Aktuální číslo časopisu Ekonom
Alžběta VejvodováSedlák už není muž ve špinavých pracovních kalhotách, holínkách a s vidlemi v rukou. Majitelé farem v Česku se změnili v uhlazené manažery v kravatách a košilích s bílými límečky. Do agropodnikání se pouští také investiční fondy a banky. České zemědělství prošlo za posledních 20 let zásadní proměnou. Největší podniky hospodaří na desítkách tisíc hektarů pozemků. Pro srovnání: Za minulého režimu činila průměrná velikost zemědělského družstva, které obhospodařovalo veškeré polnosti několika vesnic, 2500 hektarů. Ač velikost farem roste, pracovníků v tomto odvětví naopak dlouhodobě ubývá. Dobytek tak už ani na menších rodinných farmách nekrmí lidé, ale stroje.
Jak si stojí české zemědělství
Zemědělství je z pohledu české ekonomiky spíše okrajový, avšak stabilní sektor. Tvoří zhruba 1,6 procenta tuzemského hrubého domácího produktu. Hodnota agrární produkce v posledních letech každým rokem posouvá rekordy. Za loňský rok vyšplhala téměř na 150 miliard korun. Zároveň zemědělství nabízí stabilní zisky. V loňském roce tuzemské agrární podniky vydělaly v úhrnu skoro 18 miliard korun.
Největší zemědělské podniky obdělávající desítky tisíc hektarů polí ročně vydělají stovky milionů korun. Například společnost Úsovsko, v jejímž čele stojí bývalý ministr zemědělství Jiří Milek, za loňský rok vykázala zisk ve výši 192 milionů korun. Rhea Holding podnikatele Josefa Koláře ve stejném roce vydělal zhruba 450 milionů korun. Tím se největší tuzemské agropodniky zcela vyrovnají výsledkům velkých průmyslových firem.
Hodnota produkce českého zemědělství dlouhodobě roste. Největší agropodniky vydělávají stovky milionů korun ročně. Vyrovnají se tak velkým průmyslovým firmám.
V zemědělství prakticky nejde být ve ztrátě. Česko i Evropská unie posílají farmářům desítky miliard korun formou dotací. Zatímco v roce 2004, když Česko vstupovalo do Evropské unie, získali tuzemští zemědělci na dotacích přibližně pět miliard korun, loni to byl desetinásobek. Do tuzemských zemědělských podniků tak ze státních a unijních peněz přiteklo téměř 53 miliard korun. Dalších více než 20 miliard korun dostali potravináři, rybáři a další agrární odvětví.
Smyslem unijní podpory zemědělství je především zajistit péči o krajinu a Evropanům cenově dostupné potraviny. Podle expertních propočtů by zrušení eurodotací zvýšilo ceny potravin až o pětinu.
V zemědělství se téměř nedá prodělat, pole skupují investiční dravci
Zemědělcům pak peníze od státu a z unie pomáhají investovat. „Zemědělská technika stojí obrovské peníze. V některých sektorech jsou dokonce tyto investice bez dotací téměř nesplatitelné,“ upozorňuje předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha.
České lány v rukou investičních fondů
Jenže dotační podpora dělá ze zemědělství výnosný byznys, který láká nejen zkušené agropodnikatele, ale v posledních letech i profesionální investory. Farmy mají tendenci spojovat se do větších celků. Zatímco v roce 2004 podnikalo v Česku v zemědělství přes 56 tisíc samostatných podnikatelů a firem, nyní je to jen kolem 48 tisíc subjektů. Dvě třetiny tuzemských agropodniků teď obdělávají více než 500 hektarů půdy, což je plocha odpovídající velikosti téměř 670 fotbalových hřišť. Tím se Česko vymyká evropskému standardu. V Evropské unii je totiž poměr malých a velkých farem zcela opačný. Dvě třetiny z nich tam obdělávají méně než pět hektarů půdy.
