Pomoc rodičů, nemovitosti, akcie. Mladí lidé investují dynamicky a nechybí jim ambice

Říká se o nich, že nechtějí pracovat ani šetřit, že už rezignují na sen o vlastním bydlení a deprese léčí nákupem zbytečností. O zástupcích generace Z, tedy dnešních mladých dospělých ve věku zhruba 18–30 let, koluje řada mýtů. Data ale ukazují opak. Letošní průzkum společnosti Broker Consulting a agentury Ipsos přináší zprávu o tom, jak mladí lidé touží po nemovitostech a výnosných investicích, pro které jsou ochotni leccos obětovat. Ti, kteří už pracují, si odkládají měsíčně i více než pět tisíc korun a třetina z nich dává přednost vyššímu příjmu i za cenu práce, která je nebaví.

Bydlet v nájmu, ale vlastnit byt

Výzkum porovnával postoje generace Z a skupiny, která by zhruba odpovídala věku jejich rodičů. Ti byli ve svém mládí často vedeni k úsilí o vybudování kariéry, založení rodiny a pořízení si vlastního domu nebo bytu. Tento tradiční model už je pro současné mladé méně důležitý. V jednom životním cíli se ale se svými rodiči shodují, dokonce je ještě o pár procentních bodů překonávají: chtějí vlastnit nemovitost.

„Osobně mě to vůbec nepřekvapuje. Jednoznačná preference vlastního bydlení je evidentní napříč generacemi. V Česku to platí všeobecně: lidé chtějí vlastní cihlu ve vlastní zemi,“ komentuje výsledky průzkumu předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl. Touha mít v portfoliu českou nemovitost je podle něj signálem stability a dobrým znamením pro Česko. Lidé se z tuzemska nechtějí stěhovat do ciziny, naopak sem přicházejí lidé ze zahraničí. To je v Evropě kromě Německa a Rakouska spíše výjimkou.

Chtít ovšem nestačí. Přestože 86 procent mladých lidí považuje vlastnictví nemovitosti za důležitý životní cíl, 60 procent si myslí, že to pro ně není reálné. Třetina mladých lidí bydlí v pronájmu a ti, kdo si v nejbližších letech plánují pořídit dům nebo byt, často počítají s pomocí rodičů, ať už finanční nebo formou záruky.

Průměrný věk, ve kterém si mladí pořizují svou první nemovitost, je přitom nižší a nižší. Zatímco jejich rodiče se v průměru stali vlastníky nemovitosti ve svých 34 letech, u generace Z je to už 24 let. Vytrvalá poptávka naznačuje, že růst cen ­nemovitostí se jen tak nezastaví. „Pro vlastníky nemovitostí je to pozitivní. Je tu ale nebezpečí takzvaného nymbismu, kdy se rozšiřuje konflikt mezi těmi, kdo už bydlí, a těmi, kdo ještě nebydlí,“ upozorňuje Hampl.

Motorem tohoto jevu je také poptávka po investičních bytech, které jsou pro generaci Z lákavou formou zhodnocení peněz. „Mladí dnes nemovitosti nevnímají jen jako střechu nad hlavou, ale jako aktivum, které může dlouhodobě pracovat pro jejich jistotu. Vyrůstali v době, kdy vlastní bydlení přestalo být samozřejmostí, takže se na nemovitosti dívají víc investičně než emočně. Často bydlí v nájmu, ale chtějí vlastnit byt na pronájem,“ všímá si Petr Čížek, předseda představenstva společnosti Investika.

Infografika

Zvětšit přes celé okno

Zdá se, že předchozí generace předala svým dětem přesvědčení, že vlastní nemovitost je z principu lepší než nájemní bydlení. Stále totiž převládá dojem, že ten, kdo má své bydlení, ho po pár desítkách let splatí a zůstane mu, zatímco ten, kdo bydlí v nájmu, nemá nic. Podle ekonoma České spořitelny Michala Skořepy je to ale iluze. „Rozdíl je v tom, že ten, kdo si koupí byt, je donucen věnovat své peníze splácení, zatímco ten, kdo bydlí v nájmu, může volně hospodařit se svými prostředky a obvykle už nemá takovou kázeň použít své úspory k jinému typu investování,“ vysvětluje ekonom. Bydlet v nájmu a investovat jiným způsobem než splácením hypotéky je pro mladé lidi alternativou, která podle něj nemusí být méně výhodná.

