Aktuální číslo časopisu Ekonom
Petr KainKdyž vám ve zdravotnickém zařízení vystaví lékařskou zprávu, automaticky se propíše do vašich digitálních zdravotních záznamů. Podívat se do nich z pohodlí svého domova můžete nejen vy, ale i vaši další ošetřující lékaři. A to už od roku 2008. Řeč bohužel není o Česku, ale o Estonsku, kde díky online Portálu zdraví (Terviseportaal) v podstatě vymizely papírové lékařské zprávy, stejně jako jejich předávání dalším lékařům nebo úřadům. Estonský Portál zdraví ale neslouží jen k uchovávání zdravotních záznamů. Lidé si v něm mohou zažádat o předpis, podívat se na výsledky svých testů nebo si sjednat termín návštěvy u lékaře.
O podobném stavu digitalizace zdravotnictví, jakého dosáhla již před lety tato pobaltská země, si může nechat Česko zatím jenom zdát. Jak ostatně ukazuje Index digitální ekonomiky a společnosti, v přístupu k elektronickým zdravotním záznamům je na tom v EU hůř už jen Slovensko. Stěžejní roli v domácím zdravotnictví prostě stále hraje papír a tužka. A tak pacienti běhají mezi svými ošetřujícími lékaři s vytisknutými zdravotními zprávami, a aby získali žádanku na odběr krve, kterou jim doktor vypíše za minutu, vysedávají někdy i hodinu a půl v čekárně (aktuální zkušenost jednoho z členů redakce tohoto časopisu).
Ne snad, že by se digitalizace českého zdravotnictví vůbec nehýbala kupředu. Její tempo je ale podle odborníků oslovených týdeníkem Ekonom nesmírně pomalé. Mluvčí ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob vysvětluje, že brzdou pokroku je nedostatek kapacit v oblasti IT. „Zde ještě umocněn specifiky rezortu – například v podobě neexistence standardizace zdravotnické dokumentace,“ říká. Jenže i tak je ministerstvo zdravotnictví v poslední době hodně kritizováno. Jím připravený návrh zákona o elektronizaci zdravotnictví hromadně strhali nejen nezávislí odborníci, ale i zástupci dalších ministerstev. Podívali jsme se proto na to, proč se vlastně elektronizace českého zdravotnictví ani po letech snažení příliš nedaří a jak to s ní vypadá do budoucna.
Infografika
Chybějící digitalizace krade pacientům čas i peníze
Pomalé zavádění elektronizace zdravotnictví kritizoval minulý rok v říjnu i Nejvyšší kontrolní úřad. Bezpečné sdílení zdravotních dat se podle úřadu zatím nepodařilo i přesto, že na to stát v letech 2019 a 2022 vynaložil desítky milionů. „Oproti jiným evropským zemím, které jsou v digitalizaci dál a se kterými bychom se měli chtít srovnávat, jako je například Dánsko, Finsko či Estonsko, nám chybí naprostý základ, kterým je povinné vedení zdravotní dokumentace v elektronické podobě,“ říká advokátka Barbora Dubanská, expertka na digitalizaci zdravotnictví, jež je členkou think‑tanku Ministr zdraví.
Elektronická zdravotní dokumentace by přitom přinesla řadu benefitů jak pro poskytovatele zdravotních služeb, tak i pro lékaře a pacienty. Ti první by díky rychlé a automatizované výměně zdravotních dat mohli zefektivnit a zkvalitnit poskytovanou péči, lékařům by ubyla administrativa s papírováním a přepisováním informací a pacienti by zase měli lepší přístup ke svým zdravotním údajům.
Infografika
Na regionální úrovni přitom již podobné systémy fungují. V Kraji Vysočina provozují systém výměny vybrané zdravotní dokumentace v elektronické podobě eMeDocS. Jde o otevřenou výměnnou síť, v jejímž rámci si poskytovatelé zdravotních služeb mohou předávat informace o ošetřovaných pacientech. „Obecně síť podporuje přenos žádanek, výsledku ambulantního vyšetření či přehledu o volných lůžkách urgentního příjmu,“ říká Petr Pavlinec, vedoucí odboru informatiky Krajského úřadu Kraje Vysočina.
