Před 75 lety zachránila Západ materiální převaha. Spojenci vyhráli díky oceli a ropě

Ve druhé světové válce, která útokem nacistického Německa na Polsko vypukla právě před 75 lety, nešlo nakonec o nic menšího, než zda přežije liberální kapitalismus a parlamentní demokracie, nebo je nahradí různé odstíny fašismu, násilnické kombinace středověku a moderní techniky, které razil cestu Adolf Hitler.

Liberálové se nakonec spojili se sovětskými komunisty, a společně vyhráli ani ne tak díky lepším vojenským výkonům, jako ekonomické převaze.

V době, kdy válečná ekonomika běžela na plný výkon, země Osy, tedy Německo, Japonsko a Itálie i jimi ovládaná území, produkovaly jen 47 milionů tun oceli, zatímco státy antifašistické koalice 118 milionů. To znamenalo, že v roce 1943 mohl Hitler a jeho spojenci poslat na frontu 13 tisíc nových tanků, zatímco jejich odpůrci 61 tisíc. A protože už šlo o válku motorů, má význam porovnávat tehdejší roční spotřebu ropy: 18 milionů tun u později poražených oproti 259 milionům na straně vítězů.

Navzdory tomu to nebyla výhra automatická, zpočátku se přece jen rozhodovalo hlavně na bitevních polích a zmíněná materiální převaha se začala projevovat postupně. V druhé polovině konfliktu, kdy hospodářství už bylo plně převedeno pro potřeby bojujících armád, šlo o závod s časem. Na samém počátku konfliktu totiž vyhlídky Německa a Japonska, jejichž expanze těžila z překvapení, razance, z taktiky bleskové války, vypadaly podstatně lépe, než by se s ohledem na konečnou drtivou prohru o pár let později mohlo zdát.

Nacisté se zmocnili většiny kontinentální Evropy, tísnili Britské impérium a hledali pomoc ve světě islámu a v Indii. Tokio zase brutální silou ovládalo zdroje v Číně a jihovýchodní Asii. Naštěstí spolu s italským diktátorem Mussolinim chtěli víc, přecenili síly a narazili na Sovětský svaz a USA.

Přesto: pokud by se Rudé armádě nepodařilo zastavit Wehrmacht pod Moskvou, a jestli by Američané v bitvě u Midway neuhájili proti Japoncům Havajské ostrovy a tím své západní pobřeží, jejich ekonomická převaha by se v důsledku dalších úderů a izolace rozplynula jako pára nad hrncem. Mapa i charakter dnešního světa by pak vypadaly úplně jinak.