Aktuální číslo časopisu Ekonom
Martin PetříčekZima se blíží. Tuto krátkou větu z kultovního seriálu Hra o trůny si Evropané i jejich politici teď připomínají častěji než dřív. Stejně jako ve středověkém fantasy příběhu hledí na nadcházející měsíce se značnými obavami. Na rozdíl od fiktivního vyprávění však nepřichází hrozba ze severu, ale z východu. Obavy, že v zimě nebude dostatek energie pro všechny, protože do Evropy nedoteče dostatečné množství zemního plynu z Ruska, se během léta odrazily v raketovém nárůstu cen.
A nezdražil jen zemní plyn, jehož cenu přímo ovlivňuje přivírání kohoutků a – politicky motivované – odstávky plynovodu Nord Stream 1, který představuje hlavní cestu ruského plynu do Evropy. Prudce podražila i elektřina, protože právě zemní plyn je jedním ze zdrojů pro její výrobu.
S cenovým nárůstem se svezly i další komodity jako uhlí nebo dřevo, protože lidé začali horečnatě shánět alternativní paliva, aby v zimě nezmrzli.
Evropské země hledají nové cesty, jak dopravit do Evropy plyn odjinud. V Německu si například hodlají dočasně pronajmout pětici plovoucích terminálů pro opětovné zplynování zkapalněného zemního plynu (LNG), než dokončí výstavbu stálých přístavních zařízení pro zpracování LNG. První dva plovoucí terminály ve Wilhelmshavenu a Brunsbüttelu mají být v provozu na přelomu roku, další dva chce Berlín spustit napřesrok.
V těchto dnech se také otevírá plovoucí terminál na LNG v přístavu Eemshaven v Nizozemsku, kde si Česko prostřednictvím společnosti ČEZ pronajalo třetinu kapacity. Terminál by mohl Česku zajistit až tři miliardy metrů krychlových plynu, tedy zhruba třetinu roční spotřeby. S příjezdem prvních lodí s LNG do terminálu se počítá během září.
Rychlé plnění zásobníků
Evropa také poměrně rychle přes léto naplnila plynové zásobníky. A to přesto, že už na jaře se startovalo z hodnot nižších, než bývalo v předchozích letech obvyklé. Ačkoliv byla loňská těžba plynu v Rusku na pětiletém maximu a v Evropě byly velmi atraktivní ceny, Gazprom omezil spotové dodávky a od loňského podzimu plnil jen dlouhodobé smlouvy.
Podle údajů organizace Gas Infrastructure Europe v nich bylo na konci srpna 84 miliard metrů krychlových plynu. A na začátku září už v průměru překročily 80 procent kapacity, nad niž se měly zásobníky dostat na začátku listopadu kvůli dosažení dostatečných rezerv. V Česku se naplněnost zásobníků dostala přes požadovanou hranici již před několika týdny.
„Překročení cílů pro naplnění zásobníků signalizuje potenciální úlevu cen v krátkodobém horizontu, ale samotné zásobníky nestačí uspokojit zimní poptávku. Hrozba nedostatku přetrvává – nečekané mrazy mohou zásoby rychle vyčerpat, pokud s tím dovoz plynu do EU neudrží tempo,“ říká analytik Aurora Energy Research Jacob Mandel.
Evropské země hledají nové cesty, jak dopravit do Evropy plyn odjinud. V Německu si dočasně pronajmou pětici plovoucích terminálů na LNG, než dokončí výstavbu stálých zařízení.
Pokud však Gazprom neobnoví alespoň částečně dodávky prostřednictvím plynovodu v Baltském moři, nebude plynu dost. A to zase bude tlačit ceny nahoru. Ještě loni bylo Rusko nejvýznamnějším dodavatelem plynu do EU, a to s podílem kolem 45 procent celkových importů. Před letošním létem klesl podíl zhruba na 20 procent a od té doby se – kvůli plánovaným i neplánovaným odstávkám plynovodu Nord Stream 1 – ještě snížil.
Zbývající funkční plynovody z Ruska – tedy trubky přes Ukrajinu a plynovod TurkStream, který vede po dně Černého moře na Balkánský poloostrov – nezvládnou výpadek způsobený vypnutím severní cesty v plné míře nahradit. A to platí – zatím – i pro plyn z jiných oblastí. Ačkoliv plynu je obecně ve světě dost.