Bezpečné sdílení zdravotních dat se podle Nejvyššího kontrolního úřadu zatím nepodařilo i přesto, že na to stát v letech 2019 a 2022 vynaložil desítky milionů korun.
Digitalizace probíhá úspěšně i v některých soukromých zdravotnických zařízeních. Například ve skupině miliardáře Tomáše Chrenka Agel, která provozuje největší síť soukromých nemocnic v Česku, vyvinuli zdravotnický informační systém, který je využíván ve všech jejich nemocnicích. V systému je vedena lékařská i ošetřovatelská dokumentace a lékaři při vizitách mohou například nahlížet do mobilní aplikace tohoto systému.
„Významné je propojení s externími spolupracujícími lékaři mimo zdravotnická zařízení naší sítě přes portál MůjAGEL, kdy dostávají nálezy, které si vyžádali pro jejich pacienta. Také sám pacient má svoje nálezy kdykoliv k dispozici a má možnost sdílet je se svým praktickým lékařem,“ říká místopředsedkyně představenstva Agel Marie Marsová. Jak dodává, díky systému se podařilo významně zvýšit kvalitu dokumentace a eliminovat chyby způsobené například nečitelností. Rovněž došlo i ke snížení administrativní zátěže.
Infografika
Je tedy zřejmé, že když se chce, tak se zdravotnictví dokáže digitalizovat velmi efektivně. Celkově je ale podle místopředsedkyně Národní asociace pacientských organizací (NAPO) Edity Müllerové na celonárodní úrovni tempo digitalizace zoufale pomalé. „Ministři zdravotnictví dlouhodobě neměli e‑health mezi svými hlavními prioritami, což je zřejmě hlavní důvod pomalého postupu,“ domnívá se Müllerová.
O pomalém tempu digitalizace mluví i Miroslav Měšťan, který působí na pozici director of eHealth ve skupině Agel. I podle něj se posun českého zdravotnictví k bezpapírovému fungování bohužel nedaří. „Za neúspěch je zodpovědná jak nedostatečná legislativa, tak pomalá a neefektivní realizační fáze. Nejcitelněji chybí státní regulatorní akty, které by konečně zakotvily standardy datové, komunikační a standardy služeb vytvářejících důvěru v elektronické transakce ve zdravotnickém sektoru,“ domnívá se Měšťan. Absence těchto standardů pak vede k tříštění přístupů výrobců zdravotnického IT. Ve výsledku pak v českém zdravotnictví funguje pestrá paleta řešení od různých výrobců, která ale nejsou kompatibilní. V konečném důsledku to vede jednak k plýtvání zdroji, jednak k neúspěchu ve vzájemné integraci zdravotnických systémů státu i jednotlivých poskytovatelů mezi sebou.
To potvrzuje i Dubanská, podle níž je zásadním problémem, že neexistuje jednotící legislativa, která by pomohla k tomu, aby si jednotlivé systémy napříč dokázaly data předávat. „Důsledkem je pak fragmentace systémů, vznik duplicit ve vyšetřeních, medikacích a podobně,“ říká.
Podle náměstka vicepremiéra pro digitalizaci Ondřeje Profanta z České pirátské strany je problémem digitalizace i samotná organizační struktura zdravotnictví, které je velmi decentralizované. „V takovém prostředí je pak náročné dělat robustní systémy pro všechny zúčastněné, protože musíte napojit největší nemocnice i drobné praktiky,“ říká Profant.
Zatímco nemocnice a lůžková zařízení mají dostatečné technické zázemí, a navíc jsou schopny čerpat finanční prostředky z dotačních zdrojů, pro ambulance podobné zdroje neexistují.
Ve výsledku na nedostatečnou digitalizaci nejvíce doplácejí samotní pacienti. „Krade jim to čas a peníze. Kvůli papírové žádance na vyšetření musí do ordinace, sdílení papírové zdravotní dokumentace je pomalé, bez možnosti telemedicíny musí pacienti s každou obtíží fyzicky k lékaři,“ stěžuje si Müllerová z NAPO. Ta navíc poukazuje ještě na jeden aspekt chybějící digitalizace – vede to k nedostatku „velkých dat“. Právě tato data přitom často pacientům dokážou doslova zachránit život.
