Neexistuje mnoho vynálezů, které proměnily svět tolik jako železnice. Je nerozlučně spojena s věkem páry, s konstrukcí parní lokomotivy. Tedy s invencí britského konstruktéra George Stephensona, který ji v praxi poprvé uvedl na koleje. Právě životu a dílu tohoto inženýra a podnikatele věnuje týdeník Ekonom další díl seriálu o lidech, kteří se zasloužili o nástup moderního věku.
Ráj pro samouky
Stephenson se narodil v malé hornické vesnici Wylam v rodině topiče. Do školy nechodil a už jako malý chlapec vstoupil do služby u koňské železnice, vedoucí nedaleko jejich domku. Dostal bič a odháněl krávy, které se zatoulaly na koleje. Volný čas trávil se svým otcem u mohutného parního stroje pohánějícího čerpadlo na vodu v dole na uhlí a usmyslel si, že se stane mechanikem. Stroje ho totiž přitahovaly a chtěl je víc poznat a vylepšovat.
Teprve v devatenácti letech – jak uvádí jeho český životopisec Emil Holan – se uměl podepsat. Pracoval už jako strojník u čerpadel a po večerech se učil psát. Až v okamžiku, kdy jeho syn nastoupil do školy, začal se otec opravdu vzdělávat, zprvu v církevní večerní škole.
To už ale byl v širokém okolí známý jako šikovný opravář všeho možného. Dokonce i bot, protože když ovdověl a musel se začít starat nejen o syna, ale také o osleplého otce, přidal si k zaměstnání ševcovinu.
Od lidí v okolí se lišil dvěma vlastnostmi: vytrvalostí a cílevědomostí. Jedním z jeho cílů bylo stát se inženýrem, což tehdy znamenalo ovládat dostupnou vědu o strojích, schopnost je stavět a udržovat v chodu. Úspěšný konstruktér tehdy nepotřeboval akademické vzdělání. Například parní stroj jako vrchol tehdejší techniky postupně nevynalezli žádní vědci v laboratořích, ale dělníci, kteří fyziku nikdy nestudovali. Thomas Newcomen byl kovář, Thomas Savery horník a hlavní z nich, James Watt, nedostudovaný mechanik.
Od lidí v okolí se George Stephenson lišil vytrvalostí a cílevědomostí. Jedním z jeho cílů bylo stát se inženýrem.
V roce 1812 získal Stephenson místo hlavního strojmistra uhelných dolů v Killingworthu díky předchozím opravám tamních parních strojů. Nejprve zkonstruoval nové zařízení na čerpání vody z šachet a pak zařídil dopravu uhlí po kolejích – naložené vozy sjíždějící z kopce vytahovaly vlastní vahou ty prázdné nahoru, což šetřilo sílu koní.
Když i tak vázla plynulá doprava uhlí do města, Stephenson se nabídl, že problém vyřeší. Už delší dobu se zabýval myšlenkou, zda by na koleje – ty byly známé od roku 1758 – nebylo možné posadit parní stroj, který by přenášel sílu na kola a táhl za sebou náklad.
Jak dostat parní stroj na koleje
Nebyl zdaleka první. Parní samohyby na silnicích už jezdily, šlo však o raritu, ať v Paříži, Filadelfii nebo Londýně. S prvními „putujícími stroji“ na kolejích experimentoval na počátku 19. století ve Velké Británii inženýr Richard Trevithick, avšak v praxi, stejně jako řada jiných, neuspěl, ačkoliv pro ně sestrojil vysokotlaký parní stroj. Byl totiž hlučný a bouřili se proti němu sedláci, neboť jim plašil hospodářská zvířata. Prokázal alespoň, že litinová kola na hladkých kolejnicích, po nichž v té době vozy s nákladem stále tahali koně, nebudou podkluzovat.
Stephenson podrobně prostudoval konstrukci všech „putujících strojů“ a dospěl k názoru, že neúspěchy lze přičítat vadné konstrukci a nedokonalému provedení, nikoliv nápadu samotnému. Proto přesvědčil majitele killigworthských dolů lorda Rawenswortha, aby na stavbu lokomotivy poskytl peníze.
Otec parní lokomotivy
1781
V chudé rodině ve Wylamu se narodil George Stephenson. Jako chlapec nechodil do školy, od devíti let pracoval a podepsat se uměl až jako dospělý. Později se vzdělával ve večerní škole a samostudiem za pomoci svého syna.
1810
Nastoupil do důlní společnosti a postupně se tam opravami parních strojů a dalších mechanismů vypracoval na uznávaného strojníka.
1814
Zkonstruoval svoji první lokomotivu. Byla méně hlučná než konkurenční stroje a utáhla osm nákladních vozů o celkové váze 30 tun.
1825
Postavil první železnici s rozchodem 1435 milimetrů a představil na ní novou lokomotivu, která už táhla nejen vagony s nákladem, ale i s lidmi.
1829
Sestavil lokomotivu Rocket s dokonalejším parním strojem, což zefektivnilo a zlevnilo provoz. O rok později dodal osm svých strojů pro pravidelný provoz na železnici mezi Manchesterem a Liverpoolem.
1848
George Stephenson zemřel, jeho firmu dodávající lokomotivy po celé Británii, ale i do USA a Evropy, už řídil syn Robert.
Stavěl ji deset měsíců a musel překonat mnoho potíží. Vedle nedůvěry okolí to byl nedostatek kvalifikovaných pomocníků a potřebných nástrojů. V červnu 1814 však bylo hotovo a na počest majitele dolu dostala mašina jméno Mylord. Byla daleko tišší než její předchůdkyně, utáhla osm naložených vozů o celkové váze 30 tun, ale byla pomalá. Vlak jel rychlostí čtyř anglických mil za hodinu (asi 6,5 km/h), což vyvolávalo posměch nepřejících formanů.
Stephenson proto přišel s řadou dalších zlepšení, zejména při přenosu síly parního stroje na železná kola. Nová lokomotiva vyjela o rok později a nesla tentokrát jméno po pruském generálu Blücherovi, který Britům pomohl u Waterloo porazit francouzského císaře Napoleona. Na konstrukci této lokomotivy obdržel Stephenson patent.
Současně pochopil, že postavit prototyp nestačí, a pustil se nejen do konstrukce další lokomotivy, ale spolu s tím i do stavby dokonalejší železnice. Do té doby se kladly koleje na hrubý, neupravený terén, teprve on začal budovat železniční svršek a ukládat kolejnice na dřevěné pražce. K jejich výrobě navíc jako první použil kujné železo místo litiny, která příliš často praskala.
K tomu musel proniknout do tajů železničního stavitelství. Opět pomohla jeho houževnatost, ale také syn Robert, který začal studovat na univerzitě a předával otci vše, co se na přednáškách naučil. Později se z něj stal zdatný stavitel mostů a spolupracoval s otcem při jeho pozdějších železničních stavbách.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později