Říká se, že lepší je být mladý a zdravý než starý a nemocný. V Česku se bude pozitivní část tohoto úsloví týkat stále méně lidí, protože počet seniorů v populaci rychle poroste. Teď jich tu žije více než 2,2 milionu, do konce 50. let se ale vyšplhá na tři a čtvrt milionu a nejpočetnější skupinou obyvatel se stanou sedmdesátníci.
Kdo o staré lidi bude pečovat a především – kdo je bude živit? Pokud s tím nepomůže umělá inteligence a roboti, budou se o to muset postarat jejich potomci, což znamená, že se sami budou muset uskromnit. Proto se konflikt mezi starými a mladými, který zatím jen doutná, může za pár let rozhořet naplno. Na jedné straně poroste potřeba peněz z veřejných zdrojů na penze a zdravotní i sociální péči pro staré. Na druhé ubude prostředků na bydlení i školství a k tomu se bude nedostávat pracovních sil.
Co je možné dělat? Přezkoumat možnosti propopulační politiky a migrace, pokročit dál s penzijní reformou a tím spojenou konsolidací veřejných rozpočtů, rozvinout moderní medicínskou a sociální péči o seniory a nadto přimět co nejvíce lidí starších než 65 let pracovat.
Staří versus mladí
Hledání racionálního východiska může komplikovat, pokud požadavky seniorů ve společnosti převáží. Podle politoložky Petry Guasti z Univerzity Karlovy se v Česku už stalo, že mezigenerační solidarita je jednosměrná a že jde od mladé generace k seniorům. „Mladí lidé k tomu čelí problémům, jako je nedostupnost bydlení či omezené investice do vzdělání a podpory rodin s dětmi. Jejich budoucnost ovlivňují i ekologické výzvy. Nemůže to být tak, že si starší generace řeknou, že spálí všechno uhlí a spotřebují všechny zdroje a mladí ať si s tím v budoucnu nějak poradí,“ varuje Guasti.
Nadpoloviční část populace míní, že staří a mladí představují dva odlišné světy. Přičemž 34 procent dotázaných říká, že staří lidé jsou zátěží pro státní rozpočet.
Nedostatečná míra výdajů v těchto oblastech v kontrastu s těmi na důchody a zdravotní péči může vést u mladých k pocitu nespravedlnosti. Příkladem by proto mohla být Skandinávie, kde mají programy podpory mladých zahrnující dostupné bydlení, kvalitní vzdělání a pracovní příležitosti.
Podle Michala Skořepy, ekonoma České spořitelny a šéfa Výboru pro rozpočtové prognózy, generační konflikt už propukl. „Reálná výše důchodů byla událostmi v posledních letech dotčena daleko méně než reálná výše mezd. To v podstatě znamená, že politická reprezentace dala zřetelně přednost zájmům důchodců před zájmy ekonomicky aktivní vrstvy populace včetně rodin s dětmi,“ říká.
Naopak socioložka Lucie Vidovićová z brněnské Masarykovy univerzity tvrdí, že představa o omezených prostředcích, o něž začnou mladí bojovat se starými, nevystihuje realitu. „Může to přece být i boj mezi výdaji na zbrojení a na staré lidi, jde o politické priority. Navíc nemůžeme zapomínat, že si stará generace fondy na penze vytvořila,“ zdůrazňuje. Generační konflikt podle ní může tlumit fakt, že menší počet dětí znamená klesající výdaje státu právě na ně. K tomu noví senioři stárnou v daleko lepším zdraví, než tomu bylo dříve. „Především však mnoho nevíme o budoucí produktivitě. Zda automatizace a robotizace neodstraní potřebu pracovat tak dlouho jako nyní. Co když to vše zvládneme se čtyřdenním pracovním týdnem?“ ptá se Vidovićová.
To, že se společnost generačně rozestupuje, je však realita. Šetření Výzkumného institutu práce a sociálních věcí z loňského roku ukazuje, že nadpoloviční část populace zastává názor, že staří a mladí představují dva odlišné světy. Přičemž 34 procent dotázaných je přesvědčeno, že staří lidé představují zátěž pro státní rozpočet.
