Virtuální realita bude nerozeznatelná od reálného světa, říká Jaroslav Beck z Beat Games

Složil hudbu pro upoutávky k hollywoodským trhákům jako Hvězdné války nebo Terminátor a známým hrám StarCraft či Battlefield. Poté se Jaroslav Beck vydal do světa velkého byznysu. Spojil se s Jánem Ilavským a Vladimírem Hrinčárem, kteří vyvíjeli hru ve virtuální realitě Beat Saber, a v roce 2018 založili firmu Beat Games. Hra spustila takovou lavinu zájmu, že studio koupil jen o rok a půl později internetový kolos Facebook, dnes Meta.

Hra Beat Saber stojí na jednoduchém konceptu, kdy hráč v rytmu hudby seká virtuální šavlí létající kostky. Rychle se stala jednou z nejstahovanějších her ve virtuální realitě na světě. Předloni, tedy dva roky od založení, měla společnost Beat Games obrat už přes 1,5 miliardy korun. Herní studio vydělává nejen na samotných kopiích her, kterých se prodaly miliony, ale i na hudbě. Hráči si v dodatečných balíčcích přikoupili desítky milionů skladeb. Na Beat Saber se přitom objevují i největší esa světové hudby a některé jejich skladby mají ve virtuálním světě premiéry. Beckovi, který má v Beat Games i po prodeji firmy na starosti hudební produkci, se tak daří měnit dosavadní model, kdy muzikanti představují nové písně na koncertech nebo hudebních nosičích.

Jste hudební skladatel, muziku ale vytváříte na počítači s pomocí softwaru. Nebojíte se, že vám jednou práci sebere umělá inteligence, která teď vstupuje do všech možných oborů?

Zaprvé já se nepovažuji za hudebního skladatele. Nechci se vůbec přirovnávat k opravdovým hudebním skladatelům, kteří hrají na hudební nástroje. Sice používám hudební nástroje, ale jen jako instrumenty, které ovládám přes počítač. Vlastně ani nevím, jak bych své povolání nazval. Asi se považuji za zvukového architekta. Konstruuji zvuk do takové podoby, aby emoce, kterou z hudby dostanete, byla epická. Proto jsem tvořil hudbu k trailerům.

Co se týče umělé inteligence, jsem velký fanoušek technologií, takže to vidím právě naopak. Považuji umělou inteligenci za jakýsi bagr, který za vás udělá těžkou monotónní práci, ale nikdy plně nenahradí vaši konkrétní kreativitu a váš pohled na věc, kterým jste unikátní. Umělá inteligence třeba pomůže zkomponovat základní linku hudby, ale na vás pak je tu linku přetvořit do něčeho zajímavého a vámi charakteristického a nastínit, co tím dílem vlastně chcete říct.

Děje se to už? Pracujete se softwarem, který v sobě má prvky umělé inteligence?

Určitě. Navíc jsem sám začal takový software před pár lety vyvíjet, ale kvůli práci na Beat Saber jsem tento projekt stopnul. Možná to někdy dodělám.

Firmu Beat Games, která vytváří hru Beat Saber, jste spolu s herními vývojáři Jánem Ilavským a Vladimírem Hrinčárem založili v roce 2018. Jak jste se dali dohromady?