Slučování zemědělských podniků do velkých skupin přitom v Česku pokračuje. Letos v létě se fúzí trojice zemědělských firem zrodil nový velký vlastník půdy Forestlaan. Společnost byznysmena Petra Nešetřila, dlouholetého spolupracovníka miliardáře a uhlobarona Pavla Tykače, hospodaří na 12 tisících hektarech zemědělských a lesních pozemků. Stala se tak sedmou největší agrární společností v Česku. Na osmé místo vytlačila rodinnou agroskupinu Lukrom, která patří vystudovanému agronomovi Zdeňku Červenkovi. Jeho synové v ní zastávají manažerské pozice.
Naopak Nešetřil k typickým agropodnikatelům nepatří, je spíše investičním dravcem. Loni například jedna z jeho firem koupila pražský zimní stadion Škoda Icerink. V minulosti se jím ovládaná společnost ucházela také o nákup loterijní společnosti Sazka a angažoval se i ve výkupu dluhopisů zkrachovalé investiční společnosti Key Investments.
V zemědělství se téměř nedá prodělat, pole skupují investiční dravci
Další velká zemědělská skupina vzniká pod taktovkou J&T Banky. Ta během posledního půlroku koupila hned tři velké zemědělské podniky na Klatovsku a v Pošumaví. Dohromady tak nyní obhospodařuje kolem šesti tisíc hektarů zemědělské půdy a má chuť v nakupování pokračovat. „Hledáme na Klatovsku dál, líbilo by se mi mít lokálně k 10 tisícům hektarů,“ říká spolumajitel J&T Dušan Palcr.
A desítky tisíc hektarů české zemědělské půdy končí také v rukou zahraničních investičních fondů. Minulý týden například změnila majitele společnost Spearhead, která se co do velikosti obhospodařované půdy v Česku dělí o druhé a třetí místo. Koupil ji fond Accession Capital Partners. O Spearhead se ucházela i tuzemská J&T. Se svou nabídkou však neuspěla.
Velké institucionální investory neláká k agrobyznysu až tak chuť hospodařit, jako spíš získat další zajímavou a potenciálně růstovou investici do svého portfolia. „Tyto nákupy zemědělských společností jsou budoucí spekulací především na růst cen půdy a na růst cen potravin,“ míní šéf Zemědělského svazu Pýcha.
Že je vlastnictví půdy zajímavým byznysem, ostatně potvrzují i statistiky. Zatímco ještě v roce 2012 se podle Českého statistického úřadu za metr čtvereční pozemku určeného k farmaření platilo 7,50 koruny, loni už to bylo více než 25 korun.
Pokračující koncentrace vlastnictví velkého množství půdy do rukou „velkostatkářů“ ovšem vyvolává obavy. „V České republice už koncentrace překročila únosnou mez. Velmi koncentrované držby půdy mohou koupit jen velké a velice často nezemědělské společnosti,“ upozorňuje agrární analytik Petr Havel. Tím se půda vzdaluje drobným farmářům, kteří na ní reálně hospodaří. Těm ji velké investiční společnosti většinou obratem pronajmou, avšak koupit ji už farmáři nemají šanci. „Reálně také hrozí, že by se na českých polích mohlo v případě nenadálých výkyvů cen agrární produkce přestat hospodařit. „Pokračující koncentraci zemědělské půdy považuji nejen za riziko pro zemědělce, ale i riziko bezpečnostní. Má to potenciál až k vydírání vlády,“ obává se Havel.
V zemědělství se téměř nedá prodělat, pole skupují investiční dravci
Bohatou zkušenost už s tím mají ve Spojených státech, kde k hlavním vlastníkům půdy patří banky. Ty se zároveň silně angažují v zemědělské lobby a dokážou tak například ovlivnit směřování federálních dotací.
