České zemědělství ve stínu blízkovýchodní krize

České zemědělství vstoupilo do nové sezony v atmosféře nejistoty. Jarní práce jsou v plném proudu – připravuje se půda, seje se, přihnojují se ozimy. Jenže geopolitický požár na Blízkém východě, kde je v důsledku konfliktu mezi USA a Izraelem na jedné straně a Íránem na straně druhé zablokován Hormuzský průliv, mění zemědělcům plány. O tom, proč by české hospodáře měla tato vzdálená námořní cesta zajímat a jak blízkovýchodní krize může ovlivnit tuzemské i světové zemědělství, se diskutovalo na setkání agrárních expertů, které uspořádal týdeník Ekonom.

Jak diskutující zdůraznili, Hormuzský průliv je jednou z nejdůležitějších námořních cest světa, přes kterou putuje velká část světových dodávek ropy, plynu i hnojiv. A pro světové zemědělství by tak jeho dlouhodobější blokáda byla velkou hrozbou.

„Hormuzský průliv ale není podstatný jen pro zemědělství, nýbrž pro celou globální ekonomiku,“ vysvětluje Tomáš Maier, ekonom z České zemědělské univerzity v Praze. Zemědělství je primární sektor, jehož výstupy jsou základem pro vše ostatní. Pokud zdraží vstupy zde, vlnový efekt pocítí dříve či později každý spotřebitel.

Ropa a hnojiva

Klíčovým problémem je energie. Nafta je pro traktory a kombajny nepostradatelná a její cena reaguje na blízkovýchodní otřesy okamžitě. „Pro moji farmu znamená zdražení nafty o 10 korun nárůst nákladů o 4,5 milionu korun ročně,“ vypočítává Monika Nebeská, předsedkyně představenstva Zemědělského družstva Všestary a také předsedkyně Zelinářské unie Čech a Moravy.

Ještě rafinovanější hrozbou jsou pro zemědělce hnojiva, respektive jejich nedostatek. Blízký východ je centrem globálních dodavatelských řetězců, Hormuzským průlivem prochází třetina světového vývozu močoviny a téměř polovina vývozu síry, klíčové pro fosfátová hnojiva. Bez dusíku v půdě by přitom dnešní intenzivní zemědělství nedokázalo uživit planetu. Pokud se dodávky zastaví nebo drasticky zdraží, produkce zákonitě klesne.

Past dlouhého cyklu

Zemědělci mají oproti jiným podnikatelům jednu obrovskou nevýhodu: pracují v extrémně dlouhém ekonomickém cyklu. „Nemůžeme reagovat krátkodobě,“ upozorňuje Zbyněk Kobliha, ředitel farmy Prčice a předseda ekonomické komise Agrární komory ČR. Když nafta zdraží dnes, zemědělec to musí zaplatit hned, ale úrodu prodá až za půl roku – a nikdo mu nezaručí, že cena pšenice tehdy pokryje dnešní zvýšené náklady.

Tento rozpor je pro prvovýrobce drastický. Zatímco náklady na vstupy kvůli krizi vyletí vzhůru, ceny komodit na burzách mohou paradoxně klesat kvůli spekulacím nebo dovozům z jiných oblastí. „Dělám zemědělství 35 let a nikdy jsem si nemohl stanovit, za kolik budu nakupovat a za kolik prodávat,“ dodává Kobliha.

Zemědělec je totiž takzvaným „cenovým příjemcem“ na obou koncích řetězce. Na jedné straně stojí nadnárodní giganty dodávající energie a hnojiva, na straně druhé obchodní řetězce s obrovskou vyjednávací silou. V tomto sevření se jakýkoliv vnější šok, jako je třeba současný konflikt na Blízkém východě, stává pro farmáře hrozbou.

Monika Nebeská uvedla jiný příklad z praxe: Její farma ročně produkuje zhruba devět milionů litrů mléka. Cena za litr přitom od prosince do dneška klesla z nějakých 14 korun asi na 10,50 koruny. „I kdybych započítala jenom propad o tři koruny, tak kdyby to vydrželo takto nízko celý rok, tak to pro mě znamená o 27 milionů nižší tržby. Náklady mi přitom zůstanou v podstatě stejné, ba spíše porostou, protože inflační tlaky povedou k tomu, že moji zaměstnanci budou chtít přidat,“ říká.

Ekonom Tomáš Maier se na situaci dívá i z jiného úhlu. Každá krize podle něj může být příležitostí k inovaci. Podobně jako ropné šoky v 70. letech donutily automobilky vyrábět úspornější vozy, mohla by současná krize přinést nové inovativní přístupy v zemědělství. Jak také vysvětluje, spousta zemědělců v Česku je hnojivy předzásobena, a ani kdyby se nehnojilo, neznamená, to, že tu najednou umřeme hlady. „Nějakou dobu ta úrodnost v půdě vydrží, navíc je možné osít plodiny, které takzvaně vážou dusík a vytáhnou jej nahoru,“ říká.

Zemědělci z praxe jsou však k takovým vizím skeptičtí. „Nemůžu zítra říct, že začnu dělat sóju místo pšenice, třeba jen proto, že je to zrovna profitabilní. Než zainvestujete do nových technologií, trh se zase změní,“ oponuje Kobliha.

Navzdory současné nejisté situaci se ale diskutující shodli, že zemědělství v Česku má budoucnost, a to i kvůli tomu, že se v tomto oboru pohybuje čím dál víc mladých lidí. „Mám 134 zaměstnanců a průměrný věk v podniku je 34 let. Mám úžasné štěstí, že mám kolem sebe takovou spoustu mladých lidí. A i když je v zemědělství spousta nejistot, má určitě v Česku budoucnost,“ říká Nebeská.