Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef PravecŽádný jiný člověk spojený s českou módou nedosáhl takového věhlasu jako Hana Podolská. Její jméno je dodnes symbolem kvalitního oblečení i prvorepublikového životního stylu. Vysvědčením úspěchu jsou zákaznice jejího módního salonu sídlícího v centru Prahy: první dáma Hana Benešová, zakladatelka Československého červeného kříže Alice Masaryková, herečky Adina Mandlová, Lída Baarová či Olga Scheinpflugová. Nebo operní pěvkyně Jarmila Novotná a automobilová závodnice Eliška Junková.
Zásluhou Podolské se domácí móda vyšvihla na evropskou úroveň a nezaostávala ani za Paříží, kam jezdila pro inspiraci. Současně byla zdatnou podnikatelkou, a proto jí patří místo v seriálu týdeníku Ekonom o významných postavách českého byznysu.
Kariéra za peníze šlechtice
Narodila se jako Johanna Vošahlíková v Merxhausenu v Hessensku, v rodině zámožného architekta a stavitele Františka Vošahlíka. Když otec zemřel na tuberkulózu, rodina se náhle ocitla bez zaopatření.
Johannina matka si nakonec v Praze otevřela krupařský krám a nejstarší dceru poslala do učení, aby se stala švadlenou. Hana na to nevzpomínala v nejlepším – s mistrovou se totiž pohádala a dostala od ní facku. Takže si sbalila věci a rozhodla se postavit na vlastní nohy, tedy otevřít si živnost.
Začátky nebyly snadné, v Praze šilo na 2500 švadlen a konkurence byla ohromná. Její hlavní předností byla píle a ochota šít pro kohokoliv. Osudovou změnu přineslo teprve setkání s poměrně zámožným polským šlechticem a akademickým malířem a fotografem Viktorem Podolským, za něhož se provdala. Za jeho peníze si v roce 1908 v Nuslích otevřela nevelkou krejčovskou dílnu, salon U pěti králů, kde zaměstnávala dvě švadleny.
U Podolské se oblékaly manželky politiků, podnikatelů a herečky. Například Adina Mandlová a Lída Baarová.
Malý podnik prosperoval a postupně se posouval na lepší adresy blíže k centru Prahy. Když se v roce 1914 Podolští přestěhovali do luxusního bytu paláce Lucerna na Václavském náměstí, přesunuli do tohoto objektu rovněž módní ateliér, který začal rychle růst a nabírat další lidi.
Na korzo do Mariánek
Podle Evy Uchalové, autorky životopisu Podolské, vděčila firma za úspěch jedině schopnostem své zakladatelky. Nešlo jen o odborné znalosti, ale i o vizi. „Měla zcela jasnou představu, jak bude aktivity svého salonu v průběhu let rozšiřovat. Vyznačovala se také obchodním duchem a značnými organizačními schopnostmi, které jí umožnily představy a plány realizovat. Nelze pominout ani dobrou organizaci práce,“ zdůrazňuje Uchalová.
300 lidí
se vešlo do předváděcího salonu Hany Podolské v paláci Adria. Velké přehlídky se konaly v Lucerně a šlo pokaždé o událost roku, kde nechyběla prvorepubliková společenská smetánka.
Po vzniku Československa se zakázky doslova hrnuly. Nové elity už nechtěly jako dříve šít ve Vídni, ale v Praze, těsně napojené na francouzské, respektive pařížské trendy. Za hospodářské konjunktury koncem dvacátých let se podnik rozrůstal, přibývalo místností i zaměstnanců, k desítkám švadlen se připojilo také vlastní kožešnictví a kloboučnická dílna. Nakonec se Modelový dům Hana Podolská zvětšil natolik, že se musel nastěhovat do nové budovy, do paláce Adria v Jungmannově ulici, v němž zabral dvě patra a kde měl předváděcí sál pro 300 lidí.
Podolská prokázala velký smysl pro reklamu. Vydávala vlastní módní časopisy Móda a vkus a Eva, v nichž komentovala své modely, popisovala světové trendy a dávala rady, jak se elegantně oblékat. Jako modelka v něm figurovala třeba právě i populární Junková.
Nešlo ale jen o reklamu v módních časopisech, její salon se zaměřil i na představování nových modelů pomocí fotografií, filmů a módních přehlídek. Ty se ve Velkém sále Lucerny staly společenskou událostí, kde nemohl chybět nikdo, o kom se mělo v nové republice mluvit. „Přehlídky se konaly pravidelně dvakrát ročně, byly určeny jen zvaným hostům a za vstupné. Přesto budily takový zájem, že se na ně všichni nedostali,“ připomíná Uchalová.
Podolská rovněž zaměstnávala profesionální manekýny. Rozdělovala je na jednotlivé typy – pro kostýmy, sportovní oblečení nebo pro elegantní společenské šaty. Musely mít perfektní postavu a šlo o zaměstnání na plný úvazek. Některé brala na dostihy do Velké Chuchle, nebo dokonce na svoji týdenní dovolenou v Mariánských Lázních. Tam pak korzovaly v nových šatech před potenciálními zákaznicemi a třikrát i čtyřikrát denně se musely převlékat, aby předvedly celý firemní sortiment. Významné postavení si mezi nimi získala Podolské snacha Hilda, která se ve 30. letech objevovala na mnoha reklamních fotografiích.
Dvorním fotografem salonu se stal surrealista František Drtikol. Spojil úkol představit tvorbu salonu s portrétním mistrovstvím a zachycením dobové atmosféry, takže jeho snímky, často ve stylu art deco, měly vysokou uměleckou kvalitu a jsou dodnes ceněny sběrateli. Drtikol zakázky nestíhal plnit, a tak se dostávalo i na fotografy ateliéru Langhans.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