I v Česku již mají velcí zemědělci na rozhodování vlády významný vliv. Ostatně sám premiér Andrej Babiš podle evidence skutečných majitelů prostřednictvím svěřenského fondu vlastní největší zemědělský podnik v republice Agrofert a je také konečným příjemcem jeho zisků. Česko zároveň na rozdíl od ostatních zemí Evropské unie dosud nezastropovalo zemědělské dotace. Ty se nadále rozdělují podle velikosti zemědělské půdy, na nejvyšší částky tak dosáhnou ti největší vlastníci. Podle studie, kterou si loni nechal zpracovat Evropský parlament, téměř 28 milionů eur z evropských peněz v roce 2019 získal právě holding Agrofert. Zhruba 6,5 milionu eur skončilo ve firmách realitního investora Radovana Vítka a bezmála pět milionů čerpala společnost Úsovsko Jiřího Milka.
Víc obilí než zvířat
České zemědělství se stále více posouvá směrem k rostlinné výrobě. Ta tvoří téměř tři pětiny tuzemské zemědělské produkce. „Rostlinné komodity jsou obecně ziskovější. České zemědělství vydělává především na těch plodinách, které mají vyšší odbyt nebo i jiné než potravinářské využití, tedy hlavně kukuřice a řepka,“ uvádí Havel. Zatímco z řepky se vyrábí biosložka, která se povinně přimíchává do nafty, kukuřice slouží jako „palivo“ pro bioplynové stanice.
V posledním roce a půl pak živočišnou produkci negativně zasáhl mimo jiné propad cen vepřového. Ty meziročně klesly zhruba o třetinu. Řada farem tak řeší otázku, zda chov prasat neukončit.
V zemědělství se téměř nedá prodělat, pole skupují investiční dravci
Drobní farmáři bojují také s náročností živočišné produkce. Zvířata totiž vyžadují stálou přítomnost člověka na farmách. A tak se rodinné farmy specializují hlavně na rostlinnou výrobu. Výstavba nových velkokapacitních chovů pak většinou naráží na odpor veřejnosti. „V momentě, kdy my jako místní zemědělská firma přijdeme a řekneme, že někde postavíme nový kravín či vepřín, tak se to nezřídka setkává s velkým odporem. Strašně se řeší zápach a podobně,“ upozorňuje Josef Kolář, majitel Rhea Holdingu, který patří mezi 10 největších zemědělských společností v Česku.
Když lidi nahrazují stroje
Dalším trendem, který se v českém zemědělství v posledních letech intenzivně prosazuje, je rostoucí mechanizace a automatizace. „Na polích již prakticky všichni zemědělci využívají mechanizaci, traktory s pokročilými technologiemi včetně navigačních systémů, které umožňují téměř autonomní jízdu,“ popisuje majitel farmy Obora u Tábora Martin Novák. Ten spolu s rodinou a osmi zaměstnanci obhospodařuje na 500 hektarů pozemků a chová 260 kusů skotu.
Dřina ze zemědělství zmizela. Farmáři jsou spíše manažeři a kontroloři. Dohlíží na zdraví zvířat a kontrolují práci strojů. Manuální práce se zredukovala na úklidové činnosti.
Nástup moderních strojů práci v zemědělství proměnil. Zemědělci se stávají vysoce kvalifikovanými odborníky, kteří většinou jen kontrolují, zda stroje pracují správně. Například traktorista už tak dnes zdaleka není pouhým řidičem. V traktoru má počítač, který ho po poli navádí a řídí obsluhu i připojených strojů. Například automaticky zvýší dávku hnojiva v části pole, kde loni počítač kombajnu zaznamenal nižší výnos.
V zemědělství se téměř nedá prodělat, pole skupují investiční dravci
Také krmení na většině farem včetně těch menších probíhá automaticky. Člověk pouze zajistí krmivo v zásobnících, odkud se pak dopravuje až ke zvířatům. A i dojení je doménou robotů. Člověk v takových moderních kravínech a vepřínech zastává roli manažera, případně technika, který kontroluje kvalitu krmení, vyhodnocuje kvalitu mléka či masa a řeší případné zdravotní problémy dobytka. Manuální práce se zredukovala na okrajové, obvykle drobné úklidové činnosti.