Infografika
Stárnoucí populace ovlivňuje i podobu politiky. Strana důchodců sice dávno zanikla, avšak řada jiných uskupení se usilovně uchází o hlasy seniorů, zejména jde o ANO 2011, SPD, Stačilo! nebo lidovce. Senioři jsou podle politologů ideální voličskou skupinou, jelikož mají víceméně stejné zájmy. Politici také vědí, že lidé ze starší generace jsou aktivnější voliči než mladí. „Ti jsou skupinou heterogenní, a i proto se na ně zapomíná,“ říká politoložka Guasti.
Připomíná možnost snížit věkovou hranici pro volby – například v Rakousku je volební právo přiznáno od 16 let. Podle průzkumu společnosti Stem/Mark pro organizaci na ochranu práv dětí a rodičů Libri by 65 procent voličů chodících pravidelně k volbám uvítalo možnost hlasovat za svého potomka. „Pokud nezletilí, tedy značná část populace početně skoro stejně velká jako skupina osob ve věku nad 65 let a více, nemají vliv na volbu politické reprezentace, je zákonité, že práva, potřeby a zájmy dětí a rodin jsou stranou pozornosti,“ tvrdí předseda Libri Pavel Rusý.
Klesá podíl lidí, kteří si chtějí pořídit dítě. Nejvíc váhají ti, kteří čelí horší ekonomické situaci, mají nižší příjmy a žijí v malých bytech.
Jaká ale je – měřeno výdaji státu – skutečnost? Z unijního pohledu čísla o nadměrném nadržování státu penzistům nesvědčí. Rostou sice výdaje na zdravotnictví, z nichž nejvíce čerpají senioři, na důchody však v Česku jde 8,5 procenta HDP, což představuje evropský podprůměr. Například v Itálii – ačkoliv tam na rozdíl od Česka jsou penze zdaněny – je to více než 17 procent. Na mladé jde v unii nejvíce peněz v poměru k HDP v Německu, Dánsku a v baltských zemích, které tak brzdí své vylidňování.
Limity populační politiky
Loni se v Česku narodilo jen 84 tisíc dětí, ještě před pěti lety bylo novorozenců o 30 tisíc více. V budoucnu to nemá být jinak, nyní se jedné ženě v průměru rodí 1,45 dítěte, do budoucna ve své projekci ČSÚ plodnost odhaduje na 1,5 dítěte. Což na udržení současné jedenáctimilionové populace a ani na udržení věkového průměru na 43 letech nestačí.
Data z projektu Současná česká rodina, na němž spolupracují Masarykova a Karlova univerzita, ukazují, že klesá podíl mladých lidí, kteří si v příštích třech letech chtějí pořídit dítě. Nejvíc váhají ti, kteří čelí horší ekonomické situaci a mají nízké příjmy nebo žijí v malých bytech. Na první pohled je tedy cestou k vyšší porodnosti zlepšení hospodářské a sociální situace. Otázkou je, zda mohou pomoci také programy na cílenou podporu rodin. Pohled do minulosti – i do té komunistické – ukazuje, že jejich dopad je sporný.
![Podle technooptimistů by se jednou měla zdanit rovněž práce umělé inteligence. (Foto: Shutterstock) Jednou možností, jak se vyrovnat s dopady stárnutí populace, je masové nasazení a také zdanění robotů. Tuto představu už od roku 2017 prosazuje šéf Microsoftu Bill Gates.](https://img.ihned.cz/attachment.php/870/80141870/BMdh8VoRzLnA1flbEeGDraH4kWvS52xK/1536x1152xc550/EK04_16_tema_robot_shutterstock.jpg)
Plodnost žen se při masivní pronatální politice v 70. letech minulého století podle demografa Tomáše Kučery z Univerzity Karlovy zvýšila jen na omezenou dobu. Navíc se vzdula populační vlna, která se dodnes projevuje měnícími se požadavky na kapacitu školek i škol. V menším rozsahu některé takové programy běží: loni například stát rozjel projekt Dostupné bydlení za sedm miliard korun, který cílí na dostupné nájemní bydlení pro mladé rodiny. Podle odhadu ministerstva pro místní rozvoj pomůže ke vzniku pěti tisíc bytů.
