Za pár dní se Donald Trump vrátí do Bílého domu. Už s předstihem dává halasně vědět, že se jako staronový prezident světové mocnosti nechce spokojit s drobnými úpravami politického kurzu USA. Kormidlem by rád pootočil opravdu mohutně, a to jak v domácí, tak v zahraniční politice. Své velmocenské ambice rozhodně neskrývá. Prohlašuje, že by rád ze strategických důvodů získal nadvládu nad Grónskem i nad Panamským průplavem, který byl postaven v režii USA. Panama ho však získala takřka před půlstoletím na základě dohody.
Z Kanady, podle rozlohy druhé největší země na světě, by rád udělal další americký stát. Používá podobnou argumentaci jako v jiných případech, úsporu peněz: „Zbavme se té umělé nakreslené čáry, bylo by to mnohem lepší pro národní bezpečnost. Utrácíme stovky miliard ročně, abychom Kanadu chránili. Tratíme v obchodních deficitech,“ tvrdí Trump.
Trumpovy imperiální choutky
Těžko nyní říci, co přesně těmito proklamacemi sleduje. Zda jde o divadlo pro voliče či zda si před příchodem do Washingtonu buduje extrémní vyjednávací pozice, z nichž následně sleví. Na otázku, jestli může ujistit svět, že by ve svém úsilí dostat ohlášená území pod kontrolu nepoužil vojenský nebo ekonomický nátlak, odpověděl Trump „ne“. „Nehodlám se k tomu zavázat. Možná bude třeba něco udělat,“ prohlásil Trump.
Představitelé dotčených zemí jakékoliv plány na připojení k USA odmítají. Kanadský premiér Justin Trudeau se domnívá, že Trump chce svými výroky jen odvést pozornost od dopadu cel a obchodní války na americké pracovníky a podniky.

Právě cla tvoří páteř Trumpovy ekonomické politiky. Dodatečnými poplatky chce zatížit například importy z Číny, Mexika, Kanady i z Evropské unie. Nejčastěji zmiňoval, že plošné clo má činit 10 procent, pro čínský dovoz to má být 60 až 100 procent. Kanadě a Mexiku pak nedávno „slíbil“ clo 25 procent na veškeré produkty od svého prvního dne v oválné pracovně.
Nastupující prezident vnímá clo jako prostředek, jak obnovit domácí výrobní průmysl a snížit závislost na materiálech z dovozu. Trump si od cel slibuje také ochranu pracovních míst ohrožených globalizací. K Trumpově rétorice patří, že dovozci „okrádají“ Spojené státy. Je ovšem pravda, že s většinou hlavních obchodních partnerů má Amerika zápornou obchodní bilanci. Ovšem, jak říká Trudeau, „žádný Američan nechce platit o čtvrtinu více za elektřinu, ropu či plyn z Kanady“. Právě ropné produkty tvoří zhruba 30 procent veškerých dovozů z Kanady do USA. Následují auta a stroje.
K rétorice nastupujícího prezidenta patří, že dovozci „okrádají“ Spojené státy. S většinou hlavních obchodních partnerů mají USA zápornou obchodní bilanci.
Už během svého předchozího mandátu v letech 2017 až 2021 Trump ukázal, že cla nebere jen jako hrozbu, kterou vytáhne ve chvíli, kdy chce něco prosadit. Například v roce 2018 uvalil 25procentní cla na ocel a desetiprocentní clo na dovoz hliníku z několika zemí, a to včetně spojenců, jako je Kanada a EU. Nutno poznamenat, že se zaváděním cel se nepáral ani odcházející prezident Joe Biden. Loni v květnu uvalil cla na vybrané čínské zboží, u elektromobilů stoupla dokonce čtyřnásobně na 100 procent.

Se zahraniční politikou souvisí i další Trumpův požadavek. Evropští členové NATO by podle něj měli vynakládat pět procent svého HDP na obranu, a nikoliv jen nyní požadovaná dvě procenta. Novému limitu se blíží jen Polsko, které nyní dává přes čtyři procenta. Většina členů aliance, včetně Česka, mírně překračuje dvě procenta. Samy Spojené státy dávají 3,4 procenta.