Žil jsem v té době v Los Angeles, kde jsem pracoval na trailerech. Skládal jsem hudbu třeba pro upoutávku ke Star Wars. To jsem považoval za určitý vrchol a říkal jsem si, že tohle bych se štěstím mohl dělat do konce života. Na druhou stranu jsem před sebou neviděl žádný další milník, možnost dalšího růstu v téhle konkrétní linii. Stagnovat jsem ale nechtěl. Navíc jsem pracoval na zakázkách pro někoho jiného a klient pak může říkat, co je dobré a co špatné. Proto jsem začal hledat něco nového, vlastní projekt, za který budu zodpovědný. Rok před tím jsem dělal hudbu pro demoverzi jedné české hry ve virtuální realitě a tato technologie mě hodně zaujala. Říkal jsem si, že to je super zážitek, ale jen ve smyslu, že to doporučíte kamarádovi, ten to doporučí zase někomu jinému, ale ve finále tu hru nikdo nebude hrát pravidelně, protože v ní vlastně nemá co dál dělat. To platilo o většině obsahu, který byl tehdy ve virtuální realitě k dostání. Jenže aby virtuální realita nebo jakákoliv počítačová platforma dávala smysl, musí vám něco dát v každodenním životě, musíte ji používat jako nástroj, který vám pomůže udělat věci rychleji a lépe. Tak hry ve virtuální realitě podle mě tehdy nefungovaly. V roce 2017 jsem ale na internetu zahlédl video prototypu hry Beat Saber, aniž bych tušil, odkud ta hra je, a říkal jsem si, aha, tak to je ono, to bych mohl hrát klidně každý den. Došlo mi, že součástí hry může být obsah, který posouvá virtuální realitu do nové počítačové platformy. Myslel jsem si, že je za tímto projektem nějaké obrovské studio jako Blizzard a podobně. Hru ale tvořili Honza Ilavský s Vladem Hrinčárem v Praze. Hned jsem je kontaktoval, aniž bychom se předtím znali, a odletěl jsem za nimi z Los Angeles do Česka. Sedli jsme si s Honzou na kafe a dohodli se, že k tomu udělám hudbu.

Považuji se za zvukového architekta. Konstruuji zvuk do takové podoby, aby emoce, kterou z hudby dostanete, byla epická.

Jak dopadla první verze s vaší hudbou?

Vytvořil jsem první skladby, kluci je vložili přímo do hry a udělali 30vteřinové video, které dal Honza na Twitter, kde to úplně explodovalo. Takovou vlnu nadšení a očekávání na vydání hry jsem nikdy nezažil. V tu chvíli nám došlo, že jsme asi na něco kápli, že hra s hudbou do sebe zapadají. Pak jsme došli k závěru, že by dávalo smysl přidat do hry ještě mnohem víc hudby. Že tam nebude deset písní, ale třeba deset tisíc a stane se z toho služba. Já ale nejsem schopný vytvořit tolik skladeb a bylo by i špatně, kdyby tam byla jen má hudba. Takže do hry neustále dodáváme nový hudební obsah, a to od skvělých muzikantů z komunity i od nejlepších kapel a zpěváků nebo zpěvaček na světě. Fungujeme tedy tak, že Honza a Vlado, což jsou skvělí programátoři a herní designéři, se starají o hru jako takovou a já kompletně řeším hudební obsah a s tím související spolupráce.

Dneska si lze do hry přikoupit balíčky s písněmi třeba od Lady Gaga, Billie Eilish, Imagine Dragons nebo Green Day. Bylo složité je získat?

Záleží na konkrétních případech. Máme ale štěstí, že Beat Saber je tak úspěšný, že nás většinou už kontaktují samotné kapely přímo anebo přes svá vydavatelství. Například druhý hudební balíček, který jsme vydali, byl od Imagine Dragons, a iniciativa šla přímo od nich. To se pak začalo opakovat častěji, když labely a kapely pochopily, jak obrovský potenciál má Beat Saber pro hudebníky a interpretaci jejich hudby ve virtuální realitě.

Nakonec jsme se v Beat Games shodli, že skončíme s randěním a podepíšeme s Oculusem manželskou smlouvu.

Produkujete v rámci Beat Saber i nějaké hudební premiéry?

Měli jsme premiéry skladeb, třeba od Portera Robinsona, což je známé jméno v elektronické hudbě. Spolupracovali jsme také s Timbalandem, což je jeden z nejlepších současných producentů a vydal u nás své minialbum. Zajistit produkci skladeb v premiéře je ale hodně náročné. Musíte například zabezpečit, aby písničky neunikly předem.

Říkal jste, že když jste uviděl první verzi Beat Saber, došlo vám, že jde o obrovský posun a že má tato hra šanci globálně prorazit. Její koncept je přitom vcelku jednoduchý – jde o to, že hráč v rytmu hudby seká ve virtuální realitě světelnou šavlí létající kostky. Čím to, že jste s tímto konceptem prorazili?

