Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jeho kancelář nezapře jeho vášeň. Je plná obrazů, které šéf a největší akcionář Liney Nivnice sbírá už desítky let. "Z umění čerpám emoční energii a krásu," říká Gabriel Slanicay, který v první půli devadesátých let spolu s kolegy sebral odvahu a manažersky privatizoval podnik, v němž pracuje už od roku 1974.
Dnes Linea Nivnice vyrábí pod značkou Hello ovocné šťávy, dětskou výživu a sirupy. V sortimentu má i ovocné víno a kořalky. Většinou je dvojkou nebo jedničkou na trhu v dané kategorii a ročně utrží bezmála miliardu korun.
Nebojuje ani tak s konkurencí jako spíš s úrodou či neúrodou a z toho plynoucími výkyvy cen ovoce. S obchodními řetězci šéf českého potravinářského podniku nemá problém. "Všichni na ně nadávají, ale obchodní sítě nás donutily být dobří," říká. Nejhorší totiž podle něj byla divoká devadesátá léta, kdy partnery nebyli tvrdí obchodníci s kapitálem, ale dobrodruhové bez peněz nebo přímo zloději a tuneláři.
Sbíráte umění. Utíkáte k němu od starostí s byznysem, nebo je to obousměrné a umění vás v podnikání inspiruje?
Myslím si, že to je jednosměrná ulice. Někdy mám pocit, že jsem rozpůlen, jedna část mého já se plně věnuje podnikání, ta druhá sbírání umění coby kompenzaci k tomu prvnímu. Umění je strašně emoční věc. Provází mě už od první půle 80. let.
Dnes je sbírání uměleckých děl mezi podnikateli oblíbené, ale vy jste začínal v době, kdy to žádnou módou nebylo. Proč vlastně?
Každý správný kluk sbíral známky, mě nevyjímaje. Jeden z oborů sbírání známek jsou i obálky prvního dne, kdy vyjde známka a k tomu se vydá obálka, na níž je razítko a malá rytinka, jež se váže k tématu na známce. To mě začalo zajímat, ta malá rytinka je svého druhu grafika, stal jsem se členem různých spolků, například sběratelů exlibris a drobné grafiky. A postupně jsem nabaloval znalosti o grafických technikách, navštěvoval ateliéry. Po čase jsem začal vydávat grafické soubory. Obrazy přišly později, až když jsem na ně měl.
V potravinářství bezbřehé inovace moc nefungují. Zvyšuje se podíl produktů, které zkusíte a pak je musíte vyřadit.
Vaší doménou je česká tvorba 60. let. Jak jste dospěl zrovna k tomuto zaměření?
Já jsem ročník 1950, takže moje teenagerovská léta jsou druhá polovina 60. let. Prožíval jsem je tak, že jsem na Svobodné Evropě a Radiu Luxembourg poslouchal Hendrixe, Beatles, Doors, Led Zeppelin, sbíral jsem desky, dělal jsem na koleji diskžokeje. Tuto dobu stále hodně vnímám přes hudbu. A mnohem později jsem si k tomu přidal i sbírání výtvarného umění z toho období. Druhým důvodem, proč "šedesátá", je fakt, že tato léta přinesla rozkvět umění obecně. Obrovské vzepětí po stalinských 50. letech, vzpomeňme náš film a jeho zlatou éru, skvělé spisovatele. Stále se něco dělo, ve výtvarném umění vznikaly nové styly. Tu dobu ukončily sovětské tanky v roce 1968, následovala normalizace. Občas zabrousím i tam, sbírám širší období 50. až 70. let. Sleduji nějakých 70 až 80 autorů, mnoho z nich jsem osobně znal, někteří ještě žijí.
Berete to i jako investici?
Z 90 procent je to vášeň, z 10 procent to má rozměr investiční.
Kolik jste už do umění vložil peněz?
Mnoho milionů korun, kromě fabriky a domu jiný majetek nemám.
Na kolik přijde špičkové dílo z éry, která vás zajímá?
Vrcholná díla 60. let se ještě před nedávnou dobou držela na hranici půl milionu korun. Ta dobrá stála tak 50 až 300 tisíc. Dnes se vlivem módnosti sbírat umění ty nejlepší kusy dostávají přes hranici milionu korun. Takže je těžší nakupovat. Prostě sběratelů je hodně a mají peníze.
Nezhodnocují se peníze lépe v obrazech než výrobou ovocných šťáv a přesnídávek?
Pozor − to není klasická investice, já svou sbírku neprodávám. Samozřejmě že je proměnlivá. Když získám nějaké zvlášť významné dílo, jsem schopen slabší věc od daného autora prodat. Ale absolutně sbírka bobtná, zkvalitňuje se. Celá může mít asi tak tři tisíce kusů, od obrazů přes plastiky po nejrůznější práce na papíře.
Kde to všechno uchováváte?
Mám pracovnu ve firmě, dům, dva dospělí synové také. Je to všude, kde to jde. Takže se stane, že dva roky chodím kolem obrazu, který mě stál třeba 600 tisíc a je opřený o stěnu. Čekám, až mě něco políbí a rozhodnu, kam ho pověsit. Instalace je neméně důležitá jako samotná koupě. Ale neuvažuji o nějakém veřejném vystavení, o pořízení soukromé galerie, to spíše rád svá díla půjčuji státním galeriím na krátkodobé výstavy.
Mluvil jste o tom, jak obměňujete svou sbírku, zkvalitňujete ji. Když půjdeme k vašemu byznysu, jak často musíte obměnit nabídku, abyste udrželi své tržní pozice?
V potravinářství nějaké bezbřehé inovace moc nefungují. Zvyšuje se podíl produktů, které zkusíte a pak je ze sortimentu musíte vyřadit. Naším hlavním produktem jsou ovocné šťávy, tam inovace není moc možná, protože je to čistá příroda, přidat ani ubrat nic nelze.
Před několika lety jste třeba prorazili s kapsičkami s dětskou výživou. Každého podnikatele přece musí lákat něco takového zopakovat?
Došli jsme k tomu takovou trochu ješitnou cestou. Jedním z našich konkurentů je firma v Babicích, dnešní Hamé, která bývala součástí Slováckých konzerváren jako my.
Před nějakými 18 lety se hamáci rozhodli, že začnou vyrábět sirupy, prostě nám takzvaně vlezli do zelí.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
