Petschkové patřili mezi nejbohatší rodiny v meziválečném Československu a jejich majetek, doma i za hranicemi, se odhadoval na celkem šest miliard prvorepublikových korun. Tehdy se jednalo o desetinu národního důchodu, nyní by tedy tato částka odpovídala zhruba 660 miliardám korun. Majetek Petschků vznikl do té doby nebývalou expanzí tří generací židovských podnikatelů, kteří v roce 1871 vsadili na těžbu hnědého uhlí. Jejich syndikát z Ústí nad Labem a z Prahy v tomto odvětví za pár desetiletí získal dominantní postavení v celé střední Evropě. Ovládal doly jak v severních Čechách, tak ve středním Německu a dnes polském Slezsku.
Jméno Petschků se stalo synonymem bohatství – šlo o nejmajetnější rodinu v republice, která také svůj aristokratický životní styl dávala okázale najevo. Za jejími penězi však nebylo jen uhlí, ale i banky a podíly v řadě průmyslových podniků. K tomu dokázala svůj byznys plynule převést z éry habsburské monarchie do Masarykova státu. Na zenitu však Petschkové stáli jen krátkou dobu, tvrdě je postihla druhá světová válka.
Holocaustu se sice díky předvídavosti vyhnuli, v nacistickém Německu o majetek ale přišli zcela, v Československu jej v roce 1938, před útěkem do zámoří, museli pod cenou prodat či zanechat. Po roce 1945, kvůli znárodňování, nedostali zpět téměř nic.
Z lichváře uhlobaronem
Zakladatelem rodu byl Samuel Petschek, který byl prvním nositelem příjmení odvozeného od města Pečky. Jeho poněmčený vnuk Moses začínal jako podomní obchodník se starým železem a uhlím a lichvář. Nejprve se přestěhoval do Kolína, z malého města se však musel kvůli své pověsti odstěhovat do větší a anonymnější Prahy. Půjčoval totiž zemědělcům a řemeslníkům na desetiprocentní úrok, dluhy důrazně vymáhal a využíval při tom služeb exekutorů. Díky tomu a i kvůli úspěšným spekulacím s pozemky získal značné jmění, které rozmnožoval při obchodech s cennými papíry. Vedle burzy se zajímal o těžbu uhlí a v roce 1871 skoupil většinu akcií nedávno založené společnosti Mostecká uhelná, jež začínala na severu Čech dobývat hnědé uhlí.
Šlo o riskantní rozhodnutí, protože v té chvíli firma nijak zvlášť neprosperovala. Moses ale na rozdíl od jiných spoléhal, že uhlí patří budoucnost, a to i tomu hnědému. Ve velkém se jím už topilo v městských domácnostech a stále více ho požadoval rostoucí průmysl, protože výhřevnějšího uhlí černého se nedostávalo.
Petschkové vytvořili ojedinělou správu majetku. Aby se netříštil, využili majorátního práva užívaného aristokracií.
Zájem o hnědé uhlí i o byznys po něm zdědili jeho tři synové, kteří se ovšem rozdělili na dvě vzájemně si konkurující podnikatelské skupiny. Isidor a Julius představovali pražskou, nejmladší Ignaz ústeckou větev.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později