Data o udržitelnosti pomáhají i firemnímu byznysu

České firmy se zbavují obav z nefinančního reportingu a zjišťují, že informace o plnění požadavků na udržitelnost sbírají i proto, že jim pomohou v byznysu. „Nesbíráme data jen pro reporty, ale hlavně proto, abychom se v nich vyznali a vyvodili z nich důsledky. Jde o dobrou investici do budoucnosti,“ řekl při vyhlášení výsledků soutěže Ekonom žebříček udržitelnosti manažer kvality oceněné děčínské průmyslové společnosti Chart Ferox Jan Hamerník.

Využít údajů nasbíraných při přípravě ESG reportů pro podnikání lze i podle Jana Kadlece, generálního ředitele společnosti Sophia Solutions, která při tom firmám pomáhá. „Práce s daty pro podniky není levná záležitost, ale ptejme se také, co jim přináší. V informacích jsou dnes skryté opravdové poklady. Jejich sběr a správné zpracování podniky sice něco stojí, ještě více jim to ale může prostřednictvím byznysu přinést,“ zdůraznil.

Jaká data sbírat? Případ od případu

Příprava podkladů pro nefinanční reporting, tedy hlášení o tom, co firmy dělají pro životní prostředí, pro zaměstnance a do jaké míry je jejich řízení transparentní, přinesla nové výdaje, vyžaduje mít vyškolený personál a spolkne i mnoho času.

Podle prezidentky České podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj Kateřiny Šveřepové se domácí podniky rychle učí s daty pracovat. Nedávné obavy manažerů, že data o udržitelnosti nebude snadné získávat, se podle ní nenaplnila. „Jsou dostupná, jen je potřeba dát je dohromady a využít,“ míní.

Sběr a správné zpraco­vání ESG dat české firmy něco stojí, více jim to ale může prostřednictvím byznysu přinést.

Limitem je zatím nízké sebevědomí českých firem. „Jejich problém není v tom, co o udržitelnosti v datech nemají. Mají problém pracovat s tím, co už mají. Třeba americké podniky, pokud jde o udržitelnost, často nabízejí průměrný produkt, umějí ho však prezentovat jako nejlepší na světě,“ řekl při vyhlašování výsledků soutěže Jan Sůra, partner a advokát kanceláře Portos.

Některé domácí podniky se ovšem vymykají, protože se sběrem dat, která se jim nyní hodí do ESG reportů, začaly pro byznysovou potřebu daleko dříve, než se o udržitelnosti začalo mluvit. To je případ zmíněné Chart Ferox, která se soustřeďuje na výrobu tlakových nádob. Už před léty tam začali pečlivě sledovat spotřebu elektřiny, rozmanitých plynů či vody a rozmisťovat po provozech potřebná čidla. Využitelná data pro hlášení o dodržování sociálních standardů poskytuje aplikace, která jinak pomáhá ve firmě snižovat úrazovost. Nebo systém, který porovnává mzdy na různých pozicích ve firmě s těmi, které platí konkurence. Ten lze například použít při porovnávání odměn mezi muži a ženami.

Menší firmy, v jejichž případě je riziko sankcí menší a jsou méně viditelné, se zveřejňování výkazů budou vyhýbat.

Krátká odpověď na otázku, jaká data se vlastně mají sbírat, ale neexistuje. Základem jsou požadavky evropské směrnice CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive) a doprovodné unijní předpisy. Některá data se sbírají vždy, jiná jsou specifická podle zaměření, obchodní strategie i stanových priorit.

„Liší se to obor od oboru. Začít je proto dobré analýzou a pak pro každou firmu ESG reporting šít na míru,“ zdůraznil Kadlec. S tím pomáhají společnosti jako Sophia Solutions, které umí data posbírat, integrovat, vyčistit a spočítat požadované ukazatele. Důležitý je výhled do budoucna. Ten podle Kadlece může zpracovat umělá inteligence, která dokáže na základě dat o dřívějším vývoji předpovídat trendy. Jak v byznysu, tak pokud jde o nové požadavky na udržitelnost.

Když podniky o cizí pomoc při reportingu nechtějí, mohou si podle Šveřepové situaci usnadnit nasazením automatizovaných systémů na sběr dat. Na počátku je však vždy práce ESG manažera. Z 68 firem, které se do Ekonom žebříčku udržitelnosti přihlásily, měli v naprosté většině na udržitelnost vyčleněnou osobu, přičemž ve dvou třetinách případů jde o člena vedení.

Zveřejňovat, nebo chránit?

Nefinanční reporting obsahuje nezanedbatelný vnitřní rozpor. Shromažďované údaje, například týkající se diverzity zaměstnanců, způsobu výběru dodavatelů nebo i samotných produktů, bývají důvěrné a zájem o ně mívá konkurence. Proto se někdy podniky jejich zveřejňování v ESG reportingu brání. Navíc část informací, které směrnice ukládá sbírat, je jinými předpisy naopak chráněná. Firmy tak stojí před rozhodnutím, jak postupovat, protože doporučovaná anonymizace k uchování obchodního tajemství vždy nepomůže.

Problém vyvstává i ve vztahu k partnerům v obchodním řetězci, kteří mohou chráněné údaje vyžadovat. „Praxe si s tím bude muset poradit. Může to však dopadnout podobně jako v případě účetních závěrek – velké podniky, které nechtějí mít ohledně compliance žádné potíže, požadovaná data zveřejňovat budou. Menší firmy, v jejichž případě je riziko sankcí menší a jsou méně viditelné, se zveřejňování výkazů budou vyhýbat,“ míní Šveřepová z České podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj. Připouští však, že i na menší podniky dolehne tlak byznysu, protože v zahraničí se od podobných firem informace vyžadují.

K tomu se po vzoru Německa a Velké Británie začínají vyžadovat speciální certifikáty o udržitelnosti, zejména u státních zakázek. Podle advokáta Sůry je už chtějí banky k úvěrování a úřady při přidělování dotací, zejména peněz z Národního rozvojového plánu.

Dopadne to na všechny

Povinnost reportovat nabíhá postupně. Směrnice CSRD už platí pro velké banky a pojišťovny nebo firmy na burze s více než 500 zaměstnanci. Od příštího roku se začne vztahovat na společnosti splňující dvě ze tří unií stanovených podmínek: více než 250 zaměstnanců, obrat přesahující v přepočtu 50 milionů eur a firemní aktiva vyšší než 25 mi­lionů eur. Od roku 2026 přijdou na řadu koto­vané střední a malé podniky. O dva roky později bude nutný konsoli­dovaný reporting i za mimoevropské členy skupiny. Přičemž report se zveřejňuje vždy o rok později v samostatné kapitole předkládané výroční zprávy.

Realita však stanovené termíny předbíhá. „Od příštího roku ESG reporting v nějaké podobě dopadne na všechny,“ odhaduje Jan Brázda z poradenské společnosti PwC.