Trump se během kampaně několikrát nechal slyšet, že po svém nástupu rychle vyřeší konflikty na Ukrajině a v Izraeli. Nyní mluví hlavně o Blízkém východě. Pokud se izraelští rukojmí zadržovaní Hamásem nevrátí, než vstoupí do oválné pracovny, slibuje rozpoutání „pekla“. „Nebude to dobré pro Hamás a nebude to dobré pro nikoho,“ uvedl Trump. Jakýkoliv nárůst globálního napětí bude mít ekonomický dopad.
Pohled vpřed, či dozadu
Britský týdeník The Economist upozorňuje ještě na jeden doutnající konflikt, jehož výsledek může výrazně ovlivnit americkou ekonomiku a její finanční trhy v příštích čtyřech letech. Do Trumpovy administrativy směřuje řada technologických lídrů. Elon Musk má dohlížet na efektivitu vlády a zeštíhlovat státní byrokracii. Investor a spoluzakladatel Craft Ventures David Sacks se zase stane „carem“ pro umělou inteligenci a kryptoměny. Klíčové pozice ve státní správě či v Pentagonu obsadí také další lidé ze Silicon Valley.
Pro americkou politiku je to novinka. Dlouhá léta byl Washington místem, kterému se šéfové technologických firem vyhýbali. Pokud je ovšem politici nepovolali na slyšení do Kongresu, to ovšem většinou nebylo nic příjemného. Nyní však technologický sektor začíná federální vládu vnímat jako něco, co lze ovlivnit. Díky expertům se zkušenostmi z nejrychleji rostoucího odvětví dneška může Amerika teoreticky upevnit svůj technologický náskok.
Jenže postoje lídrů technologického světa jsou nápadně v rozporu s tvrdým jádrem Trumpových příznivců kolem hnutí MAGA (Make America Great Again), kteří vidí klíč v obnovení tradiční výroby a omezování imigrace. Tvrdí, že imigranti berou práci, kterou by měli dělat Američané. Vize technologických firem naopak podporují globální mobilitu talentů, chtějí nejlepší talenty bez ohledu na národnost. Ostatně obě skupiny se v tomto směru střetly při slovní přestřelce, šlo o pokračování vízového programu pro nejkvalifikovanější pracovní místa.

Střety mezi oběma skupinami se dají očekávat i v dalších oblastech. Slova America First znamenají v jejich pohledu odlišné věci. Zatímco hnutí MAGA doufá, že obnoví vizi minulosti, včetně návratu k rozkvětu výrobních odvětví, technologie se dívá dopředu. Touží po urychlení pokroku a zničení světa, po němž lidé z MAGA touží. Je otázkou, na kterou stranu se Trump přikloní, zda bude podněcovat chaos, či se pokusí dojednat kompromisy. K tomu by ho podle listu The Economist mohl nasměrovat akciový trh, protože nastupující prezident je na cenu akcií dost citlivý. Obvykle nechce činit kroky, které trhu škodí.
Komu cla pomohou a komu uškodí
Co Trumpovy plány znamenají pro investory? Záležet bude hlavně na tom, které ze slibovaných změn nová americká administrativa skutečně zavede. Například omezení migrace a plánované masové deportace nelegálních imigrantů můžou vést k tomu, že v některých odvětvích začne chybět pracovní síla. To se může promítnout jednak do zhoršení ekonomického výkonu země a zároveň tlačit na růst cen, protože zaměstnavatelé se budou snažit přilákat nové pracovníky na vyšší výdělky.

Jak upozorňují Tomáš Vlk a Branislav Soták z Patria Finance, Trump se snaží silné stránky USA proměnit v okamžitý zisk. „Nenasytný domácí spotřebitel se dá proměnit ve výhody v zahraničním obchodu, silná armáda v byznys pro domácí zbrojovky. Nejen že bude chtít posílit domácí kapacity, ale směrem k domácím producentům se také bude snažit přesměrovat horečné evropské dozbrojování,“ píší ve své analýze.
U cel pozorovatelé vesměs očekávají, že Trump zřejmě některá z cel na dovoz zahraničního zboží zavede. Reakce trhů bude záviset především na tom, v jaké míře a jak na ně dotčené země zareagují. Prvním scénářem je, že vysoká cla zavedena nebudou, a vládě se přitom podaří dosáhnout výhod při jednáních s ostatními zeměmi. To by podle analytiků z Patria Finance akciím pomohlo, mohly by jim pomoci další plány Trumpovy politiky.
