Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef PravecVypracoval se v proslulého konstruktéra motorových vozidel, ovšem značka, kterou založil, byla nejznámější v době, kdy už jeho jinonická továrna patřila jiným. Doménou jednoho z průkopníků českého motorismu Josefa Waltera byly hlavně motocykly a motorové trojkolky. Nakonec konstruktér a průmyslník přidal i osobní automobily. Život a byznysovou kariérou muže, který se díky technickému talentu a píli vypracoval z nuzných poměrů, přiblíží další díl týdeníku Ekonom o zajímavých postavách domácího podnikání.
Od kola k autu
Narodil se v roce 1873 ve Vepřeku na Mělnicku. Byl pátým potomkem strojníka a železničního dozorce. Vyučil se v Praze strojním zámečníkem a absolvoval pokračovací studium na průmyslové škole. Podnikání rozjel jako drobný živnostník v roce 1898 v dílničce na Smíchově. „Vzhledem k tomu, že jsem z předchozích let dost šetřil, mohl jsem si dovolit provozní kapitál 50 zlatých, který se mi zdál závratný,“ vzpomínal později na své začátky. Traduje se, že šlo o obnos, za jaký tehdy bylo možné pořídit dvoje lepší kalhoty.
Zpočátku jen opravoval váhy a bicykly. Později začal jízdní kola také montovat, a to z dílů dovážených z Anglie. V tom se jeho kariéra podobala vzestupu jeho vrstevníků a konkurentů Václava Klementa a Václava Laurina, ti ovšem prodávali kola německá.
V roce 1900 již zaměstnával tři dělníky a čtyři učně. V podnikání právě slavil první úspěchy, protože původní britský výrobek dokázal zdokonalit. Walterovým heslem se stala slova „kvalita a solidnost“. Navíc se výhodně oženil a věno – manželka Barbora Ballingová byla dcerou zámožného smíchovského klempíře – utratil hlavně za nové obráběcí stroje. Mohl se také přestěhovat do větší dílny, ve které už byla dokonce zavedena elektřina.
Po omezení ředitelských pravomocí Josef Walter z Jinonic odešel. Peníze, které dostal, investoval do strojírny v Košířích.
Sám chodil do provozu a utrpěl těžký úraz – při práci mu žhavá okuje oslepila levé oko. To mu nepřekáželo, aby v roce sestavil první motorové kolo se zakoupeným čtyřdobým jednoválcem o výkonu dvou koní. Za jeho vývoj získal stříbrnou medaili na Jarní hospodářské výstavě Průmyslové jednoty konané na pražském Žofíně. Kola se prodávala za tisíc a 1200 korun a byl o ně zájem. Hlavně v Praze, kterou oblepil propagačními plakáty.
Kapacita dílny nestačila a podnik se musel přestěhovat do větších prostor, na Zatlanku. To už byla skutečná továrna s dvaceti zaměstnanci. Vyráběly se motocykly s motory vyvinutými samotným Waltrem. Některé se sajdkárou, ačkoliv lidé – jak uvádí Walterův životopisec Miroslav Gomola – těmto postranním vozíkům zprvu nijak zvlášť nedůvěřovali.
Skvělou reklamou pro firmu byla účast na vytrvalostních závodech, kde její stroje často vítězily. Šéf přitom vždy zdůrazňoval, že do závodů nevysílá speciály, ale jen běžné sériové stroje.
900
Tolik motorových trojkolek vyrobila před první světovou válkou pražská firma Josefa Waltera. Byly určeny středním vrstvám a vyvážely se i do Rakouska, Německa a carského Ruska.
V roce 1909 sestavil i svůj první automobil, respektive jeho prototyp. Domníval se však, že se pro omezený český trh nehodí a že zákazníci, příslušníci rodících se středních vrstev, budou mít zájem o lacinější vozidla.
Plány na sériovou výrobu automobilů proto odložil a vrhl se na výrobu motorových tříkolek. Ty kombinovaly relativně nízkou cenu – byl to vlastně motocykl s přednostmi malého automobilu. Vozidlo mělo vzadu dvě kola, jedno přední se řídilo pákou. Posádku před deštěm a blátem chránila skládací plátěná střecha a bytelná podlaha. Motor sice vycházel z motocyklu, vyznačoval se však mimořádnou spolehlivostí a oproti automobilovým agregátům spotřeboval méně paliva. I tak ale spotřeba byla poměrně vysoká – od šesti do osmi litrů na sto kilometrů.
Trojkolky se znamenitě se osvědčily a rozšířily. Zpočátku byly dvousedadlové, později čtyřsedadlové včetně nákladních verzí pro drobné živnostníky. Motory měly buď sedm, nebo 12 koní. Vzhledem k přijatelné ceně – šlo o 3500 korun – a kvalitě byly velmi oblíbené, vyvážely se i do ciziny, kde dokázaly konkurovat německé produkci.
Zákazníci se s Walterovými speciály seznamovali opět hodně na závodech, zejména v Rakousku a Německu. Sám autor s jednou z nich dojel až do Kyjeva, odkud se pak vrátil s objednávkou na padesát strojů. Jinou reklamní akcí byl motor pro člun Slavia, který vozil pasažéry po Vltavě.
V době úspěšného rozmachu začala být problémem nedostatečná kapacita továrny. Walter ji proto v roce 1910 podstatně rozšířil. Finance na výstavbu nové montážní haly získal spojením s významnou strojírnou Breitfeld‑Daněk. Záhy se však s novými spolumajiteli dostal do konfliktu, protože chtěli jeho firmu podřídit kontrole, a k tomu požadovali rychlou návratnost vloženého kapitálu. Spolupráce proto rychle skončila.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