Společnost ale prochází hlubší proměnou a ekonomická situace mladých rodin nevysvětluje propad porodnosti zcela. Stoupá totiž podíl lidí, kteří nechtějí mít děti nikdy, hlavně u vysokoškoláků. I když tedy dojde ke zlepšení sociální a hospodářské situace, podle sociologa Martina Kreidla z brněnské Masarykovy univerzity není pravděpodobný takový růst porodnosti, který by plně kompenzoval její současný pokles.
Do deseti let podle odhadu poradenské společnosti Boston Consulting Group naroste v Česku počet seniorů starších než 80 let o 380 tisíc na více než 800 tisíc.
Stárnoucí populace přitom představuje velkou nejistotu také z pohledu ekonomického růstu. Varováním je zestárlé Japonsko, které se během čtvrt století změnilo z předního hráče v oboru inovací v zemi, která se v mezinárodním srovnání propadá. Japonsko stále sice zůstává vysoce rozvinuté, avšak podle Tomáše Havránka z institutu SYRI tamní demografie snižuje objem ekonomiky i konkurenceschopnost bez ohledu na hospodářskou politiku a produktivitu. V Evropě se do podobné situace dostala Itálie, která už dvě desetiletí prakticky neroste.
Udělejme ze starých mladé
Česko se také může pokusit seniory úředně „omladit“. To se už děje prostřednictvím reformy penzí, kdy se počítá s posunem odchodu do důchodu podle zvyšujícího se věku dožití. To v praxi znamená, že lidé narození v sedmdesátých a osmdesátých letech – takzvané Husákovy děti – budou do důchodu odcházet až v 66, či dokonce 67 letech. Osud této reformy je však nejistý. Babišovo ANO 2011 avizuje, že limit pro odchod do důchodu opět vrátí na 65 let a zasadí se i o rychlejší valorizaci.
V současné době jde na penze zmíněných 8,5 procenta HDP. Pokud vyjdeme z očekávaného růstu počtu seniorů, spotřeboval by v roce 2060 důchodový systém 13,5 procenta HDP. Pozdější odchod na odpočinek komplikuje zdravotní stav populace. I když se zlepšuje, podle analýzy poradenské společnosti Boston Consulting Group průměrného českého seniora v 65 letech čeká 7,6 roku zdravého života, což je pod průměrem Evropské unie s téměř deseti lety.
Ekonomové ale volají po důslednějších krocích k sanaci veřejných financí. Michal Skořepa z České spořitelny tvrdí, že vládní úpravy penzijního systému jeho schodkovost zlepšují jen částečně. „Zbytek by se dal řešit buď opět v rámci samotného důchodového systému, zejména výraznějším zvyšováním věku odchodu do penze, nebo odstraněním řady neopodstatněných daňových úlev. Zlepšení stability veřejných financí by podle něj nastalo i v případě, že by stát místo plošné podpory nízkopříjmových domácností skrze snížené sazby DPH přešel k adresné podpoře prostřednictvím posíleného systému sociálních dávek.
Další kroky penzijní reformy také budou vyvolávat napětí. „Při aktuálním demografickém a ekonomickém vývoji není penzijní systém udržitelný. To znamená, že většina mladších generací, které dnes do systému přispívají, nemůže počítat s takovou mírou institucionální podpory, jako mají dnešní senioři,“ připomíná politoložka Guasti. Podoba reformy závisí na budoucí ochotě voličů k vyššímu zdanění či k šetření v jiných výdajových položkách. Škrtat ale prakticky není kde. Například výdaje na obranu jsou v souvislosti s válkou na Ukrajině prioritou, nyní dosahují dvou procent HDP, tedy 141 miliard korun. Veřejné prostředky na školství a vědu jsou nižší než evropský průměr, peníze stále chybí ve zdravotnictví.
V Česku pracuje 15 procent lidí starších 65 let. Unijní průměr představuje 20 procent, ve Švédsku jde o 30 procent.
Jedním z východisek je, jak tvrdí hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská, vpustit do poskytování veřejných služeb soukromý kapitál. Akademická ekonomka Ilona Švihlíková zase dodatečné zdroje vidí hlavně v prostředcích, které zatím zahraniční firmy vyvádějí od svých českých dcer. V některých letech šlo i o 300 miliard korun.