1. Andrej Babiš
(Agrofert)
obhospodařovaná plocha: 116 000 ha
Andrej Babiš vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě a většinu života pracoval v zahraničním obchodě. Společnost Agrofert založil v roce 1993 za pomoci švýcarských investorů. Začínala s pouhými čtyřmi zaměstnanci a specializovala se na obchod s hnojivy. Postupně začal Agrofert nakupovat firmy vyrábějící hnojiva, obchodníky s obilím, masokombináty a rozpadající se zemědělská družstva. Ovládl také chemičky Lovochemie, Precheza a Deza či AliaChem a koupí United Bakeries ovládl třetinu tuzemského trhu s pečivem. Koncern Agrofert je největším příjemcem zemědělských dotací. Jen v roce 2019 získaly firmy ze skupiny od Evropské unie téměř 28 milionů eur.
2. Gabriel Večeřa
(Agro – Měřín)
obhospodařovaná plocha: 25 000 ha
Skupinu Agro – Měřín založil Gabriel Večeřa v roce 1993. Později proslul především jako realitní spekulant. Řádově za miliony korun skoupil restituční nároky, ty pak s Pozemkovým fondem směnil za pozemky v miliardové hodnotě. Pozornost vzbudil zejména rychlý převod lukrativní půdy v Praze‑Uhříněvsi. Policie pak prošetřovala, zda Večeřovi k pozemkům nepomohl tehdejší ministr zemědělství Petr Zgarba a Ivan Višňák z výkonného výboru Pozemkového fondu. Jejich angažmá se nepodařilo prokázat. Večeřa se vyhýbá jakékoliv publicitě a pečlivě si střeží své soukromí.
3. Accession Capital Partners
(Spearhead)
obhospodařovaná plocha: 25 000 ha
Skupina Spearhead, ovládající pozemky na Hané, severu Moravy a Vysočině, je dlouhodobě v rukou zahraničních investorů. Dosud Spearhead vlastnil britský investiční fond Paine Schwartz Partners. Minulý týden ale oznámil prodej firmy rakouské investiční společnosti Accession Capital Partners. Hodnota transakce – do níž kromě české větve Spearhead patří i podniky v Polsku, Rumunsku, Velké Británii a na Slovensku – se odhaduje na 1,5 až dvě miliardy korun. O převzetí české části skupiny se ucházela i tuzemská banka J&T. Původní britský vlastník dal ale přednost rakouskému zájemci, který odkoupil aktivity podniku ve všech pěti evropských zemích.
4. Josef Kolář
(Rhea Holding)
obhospodařovaná plocha: 21 000 ha
Josef Kolář má zemědělské kořeny. Jeho rodina chovala býky a prasata. Prvních 13 hektarů pozemků dostal od rodičů. Vystudoval Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu v Brně a podle svých slov počítal s tím, že život stráví jako zaměstnanec v zemědělství. Ještě za studií začal pracovat v zemědělském podniku v Dešné jako pomocný technicko‑hospodářský pracovník. Později tuto společnost převzal a vytvořil z ní základ svého holdingu. Na jihu Čech svedl bitvu s rakouskými zemědělci o vlastnictví české půdy. Z větší části uspěl. Nyní jeho firmy ovládají tisíce hektarů zemědělské půdy od Slavonic přes Vranov nad Dyjí až k Jiřicím u Miroslavi.
