Tržby za pivo v českých restauracích se sice letos zvýšily meziročně skoro o třetinu, přesto pivovarský průmysl nemá co slavit. Výroba a prodej zdaleka nedosahují čísel před pandemií koronaviru. Podle ředitele národního podniku Budějovický Budvar Petra Dvořáka se konzumenti vracejí jen do některých restaurací a zejména do menších hospod mimo města se nehrnou. K tomu se teď přidalo extrémní zvýšení nákladů. Budvaru meziročně vyrostly jen variabilní náklady zhruba o 300 milionů korun, tedy o více než čtvrtinu, a tak zdražil pivo o 15 procent. „Aby toho nebylo málo, letos byla mizerná úroda chmele, což také zamává jeho cenou,“ říká Dvořák.

Manažer, který působí na vysokých pozicích v pivovarnickém průmyslu přes dvacet let, odmítá dohady o tom, jestli by se stát měl zbavit národního pivovaru a sanovat z jeho prodeje schodek státního rozpočtu. „Budvar je minimálně z pohledu marže efektivnější než mnoho světových pivovarů včetně třeba Carlsbergu,“ říká a jako důvod nevidí ani to, že alkohol počítá zákon mezi drogy a stát tak de facto vyrábí legální narkotikum. „Rozhodně bych netvrdil, že pivo je droga,“ dodává. 

Říká se, že Češi se dělí na pivaře a vinaře. Do které skupiny spíš patříte?

Jsem pivař, ale přiznám se, že ani vínu se nevyhýbám. Naopak se aktivně vyhýbám tvrdému alkoholu.

Jaké typy a značky piva vám chutnají nejvíc?

Samozřejmě mám rád piva z naší produkce, ale jako ředitel Budvaru nejsem asi úplně nezávislý hodnotitel. Obecně mám rád spíš hořčejší piva a také lehčí piva s menším množstvím alkoholu. Miluju plnochuťové desítky. Pivo považuju za sociální záležitost, takže si radši dám víc méně alkoholického piva, než abych musel po třech pivech domů.

V Česku se nejvíc pijí spodně kvašená piva, ležáky a výčepní, ale stále více příznivců si získávají i méně běžné typy, zejména svrchně kvašená piva jako IPA nebo stout a také ochucená a nealko piva. Změnila to nějak pandemie a přechod pivařů z restaurací na domácí konzumaci?

Klasický radler, pivo míchané s limonádou, které má kolem dvou tří procent alkoholu, dnes už zase takový hit není. Roste spotřeba a obliba ochucených nealkoholických piv. Do tohoto segmentu jsme vstoupili ve spolupráci s Mattoni značkou Birgo. Také rostou malé pivovary, které často vyrábějí svrchně kvašená piva a různé speciály.

Spolupracujete s těmito menšími pivovary?

Ano, některá jejich piva nabízíme v našich hospodách nebo našim zákazníkům, abychom doplnili portfolio, protože nemáme tendenci vyrábět svrchně kvašená piva samostatně. Považujeme se za ležácký pivovar. Máme obrovskou kapacitu ležáckých sklepů, což už je dneska vcelku vzácnost. Myslím si, že segment speciálních piv z minipivovarů dál poroste. Slyší na něj čím dál tím víc zákazníků a to nás vlastně těší. Čím víc se diskutuje o tom, jak se vaří kvalitní pivo, tím lépe pro Budvar, celý trh i konzumenty. Jinak by pivu i u nás dost hrozilo to, jak se vyvinul německý trh.

Klasický radler, alkoholické pivo míchané s limonádou, které má kolem dvou tří procent alkoholu, dnes už zase takový hit není.

Jaký vývoj myslíte?

Na pivo se začalo mnohem víc pohlížet jako na komoditu. Když jdete do německého obchodu, vidíte tam sloupce přepravek od pivovarů, které mezi sebou soutěží jen cenou. Kdybychom porovnali český a německý trh v tom, kolik hospod nabízí kvalitní točené pivo, už jsme dneska dál. V Německu tento formát mizí. Nejde ale jen o tuto zemi, řemeslo se z pivovarnictví začalo pomalu vytrácet celosvětově. Tlačí to hlavně velké pivovarské skupiny. Proto jsem rád za trend malých řemeslných pivovarů, protože u nich nejde jen o to, za jakou cenu si pivo koupíte.

