Dnešní příspěvek asi může být těžko o něčem jiném než o tom, co se v posledních týdnech děje v Brně. Přiznávám, že jsem toho ústředním aktérem, takže je to zaujaté.
Rekapitulace celého příběhu: Ze zahrádky "mojí" štamgastské hospody U Poutníka, která leží v úplném centru města v pěší zóně, vyhodila nahnědlá parta jiných štamgastů mé známé, včetně předsedy jedné parlamentní strany. A pak vyhodila pod pohrůžkami násilí i mě. Prý tu pro mě není místo, už sem nesmím chodit, protože Stropnický, uprchlíci a tak. Stalo se to v osm večer, kdy jsme do naší oblíbené hospody zamířili z pracovního jednání. Jeden z hlavní dvojice agresorů byl Dahlgrenův advokát Richard Špíšek.
Chvíli jsem přemýšlel, jak s danou situací naložit, zda nad tím mávnout rukou jako nad běžným hospodským incidentem, nebo to medializovat. Rozhodl jsem se pro to druhé. Advokát trestního práva prostě nesmí ani v hospodě, a už vůbec ne na veřejném prostranství zahrádky vyhrožovat komukoliv a vytlačovat jej pryč. Odmítám, abych v důsledku toho, že děláme v Brně skutečně důslednou sociální politiku a nestavíme se nenávistně k hypotetickým uprchlíkům, nemohl se svými kolegy vkročit do hospody v centru města. Rozhodl jsem se tento svůj životní prostor hájit.
Dahlgren dostal za čtyřnásobnou vraždu doživotí. K tomu musí zaplatit odškodné 400 tisíc - čtěte ZDE
Svolal jsem proto na minulé pondělí nekonfliktní akci Pivem proti nenávisti. Jejím smyslem bylo, aby do Poutníka přišli všichni možní lidé a ukázali, že vedle sebe umí normálně stát, klábosit a pít pivo, ne se vytlačovat. Bohužel jsem nedokázal odhadnout, co se strhne. O mírumilovnou návštěvu Poutníka byl velký zájem, ale stoupenci krajní pravice to uchopili jako výzvu k veřejné násilné konfrontaci a na totéž místo a čas svolali protiakci. Když jsem se po víkendu tráveném bez Facebooku vrátil do reality, s hrůzou jsem zjistil, že se na účastníky pacifistického shromáždění chystá parta echt nácků, podporována v komentářích stovkami "slušných Čechů", kteří se nebojí vyhrožovat zmlácením baseballkami každému účastníkovi původní akce. Proč? Protože "sluníčkáři", či jak je označují, podle nich na veřejná místa nepatří a je třeba se jich zbavit.
Celkem neprodleně jsem se jal toto chování veřejně připodobnit období druhé republiky, kdy byli z veřejných míst vytlačováni Židé. To vzbudilo obrovskou odezvu, že jsem se zbláznil, že to prý není srovnatelné. I s odstupem musím konstatovat, že je a že se mýlí ti, kdo to bagatelizují. Pokud dnes připouštíme, aby byly v rámci veřejné debaty akceptovatelné hlasy, které volají po tom, aby lidé určitého smýšlení či vyznání nesměli chodit do vybraných veřejně přístupných prostor, a těch hlasů je navíc hodně, je to myšlení úplně totožné s druhorepublikovým antisemitismem, jakkoliv někomu může připadat ten příměr nepatřičný.
A jak to celé skončilo, možná víte − hospoda Poutník moudře ten den zavřela, aby se tam žádná bitva o Brno odehrávat nemohla. Ale parta neonacistů se mě vydala hledat napříč centrem města až přímo k našemu domu, aby si se mnou mohli "popovídat". Takové nálady teď v Brně panují.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 0 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později