Aktuální číslo časopisu Ekonom
Martin PetříčekVětšina českých i evropských politiků dlouhou dobu kolem regulace cen energií jen opatrně našlapovala. Koncem srpna však ceny elektřiny s dodávkou v příštím roce vystřelily k tisícovce eur za megawatthodinu. A už nešlo jen taktně mlčet. Začalo být jasné, že je třeba zasáhnout.
Kdyby tyto extrémní ceny vydržely delší dobu, energetika a s ní i celá ekonomika by se nejspíš zcela zhroutily. Vždyť ještě loni v lednu se stejný kontrakt obchodoval kolem 50 eur a přesně před rokem stál kolem stovky.
Ale jak proti růstu cen zakročit? Evropští lídři budují evropský energetický trh řadu let a považují ho za klíčový nástroj pro přechod k bezemisní energetice. Vždyť jednou z výhod propojeného přeshraničního obchodování měla být ochrana vůči velkým výkyvům v cenách a nabídce. Trh měl podle jeho tvůrců poskytovat energie za dostupné ceny, protože výrobci budou soutěžit o to, aby na burze nabídli co nejlevnější energii.
Dlouhou dobu to skutečně jelo přesně podle této šablony. Obchodní model vycházel z toho, že výslednou cenu elektřiny určuje mezní neboli „závěrná“ elektrárna. Tedy nejdražší zdroj, který je třeba v danou chvíli zapnout, aby byla uspokojena veškerá poptávka.
V závislosti na ceně emisní povolenky – a cenách vstupních surovin – se v této pozici historicky střídaly plynové a uhelné elektrárny. Výrobci s nižšími variabilními náklady, například obnovitelné zdroje nebo jaderné elektrárny, pak dodávali za stejné ceny jako nejdražší výrobny. Jen díky svým nižším nákladům (nemusí kupovat palivo ani emisní povolenky) na jedné megawatthodině vydělali víc.
Když hodně svítí a fouká, spadnou ceny pod nulu
Ale v momentech, kdy třeba kvůli dostatečnému větru a slunečnímu svitu a slabé poptávce – tedy typicky v neděli dopoledne během prázdnin – bylo na trhu elektřiny dost, mohla být cena i záporná. Uhelné a plynové elektrárny byly v tu chvíli ze hry a obnovitelné zdroje potřebovaly prodat svou produkci.
Občas se to stane i nyní. Například poslední srpnovou neděli ve dvě odpoledne byly velkoobchodní ceny elektřiny v Nizozemsku minus 10 eur za megawatthodinu. Většina energie pocházela z fotovoltaiky nebo větru a pouze čtyři procenta z plynu.
Mnohé země překotně dekarbonizovaly. Dělaly to předčasně, aniž by měly dostatečnou náhradu.
Popsaný mechanismus popisuje krátkodobé dodávky, ale dosažená úroveň se po vyloučení extrémů propisuje i do dlouhodobějších kontraktů. V nich se pochopitelně odrážejí i další vlivy – od fáze ekonomického cyklu až po očekávané počasí.
Mnoho let tento model fungoval a přinášel skutečně levnou elektřinu. Možná až tak levnou, že se investoři moc nehrnuli do budování nových zdrojů. Pokud jim ovšem na investice někdo (stát) nedal část peněz nebo negarantoval výkupní cenu.
Na trhu byl vcelku dostatek zdrojů a plyn, uhlí i povolenky byly k mání docela levně. Postupně díky dotacím přibývaly obnovitelné zdroje a dražší elektrárny z trhu vytlačovaly. Nebylo třeba je spouštět tak často. Tržní cena elektřiny byla sice nízko, ale koneční spotřebitelé v mnoha zemích ve svých účtech spláceli i ony dotace.
Ceny na energetické burze
Před pár lety se to změnilo. Brusel začal z trhu stahovat emisní povolenky, protože se mu zdálo, že jsou moc levné. A protože se nepoužívají jen v elektrárnách, ale i jinde, začaly jejich ceny stoupat.