Technologie místo pečovatelek
Ohromné peníze budou muset jít i na zdravotní a sociální péči o rostoucí počet seniorů. Do deseti let podle odhadu společnosti Boston Consulting Group nejen naroste množství lidí nad 65 let, ale i počet seniorů nad 80 let – jejich počet se zvýší o 380 tisíc na více než 800 tisíc, takže půjde o každého dvanáctého Čecha. To povede k prohloubení nedostatku míst v domovech pro seniory a nedostatku pečujícího personálu.
Chybět má (nad nárůst kapacity dosavadním tempem) 15 tisíc lůžek, 16 tisíc pracovníků v sociálních službách a 70 miliard korun na zajištění nezbytného chodu. „Česko se blíží ke kritickému nedostatku kapacit a dosud nebyla zvolena adekvátní strategie, která by tento problém řešila,“ upozorňuje Tomáš Wiedermann z vedení společnosti BCG. Částečně ale mohou pomoci moderní technologie, které umožní lidem déle pobývat v domácí péči a ušetří pracovníkům speciálních služeb čas u rutinních úkolů. BCG ve své analýze spočítala, že se tímto způsobem dá ročně ušetřit 31 miliard korun a potřeba lůžek snížit o deset tisíc.
![Růst nákladů na sociální a zdravotní péči o seniory do roku 2035 Růst nákladů na sociální a zdravotní péči o seniory do roku 2035](https://img.ihned.cz/attachment.php/70/80136070/DiN7bVrE83yfWPU4HGLoBRxCz9juAsev/EK04_17_stari_graf3_1_.png)
Současně vytipovala technologie, které se ve vyspělých zemích už využívají nebo se v dohledné době nasadí do praxe. Konkrétně to je například na těle nošená elektronika umožňující monitoring srdečního rytmu a další systémy domácí diagnostiky spojené s telemedicínou a zaměřené na prevenci. Ve specializovaných zařízením by pečovatelkám zase pomáhaly systémy detekující pohyb, spánek nebo tlak a teplotu a další vitální funkce.
„Masové zavedení těchto technologií nicméně zabere řadu let a je potřeba začít co nejdříve. Potřebujeme změnit nastavení celého systému a upravit legislativu a seznamovat seniory s novými možnostmi,“ dodává Wiedermann. Inspiraci lze hledat v Nizozemsku či ve Finsku, peníze pak v evropských fondech.
Problém s dnešním nedostatkem personálu v pečovatelských zařízeních ale může tlumit pokračující robotizace a nasazení umělé inteligence, které vytlačí lidi jak z průmyslu, tak z úřadů. Další možností je využití pečovatelek z ciziny, podobně jako na to sázejí ve vyspělých zemích, například v sousedním Německu či ve Švýcarsku.
Pracovat jako ve Švédsku
Podle statistik pracuje v Česku 15 procent lidí starších 65 let, unijní průměr představuje 20 procent a ve Švédsku takových je téměř 30 procent. „Při vytvoření vhodných podmínek by jejich počet mohl výrazně stoupnout také u nás,“ říká šéf personální poradenské společnosti Randstad Martin Jánský. Za hlavní překážky označil zdravotní stav a fyzické možnosti seniorů a omezenou nabídku pracovních příležitostí. Zejména v regionech s vyšší nezaměstnaností, kde si firmy mohou vybírat.
Jsme zemí předčasných důchodů. Ty podle dat České správy sociálního zabezpečení pobírá 30 procent penzistů.
I když politici i ekonomové – v jedné osobě například Danuše Nerudová – volají po udržení seniorů v práci, trend je přes programy spouštěné ministerstvem práce opačný. Starší lidé do předčasného důchodu často doslova prchají. Ten nyní podle dat České správy sociálního zabezpečení pobírá zhruba 30 procent penzistů. Podle šetření společnosti Randstad bývá důvodem dlouhodobé vyčerpání a stres u fyzicky a psychicky náročných povolání. Kamila Fialová ze Sociologického ústavu AV ČR současně připomíná i donedávna výhodné podmínky pro odchod do předčasného důchodu, kterých lidé využili v roce 2022 a 2023.
