Íránský scénář pro českou ekonomiku: Protahování války srazí růst HDP a prodraží státní dluh o miliardy

Vypuknutí konfliktu na Blízkém východě vrací Evropu do situace, která je nepříjemně povědomá. V roce 2022 ruská agrese vůči Ukrajině odstartovala energetickou krizi, která následně posílila inflaci. Nyní energie zdražují v důsledku Americko-izraelských útoků na Írán. Jaké dopady na ceny a úspory bude mít současný konflikt?

Pro běžného spotřebitele je zatím nejviditelnějším důsledkem války na Blízkém východě růst cen pohonných hmot. Litr nafty zdražil zhruba o deset korun a aktuálně se v průměru prodává za 43 korun. Pokud se situace rychle neuklidní, cena podle spolumajitele sítě čerpacích stanic Tank ONO Jiřího Ondry brzy vyskočí na 50 korun. „Cenové skoky jsou velmi podobné, také tehdy se paliva pohybovala mezi 45 a 50 korunami. Ale zdá se mi, že po ruském vpádu na Ukrajinu se situace ustálila rychleji. Dnes to naopak vypadá, že se situace s palivy potáhne delší dobu,“ říká.

Ceny ropy Brent po eskalaci napětí vyskočily z úrovní kolem 80 dolarů na více než 100 dolarů za barel a krátce se vyhouply až ke 120 dolarům. Tím se začínají přibližovat úrovním z roku 2022, kdy ropa po ruské invazi překonala 120 dolarů a v některých dnech atakovala až 130 dolarů za barel. Už samotný návrat do tohoto pásma ukazuje, že trhy znovu pracují se scénářem výraznějšího narušení dodávek.

Související

Inflace

Fixuj, kdo můžeš! Dodavatelé energií seškrtali bonusy a omezují nabírání nových zákazníků

4 minuty čtení

Dodavatelé energií zaznamenávají růst zájmu o zafixování cen, které jsou nyní ještě poměrně příznivé. Jde o reakci na válku v Íránu, která vedla...

Ještě důležitější je vývoj u plynu, který byl v roce 2022 hlavním tahounem energetické krize. Před ruskou invazí se jeho velkoobchodní cena v Evropě pohybovala kolem 20 eur za megawatthodinu, následně ale vystřelila až k hranici 300 eur. Před současnou eskalací na Blízkém východě se držela kolem 40 eur a v polovině března se pohybuje zhruba mezi 50 a 60 eury za megawatthodinu. Oproti roku 2022 jde o výrazně nižší úroveň, ale zároveň o návrat růstového trendu, který může mít nepříjemné důsledky.

Právě kombinace ropy a plynu rozhoduje o tom, jak silně se zdražení promítne do ekonomiky. Ropa se rychle propisuje do cen pohonných hmot a dopravy, plyn pak do nákladů průmyslu a cen elektřiny. Už nyní se vyšší ceny začínají přelévat do nabídek dodavatelů energií a trh stále víc počítá s tím, že nejde jen o krátkodobý výkyv. Ostatně i v Česku roste zájem o fixaci cen, které jsou zatím relativně příznivé. Právě tato dynamika však nevypovídá jen o cenách samotných, ale i o tom, jak je Evropa dnes vůči podobným výkyvům zranitelná.

Co zatím Česku hraje do karet

To, jak silně se zdražení energií promítne do ekonomiky, ale není dáno jen jejich aktuální úrovní. Důležitá je i struktura dodávek. Evropská unie dnes dováží z regionu Perského zálivu zhruba 15 až 20 procent ropy a 8 až 12 procent plynu, zatímco před ruskou invazí pocházelo z Ruska přibližně 40 až 45 procent plynu a 25 až 27 procent ropy. „Síla současného energetického šoku je zhruba 50 až 75 procent ruského energetického šoku,“ říká ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. Právě nižší závislost na jednom dominantním dodavateli zatím drží dopady pod úrovní roku 2022, kdy ceny energií zůstaly vysoko několik měsíců a postupně se propsaly do celé ekonomiky.

Vedle toho hraje roli i výchozí pozice ekonomiky. V době ruské invaze už česká inflace přesahovala deset procent a růst cen energií ji jen dál zesiloval. Ekonomika se po pandemii zároveň potýkala s vysokou odloženou poptávkou. Dnes se inflace pohybuje kolem 1,4 procenta a poptávka je naopak utlumená.