Odkud Evropská unie dováží plyn
Evropským zemím během nadcházející zimy nezbude nic jiného než podstatně spotřebu plynu snížit. Unie se už během léta dohodla na 15 procentech, která ušetří od začátku srpna do konce března příštího roku. Podle propočtů by taková úspora měla postačovat k tomu, aby Evropa přečkala zimu i bez ruského plynu. A aniž by musela přerušovat dodávky domácnostem či teplárnám pro vytápění a firmám k zajištění produkce. Vše ovšem vychází z průměrných čísel. Při průměrných teplotách během zimy a v průměru za celou Evropu.
Minus 15 procent. Nebo víc?
Letní analýza bruselského think‑tanku Bruegel zdůrazňuje, že vnitřní unijní trh s plynem není dokonale propojen. Některé země budou tedy vyžadovat mnohem prudší snížení poptávky než oněch 15 procent. To platí zejména pro státy ve středu kontinentu, které dosud spoléhaly zejména na plynová potrubí z východu. Naopak lépe je na tom Pyrenejský a Apeninský poloostrov: jižní země jsou napojené na Alžírsko, navíc mají více terminálů, které mohou přijímat tankery s LNG.
Nezbude nic jiného než podstatně snížit spotřebu plynu. Unie se už během léta dohodla na 15 procentech, která ušetří od začátku srpna do konce března příštího roku.
„Česko, Rakousko a Slovensko budou silně závislé na Německu, pokud se zastaví i ruské toky plynu přes Ukrajinu. Klíčovou proměnnou bude reakce poptávky v jižním Německu, a zda bude dostatek plynu nadále procházet do Česka a Rakouska,“ upozorňuje analytik think‑tanku Bruegel Ben McWilliams. Přes Ukrajinu zatím ruský plyn do Evropy teče, byť zhruba o třetinu méně než před začátkem války. Naplněný je i plynovod TurkStream.
Do Česka nyní teče surovina z Německa, které je nyní závislé na importech z Norska, Nizozemska a na dovezeném LNG z Belgie. Právě Německo je ovšem – stejně jako Česko – důležitou tranzitní zemí. Tamní vláda už v červenci kvůli problémům s dodávkami plynu z Ruska vyhlásila stav výstrahy, což je druhý varovný stupeň ze tří. K omezení dodávek odběratelům však zatím nedošlo.
Kdo naruší solidaritu
Během prázdnin do Česka proudilo průměrně 70 procent běžných denních objemů plynu. Podle poradenské společnosti EGÚ Brno se bude během podzimu výpadek dodávek postupně prohlubovat. Bez dodávek z pronajatého podílu v plovoucím terminálu by bylo problematičtější udržet objem dovozu na úrovni alespoň letních hodnot. První pokles může nastat už v průběhu září – a to v souvislosti s prázdnou trubkou Nord Streamu 1. Další by se mohl objevit v říjnu s růstem spotřeby plynu pro vytápění.
„Pokud by se podařilo udržet dovozy plynu do Česka na současné úrovni mezi 10 až 16 miliony metrů krychlových denně, bude stačit proti předchozí topné sezoně snížit spotřebu o devět procent,“ říká řídící konzultant EGÚ Brno Michal Kocůrek.
Největší potenciál pro snížení spotřeby plynu u domácností je v případě vytápění. Vydají na něj zhruba 60 procent své celkové spotřeby energií.
Scénář, při němž by do Česka přestal plyn téct, tedy s výjimkou suroviny z nizozemského terminálu, by si vyžádal omezení spotřeby téměř o 60 procent. „V opačném případě dojde k vyčerpání plynu v podzemních zásobnících zhruba v polovině topné sezony a do jejího konce bude provoz plynárenské soustavy značně omezen,“ říká Kocůrek. Takový scénář je velmi málo pravděpodobný. Mohl by nastat v případě, že by Německo spotřebovalo veškerý plyn na svém území a porušilo tak solidaritu, na které se politici obou států během prázdnin dohodli.
