Průměrná délka života na celém světě se v posledních desetiletích výrazně prodloužila. Člověk narozený v roce 1960, kdy OSN začala vést celosvětové údaje, mohl očekávat, že se dožije 52,5 roku. Dnes má šanci, že na svém posledním narozeninovém dortu sfoukne 72 svíček. Díky moderní medicíně je tedy snadné uvěřit, že se těšíme delšímu životu než kdykoli v historii lidstva. Ve skutečnosti ale nejsme oproti našim předkům zdaleka tak výjimeční.

Existuje totiž základní rozdíl mezi délkou života a takzvanou střední délkou života, což je statistický konstrukt. Vypočítá se velmi snadno. Pokud máte dvě děti a jedno z nich zemře před svými prvními narozeninami, ale druhé se dožije 70 let, je jejich průměrná délka života 35 let. Díky radikálnímu snížení dětské úmrtnosti v posledních dekádách se střední délka života razantně zvýšila. Ve skutečnosti ale žijeme podobně dlouho jako naši dávní předkové.

Podívejme se třeba do starého Říma. V 1. století věnoval Plinius celou kapitolu Přírodopisu lidem, kteří žili nejdéle. Uvádí mezi nimi konzula Valeria Corvina (100 let), Ciceronovu manželku Terentii (103 let), ženu jménem Clodia (115 let) a herečku Lucceiu, která vystupovala na jevišti ve 100 letech. Podobně i v pozdějších stoletích se muži, jakmile překonali nebezpečí prvních let života (a nezahynuli následně násilnou smrtí), mohli dožít téměř stejně vysokého věku jako my. Podle australského statistika Henryho Lancastera se zástupci anglické aristokracie v letech 1200 až 1745 – pokud dosáhli věku 21 let – dožívali v průměru 62 až 70 let. To samé platí pro dickensovské období viktoriánské Anglie: pětiletá dívka se dožívala 73 let, chlapec 75 let.

Související

Summa summarum je tedy náš život podobně dlouhý jako u našich dávných předků. A stejně jako kdykoli v minulosti i dnes platí, že nakonec není podstatné, jak dlouho na světě pobudeme, ale jak s časem, který nám byl vyměřen, naložíme.

Přeji pěkné čtení.

Související