Moderní svět, ať už si o revolucích myslíme cokoliv, si nelze představit bez té, která před 225 lety pádem Bastily začala ve Francii a smetla monarchii a nadvládu aristokracie.

I když se pak po zbývající Evropě šířila nejen silou idejí a hesla o volnosti, rovnosti a bratrství, ale v nemenší míře na bodácích početných armád, přinesla zásadní změny: likvidaci feudálních poměrů a privilegovaného postavení církve, konec stavovských a cechovních přežitků a naopak nastolení principu stejných práv pro všechny. A přes mnohé excesy a zbytečná krveprolití vyústila v republikánskou formu vlády, myšlenku národního státu a demokracii.

S těmito událostmi z června roku 1789 a několika dalších let, které spolu se vznikem USA a dřívějšími sociálními a politickými převraty v Anglii a Nizozemsku bývají řazeny k “atlantickým revolucím,” je spojeno vítězství liberalismu a vlastně i vzestup kapitalismu.

Ne náhodou stáli v čele francouzské revoluce podnikatelé, rejdaři a obchodníci, advokáti nebo na venkově majetní nájemci půdy a vlivní sedláci. Jejich exponenti, hlavně představitelé složitě strukturovaného třetího stavu, se také vystřídali u moci - ať šlo o girondisty, dantonovce, jakobíny či politiky a generály kolem Napoleona. Dokonce úderná složka revoluce, sanskuloti, tedy pařížský lid, byli ve své většině řemeslníky a drobnými prodejci.

Všichni se cítili svázáni byrokracií feudálního státu a dočasně je sjednocoval požadavek, aby o sobě mohli rozhodovat sami. Jinou věcí je, že si jejich zájmy konkurovaly a že se nakonec pustili do nelítostných vzájemných bojů.

Šlo i o obecnější hodnoty, které se později promítly do rozvoje technologie. Francouzská revoluce přinesla racionálnější pohled na svět a vzestup vědy, která nahradila dřívější dogmata. Učenci stanuli v čele rozmanitých mocenských orgánů, daleko podstatnější ale byly jejich objevy na poli fyziky, chemie či biologie. Odrazem jejich snah se stal dříve neznámý důraz na veřejné vzdělání, bez něhož by nebyla myslitelná ani současná představa o rovných šancích.

Jiným hmatatelným a dnes již apolitickým dědictvím je metrická soustava spojená s tehdejším požadavkem unifikace a existencí efektivně spravovaného státu. Samotný metr se z Paříže vydal na vítězné tažení po světě v roce 1801.

Související