Podnikatelé i dodavatelé energií stále hlasitěji požadují, aby stát začal regulovat ceny elektřiny a plynu. Poukazují na to, že drahé energie drtivě zasáhnou domácnosti, přivedou mnoho firem ke krachu a tím způsobí pohromu pro celou ekonomiku. Podle firemního sektoru je tedy nutné trhy umravnit, protože kvůli válečnému běsnění nefungují normálním způsobem. Proti však stojí argumenty, že pod tíhou současné situace by nebylo moudré bořit to, co se v Evropě řadu let budovalo a dobře fungovalo. Vláda do toho také zatím nechce příliš zasahovat, spoléhá spíše na cílenou podporu pro ohrožené skupiny a snižování spotřeby. Není však jisté, zda si s tím vystačí. Týdeník Ekonom proto zmapoval, co jiného by mohlo dávat smysl.

Zástupci podnikatelů například ve společném dopise před pár týdny vyzvali vládu, aby ceny energií zastropovala. U firem či domácností, kde by to nestačilo, by pak měl stát podle jejich představ použít systém energetických poukázek financovaných ze zisků společnosti ČEZ. Šlo by vlastně o dotace na nákup energií.

„Reakce vlády zatím není žádná a obdobně jsou na tom další podnikatelské svazy. Situaci považujeme nadále za neudržitelnou. To, že vláda nedělá žádná razantní, rychlá a efektivní opatření, jen roztáčí další inflační spirálu, protože se ještě zvýší tlak na ceny,“ říká šéf Asociace malých a středních podniků a živnostníků Josef Jaroš.

Také člen představenstva dodavatele energií Centropol Jiří Matoušek tvrdí, že stát by měl řídit velkoobchodní cenu elektřiny. „Řízení trhu v uvažovaném mechanismu je řešením pro situaci, kdyby trh v podstatě podle běžných pravidel přestal fungovat. Elektřiny je dostatek, přesto její ceny neúměrně rostou. Důvodem je zejména nervozita trhu z nepředvídatelného vývoje,“ říká Matoušek.

Firmy se bojí, že s vysokými cenami energií nedokážou soutěžit se zahraniční konkurencí. Řada zemí ke kompenzacím přistoupila.

Velká část podnikatelů nyní nakupuje elektřinu a plyn za spotové ceny, jen ty větší mají část zafixovanou. Vyjdeme‑li z březnových cen, kdy se průměrné spotové ceny silové elektřiny pohybovaly kolem 270 eur za megawatthodinu, pro firmy to znamená včetně distribuce kolem osmi tisíc korun za megawatthodinu. To je tři‑ až čtyřikrát víc než před rokem. U plynu je situace ještě horší, firmy místo dřívější pětistovky platí za megawatthodinu 3,5 tisíce korun.

Když jinde pomáhají a v Česku mlčí

Firmy se bojí, že s takovými cenami nedokážou soutěžit se zahraniční konkurencí, některé země totiž k určitým kompenzacím vysokých cen už přistoupily. Nějakou formu regulace už zavedly takřka všechny země Evropské unie. Pomoc většinou cílí na ohrožené skupiny obyvatel, avšak neomezuje se pouze na ně. V některých zemích podle bruselského think‑tanku Bruegel, který zpracoval přehled jednotlivých opatření napříč Evropou, dostávají domácnosti přímé kompenzační platby za první spotřebované kilowatthodiny, případně transfer v pevně stanovené částce pro pokrytí vysokých nákladů na energie.

Související

Přímá pomoc často cílí i na podniky, například v Rakousku. Bulharsko pak ze státního rozpočtu vyplácí podnikům kompenzace až do výše 30 procent účtů za energie. Regulaci velkoobchodních cen přijali ve Francii, Španělsku či Portugalsku. A Estonsko zavedlo krátkodobý cenový strop koncových cen i úlevu z distribučních sazeb. Téměř všechny evropské země také snížily či úplně zrušily DPH či některé další daně nebo poplatky u energií, alespoň přechodně.

Jde o jednoduché a rychlé řešení, k němuž sáhl před koncem loňského roku předchozí kabinet Andreje Babiše. Vedle odpouštění DPH může být ve hře také poplatek za obnovitelné zdroje, který domácnostem prodražuje každou spotřebovanou megawatthodinu o pět stovek. Platí ho i firmy, jeho výše závisí na charakteru odběru.

