Ať na české firmy v Dukovanech nezbude pozice nejlevnějších rukou

Už brzy bude jasné, který z dvojice uchazečů uspěje v tendru na výstavbu jaderných bloků v Česku. Bez ohledu na to, zda vláda nakonec pověří francouzskou EDF, nebo korejskou KHNP, nabírá na intenzitě i další boj. Jde o podíl dodávek, jaký připadne domácím firmám. Záleží tady na každém procentu. „Může to být obrovský impulz pro tuzemskou ekonomiku,“ řekl v debatě Ekonomu na dané téma prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiří Nouza. Stavba jaderného zdroje by podle něj pozvedla české inženýrství, podpořila lokální stavebníky a posílila know‑how s exportním potenciálem.

Zástupci českého průmyslu v posledních měsících intenzivně lobbují, aby se lokální firmy podílely na zakázce za stamiliardy korun alespoň ze 65 procent. Uvedený podíl vychází z dokumentu, který vypracovali experti Aliance české energetiky CPIA. Jsou v něm detailně popsány všechny části elektrárny a v žádné z nich neklesl analyzovaný podíl českého průmyslu pod 50 procent. Většinou se pohybuje mnohem výš, což odráží kompetence, zkušenosti a kapacity domácích firem.

Lukáš Zedník, který je ve společnosti Metrostav DIZ odpovědný za nabídku pro Dukovany, v diskusi připomněl, že v předchozím zrušeném tendru na dostavbu Temelína si jednotliví uchazeči vybrali hlavního stavebního partnera a s ním podepsali exkluzivitu. „Tehdy by českému stavebnictví připadla první pozice, bylo schopno dodat sto procent prací. Od té doby se situace rozhodně nezhoršila,“ řekl.

Stoprocentní zapojení nicméně nyní už nejspíš možné nebude, protože oba finalisté si vybrali za hlavního stavebního dodavatele firmy ze své domovské země – EDF se dohodla s Bouygues a KHNP vsadila na sdružení Daewoo & Doosan. Ve hře je ovšem i to, v jaké roli české firmy budou vůči zahraničním zadavatelům. „Zda se stanou důstojným partnerem na stejné úrovni, nebo jen méně významným subdodavatelem,“ připomněl podstatu věci emeritní šéf Svazu podnikatelů ve stavebnictví Václav Matyáš.

Jen nezávazná memoranda

České firmy mají na co navazovat také u dodávek technologií, a to nejen těch jaderných. Třeba při stavbě prvního a druhého bloku Temelína v 90. letech minulého století na nich měly 90 procent. Podíl lokálních firem nicméně nyní nebyl kritériem pro výběr vítěze současného tendru. „Oba uchazeči už mají základní dodavatelské modely postavené na svých domácích firmách,“ říká šéf I&C Energo Jiří Holinka. Zástupci domácího byznysu proto tlačí na stát, aby jasně vymezil pozice pro český průmysl, až bude dojednávat s vybraným uchazečem smlouvu o výstavbě.

Firmy tlačí na stát, aby jasně vymezil pozice pro český průmysl. Prostor pro to bude, až se bude ladit smlouva o výstavbě.

Oba možní jaderní dodavatelé se k podílu poskytnout zdejším značkám kolem 65 procent zavázali. Ovšem jen ústně, ve smlouvách to není. Ačkoli jsou s nimi evropští i asijští manažeři v úzkém kontaktu, ve většině případů podepsali jen nezávazná memoranda. Matyáš se domnívá, že stát měl ošetřit roli českého průmyslu už v zadávacích podmínkách tendru. „Dodavatelský model uzavřen není, není vybrán finální dodavatel. Existuje tedy prostor k jednání, jak promítnout do finálních smluv roli českého průmyslu,“ řekl jako člověk, který byl u výstavby Temelína.

Mezi francouzskou a korejskou cestou je ve stavební části rozdíl. Například Bouygues nabídl Metrostavu společné řízení stavební části. Společně by byli hlavním stavebním dodavatelem, Francouzi by přispěli znalostmi ze stavby elektráren v zahraničí a Češi lokální znalostí a zdroji. Korejci naopak obecně preferují spíše subdodavatelskou roli. Nicméně se zavázali, že parní turbínu, tedy jednu z klíčových technologií celé elektrárny, dodá plzeňská Doosan Škoda Power. Francouzi počítají s turbínou Arabelle, která po akvizici GE Steam Power patří přímo do skupiny EDF.

Práce pro tisíce lidí

Diskutéři z prostředí domácího průmyslu a stavebnictví se shodli, že motivace lokálních dodavatelů se od zahraničních významně liší. A že pro investora, tedy ČEZ, i pro stát je příznivější. Po dokončení projektu neodejdou a jejich reputace nezmizí. Matyáš opět na historickém příkladu ukázal, že výstavba prvních dvou temelínských bloků pomohla českému stavebnictví posunout se v kvalitě na evropskou úroveň. „Přímá účast a odpovědnost za řízení projektu je důležitá kvůli budoucnosti i případné parti­cipaci na dalších projektech v Evropě,“ shrnul.

Těžko se však na takovou investici budou firmy chystat a najímat tisíce lidí, pokud nebudou mít jistotu, v jaké míře a zda vůbec se budou projektu účastnit.

Dá se rovněž čekat, že během výstavby vznikne v Česku unikátní know‑how s exportními možnostmi. Podle Zedníka by byla škoda všechny kapacity dávat dohromady jen kvůli výstavbě jednoho bloku. Ale i když česká vláda dá přednost stavbě dvou bloků, což se nyní jeví jako nejpravděpodobnější varianta, budou firmy uvažovat, co za deset patnáct let podniknou se shromážděnými kapacitami a zkušenými lidmi.

„Byla by škoda to rozpustit, určitě budeme koukat ven,“ předpověděl Zedník. Jen na stavební části by se v Dukovanech mohlo podílet kolem osmi tisíc lidí. Jak se ukázalo při zavírání hranic během covidu, lokální průmyslová základna se hodí i v době krizí. Pokud u toho nebudou firmy už od výstavby, těžko znalosti později doženou.

V debatě padlo, že ohledně zapojení domácích firem do výstavby jaderných bloků je možné se inspirovat také u podobných projektů v zahraničí. U jaderné elektrárny Hinkley Point ve Velké Británii, kterou staví EDF, se podíl britského průmyslu vyšplhal na 64 procent. EDF staví rovněž doma ve Francii a tam oslovili jedině domácí stavební firmy. Polsko, které s jadernou energetikou teprve začíná, si v mezivládních dohodách stanovilo míru zapojení vlastního průmyslu progresivně – s každým dalším blokem se má zvyšovat. U velkých projektů o co největší zapojení lokálních firem usilují všude, byť v každé zemi volí trochu jiný model.