Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jan NěmecVětší veřejnou zakázku Česko ve své historii ještě nevypsalo. Projekt výstavby dvou bloků jaderné elektrárny v Dukovanech nese cenovku 400 miliard korun. Podstatná část z této sumy by přitom mohla připadnout českým firmám. Jejich podíl na dodávkách má činit podle vlády i korejského dodavatele KHNP 60 až 65 procent – tedy 240 až 260 miliard korun.
Lákavá, pro mnoho firem bez velké nadsázky životní šance pochopitelně vyvolává velká očekávání. A také nervozitu a netrpělivost, zda a kdy se tuzemským dodavatelům od stavebních firem přes strojaře až po specialisty na jadernou energetiku podaří se společností KHNP podepsat definitivní kontrakt. Předposlední říjnový den navíc do průběhu jednání zasáhla komplikace: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vydal předběžné opatření, v němž zakázal zadavateli zakázky, společnosti ČEZ, uzavřít s korejským dodavatelem smlouvu o dostavbě jaderné elektrárny.
Právě uzavření smluv mezi ČEZ a KHNP je oním milníkem, kdy korejský dodavatel začne oslovovat s nabídkami konkrétní české firmy. Co tedy aktuální rozhodnutí ÚOHS pro tendr znamená?
ÚOHS nyní zkoumá námitky vznesené konkurenčními zájemci o dostavbu Dukovan, francouzskou EDF a americkým Westinghousem. „Vydání předběžného opatření nevypovídá nic o tom, jakým způsobem bude rozhodnuto ve věci. Jedná se o standardní krok pro procesní zajištění řízení, když o věci není pravomocně rozhodnuto a mohlo by hrozit zmaření účelu vedeného správního řízení,“ vysvětluje mluvčí úřadu Martin Švanda.
Také podle ČEZ předběžné opatření do vyjednávání s KHNP nezasáhne. „V takových případech je obvyklé, že úřad přistupuje k vydání předběžného opatření. Jen v minulém roce tak ostatně učinil ve více než 120 případech,“ konstatuje mluvčí firmy Ladislav Kříž. Podpis smlouvy je podle něj navíc v plánu až na březen příštího roku. Pokračovat stejně tak mají také schůzky mezi podnikatelskými svazy, zástupci českého průmyslu a KHNP o zapojení českého průmyslu do projektu.
Jaderná renesance
Jedním z hlavních trumfů tuzemských firem při zakázce století mají být zkušenosti z minulosti. Menší potíž spočívá v tom, že poslední domácí jaderný blok dokončily české firmy téměř před čtvrtstoletím – konkrétně v červnu roku 2002 v Temelíně. Už při úvahách o novém jaderném tendru se tak u skeptiků objevily pochybnosti, jestli přetržená česká tradice bude umět na historické úspěchy navázat. Ne všechny firmy, které se podílely na výstavbě prvních čtyř bloků Dukovan a dvou bloků v Temelíně, totiž přežily až do dneška.
Zástupci byznysu ovšem tyto obavy odmítají. Jejich hlavní argument spočívá v tom, že se čeští specialisté udržovali ve formě díky mnoha domácím i zahraničním projektům. „Český jaderný průmysl je po francouzském druhý nejvýznamnější v Evropě. V rámci realizace třetího a čtvrtého bloku Jaderné elektrárny Mochovce na Slovensku se podílí na dodávkách z více než 70 procent. To je jasná demonstrace schopnosti dodávek i inženýringu českých společností,“ říká Josef Perlík, prezident Aliance české energetiky (CPIA), která sdružuje bezmála dvě desítky klíčových firem z oboru. Další reference pak podle Perlíka mají firmy z rekonstrukcí a servisu stávajících bloků v Dukovanech a Temelínu a elektráren v zahraničí.
CPIA loni vypracovala pro ministerstvo průmyslu a obchodu studii, která měla demonstrovat připravenost tuzemských dodavatelů na dostavbu Dukovan. K jakým dospěla výsledkům? Podle Perlíka to bylo právě oněch „magických“ 65 procent z celkového objemu dodávek. „Schopnost dodávat klíčová zařízení činí u jaderné části 50 procent, u turbínové 85 procent, stejně jako u pomocných a společných prostor elektrárny, elektro a stavební části. U systémů kontroly a řízení je pak podíl 70procentní,“ počítá Josef Perlík.
Nejde však jen o samotný objem byznysu. Pokud mají čeští dodavatelé na dostavbě Dukovan nejen vydělat, ale získat také reference pro další zakázky v Evropě, procházející jadernou renesancí, musí hrát při projektu důstojnou roli. To ostatně zdůrazňuje i ministerstvo průmyslu a obchodu. „Stejně důležité jako samotný procentní podíl na zakázce je zapojení českých firem do inženýringu, do přípravy nebo licencování. Jinými slovy, důležitá je nejen kvantita, ale také kvalita zapojení českých firem,“ vysvětluje ředitel sekce jaderné energetiky a nových technologií ministerstva průmyslu a obchodu Tomáš Ehler.