![Počet pracujících na jednoho penzistu Počet pracujících na jednoho penzistu](https://img.ihned.cz/attachment.php/80/80136080/RqWvBsCfDcbJknwaFL86KPIGQAHOg0h9/EK04_14_stari_graf2_1_.png)
Starší pracovníci zatím nacházejí uplatnění hlavně v IT a poradenství, kde mohou uplatnit své dlouholeté zkušenosti. Jinde by podle Jánského měl pomoci stát. Nejde pouze o daňové úlevy pro firmy zaměstnávající seniory, ale také o podporu celoživotního vzdělávání, které by umožnilo aktualizovat jejich dovednosti. Podle Kamily Fialové chybí větší množství nestandardních forem uplatnění na trhu práce, především zkrácených úvazků.
Velký význam má osvěta a odbourávání stereotypů o slabé výkonnosti a nepoužitelnosti starších lidí. Tento fenomén, takzvaný ageismus, u nich navíc nepříznivě ovlivňuje zdraví a zvyšuje pocit osamělosti. V Česku analýza medicínských dopadů chybí, podle nedávného amerického výzkumu však lidé, kteří se předčasně začnou považovat za staré, bývají častěji vážně nemocní. Výzkumníci vyčíslili v USA roční vícenáklady na jejich léčbu na 65 miliard dolarů. K tomu se frustrovaní senioři dožívají o sedm let nižšího věku, než představuje průměr.
Ageismus postihuje i mladé lidi. Ti se podle výzkumu agentury Ipsos pro Českou spořitelnu setkávají s podceňováním hlavně při hledání práce a v samotném zaměstnání, ve škole, ale i při pořizování bydlení. Což ovlivňuje hned na začátku kariéry jejich pracovní úsilí či motivaci k účasti ve veřejném dění.
Kdy zdaníme roboty?
Co nás tedy před negativními dopady stárnoucí populace může ochránit? Teoreticky může pomoci migrace, nicméně další příliv přistěhovalců, zejména z mimoevropských zemí, hrozí vyvoláním sociálních třenic a politického neklidu. Tedy konfliktu jiného typu. „Je proto třeba pečlivě vážit dopady v mimoekonomických oblastech, jako je doprava, trh s bydlením, bezpečnost a sociální smír,“ připomíná Michal Skořepa z České spořitelny.
Zbývá technologický pokrok. Na ten v podobě robotizace a umělé inteligence spoléhá i demograf Tomáš Kučera. Roboty a AI by však bylo nutné zdanit. Jinak podle Pavla Semeráda z Vysoké školy Sting s jejich masovým nasazením hrozí, že stát začne přicházet o daň z příjmů a o zdravotní a sociální pojištění. „Bylo by možné je hodnotit podle čipů, mikroprocesorů, objemu paměti nebo podle toho, jak velké množství lidí nahradí,“ uvádí ve své analýze k hypotetické dani Semerád. Předpokladem ovšem je, že by se taková daň zavedla globálně.
Ekonomové zůstávají opatrnější. „Robotizace a využití umělé inteligence jistě budou částečnou odpovědí na snižování podílu lidí v produktivním věku. Rozhodně na to nemůžeme spoléhat a musíme se připravovat i jinak. Za klíčové opatření pokládám zkvalitňování školství a prostředí pro vznik a růst firem, aby zmenšující se část aktivní populace byla produktivnější,“ zdůrazňuje Michal Skořepa.
Stárnutí populace je pro jedny strašákem, pro druhé je naopak důsledkem velkého civilizačního úspěchu spojeného s materiálním blahobytem, pokroky medicíny a prodloužením života. Navíc jde o proces rozložený na desítky let. K tomu i po polovině století, až bude demografická situace nejobtížnější a na jednoho penzistu budou pracovat jen dva lidé, dosáhne podíl seniorů v české populaci podle prognóz asi 30 procent. Takový však je už dnes ve zmiňovaném Japonsku. „Přitom nevidím, že by se tamní společnost ekonomicky či kulturně hroutila,“ podotýká socioložka Lucie Vidovićová.