Aktuální číslo časopisu Ekonom
Martin PetříčekJe to oficiální. Čínské automobilky musí od konce minulého týdne odvádět clo za elektromobily, které dovezou do Evropské unie. Jeho výše se odvíjí od zjištěné výše subvencí, které automobilka obdržela od čínské vlády, a od toho, jak spolupracovala s Evropskou komisí při prověřování cen. Největší dovozní přirážku zaplatí automobilka SAIC, a to takřka 38 procent, naopak značka BYD bude odvádět „jen“ 17 procent. Evropská komise své rozhodnutí zdůvodňuje tím, že elektrovozy v Číně těží z masivní vládní podpory, čímž ohrožují výrobce v EU. Čína nicméně odmítá, že by výrobce elektromobilů nespravedlivě dotovala.
K clům, která na čínské elektromobily uplatňují americké úřady, se však ta evropská ani zdaleka nepřibližují. Administrativa prezidenta Joea Bidena je v květnu zvedla z 25 procent na 100 procent. Tedy na úroveň, která blokuje veškerý čínský dovoz elektromobilů. O to se však Evropa nesnaží. Představitelé EU chtějí cenově dostupná elektrická auta, aby dosáhli svých emisních cílů. Čínské dotace však považují za nekalou konkurenci. Nová cla, která jsou zatím provizorní, mají narovnat podmínky a udržet konkurenční prostředí. Přidávají se k již vybíranému desetiprocentnímu clu.
Volkswagen a někteří další výrobci krok Evropské komise odsuzují, podle nich převáží negativní dopady nad jakýmikoli přínosy pro evropské automobilky. Bojí se také odvety čínských úřadů. Peking sice zatím žádná nová cla nezavedl, spekuluje se však, že s evropskými cly na elektromobily může souviset prošetřování dovozců vepřového a brandy z EU. Může uvalit i cla na evropská luxusní auta. Zvyšování cel a stále častější poskytování výběrových subvencí jde nicméně proti dlouhodobému trendu, kdy státy usilovaly spíše o odstraňování obchodních bariér.
Volný obchod na odpis
Britský týdeník The Economist ve své nedávné analýze dokonce píše, že současný liberální mezinárodní systém se rozpadá. Světová ekonomika vypadá na první pohled odolně. Navzdory všem krizím, kterými si za poslední čtyři roky prošla. Pod povrchem však křehne. Řád, na jehož základě globální obchod funguje od druhé světové války, je v posledních letech stále více narušován. A nyní je podle magazínu na pokraji kolapsu. Projevuje se to na mnoha místech.
Třeba ekonomické sankce namířené proti jiným státům se nyní využívají čtyřikrát častěji než před třemi dekádami. USA nedávno uvalily sekundární sankce, které jsou namířené na zahraniční finanční instituce obchodující se sankcionovanými ruskými subjekty. Mnohé země se po vzoru USA a Číny snaží s využitím státních podpor pomoci vlastnímu průmyslu v zelené transformaci.
Globální instituce rychle ztrácejí kredibilitu. WTO, která má bdít nad dodržováním pravidel mezinárodního obchodu, je nyní kvůli přístupu USA v rozkladu.
Globální instituce, jako Světová banka nebo Mezinárodní měnový fond, rychle ztrácejí kredibilitu a světoví lídři je – na rozdíl od dřívějška – už neberou moc vážně. Světová obchodní organizace (WTO), která má bdít nad dodržováním pravidel mezinárodního obchodu a řešit spory mezi zeměmi v obchodních věcech, je nyní kvůli přístupu USA podle britského týdeníku v rozkladu.
Na vině je mimo jiné narůstající populismus. Představuje významné ohrožení dlouhodobé stability a ekonomické výkonnosti. Označit mezinárodní instituce za původce vnitřních problémů je snadné, jejich představitelé se proti tomu sotva ohradí a populistickým politikům to před částí domácího publika přinese body navíc.
Ekonom Christoph Trebesch z Institutu pro světovou ekonomiku v severoněmeckém Kielu se svými kolegy na vzorku 60 zemí a dat za roky 1990 až 2020 ukazuje, že státy zažívají za populistických vlád ve střednědobém a dlouhodobém horizontu výrazně nižší růst reálného HDP na hlavu. Populistické vlády totiž častěji sahají k opatřením, která přinášejí spíše krátkodobé výhody na úkor dlouhodobé udržitelnosti. Vedle zvyšování vládních výdajů, které prohlubují zadlužení země, jsou to i protekcionistické praktiky.
Už to neroste
Od skončení druhé světové války obchodní bariéry mezi zeměmi celá desetiletí padaly: až do konce předchozího desetiletí se po celém světě postupně snižovala cla, volněji se mohlo pohybovat nejen zboží, ale i finanční kapitál. Přispělo to ke zvyšování životního standardu takřka po celém světě. Nyní nastává opačný proces, který se – jak ukazují evropská cla na čínské elektromobily – nevyhýbá ani ekonomickým blokům, které na světovém hřišti vždy spíše podporovaly volný obchod.
Konec prohlubování ekonomické spolupráce je vidět i na číslech. V roce 1970 dosahoval podíl exportů na světovém HDP zhruba 13 procent, pak postupně rostl a v roce 2008 překročil 30 procent. Od té doby se pohybuje v rozmezí 25 a 30 procent. Podobně se během předcházejícího desetiletí zasekly i do té doby narůstající mezinárodní kapitálové toky – ať už přímé zahraniční investice či portfoliové investice. Před finanční krizí vystoupal v roce 2008 podíl přímých zahraničních investic globálně na 10 procent, od té doby osciluje kolem čtyř procent a od covidu dále klesá.