Tedy snižování daní, které by vedlo k růstu čistých zisků amerických firem. A zároveň podpora poptávky díky fiskální expanzi. Příznivým faktorem se může stát ve volební kampani proklamovaná deregulace, která by měla být byznysově prospěšná. „Pozitivní efekt by se regionálně koncentroval do amerického akciového trhu,“ uvádějí Vlk se Sotákem.
Washington býval místem, kterému se technologičtí lídři vyhýbali. Nyní však míří na klíčové pozice a věří, že mohou vládu ovlivňovat.
Proti tomu stojí scénář, který počítá se zavedením vysokých cel a s velmi pravděpodobnou odvetou dotčených zemí. Další pozitivní faktory by ovšem zůstaly. V tomto případě se dá uvažovat o trochu menší fiskální expanzi, růst HDP by byl slabší a inflace vyšší. Především by ale dostal zásah stávající sentiment investorů, kteří vůbec nevypadají, že by si takovou možnost připouštěli, tvrdí ekonomové z Patria Finance. Investoři, kteří dosud spekulovali na základě slibů a očekávání, brzy budou moci reagovat na konkrétní politická rozhodnutí.
Povolební akciové paradoxy
Už nyní však kreslí akciové trhy mnohem pestřejší – a vlastně i trochu paradoxní – obrázek. Index amerických akcií S&P 500 přidal během loňska zhruba 24 procent. Několik dní těsně po zvolení nového prezidenta akcie také masivně povyskočily, v následujících týdnech však už spíše nervózně přešlapovaly na místě. Některým odvětvím se dařilo více než jiným.
Ještě v listopadu analytici vesměs sázeli na to, že po zvolení Trumpa půjdou nahoru především odvětví, kterým Trump fandí. Jenže jeho snaha o podporu těžby a sliby, že zruší zákazy z Bidenovy éry, moc akciím těžebních, ropných ani plynárenských firem nepomohly. Jejich produkci nyní omezují spíše nízké ceny ropy než nedostatek povolení k těžbě. Například akcie ExxonMobilu klesly od volebního úterý o 10 procent. Neposílily ani realitní firmy – trpí vyššími úrokovými sazbami.
Vítězi posledních dvou měsíců se staly „spotřebitelské“ firmy. Amazon posílil od začátku listopadu o 11 procent a Walmart o 13 procent. To jsou akcie, kterým se daří, když mají lidé chuť utrácet. Jejich úspěch tedy naznačuje, že investoři počítají s tím, že Trump se bude snažit udržet peněženky nadité. Třeba díky škrtům v daních z příjmů. Akcie Tesly stouply od Trumpova zvolení takřka o více než 50 procent, akcionáři za to vděčí pravděpodobně přátelství Trumpa a Muska. Dařilo se i akciím IT a finančních firem, které pravděpodobně budou čelit mírnější regulaci.
Už teď hrozba cel nicméně pomáhá americkému dolaru. Od volební noci, tedy za poslední dva měsíce, posílil dolar vůči euru zhruba o sedm procent (proti koruně zhruba o šest procent). Jinými slovy, devizový trh bere Trumpovy celní hrozby vážně. Obchodníci čekají, že poptávka po měnách vývozců klesne, protože nové poplatky zvednou dolarové ceny jejich zboží. V časech nejistoty, co se bude v globálním obchodě dít, se navíc obvykle uchylují k dolaru, berou ho za „bezpečný přístav“.
Na druhou stranu, silný dolar bude komplikovat život americkým vývozcům. Jejich zboží bude za hranicemi dražší, a tudíž méně konkurenceschopné. V konečném důsledku to může vést k nárůstu protekcionismu, ke stále menšímu zapojení Spojených států do globálního obchodu a budování pevnosti Amerika. S vlastními zdroji, ať už nerostnými, jako ropa či zemní plyn, či potravinovými, jsou na tom USA o dost lépe než Evropa. V mnoha sektorech jim však (zatím) chybí vlastní výroba.