Cesta k pasivnímu příjmu

Nastupující generace mladých investorů si uvědomuje nároky současné doby, počítá s vysokými životními náklady a nespoléhá se, že ji v budoucnu někdo finančně zajistí. „Více než předchozí generace si uvědomují, že se o sebe musí postarat sami. To, že už v mládí sahají po investicích, ukazuje rostoucí úroveň finanční gramotnosti i odvahu převzít odpovědnost za vlastní budoucnost. Přirozeně je čekají i zkušenosti s kolísáním trhů, ale právě ty formují skutečné investory s dlouhodobým plánem,“ říká Petr Šimčák, investiční ředitel skupiny Broker Consulting.

To vede mladé lidi k dynamičtějším investicím. Zatímco jejich rodiče si kromě spořicích účtů odkládají své peníze většinou na penzijní spoření, stavebko nebo životní pojištění, mladí lidé preferují akcie, ETF, podílové fondy nebo kryptoměny.

Průzkum také ukazuje, že mladí lidé oproti starší generaci více sní o vysoké životní úrovni, kterou si chtějí vydobýt. Častěji jsou to svobodní mladí muži, kteří měsíčně spoří nebo investují více než pět tisíc korun. Postupem času se chtějí dostat do stavu, kdy budou významnou část jejich příjmu tvořit výnosy z investic nebo nemovitostí. Pasivní příjem z investic či pronájmu považuje za důležitý 33 procent mladých oproti 20 procentům starší generace.

„V rámci mladé generace pozorujeme dvě odlišné skupiny: ambiciózní a nejisté. Liší se jak v oblasti investování a vztahu k nemovitostem, tak v oblasti hodnot,“ interpretuje výsledky průzkumu Michal Straka z agentury Ipsos. Ambiciózní mladí se nebojí investovat i větší částky do rizikových investic, v oblasti se častěji vzdělávají a do investování se pouštějí sami. Nejistí mladí neplánují pořizovat si nemovitost, většinou vydělávají méně peněz a o investování se vzdělávají pouze pasivně, pokud je něco zaujme.

Informovanost v oblasti investování je jedním z ukazatelů, kde je mezi generacemi i mezi ambiciózními a nejistými mladými patrný rozdíl. Zatímco starší generace se spoléhá především na rady odborníků, u mladých roli finančních poradců doplňují ještě online články, influenceři a kamarádi. Více než pětina dotázaných z generace Z také uvedla, že se ohledně financí a investic radí s umělou inteligencí. „Tím, že se si mladí investoři hledají informace v článcích a podcastech, roste jejich sebevědomí a často mají na investiční strategie vlastní názor,“ pozoruje Hampl.

Na nezkušenost nebo naivitu v oblasti investování mohou mladí investoři doplatit, vzhledem ke svému věku si ale mohou dovolit větší riziko. „Někdy chtějí přeskočit určitou nudu v investování a skočí rovnou do gamifikace a tradingu. Úspěšné dlouhodobé investování je ale o desítkách let pravidelného spoření nebo investování do diverzifikovaného fondu, gamifikace je až nad tím,“ varuje Šimčák. Když mladý investor nechápe rozdíl mezi investicí, spořením a tradingem, může se stát, že ho pak první problém odradí od investování úplně.

S tím souhlasí i Čížek ze společnosti Investika: „Nejčastější chybou – napříč generacemi – je absence finančního plánování. Spousta lidí jde do investování bez toho, aby si stanovili cíl. To je jako vyrazit na túru a nevědět, kam jdete,“ připomíná mladším i starším investorům.

Text vznikl ve spolupráci s Broker Consulting.