Uhelným a o trochu méně plynovým zdrojům stouply náklady a elektřina ze „závěrných“ elektráren začala zdražovat. Mnohé země pak začaly překotně dekarbonizovat. Zavíraly jednu uhelnou elektrárnu za druhou. Některé, včetně Německa, začaly před koncem životnosti odstavovat i jaderné reaktory. Jenže to dělaly, aniž by měly k dispozici dostatečnou náhradu.
Panika z nedostatku energie
Na trhu tak nastala panika, že nebude dost elektřiny. Ve větší míře se na trh začaly vracet dražší plynové elektrárny, které navíc musí zajišťovat větší díl dodávek do sítě, když nefouká nebo nesvítí. Do toho ještě před vpádem na Ukrajinu začalo Rusko přivírat kohouty plynovodů, což tlačilo cenu plynu nahoru. Po spuštění ozbrojeného konfliktu začalo trubkami z Ruska proudit zemního plynu ještě méně. Výsledkem je meziroční nárůst ceny této komodity na více než desetinásobek.
Trh tedy vlastně zafungoval správně. Na nižší nabídku zareagoval růstem ceny. Plynu není v Evropě dost, ale o elektřinu z plynových elektráren je zájem. Drahý plyn zdražuje veškerou elektřinu, nejen tu, která se vyrobí v plynových elektrárnách. Provozovatelé obnovitelných zdrojů (pokud prodávají na trhu, a nikoliv v rámci nějakého podpůrného schématu) mají žně a dodatečné zisky.
Naprosto hrozivá tisícovka
V ceně elektřiny, která po dosažení oné tisícovky přece jen zlevnila, se vedle drahého plynu projevují i další vlivy. Třeba mimořádné odstávky francouzských jaderných reaktorů, kvůli nimž je třeba vyrábět víc v plynovkách. Nebo nízká hladina Rýna, která komplikuje zásobování uhelných elektráren. A hlavně nejistota, co přesně bude dál a jak na tom bude Evropa s plynem.
Jednoduše vypnout „drahé“ plynové elektrárny a čekat, že cenu určí nějaký levnější zdroj, nejde. Na trhu by pak nebyl dostatek elektřiny. Nakonec je to volba mezi levnější dodávkou pro někoho a drahou pro všechny. Politici po celé Evropě teď proto hledají cesty, jak ceny energií usměrnit, ale zároveň úplně nerozložit fungování celého trhu.
Ceny na další roky
Řada zemí volí například zastropování koncových cen či nějakou finanční́ kompenzací pro odběratele. Například Německo zavedlo finanční příspěvky pro pracující́ a rodiny, dočasně zrušilo příspěvky na obnovitelné zdroje energie a snížilo DPH na zemní plyn. S nižšími daněmi na elektřinu či plyn operují i v ostatních zemích, například ve Španělsku. Tyto modely však neřeší příčinu, ale jen ulevují odběratelům. Ve Francii zase musí jaderné elektrárny prodat třetinu produkce za nižší, předem stanovenou cenu.
Česká vláda zatím přišla jen s „úsporným tarifem“. Jeho přínos je přinejmenším sporný, protože pomůže i těm, kdo to tolik nepotřebují, ale naopak domácnostem s vyšší spotřebou a bez finančních možností udělat před zimou zásadní úsporná opatření moc neuleví. Vláda spíše čeká, co se dohodne na evropské úrovni. O možných řešeních se bude mluvit tento pátek na mimořádné radě pro energetiku, kterou svolal ministr průmyslu Jozef Síkela. Detaily se ale nejspíš budou řešit ještě v následujících týdnech.
Inspirace zpoza Pyrenejí
Evropské řešení míří k nějaké formě úpravy cen na straně výroby. Takové, která by nenarušila fungování trhu. Na stole jsou dva hlavní modely, o nichž budou tento pátek jednat ministři členských zemí. Česko dosud prosazovalo „iberskou cestu“, kterou jdou země na Pyrenejském poloostrově. Španělsko a Portugalsko stanovily cenový strop na plyn pro elektrárny na 40 eur za megawatthodinu. Do aukce proto posílají nabídky snížené o tuto kompenzaci.
