Většina Řeků si podle průzkumů přeje zachování eura. Avšak co už průzkumy neuvádějí, je fakt, že většina z dotazovaných jedním dechem dodává, že za drachmy bylo o hodně lépe a euro Řecko zkazilo. I když drachma zanikla již před 10 lety, často jsou slyšet nářky, že to či ono stojí tolik eur, považte, to je v drachmách tolik! Káva za 3,5 eura převedená na drachmy by stála okolo 1200, kdežto tenkrát stávala zhruba 500 drachem. Plat mladého lékaře býval okolo 250 tisíc drachem (asi 725 eur). Po zavedení eura se zvýšil téměř na dvojnásobek. Dnes, po dramatických škrtech, je na 1000 či 1200 eurech měsíčně.

Knihkupec Dimos z krámku na ostrově Korfu soudí, že katastrofa nastane, pokud Řecko u eura zůstane. "Euro nám vše zdražilo, my teď potřebujeme drachmu, aby klesly ceny. Velké strany mají své vlastní zájmy. Lidé by měli mít větší moc rozhodovat," říká. Zdá se, že je voličem strany Syriza.

Na dvě velké strany, socialistický Pasok a středopravicovou Novou demokracii, lidé zanevřeli. Právě tyto strany falšovaly čísla o dluzích a uplácely voliče různými výhodami. Ale hlavně, podle Řeků dosud nepohnaly nikoho k zodpovědnosti za současnou situaci.

Při posledních volbách zaznamenaly dramatický propad hlasů. Do kurzu se dostal mladý pohledný politik Alexis Tsipras, lídr radikální levicové strany Syriza. Jeho strana ve volbách získala 18,9 procenta hlasů. Při dalších předčasných volbách, které se uskuteční v červnu, nejspíše získá 30 procent hlasů. Čím si národ získal? Nikomu v Řecku se nelíbí drastické škrty, zvyšování a zavádění nových daní, které si na přechodné úřednické vládě vymohla Evropská unie, Mezinárodní měnový fond a Evropská centrální banka - výměnou za záchranu země před strmým pádem. Někteří je chápou jako nutné zlo, jiní zase jako zotročování kapitalistickými mocnostmi. A těm druhým Tsipras kápl do noty. Hlásá totiž, že se zasadí o to, aby byla smlouva změněna ve prospěch Řecka. Slibuje, že důchody i platy zvýší, sníží daně a podpoří rozvoj země. Málokdo se ptá, jaký je jeho zázračný recept na záchranu země.

Nicméně v ulicích korfské Kerkyry to nevypadá, že by se lidé o případný odchod z eurozóny nějak zvlášť zajímali. Číšník v zelené vestě postává před prázdnými stoly a snaží se nalákat kolemjdoucí na drink. "Ale my přece nechceme opustit euro! Já sice volím Syrizu, ale nikdo neříká, že chceme odejít. Dluhová krize je všude, my nejsme jediní, kteří za ni mohou. Prostě jen chceme zmírnit úsporná opatření." A co by dělal, kdyby se drachma vrátila a kdyby přišel o práci? "Jak to můžu vědět?" odpovídá rozhořčeně. "Copak ty víš, co bude, až onemocníš, až přijdeš o práci, až tě někdo okrade? Na takové možnosti se přece nemůžeš připravit. Musíme se radovat z každého dne," odpovídá v rychlosti, protože k jednomu stolku právě usedá zákazník.

"Evropa nás potřebuje"

Mnoho, opravdu mnoho z dotazovaných Řeků buď volí Syrizu, nebo nikoho. Ti, kteří o budoucnosti přemýšlejí, mají za to, že jediným řešením bude lidská sounáležitost, kdy si lidé budou vzájemně pomáhat, výměnný obchod a návrat k řemeslům a zemědělství. "Jedině tak nám nebudou posílat brambory z Egypta a maso z Argentiny," rozhořčuje se jeden mladík v ulicích Kerkyry.

Řekové věří, že je Evropa potřebuje, a proto je padnout nenechá. Pokud by tak totiž učinila, pak veškeré její řeči o jednotě a spolupráci by podle slov mnohých byly plané. "Vždyť je to jako s manželstvím," říká Soula, manželka lékárníka. "Za dávných dob se také lidé nerozváděli hned při prvním problému, ne?" rozhořčuje se.

Běžní Řekové nejednají ekonomicky nebo politicky. Dělají to, co je právě napadne, volí toho, kdo je jim sympatický, aniž by přemýšleli o tom, zda lže, či říká pravdu. Mají pocit, že odchod z eurozóny se nejvíce dotkne těch, kteří si nahrabali nějaké peníze. Jim, obyčejným lidem, však nic nehrozí. Alespoň se zbaví německého područí a diktátu mocných kapitalistů.

I přesto, že situace Řeků není nijak růžová, vlastně si ani moc nestěžují. Myslí na dnešek, zítra zase nějak bude. Snad jen ti, kterým se daří a kteří podnikají, nechtějí o návratu k drachmě ani slyšet. "Na euro jsme nebyli připravení, takže není možné, abychom měli stejné ceny jako v Německu či Nizozemsku. Pokud jsme už utáhli poslední dírku v opasku a navrátíme se k drachmě, bude to naprostá katastrofa. Když jsme přecházeli na euro, platili jsme za ně asi 340 drachem. Teď to ale bude 800, možná i přes tisíc. Třikrát menší hodnota peněz," rozčiluje se majitel zlatnictví v Kerkyře.

Možná je krize pro Řecko v určitém smyslu pozitivní. Z řady chudých farmářů se před lety stali zámožní hoteliéři, státní zaměstnanci, velkopodnikatelé i velmi dobře placení dělníci. Oblečení z druhé ruky nosili jen Albánci, ve státní nemocnici rodila chudší vrstva obyvatel, která si nemohla dovolit soukromou kliniku. Lidé opustili vinohrady a olivové háje a nechali všechno dovážet ze zahraničí. Dnes je situace jiná. Většina matek se nestydí přijmout nabízené oblečení po cizích dětech pro své vlastní, na dříve zaplevelených zahrádkách se opět pěstuje zelenina a domácí olivový olej i víno je zase v kurzu.

Pavla Smetanová
spolupracovnice ČRo 1-Radiožurnálu v Řecku

Související
Zobrazit