Totéž zdůrazňují také stavaři prostřednictvím Svazu podnikatelů ve stavebnictví (SPS), který má jejich účast na projektu koordinovat. „Naše role nesmí spočívat v tom, že tam budeme v kolečkách vozit beton. Pokud má mít investice multiplikační efekty, přidanou hodnotu, musíme se podílet i na inženýrském vedení projektu,“ upozorňuje bývalý šéf svazu a dnešní vedoucí expertní skupiny SPS pro přípravu a realizaci nových jaderných zdrojů Václav Matyáš.
V čem by taková sofistikovaná spolupráce tuzemských dodavatelů s KHNP mohla konkrétně spočívat? „Můžeme se významnou měrou podílet na inženýringu projektu, některé dodávky řídit jako systémový integrátor a dodavatel a převzít odpovědnost za smluvní podmínky nebo se aktivně zapojit do řízení výstavby. Příkladem uveďme turbínovou část, pomocné a společné systémy, elektro a stavební část,“ vysvětluje Josef Perlík.
Desítky memorand
Přestože o co největší a nejsofistikovanější zapojení českého byznysu do zakázky století stojí jak vláda, tak investor, tedy společnost ČEZ, rozhodující slovo nakonec bude mít dodavatel KHNP. Jak potvrzují všechny zainteresované strany, a to včetně samotných Korejců, KHNP zkoumání kondice tuzemských firem nezanedbala a sonduje ji několik let.
„Kompetentní české společnosti, se kterými bychom vytvořili lokální dodavatelský řetězec, aktivně vyhledáváme již od roku 2016. Za tu dobu jsme vytipovali okolo 200 českých společností,“ napsala před časem v prohlášení KHNP. Výsledkem pátrání po subdodavatelích v Česku už firma podepsala přes 76 memorand o budoucí spolupráci; dvacítka z nich má dokonce závazný charakter.
Patrně nejblíž byznysu v Dukovanech je aktuálně plzeňská společnost Doosan Škoda Power, která má dodat jednu z klíčových součástí elektrárny – parní turbínu. „S firmou Doosan Škoda Power, která působí v České republice, už máme dohodu, že odeberme turbínu a související komponenty od této firmy. Součástí dohody navíc je, že dojde i k přesunu technologií, které se týkají plynových turbín, generátorů, vodíkové technologie, takže tato místní firma z toho bude těžit i tím, že získá přístup nebo bude financován i vývoj nových technologií,“ potvrdil už v polovině července v rozhovoru pro Český rozhlas prezident KHNP Jooho Whang.
Dalším dodavatelem, který je v pokročilé fázi vyjednávání, je společnost Armatury Group. Podíl na stavebních pracích by mohly získat společnosti Metrostav DIZ, Hochtief (někdejší Vodní stavby Praha, které stavěly Temelín) nebo Reko, která staví chladicí věže. Mezi dalšími firmami s podepsaným memorandem jsou pak třeba výrobce tepelných výměníků a kondenzárotů MICo, specialista na čerpadla Sigma, ÚJV Řež, jež se zaměřuje na projektové a inženýrské činnosti v energetice, dodavatel elektro zařízení nebo potrubních systémů I&C Energo, výrobce systémů kontroly a řízení ZAT, výrobce regulačních ventilů a klapek Valvea nebo dodavatel tlakových nádob a potrubí Infer.
Nejdřív ČEZ, pak ostatní
Přestože si korejský dodavatel „oťukal“ potenciální české partnery z nejrůznějších oblastí průmyslu velmi důkladně, k podpisu konkrétních smluv ještě nedošlo. „Ano, všechny české firmy by v tomto okamžiku chtěly mít kontrakt s KHNP. Ale je potřeba si uvědomit, že zakázka pokrývá časové období dvanácti let. S výjimkou firem, které se budou podílet na stavební části, čas drtivé většiny z nich přijde někdy v letech 2033 až 2034,“ krotí netrpělivost mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.
Jaký je tedy další časový harmonogram? Nejprve je potřeba vyřešit smlouvu mezi ČEZ a KHNP, jejíž podpis je v plánu do konce března 2025. „Teprve po dokončení jednání pak může společnost KHNP přenášet smluvní podmínky na své subdodavatele,“ popisuje Kříž. České firmy si navíc podle jeho slov budou muset svůj podíl odpracovat, nemají na něj o automatický nárok. „Byť jsou již nyní KHNP označeni jako subdodavatelé preferovaní, samotné zadání teprve dostanou a budou na něj muset připravit reálnou nabídku a dojít k oboustranné dohodě,“ vysvětluje Kříž. Po podpisu smlouvy s ČEZ by podle něj mělo následovat uzavření 20 procent ze zmiňovaných 60 procent dodávek. „I to je velké číslo hned na začátku,“ tvrdí mluvčí ČEZ.
Podle zainteresovaných firem ale není možné čekat tak dlouho. „Za nás je nutné alespoň s klíčovými českými dodavateli dohodnout spolupráci ještě před podpisem smlouvy se společností ČEZ, aby byly schopny se na zapojení do dodavatelského řetězce odpovědně připravit,“ uzavírá Perlík.
Text je aktualizován o rozhodnutí ÚOHS ze dne 30.10.2024.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