Ne všechny země však aktivně přistupují ke zvyšování dovozních tarifů jako třeba právě USA. Z historického pohledu je nynější globální úroveň cel kolem 2,5 procenta velmi nízká. Mnoho zemí, jako Kanada či Japonsko, pokračuje ve snižování celní zátěže. Austrálie od července odstranila cla pro pět stovek dovážených položek. Podle vlády to zvedne produktivitu, sníží náklady podniků i životní náklady australských rodin během příštích čtyř let o více než 120 milionů australských dolarů (1,9 miliardy korun). Ostatně cla na elektromobily jsou v EU také spíše výjimečnou záležitostí. Zhruba 70 procent zboží se do EU v roce 2022 dovezlo za nulové clo.
Přínosy jen pro někoho
Otázkou je, co s tím vším udělá Donald Trump, pokud se po listopadových volbách vrátí do Bílého domu. V březnu 2018 shrnul svůj postoj k obchodní a celní politice tímto tweetem: „Když země prodělává mnoho miliard dolarů na obchodu prakticky s každou zemí, se kterou obchoduje, jsou obchodní války dobré a snadno se vyhrávají. Příklad: když s určitou zemí proděláme 100 miliard dolarů a ona se zachová mile a přestane obchodovat – vyhrajeme ve velkém.“
Vypadá to jako snadná matematika – cla zabrání vstupu cizího zboží, případně ho zdraží natolik, že mu domácí výrobci dokážou konkurovat. Deficit zahraničního obchodu díky tomu zmizí, domácí továrny začnou vyrábět víc, vzniknou další pracovní místa a všichni se budou mít lépe. Jenže takhle jednoduché to není. Ve svém prvním období zařídil Trump největší zvýšení amerických cel od hospodářské krize ve 30. letech minulého století. Zasáhlo dovoz v hodnotě více než 400 miliard dolarů, včetně oceli, solárních panelů, praček a čínského zboží, jako jsou chytré hodinky, chemikálie, cyklistické helmy a motory.
Opatření sice skutečně podpořilo výrobu amerického zboží v některých průmyslových odvětvích. Nebylo to však zadarmo. Deník The New York Times cituje studie, podle nichž cla vedla k vyšším cenám pro americké spotřebitele i továrny, které jsou závislé na zahraničních vstupech. A také k propadům amerických exportů – například zemědělských produktů, farmářům pak bylo potřeba „sanovat“ ztráty z federálních peněz. Zasažené země – přátelé i nepřátelé – si Trumpovy kroky nenechaly líbit a uvalily cla například na americké sójové boby, whisky, pomerančový džus a motocykly.
Když EU zavedla v roce 2018 v reakci na Trumpovo clo na ocel a hliník své 25procentní odvetné clo na americkou whisky, vývoz lihovin z USA do Evropy klesl o 20 procent. Viceprezident americké Národní maloobchodní federace David French říká, že Trump se dívá na obchod jako na hru s nulovým součtem – když vy vyhrajete, já prohraju a naopak. „Ale obchod takto nefunguje,“ dodává. Ukazuje se to právě na příkladu whisky. Když se administrativa současného prezidenta Joea Bidena dohodla s EU na dočasném pozastavení cel, která byla přijata za Trumpa, vývoz americké whisky do Evropy vzrostl ze 439 milionů dolarů v roce 2021 na 705 milionů dolarů v loňském roce.
Až vyhraje Trump
Pokud nyní Trump vyhraje, chce obchodní válku rozdmýchat v mnohem větší míře. Navrhl „univerzální základní clo na většinu zahraničních produktů“, které by mělo dosahovat deseti procent. Za zboží z Číny by se mělo platit dokonce 60 procent. Slibuje, že díky těmto dodatečným příjmům by bylo možné snížit federální daň z příjmů.
Ne všechny země aktivně zvyšují dovozní tarify. Nynější globální úroveň cel kolem 2,5 procenta je z historického pohledu nízká.
Ekonom na Massachusetts Institute of Technology David H. Autor se domnívá, že taková cla by se okamžitě projevila vzestupem cen a mohla by americkou ekonomiku stáhnout do recese. Analýza pravicově orientovaného American Action Forum odhadla, že 10procentní clo by mohlo způsobit dodatečné roční náklady až 2350 dolarů na americkou domácnost. Přidání 60procentního cla na Čínu by zvýšilo náklady amerických domácností o dalších 1950 dolarů. Vyšší cla by dopadla více na chudší domácnosti, protože utrácejí větší část svých příjmů za produkty každodenní potřeby. Navíc zvýšení cel by nezůstalo jednostranné. Na americký krok by zcela jistě reagovala celá řada obchodních partnerů.
Mezinárodní obchod nyní nebrzdí pouze výše celních sazeb, které jsou pro média nejviditelnější. Obchodní války se vedou i na jiných frontách. Západ se vedle zmiňovaných sankcí proti nepřátelům, jako je Rusko nebo Írán, snaží pod různými záminkami zchladit ambice Číny v technologiích. USA kontrolují firmy, které do Číny vyvážejí čipy vyrobené pomocí amerických nástrojů nebo softwaru, a požadují po nich licence.
Západní země také mnohem pečlivěji prověřují zahraniční investice do citlivých odvětví. Prodej firem do čínských rukou tak často zatrhnou. Někde jdou ještě dál. Mexiko v dubnu vyvlastnilo vodíkovou jednotku v jedné z rafinerií, která patřila francouzské firmě. Politici se také snaží co nejvíc podpořit výrobu v domácích továrnách, a to prostřednictvím programů, jako je Made in Europe, Make in India či A Future Made in Australia. Jsou často zaměřené na podporu zelené transformace. I v tomto případě – podobně jako u cel – se velcí hráči předhánějí, kdo bude lepší a nasype do toho víc.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