Narážíte na pojem europivo a jakousi standardizaci piva?

Dochází ke standardizaci, zvyšování efektivity výrobního procesu. V důsledku toho se využívají různé „zkratky“, aby se vyrábělo víc piva s nižšími náklady. My jsme například jeden z mála pivovarů, respektive jediný, co znám, který na výrobu klasického ležáku používá jen lisovaný chmel, žádné granule nebo extrakty. V mnoha pivovarech už také neuvidíte ležácké tanky a sklepy, nahradily je nové technologie. Právě to, že se z pivovarnictví stala průmyslová výroba, vyvolalo posun zpátky a nástup kraftových minipivovarů. Díky nim se řemeslná výroba zase vrací i na hlavní trh a v tom je kouzlo spolupráce s nimi.

Nealko pivo s příchutí jste letos pro změnu začali vyrábět spolu s Mattoni. Proč ne sami?

Smysl nám to dává z podobného důvodu, jako proč spolupracujeme s minipivovary. Jsme experti na pivo, a ne na soft drinky. V tom je zase silná Mattoni. Navíc nejsme tak velcí, abychom uměli takový produkt natlačit do celého trhu.

V Česku teď běží kampaň Nechmel děti. Upozorňuje na to, že rodiče často podávají dětem ochucené pivní nápoje, které někdy obsahují i alkohol. Děti pak přestávají rozlišovat mezi limonádou a pivem, je pro ně přirozené odmalička. Jak se k tomu stavíte?

Držíme se našeho etického kodexu, takže inzerci ani distribuci necílíme na nikoho pod 25 let. Z pohledu dospělého je nealko pivo, které je dominantní částí ochuceného nápoje, krásný přírodní produkt obsahující přírodní sladový cukr bez umělých sladidel či jiných náhražek. Mimochodem, umělá chemická sladidla v nápojích inzerovaných pro děti považuji za mnohem větší problém. S těmi jako rodič zásadně nesouhlasím. A pokud někdo používá argument, že si pivovary díky ochuceným pivním nápojům vytvářejí nové konzumenty, pak zakažme také Vineu a Top Topic, postavené na bázi vinných hroznů.

MENŠÍ RESTAURACE TRPÍ

Prodeje piva v minulých dvou letech v Česku kvůli covidu klesaly. Jak se letos daří pivovarnickému průmyslu?

Lépe. A výrazně lépe se také prodává čepované pivo v restauracích. Pořád se ale čísla neblíží hodnotám z roku 2019.

Podle svazu pivovarů za první tři kvartály letošního roku vzrostl o třetinu prodej čepovaného piva v restauracích. Sledujete návrat konzumentů do hospod?

Toto zvýšení vychází ze srovnání s minulým rokem, který byl pro celé gastro super nešťastný, protože bylo několik měsíců zavřeno. Takže růst o třetinu není úplně výhra. Navíc návrat hostů vidíme jen v některých hospodách. Zavedené a ikonické restaurace se v mnohém vracejí na předcovidová čísla, ale trpí menší, zejména mimoměstské restaurace a také sezonní bistra. Je otázka, kolik z nich vůbec na sezonu zase otevře. Výrazný růst nákladů strhává hospody s nižší úrovní zisku do ztrát. V řadě z nich tak přemýšlejí, jestli vůbec pokračovat. Podle našich informací letos už zhruba pět procent hospod skončilo, což je obrovské číslo, byť nejspíš jde hlavně o menší podniky.

Výstav, tržby i zisky Budvaru i v pandemii rostly. Co způsobilo, že se vám dařilo jít minulé dva roky proti trendu trhu?