Nynější vláda se však takovému zásahu brání. Státní rozpočet přitom na vysokých cenách energií „vydělá“ díky vyššímu výběru daní desítky miliard korun navíc. Jako pomoc vláda zatím představila jednorázový příspěvek pět tisíc korun na dítě pro domácnosti s ročním příjmem maximálně milion korun, který má být vyplacen v srpnu. Není však zaměřen konkrétně proti vysokým cenám energií a přesná podoba navíc zatím není známa.

Ministr průmysl Jozef Síkela na začátku května v České televizi prohlásil, že pracuje na konceptu speciálního energetického tarifu pro sociálně slabé domácnosti, případně některé provozy. Podrobnosti chce představit během několika týdnů. Jenže Síkela o tarifu pro chudé mluví už více než čtvrt roku a stále pouze v teoretické rovině. Na papíře není podle informací týdeníku Ekonom zatím vůbec nic. Není tak jasné, kdo by na takový tarif měl nárok a za jakých podmínek. Nad rámec této pomoci však kabinet – na rozdíl od zahraničí – zatím jít nechce, zásah v podobě zastropování cen nepovažuje za vhodný.

Co podnikatelé navrhují?

Návrhy z tuzemské podnikatelské sféry počítají s tím, že by se strop měl pohybovat u silové elektřiny někde mezi 100 a 120 eury za megawatthodinu, což by i s poplatky za distribuci znamenalo ceny kolem čtyř tisíc korun za megawatthodinu. Podle Matouška z Centropolu už by tato úroveň přinesla výrobcům zisk.

Jak krátkodobě zmírnit vysoké ceny elektřiny

Zvětšit přes celé okno

„Výrobci elektřiny mají právo na přiměřený zisk. Nechceme ohýbat trh, ale naopak navrhujeme odstranit neefektivity. Námi navrhovaný princip nabízí alternativu k velkoobchodní energetické burze. Pokud by ceny opět klesly a burza nabízela výhodnější podmínky, obchodníci by samozřejmě mohli své nákupy realizovat tam. Pokud jde o případnou kompenzaci pro výrobce, to je na rozhodnutí státu. I pro výrobce je ale atraktivní jistota, kterou jim tento mechanismus nabízí. Jak s ohledem na odebranou elektřinu, tak z hlediska jejich marží,“ říká Matoušek.

Podle kritiků tohoto postupu by však zavedení cenového stropu mohlo přinést pokles objemu dodávané energie, a tedy nedostatečné pokrytí poptávky. V minulosti se několikrát ukázalo, že takové regulace vedly v konkurenčním prostředí takřka vždy k výpadkům zásobování nebo ke vzniku černého trhu. Před časem se to ukázalo například v Maďarsku, kde byl zaveden cenový strop na pohonné hmoty. Vyústil v zastavení dodávek od nestátních dodavatelů a nedostatek paliv na některých pumpách. Z toho plyne, že opatření by musel platit stát, jinak by byla výrazně omezena konkurenceschopnost na trhu.

„Regulace cen není dlouhodobé systémové řešení. V případě elektřiny jsou vysoké ceny často dány vysokými cenami vstupů. Marže jsou vysoké snad jen u provozovatelů starších splacených jaderných elektráren. Pokud se ale elektřina vyrábí z fosilních paliv, jsou marže často nízké. V případě plynu není v silách českých dodavatelů jakkoliv ovlivnit cenu. Stát by musel regulované ceny kompenzovat ze státního rozpočtu, nebo začnou výrobci a dodavatelé krachovat,“ říká řídící konzultant poradenské společnosti EGÚ Brno Petr Čambala.

Mnozí podnikatelé však mají trochu jiný názor. „Regulace cen by pomohla, mělo by to přímý dopad na koncové spotřebitele. Přece jen forma jakékoli dotace či podpory zahrnuje zbytečnou administrativu s nejasným výsledkem a toto by bylo řešení, které by znamenalo jasný výsledek a jednoznačnou úsporu,“ říká například Ruslan Skopal, spolumajitel výrobce spodního prádla Styx.

Regulace asi nikdy nebude samospásná, přínosnější bude odstranit příčiny současné situace. „Příčina je jen jedna, celý trh se bojí, že přestane téct plyn z Ruska. Když se nám ruský plyn podaří nějak nahradit, tak se ten problém vyřeší,“ říká generální sekretář pražské energetické burzy PXE David Kučera.

To ale může trvat roky a podniky volají po rychlejší pomoci. Dlouhodobá řešení existují – mnohde pomůže třeba fotovoltaika. Nelze však po celé republice roztrousit panely přes noc. Navíc, i přes různé dotace to pro firmy znamená vysoké investice. Podle šéfa Asociace malých a středních podniků a živnostníků jsou jednání s poskytovateli energií obtížná. „Navyšují zálohy, chtějí platit sto procent předem nebo uzavírají smlouvy pouze na jeden měsíc. ČEZ má enormní zisky, roste cena akcií, ale toto vše sanují nejmenší firmy. Mnoho z nich si už teď klade otázku, zda za těchto podmínek firmu provozovat dál,“ říká Jaroš.

