Petschkové patřili mezi nejbohatší rodiny v meziválečném Československu a jejich majetek, doma i za hranicemi, se odhadoval na celkem šest miliard prvorepublikových korun. Tehdy se jednalo o desetinu národního důchodu, nyní by tedy tato částka odpovídala zhruba 660 miliardám korun. Majetek Petschků vznikl do té doby nebývalou expanzí tří generací židovských podnikatelů, kteří v roce 1871 vsadili na těžbu hnědého uhlí. Jejich syndikát z Ústí nad Labem a z Prahy v tomto odvětví za pár desetiletí získal dominantní postavení v celé střední Evropě. Ovládal doly jak v severních Čechách, tak ve středním Německu a dnes polském Slezsku.
Jméno Petschků se stalo synonymem bohatství – šlo o nejmajetnější rodinu v republice, která také svůj aristokratický životní styl dávala okázale najevo. Za jejími penězi však nebylo jen uhlí, ale i banky a podíly v řadě průmyslových podniků. K tomu dokázala svůj byznys plynule převést z éry habsburské monarchie do Masarykova státu. Na zenitu však Petschkové stáli jen krátkou dobu, tvrdě je postihla druhá světová válka.
Holocaustu se sice díky předvídavosti vyhnuli, v nacistickém Německu o majetek ale přišli zcela, v Československu jej v roce 1938, před útěkem do zámoří, museli pod cenou prodat či zanechat. Po roce 1945, kvůli znárodňování, nedostali zpět téměř nic.
Z lichváře uhlobaronem
Zakladatelem rodu byl Samuel Petschek, který byl prvním nositelem příjmení odvozeného od města Pečky. Jeho poněmčený vnuk Moses začínal jako podomní obchodník se starým železem a uhlím a lichvář. Nejprve se přestěhoval do Kolína, z malého města se však musel kvůli své pověsti odstěhovat do větší a anonymnější Prahy. Půjčoval totiž zemědělcům a řemeslníkům na desetiprocentní úrok, dluhy důrazně vymáhal a využíval při tom služeb exekutorů. Díky tomu a i kvůli úspěšným spekulacím s pozemky získal značné jmění, které rozmnožoval při obchodech s cennými papíry. Vedle burzy se zajímal o těžbu uhlí a v roce 1871 skoupil většinu akcií nedávno založené společnosti Mostecká uhelná, jež začínala na severu Čech dobývat hnědé uhlí.
Šlo o riskantní rozhodnutí, protože v té chvíli firma nijak zvlášť neprosperovala. Moses ale na rozdíl od jiných spoléhal, že uhlí patří budoucnost, a to i tomu hnědému. Ve velkém se jím už topilo v městských domácnostech a stále více ho požadoval rostoucí průmysl, protože výhřevnějšího uhlí černého se nedostávalo.
Petschkové vytvořili ojedinělou správu majetku. Aby se netříštil, využili majorátního práva užívaného aristokracií.
Zájem o hnědé uhlí i o byznys po něm zdědili jeho tři synové, kteří se ovšem rozdělili na dvě vzájemně si konkurující podnikatelské skupiny. Isidor a Julius představovali pražskou, nejmladší Ignaz ústeckou větev.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef Pravec
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