Letos nás už situace na trhu lehce zpomalí, ale dlouhodobě profitujeme z toho, že nejsme závislí čistě na českém nebo na nějakém jednom konkrétním trhu. Export tvoří asi 70 procent našeho výstavu a táhne nás. Zejména v minulém roce šlapal výborně, rostli jsme na všech našich deseti největších vývozních trzích a dařilo se nám i na domácím. Proplout dvěma covidovými roky o něco lépe než mnohým dalším pivovarům se nám povedlo také díky tomu, že máme nižší podíl v sudovém pivu, které se vozí hlavně do restaurací. Velkou část tohoto období byly zavřené. Naopak na trzích, kde se pohybujeme, rostly prodeje baleného piva, na které se zaměřujeme především.

Petr Dvořák

Je absolventem ekonomických studií na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity. Prakticky celý profesní život se pohybuje v pivovarnictví. Nejdřív pracoval pro Pivovary Staropramen, kde byl ředitelem marketingu. Po krátkém angažmá ve firmě Telefonica O2 přešel do společnosti SABMiller, kde měl globálně na starosti značku Pilsner Urquell. Od roku 2017 působí jako ředitel národního podniku Budějovický Budvar a je také členem předsednictva Českého svazu pivovarů a sladoven.

Co vás letos zpomalí?

V březnu jsme zastavili export do Ruska, klesne asi o 80 procent. Proto nám o nějaké jednotky procent klesne i celkový výstav. Ale pokud bychom odečetli Rusko, celkový export znovu narostl a také domácí tržby se posunou výš.

Jak se vám daří nahradit výpadek ruského trhu?

Částečně se to povedlo zavedením nealkoholického ochuceného piva Birgo, ale ruský trh je moc velký na to, aby se nám ho podařilo nahradit úplně, proto letos ve výstavu klesneme. Hlavní problém ale není v tržbách, spočívá především v ziskové části, protože jen za tento rok naše variabilní náklady vyrostly o více než 300 milionů korun, což je přibližně na třech miliardách celkového obratu a loňském 400milionovém zisku znát.

O kolik procent se vám zvýšily náklady?

Asi o 25 až 30 procent. Děláme různá opatření, ale zásah do zisku je příliš velký a myslím si, že to bude platit pro většinu firem kromě několika oborů, jako je třeba elektrárenství.

Jak odhadujete další vývoj vašich prodejů?

To je na extra vyleštěnou křišťálovou kouli. Zatím počítám s tím, že v příštím roce zůstaneme plus minus na stejné úrovni jako letos. Neznámých je ale hrozně moc.

Po začátku války na Ukrajině jsme vývoz piva do Ruska zastavili. Nikoho ale nepoučujeme, jaké pozice jsou dobré nebo špatné.

Jak jste v poslední době měnili ceny piva a jak to bude v nejbližší době?

Letos jsme nejdřív zdražili asi o pět procent a od listopadu o dalších deset. Předpokládám, že to bude základ pro příští rok, ale teprve až dopočítáme veškeré náklady, pak uvidíme, jestli budeme muset na jaře oznamovat další zdražování.

Jak se vypořádáváte s rostoucími náklady, zejména na energie?

Plyn přímo nepoužíváme prakticky vůbec. Jsme napojení na městskou teplárnu. Nepřímo se nás ale týká i zdražování plynu, který používají například skláři, takže cena lahví jde nahoru o desítky procent. Problém je elektřina, která z roku na rok vyrostla troj‑ až čtyřnásobně. Náklady na elektřinu se nám zvýšily asi o 100 milionů korun. Také stoupá cena sladu, protože prakticky všechny sladovny suší zrno na plynu. Zároveň dramatickým způsobem vzrostla cena sladovnického ječmene jako takového. Aby toho nebylo málo, letos byla mizerná úroda chmele, což také zamává jeho cenou.

Zavedli jste nějaké opatření na snížení spotřeby energií nebo zlevnění elektřiny?

V příštím roce začneme instalovat fotovoltaické panely. Také chceme investovat do moderních způsobů měření a regulace elektřiny a využít mnohem líp energii, kterou tady máme. Už teď částečně využíváme odpadní teplo z vaření na vytápění ostatních budov a budeme ho využívat víc. Také jsme zavedli řadu menších opatření, která se dají udělat ze dne na den.

RESPEKTUJEME NÁRODNÍ POZICE

Dříve jste působil v soukromých pivovarech Staropramen a také ve společnosti SABMiller, kde jste měl na starosti značku Pilsner Urquell. Jaké jsou rozdíly mezi prací v soukromé a státní firmě?

