Ultrabohatí balí kufry. Kalifornie chce zdanit i papírové miliardy

Kalifornie se chystá bohatým lidem sáhnout na peníze, které ještě nemají. Do referenda jde návrh jednorázové daně na majetky nad jednu miliardu dolarů. Zda bude přijata, sledují zejména další americké státy s vysokou koncentrací bohatství. A také Evropa, kde se debata o zdanění miliardářů a nerealizovaných zisků znovu otevírá.

Pokud bude návrh přijat, plná pětiprocentní sazba dopadne na osoby s majetkem přesahujícím 1,1 miliardy dolarů. U majetku mezi jednou a 1,1 miliardy by byla sazba o něco nižší podle jeho skutečné hodnoty. Novinkou je, že základem by byl celkový čistý majetek k určitému datu, tedy hodnota všech aktiv minus závazky. A to včetně papírových, dosud nerealizovaných zisků z akcií a podílů. Což má své odpůrce a samotní miliardáři zvažují, zda své daňové sídlo nepřenést jinam.

Kalifornie není ledajaký stát. Má největší počet miliardářů v USA a dlouhodobě patří k regionům s nejvyšší koncentrací technologického kapitálu na světě. V oblasti San Franciska a Silicon Valley vznikly firmy jako Apple, Google, Meta, Tesla nebo Nvidia a vznikají tu ohromné majetky jednotlivců. To, co se nyní testuje v Kalifornii, se tedy testuje v samotném centru světové inovační ekonomiky.

Zároveň je to politický test s potenciálními dopady daleko za hranice jednoho státu. V Americe sledují vývoj především další velké státy s vysokou koncentrací kapitálu, například New York či Massachusetts. Pokud by kalifornský model prošel referendem a obstál i před soudními přezkumy, mohl by se stát precedentem.

Pokud iniciativa pro miliardářskou daň sesbírá potřebných zhruba 875 tisíc podpisů, objeví se příslušná volba na hlasovacím lístku v listopadu 2026. Veřejné mínění je rozpolcené. Průzkum Mellman Group ukázal 48procentní podporu daně, aktuálnější čísla Nestpointu hovoří o 60 procentech voličů, kteří jsou pro. Zároveň však 52 procent respondentů věří, že daň povede ke ztrátě pracovních míst a k odchodu firem a podnikatelů z Kalifornie.

Společenský časopis Current Affairs v této souvislosti argumentuje, že obavy z masivního útěku miliardářů bývají přehnané, protože rozhodování o rezidenci závisí nejen na daňových sazbách, ale také na přístupu ke kapitálu, talentům a technologickému ekosystému, který Silicon Valley nabízí. Jinými slovy, Kalifornie není jen daňovou jurisdikcí, ale komplexním inovačním prostředím.

Nakup, půjč si a zemři

Velká část bohatství miliardářů je vázána v akciích jejich vlastních firem. Neprodávají je, protože by tím realizovali kapitálový zisk a vznikla by jim daňová povinnost. Místo toho si proti těmto akciím půjčují. Banky jim poskytují úvěry kryté hodnotou podílů. Úrok je daňově uznatelný náklad a půjčka nepředstavuje zdanitelný příjem.

Tento model bývá označován jako strategie „nakup, půjč si a zemři“. V minulosti toho využívali například Elon Musk s akciemi Tesla nebo Larry Page a Sergey Brin s akciemi Alphabet. Prakticky to znamená, že lze dlouhodobě čerpat likviditu bez realizace kapitálového zisku. Z pohledu zastánců daně jde o strukturální asymetrii. Běžný zaměstnanec platí daně z každé výplaty. Extrémně bohatý jednotlivec může daně odkládat nebo minimalizovat.