Jak se dostat k levnější elektřině z uhlí

Modelů, jak vysoké ceny zkrotit a ulevit spotřebitelům, je však víc. Možnosti tržních zásahů a jejich nevýhody už v březnu zveřejnila Evropská komise (viz box). Zmiňují je i samotní hráči na trhu. „Z pohledu Pražské energetiky je jednou z možností, jak dojít ke snížení tržních cen, například povinnost výrobce dodat obchodníkům elektřinu za regulovanou cenu. Obchodníci by následně tento efekt přenesli na koncové zákazníky. Tento model je uplatňován například ve Francii,“ říká mluvčí PRE Karel Hanzelka.

Sociálně slabým lze podle Hanzelky ulevit také pomocí distribučních poplatků. „Například spotřeba do jedné megawatthodiny ročně by byla osvobozena od platby za distribuci, platba by pak byla vypořádána v rámci již funkčních regulačních mechanismů,“ říká.

Majitel energetické skupiny Sev.en Pavel Tykač zase podle Hospodářských novin nabídl vládě, že jí prodá levnější elektřinu ze svých čtyř uhelných elektráren a tepláren. Jeden z největších producentů elektřiny v Česku slibuje, že by na základě kontraktu dodal až tři terawatthodiny ročně (tedy zhruba pět procent tuzemské spotřeby). Stát by se díky smlouvě dostal k elektřině za předválečné ceny, a to po podpisu kontraktu na dva až tři roky.

Zavřením hranic by Česko nevyslalo dobrý signál. Přestože má nyní dostatek elektřiny, na jiných surovinách je závislé.

Vláda se k nabídce zatím nevyjádřila. Pokud na ni kývne, bude to – přinejmenším z nynějšího pohledu – výhodné pro obě strany. Stát se dostane k levnější elektřině, Tykač se vyhne placení desetimiliardových garancí burze, obchod by se odehrál mimo ni. Miliardář by na kontraktu solidně vydělal, zajistil by si na dlouhou dobu dopředu odbyt elektřiny ze svých uhelných elektráren za zafixovanou cenu za poměrně výhodných podmínek. Už před začátkem konfliktu byla elektřina drahá.

Proč pouštět elektřinu za hranice

Ve veřejném prostoru se jako jedna z možných cest, jak docílit nižších cen na českém trhu, diskutovalo i o uzavření hranic. Krátkodobě by to sice možná pomohlo, ale nakonec by to přineslo mnohem více problémů. Česko zatím stále vyrábí více elektřiny, než samo spotřebuje. Zatímco dříve nespotřebovaná elektřina mířila zejména do Německa, v posledních letech se situace kvůli rostoucí výrobě z německých větrných elektráren obrací. Od roku 2019 je Česko čistým dovozcem elektřiny z Německa, byť jde jen o drobný deficit v řádu desetin terawatthodin ročně. Export nyní míří především na Slovensko, loni to bylo kolem devíti terawatthodin, tedy takřka desetina tuzemské výroby.

Zavřením hranic by Česko nevyslalo dobrý signál ostatním evropským zemím. Přestože má nyní dostatek elektřiny, na jiných surovinách, včetně zemního plynu, je závislé. A plyn se do Česka jinak než potrubím z okolních států dopravit nedá. „Jakmile se evropská jednota rozdrolí, doplatíme na to nejvíc právě my. Zdá se, že máme dostatek výrobních kapacit elektrické energie. Ale když se podíváte na prognózy přenosové soustavy ČEPS, může se to za pět let změnit a budeme deficitní. A budeme také potřebovat solidaritu,“ upozorňuje Kučera z pražské energetické burzy.

Nápadů, jak docílit nižších cen energie, je celá řada. Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý před časem navrhl vznik státního obchodníka po vzoru instituce, která má vzniknout pro výkup elektřiny z nového jaderného zdroje. Podobný systém platí již dnes i pro podporované zdroje energie. Expremiér Andrej Babiš zase v pondělí vyzval, ať vláda vykoupí podíly menšinových akcionářů ČEZ, čímž by skupinu plně dostal pod kontrolu. Je však otázka, zda je to při současné ceně akcie dobrý nápad. Stát by si na vyplacení minoritářů musel připravit kolem 170 miliard korun.

Související
Zobrazit