnosti Česka. „Pokud už stojí, jsou stoprocentně nezávislé na vnějších dodávkách. Výzvou v českých podmínkách je zajištění právě plynulé a stabilní výstavby. Může pomoci na začátku roku schválené zařazení obnovitelných zdrojů mezi zdroje ve veřejném zájmu,“ říká Sedlák.
Česko však podle něj před přípravou energetické koncepce zapomnělo na podstatnou věc. „Neproběhla žádná národohospodářská debata, jak může vypadat ekonomika kolem roku 2040 nebo 2050,“ říká Sedlák. Chybí například odpovědi, zda zůstane současná skladba průmyslu nebo zda se některé obory přesunou za levnější energií a Česko bude muset vsadit na jiné obory. S touto představou by se vize pro energetiku mohly vytvářet lépe.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
