Zákon o odčerpání podezřelého majetku vzbuzuje podezření z protiústavnosti

Představte si advokáta, který zastupuje klienta obžalovaného z daňového podvodu. Při domovní prohlídce policie zajistí hotovost. Trestní řízení pak skončí zproštěním obvinění, jenže paralelně běží jiné řízení – o odčerpání majetku. Advokátův klient se totiž „opakovaně stýkal s osobami páchajícími trestnou činnost“. To je podle návrhu zákona dostačující indicií pro zabavení peněz. Hotovost tedy propadne státu. A advokát sám? Pokud jeho klient tvrdí, že mu část peněz svěřil jako zálohu na odměnu, bude muset dokázat, že pocházejí z legální činnosti, místo aby stát dokázal opak.

Situace není paranoidní fantazií, nýbrž snadno představitelným důsledkem aplikace návrhu zákona o odčerpání podezřelého majetku, který nyní míří do Poslanecké sněmovny.

Presumpce viny jako nový standard

Návrh zákona má být primárně implementací evropské směrnice. Ta skutečně pamatuje na konfiskaci majetku bez odsouzení, ale výslovně ji váže na organizovanou trestnou činnost a vyžaduje dostatečnou vazbu zabaveného majetku na konkrétní delikt.

Česká úprava obě podmínky rozmělňuje a vazbu na organizovaný zločin vypouští. Ustanovení se vztahují na jakékoliv proběhnuvší trestní řízení, v němž se objevil majetek, jehož „zákonný původ nebyl věrohodně a ověřitelně doložen“, i když nebyl spáchán trestný čin. Soudu tedy stačí, když bude mít za to, že majetek pochází z trestné činnosti.

Z nástroje cíleně mířeného na mafii se tak může stát obecný nástroj vůči komukoli, kdo se dostane do zorného pole orgánů činných v trestním řízení.

Předkladatelé návrhu zákona považují za stěžejní, že taková řízení jsou „in rem“, tedy o věci, nikoliv o osobě. Z toho pak dovozují, že se na takové řízení nevztahuje presumpce neviny zakotvená v článku 40 Listiny základních práv a svobod.

Vlastník, který se přihlásí k zabaveným penězům či nemovitosti, je postaven před úkol věrohodně a ověřitelně doložit jejich legální původ a důkazní břemeno se přesunuje na něj. Evropský soud pro lidská práva přitom opakovaně judikoval, že majetková konfiskace požívá záruk spravedlivého procesu. Ty jsou v novém českém zákoně okleštěny.

Například není možné dovolání k Nejvyššímu soudu. Podle důvodové zprávy k zákonu je tomu tak proto, že ten, komu má být majetek odčerpán, údajně není ve srovnatelném postavení jako obviněný, neboť dopady odčerpání majetku nejsou stejně závažné jako dopady odsouzení. Ten, kdo tímto způsobem přijde o střechu nad hlavou, s takovou formulací patrně souhlasit nebude.

Kdo všechno se má bát?

Jednou z podmínek pro zahájení odčerpávacího řízení je, že se dotyčná osoba „v rozhodném období opakovaně stýkala s osobami páchajícími úmyslnou trestnou činnost“. Na tuto formulaci doplatí v první řadě ti, jimž profese styk s pachateli přímo přikazuje: advokát hájící obviněného z korupce. Psychiatr ambulantně léčící recidivistu. Probační úředník pracující s podmíněně propuštěnými. Sociální pracovník v azylovém domě. Všichni tito lidé splňují zákonnou indicii jen výkonem svého povolání. Jistě, jde o extrémní příklady, ilustrují však úskalí návrhu.

Zákon umožňuje odčerpání majetku třetích osob, které nejsou samy trestně stíhány. Stačí, že majetek „pravděpodobně“ pochází z trestné činnosti jiného. Manželé a manželky podezřelých osob tak mohou přijít o zděděný byt, aniž by proti nim bylo vedeno jakékoliv trestní řízení.

A nejde jen o právní techniku, ale také o nezamyšlené psychologické důsledky navrženého předpisu. Takto široce pojatý nástroj na řešení „podezřelých majetkových poměrů“ nutně vyvolá poptávku po jeho zneužití jako vyjednávacího nástroje v právních vztazích.

Obchodní spor? Nahlásím partnerův majetek. Rozvodové řízení? Anonymní podnět na policii je levnější než advokát. Sousedské neshody? Stát ochotně prošetří, odkud se vzal váš nový automobil. Ve všech případech bude stát zkoumat, jestli existuje hrubý nepoměr mezi hodnotou majetku a legálními příjmy.

Jak upozorňuje Česká advokátní komora, návrh vyvolává vážné pochybnosti o souladu s ústavním pořádkem České republiky, ať již jde o zásah do práva vlastnit majetek, práva na spravedlivý proces, prolomení zákazu retroaktivity, či prolomení principu presumpce neviny.

Zákon přesto míří do sněmovny. Takto zásadní předpis si zcela jistě zaslouží širokou odbornou debatu a kritickou revizi.