Aktuální číslo časopisu Ekonom
Je jedním ze zhruba 11 tisíc lidí, kteří v Česku nabízejí své nemovitosti k pronájmu prostřednictvím Airbnb. Šestapadesátiletý muž původem z Kanady žije v Praze dvacet let, pracuje jako učitel angličtiny a z rodinných úspor si pořídil dva byty nedaleko smíchovského Anděla. Větší z nich, s výměrou 110 metrů čtverečních, mu měsíčně vynáší kolem 40 tisíc korun, ten menší, třicetimetrový, pronajímá jen o víkendech, protože během týdne slouží jako učebna.
Ekonom s Kanaďanem, který si nepřeje zveřejnit své jméno, poprvé mluvil loni v září, kdy uvažoval o tom, že větší byt pronajme dlouhodobě. Od té doby se rozhodl, že v září z Airbnb zcela odejde. "Po této sezoně končím, prostě se mi to nevyplatí," říká. Spočítal si, že vzhledem k času, který mu práce s ubytováváním hostů zabere, se loni jeho výdělek pohyboval kolem sta korun za hodinu. Od podzimu chce proto větší byt znovu pronajmout dlouhodobě a ten menší už nepronajímat. "Realitní makléři mi říkají, že když si za dlouhodobý pronájem většího bytu řeknu o 30 tisíc, seženu nájemníka ještě ten den. Bez e-mailů, bez čekání na hosty a bez starostí se sousedy," těší se muž na konec léta. "Naprosto chápu lidi, kteří to provozují ve velkém nebo kteří svůj byt dají k dispozici firmě, jež se o všechno postará," tvrdí.
Nová pravidla, která v současnosti připravují české úřady, postavení těch, kdo si přilepšují díky krátkodobým pronájmům, ještě zhorší.
Airbnb a další modely sdílené ekonomiky usnadňují přístup na trh i lidem, kteří by se do tradičních ekonomických aktivit zapojovali jen obtížně. Současné právní prostředí však s tímto typem podnikání nepočítá a spíše než jednotlivcům, kteří si chtějí přivydělat třeba pronájmem svého bytu, nahrává firmám, které si z takzvané sdílené ekonomiky budují velký byznys.
Podle firmy Blahobyty, která v Praze přes Airbnb nabízí ubytování zhruba ve 130 bytech, vzdá tento druh přivýdělku do půl roku až čtvrtina pronajímatelů. Důvodem jsou podle zakladatele firmy Matěje Koutného kromě nezkušenosti i složitá pravidla. "Regulace je špatně nastavena. Spousta lidí nám nabízí své byty s tím, že to nechtějí dělat sami, protože je to moc práce," říká Koutný.
Jeho slova potvrzuje i Jana Komínová, která pro poskytovatele ubytování provozuje vlastní poradenskou společnost. "To je jedna z věcí, které se v posledních letech změnily. Hostitelé mají větší zájem řešit veškerou legislativu, mají obavy z budoucí regulace tohoto odvětví a chtějí mít vše v souladu se zákonem," tvrdí. Nová pravidla, která v současnosti připravují české úřady, ale postavení těch, kdo si přilepšují díky krátkodobým pronájmům, ještě zhorší.
Domovní kniha ve věku aplikací
Do loňska si pronajímatelé bytů přes Airbnb, kteří se nechtěli pohybovat ve sféře šedé ekonomiky, mohli vybrat: buď poskytovali ubytovací služby podle živnostenského zákona, nebo se vešli do kolonky pronájem bez doprovodných služeb. Někteří hostitelé proto nenechávali návštěvníkům v bytě dokonce ani lahev s vodou, aby je případná kontrola nemohla přistihnout, že poskytují doplňkové služby a porušují tak živnostenský zákon.
Vše se ale změnilo 11. října, kdy Generální finanční ředitelství vydalo vlastní výklad situace, podle nějž jde o ubytovací služby, tedy o živnost se všemi důsledky, včetně povinnosti přihlásit se k platbě daně z přidané hodnoty, pokud tržby pronajímatele za předchozích dvanáct měsíců přesáhly milion korun. Od 11. října do konce letošního dubna se podle finanční správy zaregistrovalo 116 těch, kteří podle klasifikace ekonomických činností uvedli ubytování.
Pražský magistrát ve stejnou dobu spustil informační web o sdíleném ubytování, na němž upozorňuje na povinnost získat živnostenské oprávnění a danit příjmy, které z této činnosti plynou. Podle platných předpisů musí mít ubytovatelé také označenou provozovnu, kterou nahlásí na živnostenský odbor příslušného městského či obecního úřadu. Na magistrátě pak musí platit lázeňské a rekreační poplatky a poplatky z ubytovací kapacity. Své hosty, pokud jde o cizí státní příslušníky, musí hlásit na cizineckou policii. Kromě toho musí vést i domovní knihu v papírové podobě a předložit ji policii při případné kontrole. Záznamy musí uchovávat šest let.
Patrik Czetö, předseda České asociace sdílené ekonomiky a zakladatel doručovací firmy Bringer, uvádí, že takové požadavky výrazně znevýhodňují ty, kteří si jen chtějí přivydělat občasným pronájmem svého bytu či pokoje. "Nelze srovnávat vlastníka jednoho bytu, který jej pronajme přes víkend, s provozovatelem hotelu, který má kapacitu 200 hostů. Náklady na splnění regulatorních rámců se v tomto případě rozkládají na mnoho jednotek a vlastník jednoho bytu nemá šanci tohle z ekonomického pohledu nikdy splnit," říká Czetö.