Podle mě je to tím, že podstatou hry je naprosto přirozený pohyb, který probíhá v rytmu hudby, a zároveň se u toho cítíte jako superhrdina. Je to propojení technologií, hudby, zábavy a pohybu. Po hře zjistíte, že jste zpocený, že při hraní vlastně sportujete, aniž byste si šli hudbu do hry prvoplánově užít kvůli sportu samotnému. Fitness je takový bonus. To je klíč k úspěchu u většiny lidí. Proto si tu hru kupují mladší i starší lidé, mají ji třeba i v domovech důchodců. Je to nenáročná zábava, kterou hned pochopíte a ještě se u ní dobře protáhnete. Každopádně tak, jak je jednoduché ji hrát, je extrémně náročné v ní být mezi nejlepšími hráči na světě. A to z ní dělá typ hry, v které se tvoří velké komunity.

Vaši firmu Beat Games koupil v roce 2019 Facebook, respektive jeho firma na výrobu brýlí pro virtuální realitu Oculus. Kdy o vás projevili zájem a jak probíhala jednání?

Hlavní důvod, proč jsme vůbec prošli touto akvizicí, je, že Oculus s námi spolupracoval úplně od začátku od vydání hry a dávalo smysl se spojit, protože byli snad jediní, kdo to s virtuální realitou v té době myslel opravdu vážně. Třeba když vydali nový hardware a my jsme vydali nový hudební balíček, rozjeli jsme propagaci společně. Já bych to nazval tak, že jsme s Oculusem od začátku randili. Postupně bylo jasné, že pokud chceme hru a celkovou infrastrukturu firmy rozšířit, budeme potřebovat partnera. Při vydání hry byl náš tým složený ze čtyř lidí, pak jsme se rozrostli na deset, ale byl to na tak malý tým stále obrovský projekt. Museli jsme neustále vydávat aktualizace, takže jsme pracovali prakticky nonstop. Potřebovali jsme partnera, který nám poskytne infrastrukturu. Nakonec jsme se v Beat Games shodli, že skončíme s randěním a podepíšeme s Oculusem manželskou smlouvu. Důležité pro nás bylo, že jsme se domluvili, že zůstaneme v Praze a budeme dál fungovat jako nezávislé studio se sídlem v Česku, jen používáme infrastrukturu, kterou Oculus a Facebook, respektive dnes už firma Meta, má. Pomáhají nám hlavně s náborem nových lidí, marketingem, účetnictvím nebo operativou hudebních spoluprací. Každopádně jsme zapojení dál ve všech našich projektech a iniciativa vychází od nás.

„Peníze samy o sobě nejsou cílová stanice. Je to pro nás jen nástroj k tomu, abychom dělali další dobré věci,“ říká hudebník a spoluzakladatel Beat Games Jaroslav Beck.

Foto: Honza Mudra

Nedávno došlo v rámci kauzy Facebook Papers k únikům informací, které naznačují, že tato společnost například ví o negativním vlivu svých sociálních sítí na mladé lidi. Nelitujete, že jste svou firmu Facebooku prodali?

Nám v té době nedávalo smysl se spojit s nikým jiným, protože Oculus byl jediný hráč, který bral virtuální realitu opravdu vážně. Kdybychom se spojili s někým, kdo to nebral tak vážně, Beat Saber bychom nejspíš pohřbili.

Beat Saber propojuje technologie, hudbu, zábavu a pohyb. Až po hře zjistíte, že jste zpocený. Je to nenáročná zábava, kterou hned pochopíte a ještě se u ní dobře protáhnete.

Za kolik jste firmu prodali?

To nemůžu říct. Chtěl bych, protože by to byla pecka. Můžu říct jen to, že v médiích proběhla nějaká čísla a ta nejsou ani zdaleka pravdivá.

Jsou podhodnocená?

To nemůžu konstatovat.

Takže částka 50 až 100 milionů dolarů, kterou odhaduje časopis Forbes, není pravda?

Ano, není.

Co jste si koupil za peníze z prodeje?

Koupil jsem si dům, zajímám se o investování a také si říkám, že kdybych se dostal k dalšímu novému projektu, mohl bych potřebovat hodně peněz. Peníze samy o sobě pro mě ale nejsou cílová stanice. Myslím si, že nikdo z nás tří zakladatelů Beat Games není ten typ člověka, který když dostane peníze, tak jde a nakoupí si spoustu nesmyslů. Je to pro nás jen nástroj k tomu, abychom dělali další dobré věci.

Virtuální realita se nejdřív prosazovala v herním průmyslu a nyní se dostává hodně i do firemního prostředí. Čím to je?