Čeští politici koncem srpna ujistili, že země je s kapacitami plynu, které má zajištěné, schopna při běžných průměrných teplotách pokrýt zcela bezproblémově chod domácností a firem zhruba na 11 měsíců, tedy do srpna příštího roku. Počítá se přitom s požadovanými úsporami spotřeby plynu ve výši 15 procent.
Otočte kohouty doleva
Prostor pro úspory přitom existuje jak v domácnostech, tak ve firmách. Ministerstvo průmyslu už během léta vydalo krátký pětistránkový manuál, jak na úspory ve veřejných budovách. Jednotlivé resorty ho mají dodržovat, začátkem příštího roku proběhne vyhodnocení. Nyní chystá kampaň, která bude cílit na úspory v domácnostech. Jejich průměrná spotřeba je přitom skoro o pětinu procent vyšší než průměr Evropské unie.
Největší potenciál pro snížení spotřeby plynu u domácností je v případě vytápění. „Na to domácnosti spotřebují zhruba 60 procent své celkové spotřeby energií. A v českých domácnostech je přitom měrná spotřeba energií na vytápění třetí nejvyšší v celé Evropské unii,“ říká ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela. Část rozdílu lze pochopitelně přičíst na vrub klimatickým podmínkám, ale například Švédsko je zhruba na 60 procentech české spotřeby přepočtené na metr čtvereční.
Poptávka po zemním plynu v průmyslu klesla na klíčových evropských trzích zhruba o 30 procent.
Řada evropských zemí kvůli hrozícímu nedostatku plynu přijala mimořádná opatření – někde je vynucují i zákonem. V Německu míří nařízení zejména na veřejný sektor. V sídlech úřadů a dalších institucí se bude topit nanejvýš na 19 stupňů Celsia, pokud nejde o školy nebo třeba nemocnice. A některé místnosti se nebudou vytápět vůbec. Po setmění se také už nebudou osvětlovat památky ani veřejné budovy a přes noc se musí vypnout i všechny osvětlené reklamy. Existuje i zákaz vyhřívat soukromé bazény.
Francouzští politici chtějí do konce září rozhodnout o plánu „energetické střízlivosti“, podle něhož má země snížit do roku 2024 spotřebu všech energií o deset procent. Španělsko je z evropských zemí legislativně nejradikálnější a úspory od srpna nařizuje zákon. Zákonodárci například zakázali ochlazovat veřejné a firemní budovy na méně než 27 stupňů. A naopak v zimě vytápět na více než 19 stupňů, a to s výjimkou hotelových pokojů, kuchyní v restauracích, kadeřnictví, tělocvičen, škol a nemocnic. Dveře do obchodů musejí být navíc při běžící klimatizaci či topení zavřené. A také, podobně jako většina dalších zemí, omezuje osvětlení památek či výloh obchodů.
Od domácností zatím evropské vlády povinná omezení nevyžadují. Dávají jim ale doporučení, jak energiemi šetřit. Například v Dánsku doporučují kratší sprchování v chladnější vodě, sušení prádla na šňůře namísto sušičky či využívání levnějšího nočního proudu pro provoz spotřebičů. To je v zásadě ekonomická motivace.
Nižší spotřeba za cenu propadu
Na snížení spotřeby plynu se odrazí i fakt, že v odvětvích s největší energetickou náročností už mnohde přistupují k omezením výroby. A to hlavně kvůli vysokým cenám plynu, které právě během prázdnin rekordně stouply. Zatímco od dubna do poloviny června se plyn obchodoval kolem sta eur za megawatthodinu (proti stejnému období v loňském roce pětkrát dráž), během prázdnin prudce stoupal a na konci srpna překonal hranici 300 eur. Evropské návrhy na zastropování ceny sice trhu trochu ulevily a ceny spadly k 200 eurům, zastavení dodávek ruského plynu severní cestou však opět cenu poslalo vzhůru. Pro výrobce, kteří jsou odkázáni na okamžitou cenu, je to vražedné.
