Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef PravecManažer Karel Loevenstein téměř dvacet meziválečných let ovládal Škodovy závody. Ty za něj byly jedním z největších strojírenských a zbrojařských podniků v Evropě, i jakýmsi státem ve státě. Spolu s bankéřem Jaroslavem Preissem a „obuvníkem“ Tomášem Baťou totiž patřil k několika málo podnikatelům, kteří určovali chod celého československého hospodářství. Jeho kariéru přiblíží další díl seriálu týdeníku Ekonom o významných postavách českého byznysu.
Ze salonů do Škodovky
Karel Loevenstein měl zprvu k průmyslu daleko. Obchodnická rodina, z níž pocházel, patřila k pražské honoraci a on k tehdejší zlaté mládeži. Po absolvování gymnázia a službě u hulánského pluku vystudoval Právnickou fakultu na Karlo‑Ferdinandově univerzitě. Před vysedáváním v učebnách ale dával přednost společenskému životu. Hrál tenis a pamětníci vzpomínali, že chodil oblečen jako anglický lord. Styky s důležitými lidmi, které od počátku pěstoval, se později pro jeho kariéru ukázaly stejně důležité jako orientace mezi paragrafy.
Po vypuknutí první světové války narukoval, ale díky konexím zůstal po celé čtyři roky v zázemí. Jako důstojník vojenské správy se v Plzni začal potkávat s významným manažerem Škodových závodů a agrárnickým politikem Josefem Šimonkem. Na jeho přímluvu se hned po válce stal osobním sekretářem generálního ředitele společnosti.
Šlo však o riskantní rozhodnutí. Škodovka s 34 tisíci zaměstnanci byla největším podnikem v nové republice a o zbraně najednou nebyl zájem. Záchrana zadlužené firmy byla složitá jak ekonomicky, tak politicky. Vláda, v níž v té chvíli měli převahu sociální demokraté, zvažovala zestátnění, nakonec ovšem dala přednost zahraničnímu kapitálu, a to francouzskému. Paříž se totiž stala hlavním československým spojencem. Nadpoloviční většinu akcií tak v roce 1919 získal strojírenský koncern Schneider et Cie. Ten, protože chtěl mít dobré vztahy s prezidentem Tomášem G. Masarykem i ministrem zahraničí Edvardem Benešem, v Plzni nechal dál rozhodovat české manažery.
Úspěchy by nebyly možné bez nadstandardních vztahů s politiky. Řadu z nich Škodovka platila jako členy své správní rady.
Loevenstein, v té chvíli už náměstek ředitele, pak v roce 1923 dojednal s anglickými bankéři finanční injekci pro firmu ve výši necelého milionu liber, což v poválečné době byly obrovské peníze. Podle svého životopisce Radka Diestlera si tak okamžitě získal renomé finančního kouzelníka, který dokáže Škodovku zachránit a současně ji vymanit z tíživé závislosti na domácích úvěrech. V závěru roku už také akcionářům předkládal zprávu o stavu podniku a následně se dočkal jmenování jeho generálním ředitelem.
Silnější než ministr
Loevensteinovi hrál do karet i dobový hospodářský vzestup. Československá ekonomika šla od poloviny 20. let nahoru a po zmírnění deflační politiky se dařilo exportu. I díky zmíněné anglické půjčce nový šéf prosadil velkorysý výrobní a investiční program. Současně také obsadil klíčové posty ve firmě svými lidmi.
Firemní strategii založil na třech pilířích: přechodu na mírovou produkci, rozšíření výrobní základny – šlo například o lokomotivy, parní kotle, turbíny, bagry či jeřáby – a na expanzi do zahraničí. Ovšem až po rozdělení zájmových sfér při zbrojních i civilních dodávkách s mateřským podnikem Schneider. Pro Škodovku to znamenalo volné pole působnosti v Československu a na Balkáně, tedy u malodohodových spojenců Rumunska a Jugoslávie.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