Kritizované ministerstvo
České zdravotnictví se papíru a tužky potřebuje zbavit i proto, že nebude‑li efektivnější, může v budoucnu začít postupně kolabovat. Česká populace totiž relativně rychle stárne. Zatímco před 11 lety na jednoho důchodce pracovali tři lidé, v roce 2050 to bude jen jeden Čech v produktivním věku. Služby zdravotnictví tak bude vyhledávat více lidí a zároveň jej bude ze svých daní živit menší podíl populace.
Digitalizace by se přitom podle expertů navzdory nutným vysokým počátečním investicím od samého začátku vyplácela. „Odhadovat konkrétní číslo není možné, protože nejde jen o úspory. Jde také o zefektivnění a zjednodušení lidské práce a úbytek administrativy. To vše ovšem za předpokladu, že digitalizace bude probíhat řízeně, systematicky a zejména bude komunikována všem zúčastněným a ve shodě napříč politickým spektrem a jednotlivými zainteresovanými stranami,“ říká Dubanská.
Právě to se ukazuje v Česku jako potíž, což je ostatně vidět i na v úvodu zmíněném návrhu zákona o elektronizaci zdravotnictví. Tento zákon má od příštího roku zajistit jednodušší komunikaci mezi lékaři nebo třeba zavést mobilní aplikaci, která bude fungovat jako přenosný očkovací průkaz. Jenže jeho podoba se stala terčem kritiky z mnoha různých stran. Návrh počítá například s vytvořením registrů, které budou v podstatě zdigitalizovanou verzí karty pacienta. Novela také zavádí elektronické žádanky k lékaři (eŽádanky) a mobilní aplikaci eZKarta. Ta by měla být jen přejmenovanou verzí původní aplikace Tečka, jež fungovala v průběhu covidové pandemie jako způsob, jak se prokázat platným očkováním.
Infografika
Podle expertů ale chystaný systém neplní svou hlavní úlohu, kterou měla být jednoduchá komunikace mezi lékaři a pacienty. „Hlavní problém vidíme v manuálním nahrávání dokumentů. Pokud si pacient přes eZKartu vyžádá například propouštěcí zprávu z nemocnice, musí ji v dané nemocnici někdo vyhledat a ručně nahrát do aplikace. Systém tak nefunguje automaticky a vyžaduje prostředníka, čímž se administrativní zátěž pro zdravotnický personál spíše zvyšuje,“ popisuje jeden z nedostatků Dubanská. Podle ní se navíc zdá, že některé funkce eZKarty jsou v rozporu s chystaným nařízením o Evropském prostoru pro zdravotní údaje, které občanům EU umožní okamžitý přístup ke svým digitálním zdravotním údajům kdekoli v unii.
Müllerové zase vadí, že poskytovatel zdravotních služeb nebude mít povinnost vést dokumentaci elektronicky a návrh ministerstva mu dává možnost pacientovi zaslat dokumentaci do 30 dnů. „Toto ustanovení staví na hlavu princip digitalizace, kdy elektronická zdravotní dokumentace by měla vznikat a být pacientovi dostupná okamžitě a bezplatně,“ říká Müllerová. Jak celý návrh zákona dopadne, se ale teprve ukáže. Aktuálně na ministerstvu zdravotnictví probíhá odbavení připomínek, které byly přijaty v meziresortním připomínkovém řízení. A kdy bude tedy i v Česku zajištěno sdílení zdravotnických záznamů? Podle ministerstva zdravotnictví snad v polovině roku 2026. Jak říká Ondřej Jakob, ministerstvo nyní ukončilo přípravy projektů elektronizace, které by mimo jiné měly zajistit sdílení zdravotnických záznamů. „Po dobu následujících dvou let budou probíhat dodávky jednotlivých komponent elektronizace a dojde tak postupně k vybudování infrastruktury eHealth,“ říká.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
