Politická reklama na míru bude v celé Evropské unii od roku 2024 jasně vymezena, pokud Evropská komise prosadí příslušnou legislativu. Má zabránit opakování takové manipulace, s jejíž pomocí britská datová společnost Cambridge Analytica usnadnila cílenou reklamou v roce 2016 zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA. Bude zakázáno stavět strategie mířící na konkrétní skupiny lidí, o nichž budou kampaně sbírat osobní data týkající se jejich původu, náboženského vyznání, zdravotního stavu či sexuální orientace. Nová pravidla umožní takovou politickou reklamu jen ve chvíli, kdy s jejím přijímáním dotčená osoba vydá předem souhlas.
Podle Zdeňka Kučery, advokáta a vedoucího sekce práva ICT Centra právních dovedností Právnické fakulty Univerzity Karlovy, se tím rozšiřuje už nastoupený trend. Na provozovatele platforem profitujících z obsahu, který šíří, dopadá řada nových povinností. „Obecně je tato tendence pochopitelná, nicméně dopady nových povinností nesmí zásadně ohrožovat jejich fungování a rozvoj. Často jde právě o platformy, které vytvářejí dynamiku internetového prostředí,“ řekl Kučera týdeníku Ekonom.
Chystaná pravidla se podle Michala Nulíčka z advokátní kanceláře Rowan Legal dotknou všech článků produkčního řetězce pro politickou reklamu na internetu. Od politických stran a subjektů organizujících kampaně přes PR a reklamní agentury až po on‑line platformy, na nichž se reklama má zobrazovat. A dotknou se i influencerů.
„Nepůjde jen o velké hráče typu Facebooku, ale i o řadu technologických společností, které se zabývají dílčími částmi cílení reklamy na voliče, jako jsou mediální domy nebo provozovatelé aukcí reklamního prostoru v reálném čase,“ upřesňuje Kučera. Evropská komise podle něj vykročila také proti šíření takzvaných fake news. V některých unijních státech už taková opatření zavedli, například v Německu byl přijat zákon přikazující provozovatelům velkých sociálních sítí neprodleně mazat protiprávní obsah.
Jde zároveň o vyrovnávání podmínek v širším kontextu. Zprostředkovatelé cílené politické reklamy v režimu on‑line mají momentálně daleko volnější prostor než televizní a rozhlasové společnosti podřízené přísné národní legislativě. A současně běží – ve výkladu advokáta Nulíčka – o jakousi právní nadstavbu pravidel zahrnutých již v obecném aktu o digitálních službách známém pod zkratkou DSA. Ten se již v unii projednává.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později