Virtuální realita je skvělá hlavně pro vzdělávání, meetingy nebo školení. Třeba když hrajete na piano, ukáže vám, které klávesy máte mačkat. Nebo když pracujete ve skladu, nejdřív si vyzkoušíte ve virtuální realitě, co máte kam dávat. Je to téměř dokonalý a nesmírně efektivní trenažér.

Jak virtuální realita v budoucnu zasáhne do našich životů? Kam se to bude dál vyvíjet?

Myslím si, že v budoucnu bude běžná kombinace virtuální a rozšířené reality. Rozšířená realita jsou brýle, přes které se díváte na svět kolem sebe, ale zároveň okolí sledujete přes displej, na který vám chodí různé informace. Podle mě budou v budoucnu nosit brýle pro rozšířenou realitu lidé v terénu, budou nás třeba navigovat a budou zobrazovat upozornění z telefonu, který budeme nosit jen v kapse anebo ho možná vůbec nebudeme mít. A když přijdete do práce, skočíte do virtuální reality. Tu budeme používat místo počítače, zatímco rozšířenou realitu místo mobilu.

Už dnes jsou lidé zaplaveni technologiemi, v metru třeba prakticky všichni koukají do mobilu. Pokud se budeme stále více pohybovat ve virtuálním světě, nebudeme se navzájem odcizovat? Neodtáhne nás virtuální realita od běžné komunikace nebo třeba sportování v přírodě?

Technologický pokrok nejde zastavit. K životu na poli se může vrátit každý, ale málokdo to chce. Podle mě virtuální realita zvýší produktivitu práce a dá možnost lidem být v jedné místnosti nebo virtuálním prostoru, i když je každý na jiném konci světa. Spousta lidí může díky technologiím dělat skvělou práci, kterou by jinak třeba kvůli vízům nebo nutnosti se přestěhovat dělat nemohli. To platí speciálně teď v době covidu. Hodně firem začíná přecházet na systém vzdálené práce a začíná najímat lidi pro práci na dálku z různých zemí. Virtuální realita je v tomto na začátku, ale jde to tím směrem. Dá to lidem víc svobody. Nemusíte mít skvělé studio v reálném světě. Ne každý si může dovolit mít prostor, jaký si vysní, ale ve virtuálním prostředí si vytvoříte kolem sebe třeba 50 monitorů a vedle bude stát například raketoplán. Bude to revoluční v tom smyslu, že to dá lidem obrovské možnosti a v hodně oblastech i svobodu si vytvořit svět a vlastní identitu podle sebe.

Technologický pokrok zastavit nejde. Na druhou stranu tu zůstane i reálný svět, pro který jsme uzpůsobení a musíme v něm také dále žít. Nebo v něm stačí jen přežívat?

Určitě musíme. Já třeba nechci žít jen ve virtuální realitě. Na druhou stranu potkávám lidi, kteří díky virtuálnímu světu dostanou možnost žít život, který chtějí. To už se děje teď. Ve virtuálním světě můžete být třeba Pikachu, pokud se v tom cítíte dobře a pomůže vám to se v životě realizovat. Virtuální svět prostě dává možnosti a je jen na člověku, co si vybere.

Virtuální realita dá lidem obrovské možnosti a v hodně oblastech i svobodu si vytvořit svět a vlastní identitu podle sebe.

Když jsem byl malý, máma mi říkala, abych si šel hrát ven, abych byl venku mezi dětmi. V jejích očích socializace mezi dětmi probíhala jen venku na ulici a na prolézačkách. Socializace ale probíhá i ve hrách nebo ve virtuální realitě, kdy se lidé spolu baví a jsou virtuálně propojení. S mikrofonem a headsetem je to obrovská socializace. Ale pro nás, nebo spíš pro lidi, kteří v tom nevyrůstali, je to těžko pochopitelné. Jak ale můžeme vědět, že jde o špatnou socializaci? Pokud mé děti budou jednou chvíli venku se sousedy a chvíli ve virtuální realitě s kamarády z opačného koutu světa, které potkaly ve hře, nemám s tím problém.

I někteří mladší odborníci na psychologii nebo sociologii říkají, že když člověk žije příliš pohroužen do digitálního světa, ztrácí kontakt s realitou a pak neví, jak se chovat.

