Žijeme v gamifikovaném světě. Hýbeme se, abychom získali odznaky za úspěchy na našich chytrých hodinkách, sázíme virtuální stromy, abychom byli produktivnější (naschvál si na internetu vyhledejte aplikaci Forest), honíme se za „lajky“ na sociálních sítích a snažíme se proklikat k sociálním kontaktům. Odvěkou lidskou přirozenost hrát si začal v posledních letech ve velkém využívat byznys. A to jak směrem ke svým zákazníkům (neříkejte mi, že jste občas v supermarketu nesbírali body, abyste dítěti pořídili roztomilého plyšáka), tak i vůči zaměstnancům. Není to samozřejmě vedeno nějakým altruistickým motivem, firmy prostě chtějí víc vydělat a mít produktivnější a věrnější zaměstnance. A jak se zdá, skutečně to funguje. Podle průzkumu společnosti TalentLMS může gamifikace zvýšit míru zapojení zaměstnanců až o 60 procent a udržení získaných znalostí o 40 procent. Mně osobně je přesto tenhle byznysově marketingový trend nepříjemný. Krása hry spočívá v kreativitě, nespoutanosti a svobodě. Gamifikace z toho nemá nic, snaží se jen využít naši touhu hrát si, aby námi manipulovala.
Přeji pěkné čtení.
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Petr Kain