Tím vliv plynových zdrojů na celkovou tržní cenu elektřiny výrazně klesl a drží ji hluboko pod středoevropskou úrovní. Náklady na výrobu z plynu zaplatí odběratelé ve speciální položce v závislosti na spotřebě. „Příplatek“ má obdobný charakter jako dosavadní poplatek za obnovitelné zdroje v Česku. Jeho úroveň je ale výrazně nižší než případný nárůst ceny silové elektřiny, pokud by cena plynu zůstala beze stropu. Španělské ceny díky tomu byly na 155 eurech za megawatthodinu, tedy asi dvě třetiny pod německými.
Evropské řešení míří k úpravě cen na straně výroby. Takové, která by nenarušila fungování trhu.
Je tu ale riziko. Tohle řešení nevede ke snížení spotřeby plynu. „Tato cesta nic nemění na ústředním evropském problému – nedostatku plynu pro nadcházející kvartály. Jistota dodávek plynu pro paroplynové elektrárny za určitou cenu napříč Evropou však dokáže výrazně narušit vazbu mezi plynem a elektřinou a zabránit, aby se problém s plynem rozrůstal dál,“ říká hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš.
Evropská komise přišla s jiným návrhem. Chce nastavit strop prodejních cen nikoli na drahý plyn, ale pro zdroje s levnými nebo nulovými náklady. Tedy pro jaderné nebo obnovitelné zdroje. Pro každou technologii by byla stanovena úroveň zisku, kterou si mohou výrobci ponechat. Všeho, co by bylo nad tuto sumu, tedy přesněji rozdílu mezi tržní cenou a stanoveným stropem, by se museli vzdát. Zisky by se pak rozúčtovaly odběratelům, bylo by možné snížit tarify pro vybrané odběratele. Tímto opatřením by se ceny levných zdrojů oddělily od ceny plynu.
Vezměte jim nadměrné zisky
I tohle řešení představuje minimální zásah do fungování trhu. Navíc na něj není nutné vynakládat žádné peníze z veřejné kapsy. Jenže ani tohle v zásadě účetní cvičení neřeší problém s nedostatkem výrobních zdrojů. Sama komise v uniklém návrhu přiznává, že regulace „může pomoci zmírnit dopady krize, a to zejména na určité kategorie spotřebitelů, nevrátí však ceny energií na předkrizovou úroveň ani neodstraní významné dopady krize na inflaci a evropské hospodářství jako celek. Vzhledem k ekonomickým fundamentům, které v současnosti ovlivňují energetické trhy, nevidíme žádný typ tržních intervencí, které by měly v krátkodobém horizontu takový účinek.“
Komise navíc navrhuje doplnit toto opatření nějakým povinným omezením poptávky. Zatím není jasné, zda by tento model musely jednotlivé země převzít povinně, nebo zda by si mohly vybrat.
„Evropská komise na to jde chytře. Zasáhne jen na krátkém trhu, čímž ovlivní i ceny ostatních kontraktů. Změní to trh, ale dává to smysl. Zásadní bude faktické cenové zastropování v konkrétním návrhu,“ říká investor a minoritní akcionář ČEZ Michal Šnobr. Údajně se počítá s cenou kolem 200 eur za megawatthodinu. Toto úterý se přitom ceny na spotovém trhu pohybovaly kolem 480 eur za megawatthodinu.
Cena emisních povolenek
Češi budou na pátečním jednání nejspíš také požadovat uvolnění milionů emisních povolenek, což by mohlo vést ke snížení jejich ceny. Ta se nyní pohybuje kolem 80 eur za tunu oxidu uhličitého. Ještě loni na jaře přitom stála kolem 30 eur. Zlevnění povolenek požadují dlouhodobě zejména východoevropské státy včetně Česka.
Česko podle ministra Síkely připravuje i vlastní řešení. Bez ohledu na to, jak evropská jednání dopadnou. „Probíhají jednání a připravují se opatření na zajištění stability cen energií v České republice pro všechny konečné uživatele, jak pro domácnosti, tak firmy i veřejný sektor,“ řekl Síkela. Jednání jsou podle něj ve velmi pokročilé fázi a řeší se pouze detaily. Ministr dodal, že opatření by zřejmě byla pro každý sektor individuální.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