Už v srpnu přitom klesla poptávka po zemním plynu v průmyslu na klíčových evropských trzích zhruba o 30 procent proti průměru předchozích čtyř let. Například výroba hnojiv poklesla zhruba o 70 procent. Většina evropských chemiček omezila výrobu, některé dokonce své linky dočasně zastavily. Plyn je hlavní vstupní surovinou pro výrobu většiny dusíkatých hnojiv a při současných cenách energií se už hnojiva stávají pro některé zemědělce nedostupnými. A pro chemičky nedává jejich výroba ekonomický smysl.
Na druhou stranu, navzdory těmto rekordním cenám stoupla během dvou prázdninových měsíců v evropských plynových elektrárnách výroba proti loňsku zhruba o čtvrtinu. Díky burzovnímu systému obchodování dokážou elektrárny zvýšené náklady na palivo snadněji přenést na zákazníky. Za vyšším zájmem o elektřinu jsou zejména vlivy spojené s počasím. Vlna veder zvedla poptávku kvůli klimatizacím, sucho snížilo výrobu ve vodních elektrárnách na jihu Evropy a ve Skandinávii a zároveň zhoršilo přepravu uhlí pro německé elektrárny. K větší výrobě v plynovkách „pomohly“ i problémy a nečekané odstávky ve francouzských jaderných elektrárnách.
Krachy, nebo kompenzace?
Problém se týká i Česka. „Přibývá firem, na které fatálně dopadá situace s rostoucími cenami a zejména drahými energiemi. Nově uzavírané smlouvy s dodavateli jsou v některých případech nad finančními možnostmi podniků. V některých případech energie ani nebudou mít zajištěné, protože dodavatelé přestali nové zákazníky přijímat,“ říká prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý. S podobným problémem se potýkají i města a obce – stát chce proto zřídit vlastního obchodníka, který by pro ně energie zajišťoval. Je však otázkou, za jakou cenu.
Vláda by proto měla zatáhnout za záchranou brzdu a začít ceny energií řešit. Podle zástupců energeticky nejnáročnějších oborů – což je například chemický, ocelářský nebo papírenský průmysl a skoro všechno, co souvisí s výstavbou – už je skoro pozdě. „Hrozí krach mnoha firem a masivní propouštění, ale vláda reaguje bohužel velmi pomalu. O skutečně účinných zásazích na trhu s plynem a elektřinou včetně zastropování ceny začala diskutovat až na konci srpna,“ uvedl Petr Mazzolini z AGC Flat Glass Czech, výrobce plochého skla.
Ozývají se i zástupci dalších odvětví. „Loni činila u plastikářů elektrická energie zhruba tři procenta celkových nákladů, letos v červenci to bylo kolem 13 procent. A současná cena už představuje nárůst na úroveň 25 až 30 procent. Přímý dopad v plastikářských firmách BR Group jen v letošním roce odhaduji na 150 až 200 milionů korun. Automobilky, které jsou stále naším převažujícím odběratelem, zatím nesouhlasí s promítnutím tohoto nárůstu do cen výrobků,“ říká ředitel divize lisoven BR Group Libor Černý.
S případným zastropováním cen energií vláda čeká na evropské řešení (více viz článek na str. 20), začala ale chystat kompenzace pro zasažené podniky. „Měli připraveno několik variant, například plyn pouze pro sklářství a keramiku. Nakonec jsme se rozhodli, že pomůžeme firmám s plynem i s elektřinou, a to v rámci celého zpracovatelského průmyslu,“ říká ministr Síkela.
Z čeho se letos vyrábí elektřina
Stát chce rozdělit podniky na tři kategorie. Běžné firmy mají mít nárok na třicetiprocentní kompenzace nákladů na energie. Energeticky náročné provozy by si mohly požádat o padesátiprocentní dotaci. A podniky, které spotřebují energií nejvíc, tedy například sklárny nebo hutě, by mohly dostat až 70 procent.
Kompenzace budou určeny pro firmy, které prokážou, že jejich provozní ztráta byla způsobena vysokými cenami energií. Maximální výše pomoci vychází z krizového rámce, který na jaře schválila Evropská komise, a je stanovena na dva miliony eur, tedy zhruba padesát milionů korun. „Jsme schopni první návrh předložit velmi rychle, počítám, že k tomu dojde ještě v průběhu září,“ říká Síkela. Státní rozpočet to má vyjít na 25 až 28 miliard korun.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