To nejpodstatnější je stejné. Rozhodnutí by měli dominantně ovlivňovat zákazníci, respektive spotřebitelé. Budvar je oproti soukromým firmám specifický v tom, že je to z globálního pohledu svým způsobem malý, nezávislý pivovar. Nemáme v jiném státě mateřskou firmu jako další hlavní hráči na trhu, takže naše rozhodnutí vznikají na lokální úrovni.

Ve smyslu mateřské firmy ale u vás funguje stát, respektive ministerstvo zemědělství. Jaké pravomoci vám nechává a jak do řízení podniku vstupuje?

Mé pravomoci a způsob řízení jsou velmi jasně vymezené statutem podniku. Veškeré záležitosti týkající se operativního řízení jsou na vedení podniku. Naším úkolem je také soutěžit na trhu s pivem a vytvářet zisk jako v případě jakékoliv jiné firmy. Jinak mé pravomoci jsou omezené například tím, že nemohu prodávat naše nemovitosti, duševní vlastnictví podniku a podobně. Dohled nad námi má dozorčí rada, která se potkává přibližně každých šest týdnů.

Díky kraftovým minipivovarům se řemeslná výroba zase vrací i na hlavní trh a v tom je kouzlo spolupráce s nimi.

Říkal jste, že vaše tržby táhne export. Zaměřujete se na vývoz podle pokynů majitele firmy, tedy státu? Chce po vás, abyste jako národní podnik šířili slávu českého piva v zahraničí?

Vyplývá to ze vzájemné dohody. My jako vedení podniku navrhujeme celkovou strategii pivovaru a předkládáme ji majiteli ke schválení. Její součástí je vedle samozřejmé položky vytváření zisku i to, že chceme posouvat celé české pivovarnictví a dělat českému pivu dobré jméno ve světě. V tom zároveň vidíme i další příležitosti pro růst podniku.

V říjnu vás agentura ČTK citovala v tom smyslu, že pro budoucnost podniku by bylo velmi riskantní opustit na delší čas ruský trh, abyste tam neztratili svou pozici. Jak byste jako národní podnik řešili rozpor mezi obchodními zájmy a státní zahraniční politikou, pokud po ukončení konfliktu na Ukrajině budou dál trvat chladné vztahy mezi Českem a Ruskem?

Jen aby bylo jasno, do Ruska nyní opravdu nevyvážíme. O návratu na tamní významný trh se budeme moci začít bavit nejdřív po ukončení ruské agrese. Nikdo ale neví, kdy a jak bude tento konflikt ukončen, a ani my nejsme schopni další kroky předjímat. Jsou české pivovary, které deklarovaly, že do Ruska vyvážet nebudou. Na druhou stranu jsou i pivovary, které to dál dělají. Mají jiné postoje a promítají je do byznysu, to je na nich. My jsme národní pivovar, a tím pádem víc respektujeme národní pozice.

Když se na to podíváme obecně, do jaké míry je podle vás eticky v pořádku obchodovat se zeměmi, kde vládnou totalitní režimy, které mají na svědomí spousty životů?

Záleží na postoji té které firmy. Budvar je národní pivovar, patří Čechům. To je součástí našich pozic a našeho DNA a s tím se k takovýmto situacím stavíme. Letos jsme tedy po začátku války vývoz do Ruska zastavili a v příštím roce, pakliže se tam něco zásadně nezmění, bude nulový. Nikoho ale nepoučujeme a nesnažíme se říkat, jaké pozice jsou dobré nebo špatné.

Propluli jsme covidovými roky o něco lépe než mnoho dalších pivovarů i díky tomu, že máme nižší podíl v sudovém pivu.

Jaký je váš osobní názor? Jak by se měly podle vás firmy stavět k otázce obchodování se zeměmi s diktátorským režimem?