Ministerstvo financí v dubnu navrhlo sloučit poplatek z ubytovacích kapacit a rekreační a lázeňský poplatek do jednoho. Změna by měla začít platit od ledna 2020. Další rok by se měl poplatek zvýšit z 21 na 50 korun za osobu a den a Praha by tak mohla získat až 50 milionů korun ročně navíc. Ostatní povinnosti ale zůstanou stejné. Lídrem inovací v tomto směru tak zůstává cizinecká policie, která loni v létě umožnila hlásit ubytované cizince prostřednictvím internetové aplikace, kterou si hostitelé pochvalují, protože už nemusí na policejní služebny nosit složky s dokumenty.
Z nuly na milion za osm let
Zvýšený zájem státu a jeho úředníků je reakcí na rozmach byznysu kolem sdíleného ubytování v posledních letech. První nabídka noclehu v Praze se na portálu Airbnb objevila v roce 2009. O osm let později se v Česku ubytovalo tímto způsobem více než milion lidí. Čerstvá studie společnosti Airbnb uvádí, že návštěvníci ubytovaní prostřednictvím této platformy v Česku loni utratili přes 8,3 miliardy korun. Spolu s výdělky pronajímatelů tak celkový ekonomický přínos Airbnb v roce 2017 dosáhl 10,2 miliardy korun.
"V Praze jsme v loňském roce zaznamenali 52procentní růst příjezdů, mimo Prahu dokonce 108procentní," říká ředitelka datových analýz Airbnb Anita Rothová, která minulý týden navštívila Prahu. Zájem je podle ní vedle metropole hlavně o jižní Moravu a Slezsko.
Zájemci o pobyt v Praze, kteří sem míří hlavně z Německa a ze Spojených států, si letos v dubnu podle dat poradenské firmy AirDNA mohli vybírat z 11,5 tisíce nabídek v celých bytech či samostatných nebo sdílených pokojích. V dubnu 2016 jich bylo k dispozici téměř dvakrát méně, konkrétně 6356. "V posledních třech letech se počet nabídek ubytování každý rok téměř zdvojnásobil. Až v letošním roce začínáme vidět, že se trh nasycuje a nové apartmány na Airbnb přibývají mnohem pomaleji," říká Jana Komínová, která pro pronajímatele provozuje poradenskou firmu.
Mění se i struktura nabídky. Původní myšlenka Airbnb spočívající ve "sdílení" vlastního bydlení, tedy například pronájmu lůžka, samostatného pokoje nebo bytu uvolněného v průběhu dovolené, se rozvinula v regulérní podnikání, kdy investoři kupují byty kvůli krátkodobým pronájmům. Více než jednu nemovitost nabízí na Airbnb jen 30 procent pražských hostitelů. Jejich nabídky ale podle údajů společnosti AirDNA tvoří 68 procent všech nabízených nemovitostí. "Prostřednictvím Airbnb stále častěji inzerují firmy, které využívají popularity této platformy jako marketingového a rezervačního nástroje. Vzhledem k tomu, že více než polovina nemovitostí v Praze je zarezervována maximálně na tři měsíce ročně a že 70 procent hostitelů spravuje jen jednu nabídku, lze stále ještě většinu nabídek považovat za sezonní, které majitelé neprovozují jako svou hlavní výdělečnou činnost," říká Komínová.
Uber bez taxametru, ale s místopisem
Podobný je příběh nejrozšířenější alternativní taxislužby Uber. Ta kvůli protestům taxikářů nakonec souhlasila, že pro její řidiče budou platit stejné podmínky jako pro klasické taxi. Podle memoranda, které v dubnu podepsali zástupci Uberu s českou vládou, si budou muset řidiči služby pořídit živnostenské oprávnění na přepravu osob (koncesi), zaregistrovat se na magistrátu a získat tak průkaz řidiče taxislužby zvaný žlutá karta, složit zkoušku z místopisu a právních předpisů a také zaregistrovat své auto jako vozidlo taxislužby. Přitom systém, který dvě desetiletí nezmohl proti nepoctivým taxikářům vůbec nic, nemůže soutěžit s jednoduchostí mobilní aplikace, kterou využívá řidič i jeho zákazník.
Praha alespoň ustoupila od požadavku, aby měl každý vůz přivolaný pomocí aplikace Uber taxametr. Firma místo toho změnila výpočet jízdného: zatímco v minulosti se zákazníkovi zobrazilo cenové rozpětí, po podepsání memoranda s vládou se cestující předem dozví přesnou cenu. "Aplikace bere v úvahu i aktuální provoz na trase, takže když stojíme v koloně nebo musíme jet objížďkou, předem se to do ceny započítá," říká osmačtyřicetiletý rodilý Pražan Marcel Škorpil, který pro Uber pracuje tři roky.
Společnost tvrdí, že téměř třetina jejích řidičů v Praze jezdí méně než deset hodin týdně a jen pro desetinu šoférů představuje Uber jejich jediný příjem. To platí i pro Marcela Škorpila. "Jezdím večer a v noci, zhruba od sedmi do tří. Denně najezdím i 300 kilometrů," říká. "Manželka má vinotéku, pomáhám jí s firmou. Ale jsem abstinent, tak po večerech jezdím. Vydělám si mezi 10 a 18 tisíci týdně," popisuje.
Pro Uber samozřejmě pracují i řidiči na plný úvazek. Existují také takzvané flotily, v nichž pro jednoho registrovaného člověka jezdí i několik desítek lidí, kteří mu odvádějí část výdělku.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
