Aktuální číslo časopisu Ekonom
Matěj HollanDnešní příspěvek asi může být těžko o něčem jiném než o tom, co se v posledních týdnech děje v Brně. Přiznávám, že jsem toho ústředním aktérem, takže je to zaujaté.
Rekapitulace celého příběhu: Ze zahrádky "mojí" štamgastské hospody U Poutníka, která leží v úplném centru města v pěší zóně, vyhodila nahnědlá parta jiných štamgastů mé známé, včetně předsedy jedné parlamentní strany. A pak vyhodila pod pohrůžkami násilí i mě. Prý tu pro mě není místo, už sem nesmím chodit, protože Stropnický, uprchlíci a tak. Stalo se to v osm večer, kdy jsme do naší oblíbené hospody zamířili z pracovního jednání. Jeden z hlavní dvojice agresorů byl Dahlgrenův advokát Richard Špíšek.
Chvíli jsem přemýšlel, jak s danou situací naložit, zda nad tím mávnout rukou jako nad běžným hospodským incidentem, nebo to medializovat. Rozhodl jsem se pro to druhé. Advokát trestního práva prostě nesmí ani v hospodě, a už vůbec ne na veřejném prostranství zahrádky vyhrožovat komukoliv a vytlačovat jej pryč. Odmítám, abych v důsledku toho, že děláme v Brně skutečně důslednou sociální politiku a nestavíme se nenávistně k hypotetickým uprchlíkům, nemohl se svými kolegy vkročit do hospody v centru města. Rozhodl jsem se tento svůj životní prostor hájit.
Dahlgren dostal za čtyřnásobnou vraždu doživotí. K tomu musí zaplatit odškodné 400 tisíc - čtěte ZDE
Svolal jsem proto na minulé pondělí nekonfliktní akci Pivem proti nenávisti. Jejím smyslem bylo, aby do Poutníka přišli všichni možní lidé a ukázali, že vedle sebe umí normálně stát, klábosit a pít pivo, ne se vytlačovat. Bohužel jsem nedokázal odhadnout, co se strhne. O mírumilovnou návštěvu Poutníka byl velký zájem, ale stoupenci krajní pravice to uchopili jako výzvu k veřejné násilné konfrontaci a na totéž místo a čas svolali protiakci. Když jsem se po víkendu tráveném bez Facebooku vrátil do reality, s hrůzou jsem zjistil, že se na účastníky pacifistického shromáždění chystá parta echt nácků, podporována v komentářích stovkami "slušných Čechů", kteří se nebojí vyhrožovat zmlácením baseballkami každému účastníkovi původní akce. Proč? Protože "sluníčkáři", či jak je označují, podle nich na veřejná místa nepatří a je třeba se jich zbavit.
Celkem neprodleně jsem se jal toto chování veřejně připodobnit období druhé republiky, kdy byli z veřejných míst vytlačováni Židé. To vzbudilo obrovskou odezvu, že jsem se zbláznil, že to prý není srovnatelné. I s odstupem musím konstatovat, že je a že se mýlí ti, kdo to bagatelizují. Pokud dnes připouštíme, aby byly v rámci veřejné debaty akceptovatelné hlasy, které volají po tom, aby lidé určitého smýšlení či vyznání nesměli chodit do vybraných veřejně přístupných prostor, a těch hlasů je navíc hodně, je to myšlení úplně totožné s druhorepublikovým antisemitismem, jakkoliv někomu může připadat ten příměr nepatřičný.
A jak to celé skončilo, možná víte − hospoda Poutník moudře ten den zavřela, aby se tam žádná bitva o Brno odehrávat nemohla. Ale parta neonacistů se mě vydala hledat napříč centrem města až přímo k našemu domu, aby si se mnou mohli "popovídat". Takové nálady teď v Brně panují.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 0 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