Každý extrém je špatný. Všichni vědí, že mají jíst zdravě, ale když budete jíst pouze a jen mrkev, asi to taky není nejlepší cesta. Nejsem pochopitelně zastáncem toho, že bychom měli přejít kompletně do virtuální reality a už se nepotkávat osobně. Ani si nemyslím, že se tak někdy stane. Důležité je najít balanc a využívat technologie zodpovědně. Teď známe spojení přes telefon nebo sluchátka, což je jen první fáze virtuálního setkání. Mnohem blíž osobnímu setkání je pak virtuální realita, kde máte celé tělo a funguje i vaše mimika.

Mimika ve virtuální realitě ale ještě příliš nefunguje.

Tak jako celá virtuální a rozšířená realita je to na začátku, ale jde to tím směrem. Virtuální realita se bude vyvíjet tak, aby byla fotorealistická a téměř nerozeznatelná od toho, co vidíme v reálném světě. Stejně tak, jak se vyvíjí počítačová grafika, kterou teď známe z počítačů.

Řada firem jako Facebook, respektive Meta, ale i Microsoft nebo čínský Tencent, plánuje vytvoření metaversa – jakéhosi kompletního virtuálního světa. Jak do toho Beat Saber zapadne?

To se nechme překvapit. Metaverse bude něco jako vstupní hala, kde se všichni sejdou, a z té „místnosti“ budou vcházet do mnoha různých „dveří“. Každé dveře budou představovat jinou hru, jinou aplikaci, jiný svět. Jedny z těch dveří by mohly být i vstupem do naší hry.

Přál bych si, aby Beat Saber byl něco jako Tetris ve virtuální realitě. Aby to byla aplikace, která definuje celý žánr. Když pak někdo vysloví název Beat Saber, okamžitě si všichni řeknou, že to je hra, která definovala žánr virtuální reality a možná jedna ze zásadních aplikací celé platformy. Kdyby to hra dokázala a z virtuální a rozšířené reality by se jednou opravdu stala nová počítačová platforma, byl by to pro Česko a Slovensko obrovský úspěch.

Budete v metavesmíru jednou pracovat, skládat hudbu?

Určitě. Myslím si, že do 15 nebo 20 let bude používat virtuální svět k práci nebo zábavě většina lidí. Když třeba budete potřebovat napsat článek nebo odprezentovat něco svému šéfovi a zrovna budete na opačném koutu světa, tak si stejně, jako když dneska jdete na Skype nebo na Zoom, vezmete brýle pro virtuální realitu a najednou se ocitnete v místnosti plné lidí. Tam představíte svou prezentaci, brýle si zase sundáte a ocitnete se opět v reálném světě. To vše s velmi podobným zážitkem, jako byste na místě byl osobně. Jen při tom ušetříte hodiny za cestování.

Odborníci dnes říkají, že sociální sítě posilují bubliny, v kterých se lidé nachází, a tím jim zužují rozhled. Nebojíte se, že v metaversu toto bude ještě více gradovat a lidé se budou víc a víc vyhraňovat, což může rozdělovat společnost?

Myslím si, že metaverse bude naopak hodně otevřený. Stejně jako internet, který dnes používají všichni. Ale když začínal, bylo zde mnoho spekulací a pochybností, že lidem jen vezme všechen čas. Paradoxně se psalo to samé, co se dnes píše o virtuální realitě. Je to ale normální. Každá nová technologie přináší nejdříve mnoho skepse. A tak je to v pořádku, protože jen opravdu funkční koncepty se pak dokážou realizovat.

Zmínil jste se o investování. V rámci společnosti JARO Capital, jejímž jste spolumajitelem, jste investoval do firem Live Penalty a Outfindo, které se zaměřují na sport. Pohyb je i podstatou Beat Saber. Je to náhoda?

Účel to není. Jde mi o to, podpořit projekty, které mají celosvětové ambice a jsou z Česka nebo středu Evropy. Myslím si, že tady je spousta technologických talentů, ale z nějakého zvláštního důvodu tu má málokdo celosvětové ambice. Když někdo v Americe rozjíždí firmu, ani nepřemýšlí o tom, že by šlo jen o lokální start‑up. Jestli má být český startupový ekosystém konkurenceschopný v celosvětovém měřítku, absolutně neexistuje, že by byl zaměřený jen na Česko nebo jenom na Evropu.