„Současná nízká inflace vytváří nemalý polštář pro vstřebání krátkodobého růstu cen energií bez rizika vzedmutí inflačních očekávání,“ vysvětluje Horská. Jinými slovy, stejný impulz dnes naráží na mnohem klidnější cenové prostředí. Tato výhoda však nemusí být trvalá, zejména pokud se konflikt začne protahovat.

Rozhodující proto není jen to, kam se ceny ropy a plynu dostanou, ale jak dlouho tam vydrží. Jak upozorňuje Tomáš Dvořák, ekonom Oxford Economics, „u velkých šoků jsou dopady často nelineární“. Krátkodobé zdražení může ekonomika absorbovat. Pokud ale ceny energií zůstanou vysoko delší dobu, začnou měnit chování firem i domácností.

Podle studie Oxford Economics by kratší, rychle odeznívající konflikt přinesl zpomalení české ekonomiky přibližně o 0,6 procentního bodu na 1,7 procenta a růstu inflace ke čtyřem procentům ke konci roku,  tedy o dva procentní body více než původně počítaných 1,9 procenta.  Pokud by se ale boje protáhly, zasáhly ropnou infrastrukturu a narušily klíčové námořní trasy, ceny ropy by se mohly dlouhodobě dostat až k 130 dolarům za barel a spolu s tím by výrazně zdražil i plyn. V takovém případě by růst české ekonomiky zpomalil na 1,3 procenta a inflace by se na konci roku přehoupla přes pětiprocentní hranici.

Malá ekonomika, velký zásah

Jak silně se tyto tlaky přelijí do ekonomik jednotlivých států, ale není v Evropě stejné. Česká ekonomika patří mezi citlivější. Průmysl tvoří přibližně 27 procent hrubé přidané hodnoty a energetická náročnost patří podle Eurostatu k nejvyšším v Evropské unii, vyšší má už jen Bulharsko. Dopady růstu cen energií proto nastupují rychleji než v západní Evropě. Dražší energie zvyšují tlak na výrobu a export. Rovněž česká koruna má v obdobích nejistoty tendenci oslabovat, což zdražuje dovoz včetně energií. To potvrzuje i vývoj z posledních dní, kdy koruna oslabila jak vůči euru, tak americkému dolaru.

Vedle toho roste i cena státního dluhu. Výnos desetiletých českých dluhopisů se aktuálně pohybuje kolem čtyř procent. V mírnějším scénáři Oxford Economics by se mohl zvýšit zhruba o půl procentního bodu, v případě delšího období vysokých cen energií ale klidně o jeden až dva procentní body, tedy k pěti až šesti procentům. Při současném objemu státního dluhu by posun o jeden procentní bod znamenal nárůst nákladů na splácení závazků o jednotky miliard korun ročně.

Samotný růst cen energií automaticky neznamená návrat vysoké inflace. Rozhodující je, zda se vyšší náklady přenesou do mezd a širších cen. Česká národní banka proto stojí před volbou, zda reagovat, nebo vyčkat. Základní sazbu minulý týden ponechala na 3,5 procenta a bankéři zatím nevidí důvod k reakci. Zkušenost z let 2022 a 2023 ale ukazuje, že pokud by se růst cen energií začal promítat do mezd, prostor pro vyčkávání by se rychle zúžil.

Možná nejzajímavější posun oproti roku 2022 se odehrává mimo měnovou politiku. Energetická transformace, dlouho vnímaná především jako náklad, se zpětně ukazuje i jako forma částečného pojištění proti geopolitickým výkyvům. „Jde o snižování energetické náročnosti a závislosti na fosilních palivech, která dovážíme z dost nestabilních koutů světa,“ říká Dvořák. Spotřeba energie v Evropské unii mezi lety 2022 a 2023 klesla zhruba o tři procenta a podle dat Eurostatu se dostala na nejnižší úrovně za poslední roky. Současně výrazně změnila svoji strukturu.

Zároveň ale zůstává klíčový problém, který energetická transformace řeší jen částečně. Ropa se především spotřebovává v dopravě a zde je její náhrada pomalá. Navíc energetická transformace sice snižuje závislost na fosilních palivech, zároveň ale vytváří závislosti nové. V případě solárních panelů pochází z Číny více než 90 procent instalovaných modulů. Podobná koncentrace existuje i u baterií a některých kritických surovin.

Výsledkem toho všeho je, že inflační tlaky do Česka zpravidla přicházejí zvenčí, skrze ceny energií, komodit a kurz než přes domácí poptávku. Pro tuzemskou ekonomiku to znamená konkrétní dopady: vyšší kolísání cen, dražší financování a menší kontrolu nad tím, odkud cenové tlaky přicházejí.