Formálně ale jde o majetkovou daň, která by zasáhla i nerealizované zisky, tedy růst hodnoty akcií a podílů, které jejich vlastníci neprodali. A právě zde začíná klíčový ekonomický spor. „Nezdaňuje se tok příjmů v okamžiku prodeje, ale jednorázově pět procent z celkového stavu bohatství zhruba 250 lidí s majetkem nad miliardu dolarů bez ohledu na to, zda své akcie či podíly skutečně prodali a něco realizovali. Základ daně je současný stav majetku k určitému datu, ne přítok hotovosti. Právě proto je tento návrh ekonomicky i politicky mnohem blíž majetkové dani než klasické dani z příjmu,“ říká analytik společnosti Portu Marek Pokorný.

V kalifornském návrhu proto vidí i jeho „ústavní limity“. I v samotných Spojených státech se mluví o tom, zda už nejde o skrytou konfiskaci majetku. „Kalifornie má už teď extrémně progresivní daň z příjmu, kdy horní jedno procento plátců nese asi 40 procent jejího výběru, a nová daň by šla ještě dál. Nejcitelněji by dopadla na nelikvidní majetek typu podílů ve firmách a start‑upech,“ říká Pokorný.

Ekonom Pavel Kohout upozorňuje na investiční důsledky: „Nerealizované zisky jednoznačně nejsou příjem, ale v případě volatilních aktiv – což jsou zejména akcie a kryptoměny – jde o majetek, který může mít prchavý charakter. Jeden den máte tržně ocenitelný majetek v nějaké hodnotě a za několik měsíců už ho můžete mít jenom 80 procent nebo i méně. Pokud realizujete zisky, máte hotovost a máte z čeho platit daň. Pokud by se platila daň z nerealizovaných zisků, hrozí riziko, že zaplatíte daň z něčeho, co zanedlouho mít nemusíte.“

Zastáncem daně už od vzniku myšlenky je zejména odborový svaz Service Employees International Union – United Healthcare Workers West. Zdůrazňuje, že nejde o trest za úspěch, ale o mimořádný příspěvek extrémně malé skupiny lidí na fungování státu. Návrh počítá s tím, že 90 procent vybrané částky by putoval do zdravotnictví. Zbývajících 10 procent má směřovat do školství a programů potravinové pomoci.

Příklad prezidenta bohatých

Reakce miliardářů jsou různé. Zakladatel Googlu Sergey Brin investoval do nemovitosti na nevadské straně jezera Tahoe, další z otců Googlu Larry Page nakoupil nemovitosti na Floridě. Peter Thiel, který stál za PayPalem a dnes za společností Palantir, přesouvá část aktivit z Kalifornie rovněž na Floridu. Tyto kroky mění daňovou rezidenci a potenciálně i budoucí daňový základ. Naproti tomu šéf společnosti Nvidia Jensen Huang uvedl, že vyšší zdanění bere jako součást odpovědnosti za úspěch a za prostředí, které mu umožnilo vyrůst.

Podobná debata probíhá i v Evropě. Nizozemsko směřuje k reformě systému známé jako Wet werkelijk rendement Box 3, která je plánována na rok 2028. Nový model má každoročně zdaňovat skutečný výnos z majetku podle rozdílu hodnoty aktiv na začátku a na konci roku plus případný příjem. To znamená, že investoři by měli platit daň i z nerealizovaných zisků, například z akcií, dluhopisů nebo kryptoměn, i když nic neprodali.

Svět už přitom má jeden precedent. Francouzská majetková daň ISF existovala od roku 1989, s předchozí úpravou dokonce od roku 1982. S bohatnutím nejbohatších se ale začaly věci hýbat. Podle studie ekonomů Thomase Pikettyho a Gabriela Zucmana opustilo Francii mezi lety 2000 až 2014 více než deset tisíc poplatníků podléhajících této dani a s nimi kapitál přesahující 200 miliard eur. Prezident Emmanuel Macron ISF v roce 2017 zrušil a nahradil ji užší daní z nemovitostí. „Získal pověst jako président des riches, ale ekonomicky to bylo logické,“ říká Kohout.