5. Radovan Vítek
(Spojené farmy)
obhospodařovaná plocha: 20 000 ha
Radovan Vítek je druhým nejbohatším českým podnikatelem. Vlastní realitní impérium CPI Property Group. Jedna z firem skupiny – CPI Byty – je v Česku dvojkou na trhu nájemního bydlení. Před pěti lety Vítek získal také developerskou společnost Orco. V minulosti skupoval i dluhopisy loterijní společnosti Sazka a neúspěšně usiloval o její převzetí. Do agropodnikání vstoupil Vítek před sedmi lety. Petrovi Krogmanovi za jeho Spojené farmy zaplatil 1,2 miliardy korun. Nezastíral, že mu šlo hlavně o zemědělské pozemky, jejichž hodnota dlouhodobě roste. Oproti západním zemím jsou ale stále levné.
6. Jiří Milek
(Úsovsko)
obhospodařovaná plocha: 15 000 ha
Jiří Milek má zemědělské kořeny. Vystudoval Agronomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně, vedení společnosti Úsovsko převzal v roce 2006 od svého otce. Je viceprezidentem Agrární komory a od prosince 2017 do června 2018 zastával post ministra zemědělství v Babišově vládě. Úsovsko nicméně není čistě zemědělským podnikem. Od roku 2007 vlastní například výrobce křupek Bersi a také šumperskou společnost Fortex, která staví čističky odpadních vod. Provozuje čtyři bioplynové stanice a Milek masivně rozšiřuje fotovoltaické elektrárny na střechách objektů firmy. Na Olomoucku plánuje také stavbu malých větrných elektráren. Jedna z firem koncernu pak staví bytové domy.
7. Petr Nešetřil
(Forestlaan)
obhospodařovaná plocha: 12 000 ha
V létě se na českém trhu zrodil nový zemědělský gigant. Společnost Forestlaan vznikla fúzí firem Fine Dream, Dooku Group a Frost Flower a z pozice tuzemské sedmičky vytlačila rodinnou farmu Lukrom podnikatele Zdeňka Červenky. Podle evidence skutečných majitelů patří Forestlaan Petru Nešetřilovi – dlouholetému spolupracovníkovi miliardáře a uhlobarona Pavla Tykače. Firmy Petra Nešetřila investují v mnoha odvětvích. Loni například jedna z nich koupila pražský zimní stadion Škoda Icerink. V minulosti se jím ovládaná společnost ucházela také o nákup loterijní společnosti Sazka a angažoval se i ve výkupu dluhopisů zkrachovalé investiční společnosti Key Investments.
Zdroj: Státní zemědělský intervenční fond, výroční zprávy
„Na naší farmě nás pracuje 10. Vidle používá akorát jeden zaměstnanec a sáhne na ně maximálně na 10 až 20 minut denně, jenom aby uklidil, když mu někde z nakladače nebo z krmného vozu upadl kus slámy. Já už jsem na vidle nesáhl asi 30 let,“ říká místopředseda Asociace soukromého zemědělství Jan Štefl, který spolu s bratrem obhospodařuje zhruba 700 hektarů polí a lesů a chová na 200 kusů dobytka.
Mechanizace farmářům umožňuje vyrovnat se i s největší bolestí tuzemského zemědělství. Tou je nedostatek pracovní síly. Zájem o práci v zemědělství totiž setrvale klesá. Nyní v něm podle údajů Českého statistického úřadu pracuje 94 tisíc lidí. Před pěti lety to bylo zhruba o dva tisíce více. Seniory odcházející do penze tak nemá kdo nahradit. S příchodem koronavirové pandemie vypadli i zahraniční brigádníci.
„Práce v zemědělství není úplně vyhledávána. V nabídce je víc pracovních míst, než kolik je uchazečů o zaměstnání,“ upozorňuje prezident Vinařské unie Ondřej Beránek.
Například na farmě obora nyní pracuje 12 lidí – osm zaměstnanců a čtyři členové majitelovy rodiny. „Další dva až tři lidi bych ještě potřeboval. Nemůžu je ale sehnat,“ uvádí Novák.