To se mění v čase. Tradičně byl byznys především věcí vytváření zisku. Ale čím dál tím častěji jsou všechny firmy správně tlačeny, a to i ze strany spotřebitelů, aby si hlídaly nejen to, v čem a s jakým ziskem podnikají, ale také jak podnikají. Není to zdaleka jen téma diktátorů, ale i dětské práce, společenské zodpovědnosti, ekologické zodpovědnosti a tak dále. Etika je dneska čím dál tím důležitější součástí podnikatelského rozhodování.

Myslíte si, že firmy zastavily export do Ruska hlavně kvůli společenskému tlaku?

Pravděpodobně, ale nevím to samozřejmě jistě. Pro nás to byla součást celého firemního postoje. Uvědomujeme si krátkodobá i dlouhodobá rizika, která jsou s tím spojená. Ale jsem přesvědčený, že s firmou, od které si kupuji nějaké zboží, bych měl do určité míry hodnotově souznít. Těžko si budu jako spotřebitel kupovat produkty od firmy, kterou považuji za neetickou. A to by mělo být i součástí podnikatelské etiky.

NEMRSKAT SE ZA PIVO

Čas od času se objevují debaty o privatizaci Budvaru. Naposledy ji letos navrhla Markéta Adamová Pekarová z TOP 09, ale ministr zemědělství Zdeněk Nekula z KDU‑ČSL to odmítl a vy jste byl také proti. Proč má vlastně stát vyrábět pivo, když alkohol se oficiálně řadí mezi drogy, byť legální?

Rozhodně bych netvrdil, že pivo je droga. To je velmi dogmatický postoj. Je samozřejmě fakt, že pivo je alkoholický nápoj a alkohol má určité riziko návykovosti. Pivo má ale také spoustu silných stránek, vyrábí se už tisíce let a při standardní a úměrné konzumaci přispívá k náladě a celkovému společenskému životu. Nejde říct, že pivo je špatné.

Neříkám, že pivo je špatné, ptám se, jestli má stát vyrábět legální drogu. Řada odborníků alkohol dokonce považuje za tvrdou drogu s velice negativními dopady na lidské zdraví tak, že zdravotnický systém stojí hodně peněz.

Nezodpovědná konzumace piva či jiného alkoholu části spotřebitelů je samozřejmě problém, ale nechci kvůli tomu hodit do koše celou kategorii nápojů, které mám tak rád. Každopádně není součástí mé pozice, abych se vyjadřoval k tomu, jestli má majitel prodat svou firmu. U prohlášení, která se týkala privatizace, mi spíš vadil argument, že Budvar musíme prodat, protože je jakožto státní podnik neefektivní. Proti tomu jsem se ohradil a předložil srovnání naší EBITDA marže s domácími i světovými pivovary. Budvar je minimálně z pohledu marže efektivnější než mnoho světových pivovarů včetně třeba Carlsbergu.

A váš soukromý názor, jestli by měl stát vařit pivo?

Já to beru tak, že pivo je naše národní kategorie, na kterou můžeme být hrdí a která ovlivňovala svět. Je to jeden z mála produktů, který Češi vyvážejí pod svými značkami. Většina našeho průmyslu je subdodavatelská, zatímco pivo jsme si tady vymysleli, vyrobili a úspěšně vyvážíme na všechny kontinenty.

Je pro pověst Česka pozitivní, že je povědomí o něm často spojované s konzumací alkoholu? Neměla by se spíš naše státní značka spojovat třeba s moderními technologiemi nebo medicínou?

Nechci alkohol ostrakizovat. Je to náš tradiční obor, jsme v něm skvělí a ve světě v něm něco znamenáme. Buďme na to hrdí. Pivo není problém, jeho spotřeba klesá, mladí lidé pijí pivo oproti předchozím generacím čím dál tím méně. Nemám rád, když se za pivo mrskáme. Nevidím, že by se Francouzi nebo Italové bičovali za to, že vyrábějí víno. Určitě jsme proti nezodpovědným projevům konzumace alkoholu, ale pivo je ve své podstatě krásný přírodní produkt, stoprocentně vyrobený v Česku jako produkt našeho zemědělství. Produkt, který v rozumné míře již stovky let pomáhá rozvíjet naše sociální interakce, zážitky a prožitky. Nebo budeme chodit s kamarády na vodu a sušenku? 

Související