Produktivita na vzestupu
Vedle mnohamilionových nákladů na pořízení nových strojů ovšem nechává postupující automatizace v zemědělství i pozitivní stopu – roste díky ní produktivita práce v odvětví. Od roku 2010 přidává podle údajů ministerstva zemědělství každoročně zhruba o osm procent. To je rychlejší tempo, než jakým roste produktivita celé české ekonomiky.
Avšak zvyšování produktivity práce se v zemědělství odráží od nízkého základu. To je také důvod, proč podíl zemědělství na tuzemském HDP dlouhodobě klesá. České farmy navíc stále zaostávají za zahraničím. Třeba v porovnání s rakouskými dosahují jen asi dvou třetin tamní produktivity.
Hlavním důvodem je to, že české zemědělství často vyváží zemědělské prvovýrobky, tedy nijak nezpracované produkty. „Jsme potravinová montovna. Vyvážíme živá zvířata na německá jatka. Tam je necháme porazit, zpracovat a dovážíme maso zpátky. Přidaná hodnota tak končí v Německu, a ne v Česku,“ upozorňuje předseda Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza. Podobná je podle analytiků situace také například u mléka. Toho končí za hranicemi bez jakéhokoliv zpracování v tuzemsku zhruba pětina. Podle údajů Českého statistického úřadu se z Česka ročně vyvezou zemědělské výrobky za 110 miliard korun.
„Rakousko nebo Polsko jsou velmi úspěšné v tom, že se malí zemědělci dokázali domluvit a vytvořit si družstva, která pak provozují vlastní jatka,“ radí Prouza, kde by mohlo Česko hledat inspiraci. Zatím však mezi tuzemskými farmáři chuť sdružovat se chybí.
„V České republice je malých zemědělců stále málo. Jejich spojování, když jsou od sebe 20 či 30 kilometrů, není jednoduché. V Rakousku, když je ve třech sousedních vesnicích dohromady 30 zemědělců, tak se snáze domluví, že si společně postaví sklad zeleniny nebo vytvoří odbytové družstvo, které jim bude společně zajišťovat prodej produkce,“ míní Štefl. Velké podniky pak raději prodají surové plodiny velkoobchodníkům.
Pro farmáře z relativně malé České republiky je totiž obtížné bojovat se silnou nadnárodní konkurencí. „Máme tady globální potravinářské firmy, které vlastní provozy v mnoha zemích. Ty fungují za nízké ceny. A my jsme trh orientovaný na cenu, 80 procent zákazníků nakupuje potraviny v akcích. Původ nebo kvalita potraviny je při výběru potravin až na třetím čtvrtém místě,“ vysvětluje Pýcha.
Nejhorší je podle něj situace v oblasti zpracování masa. Tam už narazili i silní hráči, například finanční skupina Penta. Ta 15 let usilovala o vytvoření středoevropské sítě masokombinátů se základnou v Česku a investovala do tohoto projektu stovky milionů eur. V roce 2012 například koupila masokombinát Schneider u Plzně. Tomu ale klesaly tržby a nakonec skončil ve ztrátě. V létě 2017 ho Penta uzavřela. Definitivní tečku za snahou proniknout do masného byznysu udělala Penta letos na jaře, když prodala i slovenskou a maďarskou větev své zpracovatelské sítě. Koupil je jeden ze světových lídrů masného byznysu – americká společnost Smithfield Foods.
Výsledkem je, že co do podílu na tuzemském HDP bude zemědělství i v dalších letech s největší pravděpodobností dál ztrácet. Na prodeji zemědělských nezpracovaných plodin a masa už totiž podle expertů o mnoho víc vydělat nejde. „Ceny zemědělských prvovýrobků se za posledních 30 let příliš nezměnily. Cena pšenice je zhruba pořád stejná, cena hovězího, vepřového je zhruba pořád stejná,“ upozorňuje Štefl. Hlavním motorem českého zemědělství do budoucna zřejmě nebude jeho podstata, tedy pěstování plodin či chov zvířat, ale spíše investiční hodnota půdy.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
